Emoce nechte před autem

[quote]Na silnicích se s agresivitou setkává každý z nás skoro denně. Musíme řešit nebezpečné situace, které způsobili jiní, a současně musíme sami sebe krotit, abychom se chovali slušně.[/quote]

„Agresivita na silnicích má příčinu především v uspěchaném životním stylu. To znamená, že v autě často cestou své přemýšlení přenášíme do silničního provozu. Jízda by měla být vyrovnaná, klidná, všechny negativní i pozitivní emoce by si měl řidič nechat před autem, ještě než nastoupí,“ říká o problému agresivity na silnicích šéf BESIPu, Martin Farář.

V posledních letech nejeden z nás poznal na vlastní kůži, jak si někteří řidiči nárokují právo vychovávat na silnicích ostatní. Například nebezpečným vybržďováním, trvalým svícením dálkových světel, nebo blokováním předjížděcího pruhu.

„Na silnici míváme tendenci ukazovat druhým, jaký jsem výborný řidič, že mám silnější auto, že na to mám, a podobně. Je to tedy o přístupu, že na silnici si jsme všichni rovní, a naše emoce bychom měli držet na uzdě,“ dodává ještě Martin Farář.

Jezdím tak, jak žiji
Příčina agresivity je v člověku samotném. Dopravní psychologové tvrdí, že jak člověk žije, také jezdí a naopak, jak jezdí, také žije. Šéf dopravních psychologů, Alois Hudeček k tomu říká: „Tohle nevyřeší ani radary, ani zvýšení pokut, ale jen dlouhodobá dopravní výchova a působení na lidi. Často se totiž chovají agresivně, aniž si to vůbec uvědomují. Musíme změnit chování lidí, naučit je chovat se ohleduplně. Agresivně se ale chová jen část řidičů. Jde o nesprávný způsob jízdy, což dělají jedinci, kteří se snaží kompenzovat nějaké své komplexy. Agresivita je cokoliv, co děláme a nerespektujeme při tom druhého včetně jeho chyb. Aby byl provoz bezpečný, není to o rychlosti, ale v první řadě o našem chování včetně třeba bezpečného odstupu. Když řidič dodržuje bezpečný odstup, žádná agresivita nenastane. Jedni z nejhorších jsou tzv. pasivní agresoři, kteří se snaží druhé vychovávat. A je špatné, když někdo jede v levém pruhu, má na tachometru možná povolených 130, a nenechá jiné předjet. Když pak takový člověk narazí na opačného, který je uspěchaný, vznikne mezi nimi jakási averze a mohou se začít chovat agresivně.“

Co si z našeho chování odnášejí děti?
Chování řidiče ukazuje, jaký člověk ve skutečnosti je. Může ho ovlivňovat i stále se zvyšující hustota provozu na našich silnicích. Také příklad rodičů svým dětem nemusí být vždycky jen pozitivní. Negativní chování pozorují děti právě v autě při rodinných cestách. Co vidí u svých rodičů, považují později za normální.

Podle evropských výzkumů patří agresivita na silnicích mezi hlavní příčiny nehod. Je podmíněna mimo jiné psychologickými, kulturními a sociálními vlivy a návyky. Zajímavá je definice agresivity podle jednoho kanadského průzkumu. Podle něj se lidé v každodenním životě mnohem častěji chovají agresivně nikoli proto, aby uspokojili svoji touhu ublížit druhým, ale proto, že jsou náhle zaplaveni negativními emocemi, hněvem, vztekem a zlostí. Agresivita může být způsobena i náhlým impulsem, špatnou sebekontrolou a prvky běžnými při našem běžném jednání s druhými lidmi.

Ředitel dopravní policie, Tomáš Lerch: „Agresivní řidič je obdobně jako řidič nepozorný velkým rizikem pro bezpečnost silničního provozu. V poslední době zaznamenáváme spíše úbytek případů, kdy se setkáváme s agresivními řidiči. Je to bezesporu tím, že tyto případy jsou zpravidla medializovány a agresivní pirát silnic tak přestává být anonymním. Stejně tak tresty ukládané za ohrožení ostatních účastníků silničního provozu agresivní jízdou jsou často dostatečnou výstrahou. Agresivitu řidičů však nevymýtíme pouze represí ze strany Policie ČR, je to komplexní problematika, která zahrnuje mimo jiné důslednou práci s řidičem, jeho výchovu, vzdělávání a uvědomění si odpovědnosti za své chování.“

Pokus o vraždu?
Skutečnost je taková, že se agresivita na silnicích u nás trestá jen v těch nejkřiklavějších a medializovaných případech. Vše, co není „za hranou“, zůstává často skryto.

„U vraždy, byť ve stádiu pokusu, hrozí pachateli deset až patnáct roků. Při těžkém ublížení na zdraví, znovu zdůrazňuji i ve stádiu pokusu, tři až deset let. A u obecného ohrožení je tam sazba tři až osm roků,“ jsou slova Jana Černého z advokátní kanceláře Černý – Raupachová.

V řadě evropských zemí už dokonce podobné agresivní chování řidičů našlo své řešení přímo v konkrétních zákonech. Například v sousedním Německu jde o dopravní trestnou činnost, kterou, je-li vysvětlena v policejním hlášení a je hrubě a bezohledně v rozporu s předpisy silničního provozu, je možné přímo postihovat. Nevztahuje se to však na trestné činy z nedbalosti, jen na ty úmyslné, jako třeba nátlak v provozu nebo ohrožení ostatní účastníků silničního provozu tím, že řidič nerespektuje pravidla.

V Rakousku se také vysoce agresivní jízdou řidič dopouští trestných činů, které vedou k předpokladu, že není schopen další jízdy.

Švédské předpisy jsou ještě konkrétnější. Říkají, že nebezpečný, tedy rizikový provoz je situace, která nutí účastníky na silnici náhle změnit směr nebo rychlost nebo zastavit, aby se předešlo nebezpečí.

Agresivita má na svědomí až 80% nehod!
Vše začíná kvalitní dopravní výchovou. Paradoxně mohou pomoci i kamerové systémy zaznamenávající jízdu automobilu. Je prokázáno, že u vozů, které jsou takovým záznamových zařízením vybaveny, klesla nehodovost o celých 20%. A roli hrají také kamerové systémy policie na různých veřejných místech nebo viditelně umístěné průjezdní radary, které snižují překračování povolené rychlosti o desítky procent. Množství nehod se snižuje také během ohlášených policejních bezpečnostních akcí. Ukazuje se, že policejní akce by měly být doprovázeny dostatkem informací pro veřejnost. To, že právě taková preventivní opatření fungují, potvrzuje svými slovy i ředitel dopravní policie ČR, Tomáš Lerch: „V tomto roce chceme na řidiče působit více i ve smyslu prevence. Policisté musí být zejména na dopravně zatížených tazích, co nejvíce vidět a budou tak přispívat k celkovému zklidnění dopravy.“

Za volant koncentrovaný
Každý by si měl své chování za volantem uvědomovat, má v tu chvíli v ruce zbraň. Uvědomit si, zda je opravdu nutné, aby ve zvýšené míře používal klakson, blikání dálkovými světly nebo proč doprovází své řízení rozčilenou gestikulací.

„Měl bych mít na paměti, zda jsem dostatečně koncentrovaný, vždyť při každé jízdě jde o život. Uvědomit si, zda si sebou do auta nepřináším jiné problémy. Pokud si na cestě neodpočinu v případě, že na mě padne únava, a budu přeceňovat své síly a zdraví, opět roste riziko agresivního, nervózního chování. Každá maličkost může přispět k tomu, abychom se na silnici chovali bezpečněji,“ doplňuje Martin Farář.

Zdroj: BESIP