[quote]Starobylé tramvaje na trati z Karlína do Libně se poprvé rozjely před 120 lety, 19. března 1896. Druhá elektrická tramvajová dráha a zároveň soukromá společnost Františka Křižíka, která tuto dráhu zřídila a provozovala, dostala název Elektrická drobná dráha Praha – Libeň – Vysočany (obce Libeň a Vysočany byly připojeny k Praze až v letech 1901 a 1921.)[/quote]

Libeň nejdříve žádala provozovatele pražské koněspřežné dráhy Édouarda Otleta o prodloužení jeho dráhy od vozovny v Karlíně do Libně. Otlet odmítl, a tak se Libeň obrátila na Křižíka, který v té době již provozoval elektrickou dráhu na Letné, zřízenou roku 1891 v rámci Jubilejní výstavy. A Křižík výzvu přijal.

V březnu 1895 udělilo ministerstvo obchodu koncesi ke stavbě a provozu dráhy. První úsek měřil 2,2 kilometru a vedl od karlínské vozovny koněspřežné dráhy (dnešní zastávka Urxova) na Balabenku. Protože Sokolovská ulice byla směrem k Praze již obsazena dráhou koňky, elektrická dráha odbočovala Šaldovou ulicí a dále pokračovala Křižíkovou ulicí ke karlínskému varieté (dnešní Hudební divadlo Karlín), do oblasti dnešní Florence.

V říjnu 1896 byla zprovozněna severní odbočka z Palmovky přes nový betonový most přes Rokytku k Libušáku (dnešní křižovatka Zenklovy a Prosecké ulice). A v prosinci 1896 byla z Karlína trať prodloužena ulicí Na Florenci k nádraží Státní dráhy (dnešní Masarykovo nádraží). A o dva roky později se otevřelo další prodloužení z Balabenky po Sokolovské ulici až k vysočanské lékárně (dnešní náměstí OSN). Křižíkovy záměry dále prodloužit síť do Troje nebo do Brandýsa nad Labem se už nerealizovaly.

Celá lokální síť v roce 1896 měřila 7,77 km. Tratě byly jednokolejné, ve vybraných stanicích existovaly výhybny pro míjení vozů. V síti jezdily tři linky maximální povolenou rychlostí patnáct kilometrů v hodině. Jezdilo se od šesti ráno do deseti večer, každých deset minut. Energii pro provoz zajišťovala parní elektrárna o výkonu 180 kW.

Prvních 12 motorových a pět vlečných vozů dodala firma Ringhoffer. Po prodloužení trati ve Vysočanech byly dosavadní vlečné vozy přestavěny na elektrické, jako vlečné vozy byly použity vozy ze zrušené letenské dráhy.

Normální jízdné do šesti stanic zprvu činilo pět krejcarů, nad šest stanic deset krejcarů. Ve třech hodinových přepravních špičkách během dne se platilo zlevněné dělnické jízdné tři respektive šest krejcarů. A daly se koupit bloky 25 jízdenek za zvýhodněnou cenu.

Křižík nabídl dráhu Elektrickým podnikům k odkoupení poprvé v březnu 1900. Posléze se přeměnila na akciovou společnost a podniky ji odkoupily za 2,2 milionu korun v roce 1907 jako poslední ze soukromých tramvajových drah v Praze a okolí. V září 1927 byl zrušen celý úsek v dnešní Křižíkově ulici a veškerý provoz tak zůstal jen v dnešní Sokolovské ulici, ve stopě bývalé koňky.

Zdroj: ČTK