Zdroj: Archiv

[quote]Podle zprávy Eurostat 28 členských států Evropské unie (EU) udělilo v roce 2015 status ochrany 333350 žadatelům o azyl. To ve srovnání s 2014 představuje nárůst o 72%. Od roku 2008 byl přidělen status ochrany celkem téměř 1,1 milionu žadatelů o azyl.[/quote]

Největší skupinou, které byl přiznán status ochrany v EU v roce 2015, zůstali občané Sýrie (166 100 osob, 50% z celkového počtu osob, jimž byl udělen status ochrany v členských státech EU), Eritrejci (27 600, 8%), a občané Iráku (23 700, 7%).

U Syřanů se počet rozhodnutí o udělení statusu ochrany ve srovnání s 2014 více než zdvojnásobil, v roce 2015 šlo o největší skupinu ve více než polovině členských států. Z celkového počtu 166 100 Syřanů byl udělen status ochrany v EU více než 60% v Německu (104 000). Z celkového počtu 27 600 Eritrejců vice  než tři čtvrtiny byly zaregistrovány ve třech členských státech EU: Německu (9 500),  Švédsku (6 600) a Nizozemí (4 900). Z celkového počtu 23 700 Iráčanů 15 500 byl přiznán status ochrany v Německu a 2800 ve Francii. Na Česko připadlo celkem 350 osob.

as1

as2
Téměř polovina kladných rozhodnutí byla vydaná v jednom členském státě – Německu
V roce 2015 byl nejvyšší počet osob se statusem uprchlíka v Německu (148 200, + 212% ve srovnání s 2014), Švédsku (34 500, + 4%), Itálii (29 600, + 44%), Francii (26 000, + 26%), Spojeném království (17 900, + 26%), Rakousku (17 800, + 77% +) a Nizozemsku (17 000, + 29%).
Ze všech osob s uděleným statusem ochrany v roce 2015 v EU bylo  přiznáno postavení uprchlíka 246 200 osob (74% ze všech kladných rozhodnutí), 60 700 doplňkovou ochranu (18%) a 26 500 povolení k pobytu z humanitárních důvodů (8 %). Kromě statusu ochrany členské státy EU převzaly více než 8 100 přesídlených uprchlíků. Je třeba poznamenat, že zatímco status uprchlíka a doplňkové ochrany  definují  právní předpisy EU, humanitární status se uděluje na základě vnitrostátních právních předpisů.

as3
Polovina azylových rozhodnutí v prvním stupni v EU vyústila ve stav ochrany
V roce 2015 bylo vyřízeno v prvním stupni téměř 593 000 rozhodnutí  prvního stupně žádostí o azyl, dalších 183 000 konečných rozhodnutí bylo po odvolání. Z rozhodnutí v prvním stupni byl téměř 308 000 osob udělen status ochrany, zatímco dalších 26 000 obdrželo status ochrany v rámci odvolání. Počet a podíl kladných rozhodnutí (52% v první instanci, 14% z odvolání) se značně lišil podle zemí žadatelů o azyl.
Z dvaceti hlavních občanství žadatelů o azyl s rozhodnutím přijatým v prvním stupni v roce 2015 byl méně než 3% podíl pro občany zemí západního Balkánu, více než 97% pro Syřany (viz graf níže).

as4

as5

Rozhodnutím o žádosti o azyl se rozumí rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany, jak je definováno v čl. 2 (h) směrnice Rady 2011/95/ES, tedy včetně žádostí o status uprchlíka nebo status doplňkové ochrany, bez ohledu na to, zda byla žádost podána po příjezdu na hranicích, nebo zevnitř země, a bez ohledu na to, zda tato osoba vstoupila na území legálně (například jako turisté), nebo nelegálně.

Rozhodnutím první instance se rozumí rozhodnutí o žádosti o azyl v první úrovni  azylové procedury.

Konečným rozhodnutím o odvolání se rozumí rozhodnutí udělené v poslední instanci správního/soudního azylového řízení, které vyplývá z odvolání podaného žadatelem o azyl po zamítnutí v předchozím stadiu řízení. Vzhledem k tomu se čísla o azylovém řízení a čísla z úrovní rozhodování orgánů jednotlivých členských státech liší, konečná instance může být podle vnitrostátních právních předpisů a administrativních postupů rozhodnutím nejvyššího vnitrostátního soudu. Nicméně, uplatněná metodika definuje, že „konečné rozhodnutí“ by mělo odkazovat na to, co je ve skutečnosti „konečné rozhodnutí“. V  drtivé většině všech případů to znamená, že všechny běžné způsoby odvolání byly vyčerpány.

Stav ochrany zahrnuje tři různé kategorie ochrany

Osobou s přiznaným postavením uprchlíka se rozumí osoba, na kterou se vztahuje status uprchlíka rozhodnutím o schválení správního nebo soudního orgánu v průběhu referenčního období. Status uprchlíka je definován v čl. 2 (e) směrnice 2011/95/ES ve smyslu §1 Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967. Podle čl. 2 (d) této směrnice je uprchlík státní příslušník třetí země, který se v důsledku oprávněných obav před pronásledováním z důvodů rasy, náboženství, národnosti, politického přesvědčení nebo příslušnosti k určité sociální skupině nachází mimo zemi své státní příslušnosti a je neschopen, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, si nepřeje se vrátit domů, ale je ochoten využít ochranu dané země, nebo osoba bez státní příslušnosti, která je mimo zemi svého dosavadního pobývání, do níž se ze shora uvedených důvodů, jak je uvedeno výše, není schopna nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám se nechce se do ní vrátit.

Osobou s přiznaným statusem doplňkové ochrany se rozumí osoba, na kterou se vztahuje rozhodnutí o udělení statusu podpůrné ochrany, která učinily správní nebo soudní orgány v průběhu referenčního období. Statusem doplňkové ochrany se rozumí stav, jak je definován v čl. 2 (g) směrnice 2011/95/ES. Osoba z třetí země nebo bez státní příslušnost, která nesplňuje podmínky pro uznání za uprchlíka, ale má nárok na doplňkovou ochranu , protože existují závažné důvody se domnívat, že  pokud by se vrátila do země svého občanství, nebo v případě osoby bez státní příslušnosti do země svého dosavadního pobytu, byla by vystavena reálné hrozbě, že utrpí vážnou újmu a není schopna, nebo vzhledem k takovému riziku, ochotna využít pro sebe nebo sebe ochrany této země.

Osobou s uděleným povolením  k pobytu z humanitárních důvodů se rozumí osoba, na kterou se vztahuje rozhodnutí o udělení povolení k pobytu z humanitárních důvodů podle vnitrostátních právních předpisů o mezinárodní ochraně, které učinily správní nebo soudní orgány v průběhu referenčního období. Zahrnuje osoby, které nemají nárok na mezinárodní ochranu, jak jsou nyní vymezeny v prvních uvedených právních nástrojích, ale jsou nicméně chráněny proti vyjmutí závazky, které jsou kladeny na všechny členské státy, mezinárodními nástroji uprchlíků nebo lidských práv, nebo na základě principů proudícího z těchto nástrojů. Příklady takových skupin patří osoby, které nejsou odstranitelné ze zdravotních důvodů a nezletilých bez doprovodu.

Přemístění uprchlíci jsou osoby, kterým bylo uděleno povolení k pobytu v některém členském státě v rámci státu nebo Společenství v systému přesídlení. Přesídlení přemístění státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, na základě požadavku UNHCR, na základě jejich potřeby mezinárodní ochrany a trvalého řešení, do členského státu, kde mají povoleno pobývat s bezpečným právním postavením. Údaje se týkají přesídlených osob, které skutečně přijely na území členského státu. Přemístění uprchlíci nejsou zahrnuti v údajích o rozhodnutí o žádostech o azyl.

 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno