[quote]Eurostat uvedl dne 19. 5 výsledky výběrového šetření využití pracovních sil, které umožňuje orientovat základní zaměření realizace návrhu doporučení Evropské komise České republice k opatřením pro rozvoj v roce 2016 a 2017 pro radu ECOFIN a posléze summit:[/quote]

  1. zajištění dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí z hlediska budoucích rizik v oblasti zdravotní péče. Přijmout právní předpisy k posílení fiskálního rámce.[gap height=“10″]
  2. Snížení regulačních a administrativních překážek pro investice, zejména v dopravě a energetice, a zvýšení dostupnosti služeb elektronické veřejné správy. Přijmout významné protikorupční reformy a zlepšit postupy zadávání veřejných zakázek.[gap height=“10″]
  3. Posílit správu v systému vědy a výzkumu a usnadnit vazby mezi akademickou obcí a podniky. Zvýšit atraktivitu učitelského povolání a přijmout opatření ke zvýšení začleňování znevýhodněných dětí, včetně Romů, v běžných školách a předškolních zařízeních. Odstranění překážek větší účasti na trhu práce nedostatečně zastoupených skupin, zejména žen.

Jen je zapotřebí posoudit náměty ve 13 bodech hodnocení vývoje ekonomiky uvedenými před 3 body doporučení třeba právě i o tuto ojedinělou statistiku. Navážeme na ni některými poznámkami po seznámení se s výsledky statistického šetření.

Podle šetření Eurostat bylo ve věku 15 až 74 let v Evropské unii v roce 2015 220 milionů  zaměstnaných, 23 milionů nezaměstnaných a 136 milionů ekonomicky neaktivních.

Zhruba 8 z každých 10 zaměstnaných osob v EU pracovalo na plný úvazek a 2 z 10 na částečný úvazek. Mezi těmito 44,7 milionů osob v EU pracujícími v roce 2015 na částečný úvazek bylo „podzaměstnaných“ („nedostatečně“ zaměstnaných) 10 milionů osob; ti si přejí pracovat více hodin a byli by k dispozici tak učinit. To odpovídá více než pětině (22,4 %) všech zaměstnanců na částečný úvazek a 4,6 % celkové zaměstnanosti v EU v roce 2015. Dvě třetiny z těchto „podzaměstnaných“ částečným úvazkem byly ženy (66 %).

Vedle ekonomicky aktivního obyvatelstva (zaměstnaných a nezaměstnaných) mělo v EU v roce 2015 jistou vazbu k trhu práce 11,4 milionů ekonomicky neaktivních osob ve věku 15-74 let, které by bylo možno považovat za potenciálně dodatečné pracovní síly, což odpovídá 4,7 % pracovní síly EU. Mezi nimi zhruba 9,3 milionu byla k dispozici pro práci, ale neusiluje o ni, protože je třeba hledání práce odradilo, nebo ztratili nárok na podporu a téměř 2,2 milionu, kteří hledají prácí, ale nejsou do 2 týdnů dostupní, (například studenti, kteří hledají práci, ale začnou pracovat až po ukončení studia). Většina z tohoto potenciálního zdroje dodatečné pracovní síly v EU v roce 2015 byly také ženy (56,7 %).

01

Největší podíl „podzaměstnaných“ dílčím úvazkem je v Řecku, na Kypru a ve Španělsku

V roce 2015 se podíly „podzaměstnaných“ částečným úvazkem mezi celkovým počtem částečných úvazků v jednotlivých členských státech EU významně lišily.  Většina pracovníků na částečný úvazek ve věku 15 až 74 let si přeje pracovat více hodin, přičemž je k dispozici, aby tak učinila v Řecku (71,8 %), na Kypru (68,0 %) a ve Španělsku (54,2 %), těsně následovány Portugalskem (46,4%). Na opačném konci stupnice je Dánsko (9,5 %), Česká republika (9,6 %), Estonsko (12,0 %), Lucembursko (13,2 %), Nizozemsko (13,4 %) a Německo (14,0 %). Na úrovni EU se cítilo 22,4 % osob pracujících na částečný úvazek v EU „podzaměstnáno“.

Je třeba poznamenat, že „podzaměstnaných“ částečným úvazkem byly převážně ženy ve všech členských státech EU s výjimkou Rumunska.

02

Potenciálně dodatečná pracovní síla byla daleko největší v Itálii

Potenciálně dodatečné pracovní síly se také mezi jednotlivými členskými státy významně lišily. Největší podíl registrovaných byl v Itálii (s více než 3,5 miliony osob, což odpovídá 14,0 % pracovní síly), před Chorvatskem (9,2 %), Lucemburskem (7,8 %), Finskem (7,7 %) a Bulharskem (7,1 %). Je třeba poznamenat, že v každém členském státě EU potenciální pracovní síla spočívala především na osobách  k dispozici pro práci, které ale o práci neusilují. Ženy tvořily největší část celkových potenciálně dodatečných pracovních sil v převážné většině členských států EU, s výjimkou Irska, Bulharska, Litvy, Dánska, Finska, Maďarska a Rakouska.

Na úrovni EU potenciálně dodatečné pracovní síly, (z 57 % ženy), byly ekvivalentní 4,7 %  celkové pracovní síly.

03

04

Publikovaná statistika by především mohla přinést poučení pro hromadné sdělovací prostředky: nelze trvale směšovat nezaměstnanost (nezaměstnaní registrovaní v referenčním období na úřadu práce, schopní nastoupit do 2 týdnů) a neaktivitu na trhu práce.

Za předpokladu dostatečného vzorku pak platí, že dílčí úvazky mohou zvýšit podíl zaměstnanosti žen, z hlediska celkové pracovní síly je to však zejména v Česku jen zlomek. Bude ještě  menší, jestliže bude podpora pro v průměru více než 2,1 děti na jednu ženu, aby se udržel počet obyvatel.

Mnohem horší je nechuť zapojit se do trhu práce. Udržení a rozvoj blahobytu je závislý na přidané hodnotě, dané množstvím a kvalitou práce. Při dosavadním demografickém stárnutí nutno získat další pracovníky ze zahraničí- třeba jen na dobu určitou prostřednictvím unijních institucí, než se vytvoří vlastní zdroje. Mezi ně ale musí patřit ekonomická imigrace, která násobně překročí již přijaté kvóty oprávněných azylantů.  Jenže měřítkem nemůže být především náboženství, ale předpoklady pro konkrétní uplatnění na trhu práce, jinak porostou zahraniční pobočky českých firem. A protože se během několika let prosadí zásada zdanění zisku v zemi, kde se vygeneroval, bude stát ztrácet rozvojové zdroje.

(Proto se jen těžko hledá slušný výraz pro tvrzení, že růst ekonomiky je nezávislý na vládě, ale jen hospodářském cyklu,  který ale vládní politika vždy modifikuje!)

To je samozřejmě nutno oddělit od imigrace, vyvolané hladem. El Nino, tání ledovců, hrozba zvýšení hladiny moří a jiné změny podnebí budou vyhánět právě ty nejchudší za chlebem. Aby se tak nedělo, bude muset OSN zvýšit zdroje jak na humanitární, tak na potravinovou  pomoc a zajistit potraviny. To se nezdá, budou-li peníze, tak složité, protože se zemědělská výroba pro nedostatek odbytu v hospodářsky vyspělých státech omezuje. A pokud se zdroje nerozkradou.

Pak je tu ale problém, co s těmi, kteří mohou, ale nechtějí pracovat: jak je přimět k rekvalifikaci a nástupu do práce, protože jinak budou závislí na sociálních dávkách, nebo na kriminalitě. Mohou si také přivydělávat účastí na různých demonstracích místo práce a prodávat ve volbách své hlasy. Jaká pak bude kvalita zvolených?

Základní problém tedy je dát lidem maximální kvalifikaci ještě odpovídající poptávce na trhu práce a přimět je ji využívat. Bez zajištění práce pro lidi v důchodovém věku nelze prodlužovat věk pro odchod do důchodu. Pokud jsou hodinové náklady práce podle statistiky EU v ČR už jen pětinou či šestinou místo předchozí osminy proti nejlepšímu státu a příspěvek zaměstnavatele nesnižuje poptávku po pracovní síle, nelze doporučovat jen snížení příspěvků zaměstnavatele. A pokud nepronikne digitalizace do všeho podnikání a s ním spojené veřejné správy, pak bude rozvoj ekonomiky ve věku digitalizace dost chatrný. Chtělo to koncepční úvahu, jak vysoké by měly být třeba důchody v poměru k průměrným mzdám, a jak se k tomu dostat.

Vzdělání by určitě mělo být bezplatné, případně i jinak podporované, pokud je využitelné na domácím trhu práce. Ale při volném pohybu osob nelze investice do lidského kapitálu podle potřeb trhu zmarnit povolením odchodu do zahraničí, kde se za vzdělání platí, bez splacení nákladů na vzdělání. Státní bezúročný a nevratný úvěr pro ty, kdož zůstanou na českém trhu, je lepší. A srovnávání podílu výdajů na HDP podle států nutno doplnit státními podporami na vzdělání, pak bude srovnání vypadat  jinak.

Posléze rysem tržní ekonomiky v EU je sociální tržní ekonomika, v současné době se zvýšeným důrazem na sociálno, které v krizi nejvíce utrpělo. Narůstají veřejné služby v obecném zájmu, na které mají nárok všichni občané členského státu EU, a proto jsou dotované. Při definované minimální kvalitě služeb je podporuje stát. Jejich rozvoj bude vždy omezen výší této podpory.  Je tedy efektivnější provozovat tyto služby veřejným sektorem, který nebude hnán hlavním motivem podnikání- ziskem tam, kde není pro maximalizaci podílu výkonů a zisku důvod a možnost.

Při takovém pojetí je prioritou veřejné správy vytvářet předpoklady a podmínky pro ekonomický rozvoj jako nositele celkového rozvoje. Pak ale lze paralyzovat vliv střetu zájmů u podnikatelů v politice zveřejňováním zadávacích podmínek. Neplatí oddělení politiky a podnikání- podnikatel šel v masarykovské republice do politiky proto, že přišel s podněty  na zlepšení funkcí veřejné správy v daných mezích, jeho dosavadní práce vytvářela důvěru v jeho schopnosti a zpravidla jen na dobu, kdy mohl současně s funkcí podnikat, jinak třeba z funkce starosty odešel. Střet zájmu lze očekávat od jen politicky odpovědných placených pracovníků veřejné správy, kteří předtím neprokázali schopnost vydělat si na živobytí více, než dostanou za funkci ve veřejné správě; ta se pak stává vidinou jejich „dodůchodového“ příjmu. Tím by se určitě zmenšil vliv volebních cyklů na cykličnost ekonomiky.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno