Domácí logistika herce Jana Přeučila

„Divadelní představení pod širým nebem hraji docela často. Jak skončíme v Plzni, bude několik dní pauza a budu dohrávat představení Veselých paniček Winsdorských na Letních Shakespearovských hrách v Praze. Poprvé jsem hrál v Plzni před šesti roky, tehdy se hrál Don Juan, také to bylo v blízkosti historického centra. To byla první práce s hercem a režisérem Vilémem Dubničkou. Už předtím jsem se ptal, proč takové krásné a historické město nemá něco podobného jako Praha a tam někde vznikala myšlenka každoročního divadelního léta pod plzeňským nebem. Nyní už to má tradici a dokonce už od začátku režisér Dubnička zvažoval uvedení Tří mušketýrů.“

 

„Poměrně ano, protože v plzeňském Divadle J. K. Tyla je v angažmá můj syn Zdeněk Rohlíček, který je v činohře. Shodou okolností je jeho přítelkyně Jarmila Dycková primabalerinou baletního souboru a samozřejmě nyní se se synem setkávám na jevišti při představení Tří mušketýrů v rámci Divadelního léta a kromě toho jezdím na Zdeňkovy premiéry a samozřejmě i na návštěvy, nejenom ty divadelní.“

 

„Byla to krásná práce, protože je to hezké představení a tradičně se při něm schází příjemní lidé. Je to atraktivní představení po všech stránkách, živá hudba na jevišti, šermy od mistra šermu evropského formátu Karla Basáka, koncepce je velmi zajímavá a je tam příjemně ztvárněn každému známý základní příběh. Na jevišti se setkává řada výborných plzeňských herců se svými pražskými kolegy, což je určitě atraktivní i pro plzeňské diváky. Hrajeme to velice rádi, protože je to vtipný text, krásné prostředí přímo v srdci Plzně u katedrály Sv.Bartoloměje. Myslím, že to je nezapomenutelný zážitek pro všechny návštěvníky.“

 

„Když jsem absolvoval divadelní fakultu v roce 1960, měl jsem řadu nabídek, mimochodem i od plzeňského divadla. Velmi zajímavá ale pro mne byla nabídka do nově zakládaného činoherního souboru Divadla Na zábradlí. Radil jsem se svým profesorem Radovanem Lukavským a ten mi poradil, abych tu nabídku přijal, a určitě jsem udělal dobře, protože jsem tam strávil krásných 33 let. Určité období jsem tam i šéfoval a musím říci, že celá ta léta byla krásná, někdy i smutná, někdy i jak se říká na hraně, ale na to se zapomíná, protože přednost se dává těm kladným věcem. Divadlo Na zábradlí mělo až do roku 1991 významný podíl na vývoji české kultury. Měli jsme možnost se souborem i procestovat velkou část Evropy a to znamenalo i šíření dobré pověsti českého divadla v zahraničí.“

 

„Na tom měl také podíl můj profesor a kolega Radovan Lukavský a nabídku jsem dostal i od profesorky Evy Krešlové, která na akademii učila jevištní pohyb, dodnes tam působí. Ti mi navrhli, abych dělal rozcvičky jevištního pohybu, kterému jsem se věnoval a dodnes se věnuji. Po několika letech přišel pan profesor Miloš Nedbal, člen činohry Národního divadla, abych mu dělal asistenta, a po několika letech jsem začal učit sám.“

 

„Mám takovou zásadu, kterou jsem se řídil a řídím se jí doposud. Nestavěl jsem se nikdy do role profesora, ale studentům jsem říkal, že jsem jejich starší budoucí kolega. Je to pravda, protože se skutečně následně s nimi před kamerou či v divadle setkávám.“

 

„V roce 1993 jsem z divadelní akademie odešel kvůli reorganizaci, či proč, ale zanedlouho mně oslovili kolegové ze Slovenska, kde je v Bánské Bystrici Akademie umění. Tehdy založili divadelní fakultu, kde jsem začal přednášet hereckou tvorbu a už to bude 15 let, co tam dojíždím a mám tam svůj ročník.“

 

„Je to tak jednou, někdy dvakrát do měsíce a jsem tam vždy několik dní. Mám tam velmi šikovného asistenta, který podle mne vede herecké tvorby. Mně vždycky slovenské divadlo a slovenští herci velmi zajímali díky své silné expresionistické výrazové síle.“

 

„Je to trochu jiná forma, než klasická výuka, dělám rétorické laboratoře. Oslovila mně jedna vzdělávací agentura, abych připravil pro lidi, kteří pracují se slovem, seminář, kde by se zlepšili ve slovním výrazu i v komunikaci. Nepojal jsem to jako přednášky, ale jako laboratoř, kde se snažím s důrazem na praxi ukázat, jak vystupovat, jak jednat, jak pracovat se slovem, aby nebyli monotónní, jak to svoje sdělení úspěšně předat a prodat.“

 

„Divák, protože si zaplatil, chce vidět představení, a herec je ten, který mu to musí bezezbytku zprostředkovat. Musí zapomenout na své potíže, někdy rodinné, zdravotní a kdo ví jaké ještě a musí vydat stoprocentní výkon, jako by hrál poprvé. Musí ze sebe vydat to nejlepší. Jsem vyznavačem cvičení Pět Tibeťanů, které každý den cvičím, mám rád plavání, často relaxuji, chodím na masáže, nekouřím… Snažím se o svoji tělesnou schránku pečovat.“

 

„Zaplať Pán Bůh, v tom jsme s mojí paní Evičkou za jedno, nemáme chalupu ani zahrádku. S mojí první manželkou Štěpánkou to tak trochu bylo, ale byla jiná doba, byli jsme mladí, žili jsme trochu jinak. Ale s Evičkou, když máme třeba tři dny volna, jezdíme po vlastech Českých, poznáváme, dost cestujeme, někdy i mimo republiku.“

 

„Jezdíme pravidelně na řecký ostrov Thassos, máme tam oblíbený hotel Artemis, máme tam svoji oblíbenou řeckou rodinu, moc rádi se tam vracíme. Je to skvělá dovolená, výborný odpočinek, na který se společně těšíme. Kolegyně jednou o tom řekla, že je taková naše „řecká chalupa“.“

 

„S mojí Evičkou jsme založili Divadlo Evy Hruškové & Jana Přeučila a s představeními pro děti i pro dospělé jezdíme po celé republice. K tomu máme větší auto, kde vozíme kostýmy, kulisy, aparaturu a vše potřebné. Mám výbornou manažerku, která se mi stará o můj program a zrovna nedávno jsem procházel svůj diář, mám zmapovanou celou příští sezónu. Někdy je problém i vše skloubit, ale je tam čas i na odpočinek, protože ten je stejně důležitý jako práce. Řídím se pravidlem, že chci-li odevzdat stoprocentní práci, musím být také stoprocentně fit.“