Evropská komise předložila komplexní balíček návrhů k vyřešení uprchlické krize, s níž se potýkají členské státy EU a sousední země, a naplňuje tak evropský program pro migraci, který přijala v květnu. Mezi navržená opatření patří odstranění hlavních důvodů, které nutí lidi hledat v Evropě útočiště.
Nový soubor opatření obsahující mj. návrh relokovat 120 000 lidí, kteří jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu do ostatních členských zemí EU, aby se podařilo snížit tlaky z členských států, které krize zasáhla nejvážněji – tedy zejména z Řecka, Itálie a Maďarska. O tento počet se navhuje navýšit kvótu 40 000 osob, které měly být relokovány z Řecka a Itálie podle květnového návrhu Komise, který doposud čeká na přijetí rozhodnutím Rady. Navržená opatření pomohou také členským státům, čelícím rostoucímu počtu žádostí o azyl. Společný evropský seznam bezpečných zemí původu umožní tyto žádosti zpracovávat rychleji. Komise nastínila hlavní opatření pro zvýšení efektivity návratové politiky a navrhla vytvoření svěřeneckého fondu ve výši 1,8 miliardy eur, který by pomohl k vyřešení hlavních příčin migrace v Africe. Komise a Evropská služba pro vnější činnost se zabývají také „ vnějším rozměrem“ uprchlické krize.
Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker k tomu zdůraznil, že by Evropané nikdy neměli zapomínat, proč je tak důležité poskytnout útočiště a dodržovat základní právo na azyl. Je načase začít pokládat stavební kameny vskutku evropské migrační politiky, po které jsme začali volat v květnu. Navžená opatření zaručí, aby lidé, kteří jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu, byli po svém příjezdu urychleně relokováni – nejen nyní, ale také v případě potenciálních budoucích krizí. Pokud kdy bylo třeba, aby se projevila evropská solidarita, je to v souvislosti s otázkou uprchlické krize.
Evropská komise navrhla následující konkrétní opatření, jejichž cílem je reagovat na současnou uprchlickou krizi a připravit se na budoucí výzvy:
1. Návrh na nouzovou relokaci 120 000 uprchlíků z Řecka, Maďarska a Itálie: v reakci na prudký nárůst nelegálních překročení hranic v oblasti středního a východního Středomoří, také ale v posledních měsících trasami přes západní Balkán, je třeba přijmout okamžitá opatření. Komise navrhuje relokaci 120 000 osob, které jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu, z Itálie (15 600), Řecka (50 400) a z Maďarska (54 000). Relokace by probíhala podle závazného klíče rozdělení vytvořeného na základě objektivních a měřitelných kritérií (40 % velikost populace, 40 % HDP, 10 % průměrný počet žádostí o azyl přijatých v minulosti, 10 % míra nezaměstnanosti). Relokace se týká žadatelů o azyl pocházejících ze zemí, u nichž země EU kladně vyřizují v průměru alespoň 75 % žádostí[1]. Tato relokace doplňuje návrh Komise z května tohoto roku, podle nějž by mělo být z Itálie a Řecka relokováno do jiných států EU 40 000 lidí, kteří jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu.Tím se celkový navrhovaný počet osob zvyšuje na 160 000. V souvislosti s uvedenou relokací bude z rozpočtu EU uvolněno 780 milionů eur na podporu zúčastněných států. Míra předběžného financování bude stanovena na 50 %, aby orgány na národní, regionální a místní úrovni mohly začít neodkladně jednat a měly k tomu dostatečné prostředky.
Dočasná doložka solidarity: Pokud se členský stát z odůvodněných a objektivních důvodů, jako je například přírodní katastrofa, nemůže zcela či částečně podílet na plnění rozhodnutí o relokaci, bude muset přispět do rozpočtu EU finanční částkou ve výši 0,002 % svého HDP. Evropská komise bude důvod, který daná země oznámí, analyzovat a rozhodne se, zda ospravedlňuje neúčast země v relokačním schématu po dobu nejvýše 12 měsíců. V případě částečné účasti na relokaci bude uvedená částka proporcionálně snížena.
2. Trvalý mechanismus relokace pro všechny členské státy: Jak bylo uvedeno již v evropském programu pro migraci, Komise navrhuje strukturovaný solidární mechanismus, který může kdykoliv aktivovat v zájmu pomoci libovolnému členskému státu EU, který v důsledku intenzivního a nerovnoměrného přílivu občanů třetích zemí čelí krizové situaci a extrémním tlakům na svůj azylový systém. Takovouto krizovou situaci by v budoucnu Komise identifikovala na základě počtu žádostí o azyl v posledních šesti měsících, a to v přepočtu na obyvatele a také podle počtu nelegálních překročení hranic v posledním půlroce. Uplatní se stejná objektivní a ověřitelná distribuční kritéria, jako v návrhu na nouzovou relokaci. Trvalý mechanismus zohlední rovněž potřeby žadatelů o azyl, jejich rodinnou situaci a dovednosti. Rovněž v tomto kontextu se bude uplatňovat dočasná doložka solidarity.
3. Společný evropský seznam bezpečných zemí původu: Komise v návaznosti na evropský program pro migraci a závěry ze zasedání Evropské rady ve dnech 25.–26. června navrhuje nařízení, jehož účelem je zřídit společný seznam bezpečných zemí původu. Seznam umožní rychleji zpracovávat jednotlivé žádosti o azyl kandidátů pocházejících ze zemí, které jsou v celé EU považovány za bezpečné, a napomůže rychlejšímu navrácení v případech, kdy individuální posouzení žádostí potvrdí, že se na ně nevztahuje právo na azyl. V návaznosti na diskusi s členskými státy a s ohledem na osvědčené postupy, které používají, Komise navrhla, aby byly na evropský seznam bezpečných zemí původu přidány Albánie, Bosna a Hercegovina, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Kosovo, Černá Hora, Srbsko a Turecko. Ty splňují společná kritéria, podle nichž je země považována za bezpečnou, uvedená ve směrnici o azylovém řízení 2013/32, jsou stranami hlavních mezinárodních úmluv o lidských právech, většina z nich splňuje tzv. „kodaňská kritéria“ (stabilita institucí zaručujících demokracii, právní stát, lidská práva a respektování a ochranu menšin) a Evropská rada je označila za kandidátské země. Po důkladném posouzení ze strany Evropské komise mohou být v budoucnu na seznam přidány další země.
4. Větší efektivita návratové politiky: Komise v zájmu zlepšení návratových politik členských států zveřejnila společnou příručku k navracení osob a akční plán EU v oblasti navracení. Akční plán EU v oblasti navracení definuje okamžitá a střednědobá opatření, která mají členské státy přijmout, aby posílily využívání dobrovolného návratu, provádění směrnice o navracení osob, zlepšily sdílení informací, upevnily úlohu, kterou v návratových operacích plní agentura Frontex, a posílily její mandát, a vytvořily integrovaný systém pro řízení návratů. Komise současně přijala příručku k navracení osob, jež příslušným národním orgánům poskytuje praktické instrukce pro případy navrácení migrantů, kteří nemají právo pobývat v Evropské unii. Příručka bude sloužit jako hlavní školicí nástroj, pokud jde o normy a postupy, pro odborné pracovníky, kteří provádějí směrnici o navracení osob 2008/115.
5. Sdělení o pravidlech pro zadávání veřejných zakázek souvisejících s opatřeními na podporu uprchlíků: Členské státy musí adekvátně a urychleně vyřešit nejnaléhavější potřeby žadatelů o azyl, zejména pokud jde o ubytování, dodávky potravin a služby. Sdělení poskytuje národním, regionálním a místním orgánům pokyny, které mají napomoci k dodržování pravidel EU a současně k tomu, aby nákup těchto služeb probíhal jednoduše, rychle a bez byrokratických bariér.
6. „Vnější rozměr“ uprchlické krize: Vnější rozměr je klíčovou součástí řešení této krize. Nadále pokračuje úsilí o podporu diplomatických iniciativ a nalezení politického řešení konfliktů v Sýrii, Iráku a Libyi. EU poskytuje pomoc syrským občanům, zejména vnitřně vysídleným osobám, a také finanční podporu sousedním zemím, které poskytují útočiště největšímu počtu uprchlíků ze Sýrie, jako jsou Jordánsko, Libanon a Turecko. Za tímto účelem bylo doposud uvolněno 3,9 miliardy eur. Další prioritou je boj proti strukturám organizovaného zločinu, které stojí za převaděčstvím osob, zejména v souvislosti se zahájením námořní operace EUNAVFOR MED. V rámci naší spolupráce se třetími zeměmi bylo rovněž podepsáno 17 dohod o zpětném přebírání osob a 7 dohod o partnerství v oblasti mobility. EU prohloubí stávající dialogy na vysoké úrovni o migrantech s klíčovými partnery, například v rámci rabatského a chartúmského procesu s africkými zeměmi a budapešťského procesu se zeměmi východní a střední Asie a také během konference začátkem října a v průběhu summitu, který se uskuteční ve Vallettě ve dnech 11.–12. listopadu.
7. Svěřenecký fond pro Afriku: Evropská komise vyčlenila z finančních prostředků EU částku 1,8 miliardy eur na zřízení „Nouzového svěřeneckého fondu pro stabilitu a řešení hlavních příčin nelegální migrace v Africe“. Cílem fondu je zvýšit stabilitu a řešit hlavní příčiny nelegálních migračních toků v oblasti Sahelu, Čadského jezera, Afrického rohu a severní Afriky. Prostředky z fondu pomohou uvedeným regionům vytvořit lepší socioekonomické příležitosti a opatření pro řízení migrace. Evropská komise očekává, že členské státy rovněž přispějí svým dílem a pomohou k naplnění společných ambic. Svou účast již potvrdilo například Španělsko.
Při projevech solidarity s členskými státy, které jsou v první linii, je třeba, aby všichni postupovali zodpovědně při uplatňování společných pravidel EU. Proto Komise také tento týden v případech, kdy je to nezbytné v zájmu prosazování pravidel, zintenzivňuje řízení o nesplnění povinnosti a v členských státech v přední linii zavádí „ohniskový přístup“, aby jim pomohla při uplatňování společných azylových pravidel EU.
Další kroky:
Členské státy budou mít další příležitost diskutovat o legislativních návrzích Komise a jejich přijetí
během mimořádného zasedání Rady pro vnitřní věci zaměřeného na migraci, které se uskuteční 14. září. Mechanismy nouzové relokace, které Komise představila v květnu a v září, musí přijmout Rada (kvalifikovanou většinou hlasů) v konzultaci s Evropským parlamentem, zatímco trvalý mechanismus solidarity a evropský seznam bezpečných zemí původu musí přijmout společně Evropský parlament a Rada (řádným legislativním postupem). Návrh týkající se svěřeneckého fondu byl předložen členským státům, aby byly všechny nezbytné postupy dokončeny před zahájením listopadového summitu ve Vallettě; na něm se zástupci EU setkají s představiteli klíčových afrických zemí a budou diskutovat o migraci a uprchlické krizi.
Souvislosti
Evropská komise soustavně a nepřetržitě pracuje na vytvoření společné evropské reakce na uprchlickou krizi a problém migrace:
V rámci své kampaně za zvolení předsedou Evropské komise představil Jean-Claude Juncker dne 23. dubna 2014 na Maltě pětibodový plán pro přistěhovalectví, v němž požadoval větší solidaritu v oblasti migrační politiky EU. Po nástupu do funkce pověřil komisaře odpovědného za problematiku migrace, aby ve spolupráci s prvním místopředsedou Timmermansem vypracoval návrh nové politiky v oblasti migrace, jedné z 10 priorit politického programu, na jehož základě byla Komise zvolena Evropským parlamentem.
Evropská rada na základě návrhu vropské komise schválila 23. dubna 2015 prohlášení, jímž se členské státy zavázaly přijmout rychlá opatření k záchraně životů a ke zvýšení aktivity EU v oblasti migrace. Několik dnů poté bylo přijato usnesení Evropského parlmentu. 13. května 2015 předložila Evropská komise svůj evropský program pro migraci, který stanoví komplexní přístup lepšího řízení migrace ze všech aspektů. 27. května 2015 Komise představila první balíček prováděcích pravidel k evropskému programu pro migraci, mimo jiné s návrhy, týkajícími se relokace a znovuusídlení, a také akční plán EU proti převaděčům migrantů.
25.–26. června Evropská rada vyslovila souhlas s tím, aby se přikročilo k realizaci návrhů obsažených v evropském programu pro migraci, se zvláštním zřetelem na relokaci a znovuusídlení, navracení a spolupráci se zeměmi původu a tranzitu. 20. července Rada pro spravedlnost a vnitřní věci souhlasila s provedením opatření navržených v evropském programu pro migraci, zejména s relokací osob, které jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu, z Itálie a z Řecka v průběhu příštích dvou let, přičemž v první fázi půjde o 32 256 osob. Rada dále souhlasila s přesídlením 22 504 vysídlených osob, jež jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu a nacházejí se mimo území EU.
Schéma relokace rozložené na členské státy
Komise využije peníze z různých finančních nástrojů rozpočtu EU, zejména Evropského rozvojového fondu. Očekává se nejméně 2 mld.€, z toho z nástrojů řízených Komisí 1.8 mld..€
Stav Unie v roce 2015: doba pro čestnost, jednotu a solidaritu. Ze zprávy o stavu EU předsedy Evropské komise Jeana- Claude Junckera.
V úvodu předseda uvádí, že podat zprávu o stavu Unie je výslovně stanoveno v rámcové dohodě, upravující vztahy mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí. Zprávu spolu s 1. místopředsedou Komise Fransem Timmermansem předsedovi EP Martinu Schulzovi a rotujícímu předsedajícímu, lucemburskému premiérovi Xavieru Bettelovi. Jsou v ní podrobnosti o četných akcích, které chce Komise podniknout v legislativě a ostatních iniciativách od dneška do konce 2016. Příští týden k ní bude v EP diskuse.
První a podstatnou část věnoval předseda Komise migraci. Ostatním otázkám věnoval v přednesu relativně menší pozornost, budou ve zprávě. (3. záchranný program Řecka, referendum o vystoupení Velké Británie, Ukrajina, konsolidační akce po finanční krizi, která neskončila, ale udělala si přestávku- obnovil se růst, je ale pomalý, nerovnoměrný, neřeší rozdíly ať mezi státy, ani rozdíly sociální, úkoly popisuje podle studie 5ti předsedů).
Není čas na odfajfkování seznamu úkolů či ověřování, zda ta či ona odvětvová iniciativa si našla cestu do státu; řečí Unie počítat, kolikrát se slova sociální, hospodářské nebo udržitelné objeví. Namísto toho je čas na upřímnost- mluvit otevřeně o velkých problémech, kterým čelí Evropská unie. Protože Unie není v dobrém stavu. V Unii není dost Evropy. Musí se to změnit, a to právě teď.
Uprchlická krize je imperativ k činnosti Unie; je nyní první prioritou. Od počátku roku přicestovalo do Evropy téměř 500 tisíc lidí. Převážná většina prchá před válkou v Sýrii, islamistickým státem v Libyi, diktaturou v Eritrei. Nejpostiženějšími státy jsou Řecko, (přes 213 000 uprchlíků), Maďarsko s vice než 145 tisíci a Itálie s více než 115 tisíci Čísla jsou impozantní a pro některé děsivé. Teď ale není doba na strach. Je čas pro odvážnou, zaměřenou a soustředěnou akci a jednání ve vzájemné shodě ze strany Evropské unie, jejích orgánů a všech členských států.
Uprchlická krize je především záležitostí lidskosti a lidské důstojnosti. A pro Evropu je to také věc historické spravedlnosti.
My Evropané bychom si měli dobře pamatovat, že je Evropa kontinent, kde byl téměř každý jednou uprchlíkem. Společná historie je poznamenána miliony Evropanů, uprchlých pro náboženské nebo politické pronásledování, z války, diktatury nebo útlaku. Hugenoti prchající z Francie v 17. století, Židé, Sinti, Romové a a mnoho dalších prchajících z Německa v době nacistické hrůzy v letech 1930 až 1940. Španělští republikáni na útěku do uprchlických táborů v jižní Francii 1930 po jejich porážce v občanské válce. Maďarští revolucionáři uprchlí do Rakouska po jejich povstání proti komunistické vládě a potlačovaní sovětskými tanky 1956. Češi a Slováci hledající exil v ostatních evropských státech po potlačení Pražského jara 1968. Stovky a tisíce byly nuceny uprchnout ze svých domovů po válkách v Jugoslávii. Zapomněli jsme na důvod, proč žíje více McDonaldů ve Spojených státech, než ve Skotsku? Proč počet O’Neillů a Murphysů v USA zdaleka přesahuje žijící v Irsku? Že 20 milionů lidí polského původu žije mimo Polsko v důsledku politické a ekonomické emigrace po mnoha hraničních posuvech, nuceném vyhoštění a znovuusídlení při často bolestné historii Polska?
Už jsme opravdu zapomněli, že po devastaci z druhé světové války bylo v Evropě 60 milionů uprchlíků? Že v důsledku této strašlivé evropské zkušeností vznikl globální režim ochrany – v roce 1951 Ženevská úmluva o právním postavení uprchlíků, založená s cílem poskytnout útočiště pro ty, kdo překročili zdi v Evropě, aby unikli před válkou a totalitním útlakem? Řekl jsem kdysi, že jsme příliš zřídka hrdí na naše evropské dědictví a náš evropský projekt. Navzdory naší křehkosti, samopocitu zjištěných nedostatků, je Evropa hledána jako útočiště a místo exilu. Dnes představuje maják naděje, útočiště stability v očích žen a mužů na Blízkém východě a v Africe. To je něco, na co je možno být hrdý, a ne něco, čeho se bát.
Evropa je dnes navzdory mnoha rozdílům mezi jejími členskými státy zdaleka nejbohatší a nejstabilnější kontinent světa. Máme prostředky, jak pomoci prchajícím před válkou, terorem a útlakem. Vím, že mnozí budou chtít říct, že je to všechno velmi dobré, ale Evropa nemůže vzít všechny. Je pravda, že Evropa nemůže pojmout všechnu bídu světa. Ale buďme upřímní a promítněme věc do výhledu. V tuto chvíli je důležité bezprecedentní množství uprchlíků do Evropy. Nicméně stále představuje pouze 0,11% z celkového počtu obyvatel EU. Uprchlíci v Libanonu představují 25% populace. A to v zemi, kde lidé mají jen jednu pětinu bohatství, než v EU. Řekněme jasně a upřímně našim často ustaraným občanům: jak dlouho potrvá válka v Sýrii a teror v Libyi, uprchlická krize prostě nezmizí. Můžeme stavět zdi, stavět ploty. Ale představte si na chvíli, vás s dítětem v náručí v neznámém rozervaném světě. Neexistuje žádná cena, kterou byste nezaplatili,
žádná zeď, kterou byste nepřelezli, moře, po kterém byste nechtěli plout, žádná hranice, kterou byste nepřekročili, utíkáte-li před válkou, nebo barbarstvím tzv. islámského státu. Teď je nejvyšší čas jednat, jak zvládnout uprchlickou krizi. Neexistuje žádná jiná alternativa. V posledních týdnech bylo hodně varovně vztyčených prstů. Členské státy se vzájemně obviňovaly, že jiný nedělá dost, nebo dělá něco špatného. A častěji se ukazovalo z národních hlavních měst směrem k Bruselu.
Všichni bychom mohli se zlobit na tuto hru o vinu. Ale zajímalo by mě, komu by to posloužilo. Být naštvaný nikomu nepomůže. A pokus obviňovat jiné je často jen znamením, že politici jsou přemoženi neočekávanou událostí. Místo toho bychom měli raději vzpomenout, co bylo dohodnuto a může pomoci v současné situaci. Je čas podívat se na to, co je na stole a posunout se rychle dopředu.
Nezačínáme nanovo. Od počátku roku 2000 Komise opakovaně předložila jeden po druhém právní předpisy na vybudování společného evropského azylového systému. A parlament a Rada právní předpisy kus po kusu přijaly. Poslední právní předpis vstoupil v platnost v červenci 2015. V celé Evropě nyní máme společné normy, jak budeme přijímat uchazeče o azyl, s respektováním jejich důstojnosti, jak zpracovat jejich žádosti o azyl. Máme společná kritéria, která náš nezávislý soudní systém používá k určení, zda někdo má nárok na mezinárodní ochranu
Ale tyto normy je třeba zavést a v praxi dodržovati. A to zřejmě ještě není ten případ, který můžeme vidět každý den v televizi. Před létem musela Komise zahájit první sérii 32 řízení o nesplnění povinnosti členských států k připomenutí, s čím předtím souhlasili. A druhá série bude následovat v příštích dnech. Evropské zákony musejí být uplatňovány všemi členskými státy – to musí to být samozřejmé v Unii, založené na zásadách práva.
Společné azylové normy jsou důležité, ale ne natolik, aby se vyrovnaly se současnou uprchlickou krizi. Komise, parlament a Rada to řekly na jaře. Komise předložila komplexní evropskou agendu o migraci v květnu. A bylo by nečestné říkat, že se nic od té doby nestalo. Ztrojnásobili jsme naši přítomnost na moři. Více než 122 tisíc životů bylo od té doby zachráněno. I jeden ztracený život je příliš mnoho, ale mnohem více bylo zachráněno těch, kteří by byli jinak ztraceni – nárůst byl o 250%. 29 členských států a přidružené země Schengenu se účastní společných operací koordinovaných agenturou Frontex v Itálii, Řecku a Maďarsku. 102 pracovníků, vyslaných z 20 zemí; 31 lodí; 3 vrtulníky; 4 letadla; 8 hlídkových vozů, 6 vozidla s termoviděním a 4 dopravní prostředky – to je první opatření evropské solidarity v akci, i když se musí ještě mnohé udělat.
Zdvojnásobili jsme úsilí v boji proti pašerákům lidí a odstranili skupiny převáděčů. Levné vratké lodi nezpůsobilé pro plavbu na moři je nyní těžší použít, tím je méně lidí ohrožených na životě. V důsledku toho se trasa centrálního Středomoří stabilizovala na zhruba 115.000 lidí, kteří přijedou v průběhu měsíce srpna, stejně jako v loňském roce. Nyní je třeba dosáhnout podobné stabilizace u balkánské trasy, jasně opomíjené všemi politickými činiteli.
Evropská unie je také dárcem číslo jedna v celosvětovém úsilí o zmírnění syrské uprchlické krize. Evropská komise a členské státy uvolnily na humanitární účely, rozvoj ekonomiky a stabilizaci pomoci Syřanů v jejich zemi a uprchlíkům a jejich hostitelským komunitám v sousedním Libanonu, Jordánsku, Iráku, Turecku a Egyptě téměř 4 mld. €. Právě jsme spustili dva nové projekty ke školení a zabezpečení potravin pro 240.000 syrských uprchlíků v Turecku.
Kolektivně jsme se zavázali jako projev solidarity s našimi sousedy k přesídlení více než 22.000 lidí ze zemí mimo Evropu v průběhu příštího roku. Samozřejmě, že i to je nadále velmi skromné v porovnání s olbřímí snahami Turecka, Jordánska a Libanonu, hostitelů více než 4 milionů syrských uprchlíků. Jsem potěšen, že některé členské státy projevují svou ochotu výrazně posílit evropské úsilí o přesídlení. To nám umožní velmi brzy předložit strukturovaný systém systematičtějšího sdílení evropského úsilí o přesídlení.
Kde se Evropa jasně podílí méně, je na místě společná solidarita s ohledem na uprchlíky, kteří přišli na naše území. Pro mne je jasné, že členské státy, kam většina uprchlíků poprvé dorazí – v současné době se jedná o Itálii, Řecko a Maďarsko – nemohou zůstat samy, aby se vypořádaly s touto výzvou. To je důvod, proč již Komise navrhla nouzový mechanismus v květnu, zpočátku přemístit 40.000 lidí usilujících o mezinárodní ochranu z Itálie a Řecka.
A to je důvod, proč jsme nyní navrhli druhý nouzový mechanismus pro přemístění dalších 120.000 z Itálie, Řecka a Maďarska. To vyžaduje velké úsilí evropské solidarity. Před létem jsme nedostali podporu od členských států, v jakou jsem doufal. Ale vidím, že se nálada otáčí. A věřím, že je na to nejvyšší čas.
Vyzývám členské státy, aby přijaly návrhy Komise na nouzové přemístění celkem 160.000 uprchlíků na mimořádném zasedání Rady ministrů vnitra dne 14. září. Nyní potřebujeme okamžitý zásah. Nemůžeme opustit Itálii, Řecko a Maďarsko, nechat je samotné. Stejně jako bychom nemohli nechat samotný žádný jiný členský stát EU. Jestli dnes utíkají lidé ze Sýrie a Libye, mohlo by to být stejné zítra z Ukrajiny.
Evropa učinila v minulosti chybu rozlišováním mezi Židy, křesťany, muslimy. Neexistuje žádné náboženství, víra, ani filozofie, pokud jde o uprchlíky.
Nepodceňujte naléhavost. Nepodceňujte naši nezbytnost jednat. Zima se blíží – myslete na rodiny spící v parcích a nádražích v Budapešti, ve stanech v Traunkirchen, nebo na břehu v Kos. Co se jim stane za chladných, zimních nocí?
Samozřejmě, že přemístění samo nevyřeší problém. Je pravda, že musíme také lépe oddělit ty, kteří jasně potřebují mezinárodní ochranu, a proto velmi je pravděpodobné, že budou úspěšně žádat o azyl; a ty, kteří opouštějí své země z jiných důvodů, které nespadají pod právo na azyl. To je důvod, proč Komise navrhuje společný seznam EU bezpečných zemí původu migrace. Seznam umožní členským státům urychlit azylové řízení pro státní příslušníky zemí, u nichž se předpokládá bezpečný život. Předpoklad bezpečnosti se musí podle našeho názoru rozhodně vztahovat na všechny země, o kterých Evropská rada jednomyslně rozhodla, že splňují základní kodaňská kritéria pro členství v EU – zejména pokud jde o demokracii, právní stát a základní práva. Mělo by se také vztahovat na další potenciální kandidátské země na západním Balkáně, s ohledem na jejich pokrok směrem k získání statutu kandidátské země.
Jsem si samozřejmě vědom toho, že seznam bezpečných zemí je pouze procesní zjednodušení. To nemůže vzít základní právo na azyl žadatelům z Albánie, Bosny a Hercegoviny, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Kosova, Černé Hory, Srbska a Turecka. Ale umožňuje to vnitrostátním orgánům zaměřit se na ty uprchlíky, u nichž je mnohem větší pravděpodobnost, že jim bude udělen azyl, zejména u těch ze Sýrie. A toto zaměření je v současné situaci velmi potřebné.
Také věřím, že nad rámec bezprostředních opatření, potřebných k řešení současných mimořádných událostí, je na čase, abychom připravili zásadnější změnu ve způsobu, jakým se vypořádáváme s žádostí o azyl – zejména dublinského systému, který vyžaduje, aby se žádostí o azyl zabývala první země vstupu. Potřebujeme více Evropy a vice Unie v naší azylové a uprchlické politiky.
Opravdová evropská uprchlická a azylová politika vyžaduje solidaritu, trvale zakotvenou v našem přístupu a v našich pravidlech. Proto Komise navrhuje rovněž mechanismus trvalého přesídlení, který umožní vypořádat se rychleji s krizovými situacemi v budoucnu.
Společná politika vyžaduje další sblížení při udělení postavení uprchlíka. Členské státy musí přijmout druhý pohled na jejich podporu, integraci a politiku začlenění. Komise je připravena se podívat na to, jak mohou fondy EU podpořit tyto snahy. Jsem rozhodně pro umožnění žadateli o azyl pracovat a vydělávat si vlastní peníze, zatímco se jeho žádost zpracovává.
Předseda Komise věnoval relativně velkou část projevu ke stavu Unie migraci. Ostatním otázkám věnoval v přednesu menší pozornost; budou ve zprávě. (3. záchranný program Řecka, referendum o vystoupení Velké Británie, Ukrajina, konsolidační akce po krizi, která neskončila, ale udělala si přestávku- obnovil se růst, je ale pomalý, nerovnoměrný, neřeší rozdíly ať mezi státy, ani sociální, zhoršené krizí. Problémy popisuje podle studie 5 předsedů).
