Zdroj: Archiv

[quote]Zejména v diskusích o rozpočtu zdůrazňuje opozice, jak málo udělala současná vláda pro růst ekonomiky, když proti loňsku podstatně klesly investice, protože chybí připravené projekty.[/quote]

Přitom je jasné, kdo zastavil projekcí a přípravu investic, kdo připouštěl preferenci zadání investic do dopravní infrastruktury údajně levnějším zahraničním společnostem, jak to neúspěšně zkoušel sousední stát, jak v dubnu 2015 zbývalo k vyúčtování ještě cca 31 % kvóty na spolufinancování z kohezních fondů pro období 2007-2013 s možným přesahem do roku 2015.

Dočerpání maxima z kvóty spolufinancování přineslo 4% růst hrubého domácího produktu (HDP) v podstatě za 1.- 3.Q 2015. Ve 4.Q došlo již ke stagnaci, (ne ale poklesu), růst v roce 2016 bude jen mezi 2 až 3 %, stále však v EU nadprůměrný.

V grafu z Podzimní hospodářské prognózy 2016 je znázorněn reálný růst HDP ČR od roku 2009 do roku 2015 a projekce do roku 2018.

1

Kdo v letech 2009-2012 s přesahem propadu do roku 2013 vládl?

Na mnoha místech obecné části hospodářské prognózy i v části k České republice se uvádí, že se zpomalený růst snížením investic dá zčásti kompenzovat zvýšením základní spotřeby, což bylo možno zajistit podporou nadějných podniků, zachráněným v ekonomické krizi navazující na finanční krizi před bankrotem.

Finanční krize se České republiky moc nedotkla, protože se několik let před světovou finanční krizí upravil zákon o bankách poté, co 10 malých českých bank zkrachovalo na základě špatně uzavřených bankovních úvěrů. Nový zákon rovněž upravil povinnosti větších bank se zahraniční účastí v části dotýkající se vztahů s mateřskou bankou v zahraničí. Bylo to výhodné; před přijetím do EU nebylo nutno požadovat jakoukoliv návratnost státní podpory, jak požadují pravidla státní pomoci EU.

S mimořádnou pomocí reálné ekonomice stát ve větším rozsahu neuvažoval, takže si ušetřil tehdy relativně snadné jednání s orgány Unie o vyčlenění prostředků pro tuto pomoc. Uvažovalo se také s nicotným využitím EGF – Evropského fondu na podporu globalizace. Kde je rozbor, kam se poděly úspory, které se dosáhly nárůstem vládního dluhu za 4 roky o téměř 18 %?

Jak se dostat do ekonomického temna?   

Evropská komise využívá empirické vztahy mezi nedokonalým, ale stále základním indikátorem růstu – hrubým domácím produktem HDP, protože na něj navazuje přidaná hodnota jako zdroj růstu. Vzájemný vztah růstu HDP a výnosu daní převzala již v roce 1995 Evropská komise od OECD.

V trendech zdanění z roku 2011 zveřejnila tabulku citlivosti daňových příjmů (% změny daňových příjmů v poměru k HDP v reakci na pokles produkce o 1 % HDP). Koeficient citlivosti byl za Českou republiku 0,36 (v EU 27 se pohyboval od 0,26 po 0,49). V roce 2013 byly vztahy upřesněny: zkrátila se časová řada, odečetly se výdaje, v „civilizovaných“ státech nesouvisející s ekonomickými cykly; tím vznikly koeficienty semi-elasticity, které se rozdělily na příjmy a výdaje.

Za ČR byly z časové řady 2002-2011 u příjmů koeficienty 39,8 (při rozpětí v EU od 31,7 po 53,7), u výdajů 43,2 (rozmezí od 34,8 po 55,5). Se započítáním legálních úniků výnosů z podnikání ze států jejich generování do zahraničí mohlo jít při poklesu HDP o 1 % o ztrátu na zdanění téměř poloviny HDP. A jen poznámka: když si dostatečná menšina členských států prosadila zdanění odtoků části kapitálu do zahraničí, česká vláda mezi nimi údajně z obavy o odliv soukromého kapitálu nebyla.

Proč tedy pravicová vláda neinvestovala? A když už toho nebyla schopna, proč nepodpořila podniky s nadějí přežití a tím zaměstnanost a spotřebu? Proč připustila skokový nárůst nezaměstnanosti? A proč si její pohrobci myslí, že to bylo správné, hodné opakování?

Jak bylo uvedeno, v řadě dokumentů Evropské komise se připouští při dočasném poklesu investic zachování základní spotřeby, aby neklesl HDP. Za Českou republiku plyne z časové řady přírůstků ročních ukazatelů 2005-2015 pro eliminaci vlivu autokorelace, že na 1 % HDP působí výdaje na konečnou spotřebu domácnosti 0,946931, tvorba hrubého fixního kapitálu 0,91o919, je tedy velmi těsná, téměř funkční lineární závislost.

A vláda ukázala velkou prozíravost, když si ukládá rezervy v závazcích v rámci evropského semestru, protože řada výhrad k podzimní prognóze Česka se opírá o pokles míry investic proti roku 2015.

Ještě Barrosova komise přišla s odhady vlivu jednotky podílu veřejných prostředků na čtyřnásobek přílivu soukromých financí. Tento pákový efekt pak ale musí krátkodobě platit i na výdaje na spotřebu, i když se tím ztrácí výnos z investic po jejich uvedení do provozu. Takže pokud není stát ve finanční krizi, měl by si dovolit podporovat základní spotřebu lidí. Může se využít jen krátkodobě, ale s respektováním pravidla o maximálním růstu vládních výdajů stejným %, jako HDP.

I pokud se pravici nepodaří odsabotovat digitalizaci společnosti a v ní digitalizaci řízení podniků, v níž bude pracností téměř nevýznamným prvkem zdanění, pak jen přerozdělení přidané hodnoty prostřednictvím daní nepostačí na všechny sociální požadavky uplatněné v začínající předvolební kampani. Pak ale nutno zrychlit u investic všechna povolovací a odvolací řízení na úroveň sousedních států.

Posílení vládních investic soukromým kapitálem

Junckerova Komise připouští omezení bankovního úvěrování i pro nové obezřetnostní požadavky, uplatněné na banky ve finanční krizi. Úroky z peněz uložených v bankách jsou dokonce záporné. Celý úvěrový systém tlačí namísto ukládání úspor na investice. Současně s prosazenou zásadou zdanění výnosů v zemi, kde se vytvořily, stačí určitě veřejná zveřejňování digitalizace investičních procesů od jejich zadávání, kontroly rovných podmínek, až po kontrolu ex ante údajů.

Pokud se přijmou opatření podobná Lex Babiš a ústavní soud to připustí, je vysoká pravděpodobnost odlivu již zdaněného kapitálu do zahraničí. Může se změnit dokonce v kauzu unijního vlastenectví, když půjdou na investice v těch částech Afriky, v nichž vlády v součinnosti s EU a OSN zajistí bezpečí. Předseda Komise Juncker již vyzýval k investicím. Budou samozřejmě zvýhodněny, protože zajistí příjmy místních lidí a států.

Zabrání se poukazování, že je horší a méně kontrolovatelný střet zájmů, když řada mladých mužů vykročila do placených politických funkcí bez několikaleté stejně úspěšné obživy vlastní prací. Protože pak mohou chtít učinit z politiky celoživotní živnost. To u úspěšného podnikatele nehrozí.

Další vyhlídky?

Junckerova Komise má mezi 10 prioritami posílení podílu průmyslu na tvorbě HDP EU a zaměstnanosti.

K tomu má Česká republika zřejmě výhodu: při celkovém poklesu podílu průmyslu v EU na HDP je na 2. místě (lehce pod 20 %) za Irskem a na zaměstnanosti dokonce na 1. místě. Zatím rostl objem výroby od roku 2010 v průměru o cca 2 %. Samozřejmě tu jsou další problémy: podíl zemědělství s největší průměrnou rozlohou hospodářství v EU na 1. místě – o cca 20 % před Spojeným královstvím – zřejmě nerealizuje jinak běžné úspory z rozsahu.

Čína vykupuje v Africe pro současnou technologii těžby a obsahu již neefektivní, ale v budoucnu stále málo nahraditelné zdroje – vytváří si územní rezervy na cizích územích, a dokonce zakazuje vývoz i šrotu u 13 z 20 strategických surovin, které nutno podle Komise pro budoucnost zabezpečit. Takové zásadní otázky se nediskutují.

Problém s Čínou vzniká formou omluvy za přijetí oficiální přijetí dalajlámy, v čemž vidí Čína narušování přátelských vztahů. Doporučuji porovnat tón s gratulací p.Trumpovi ke zvolení prezidentem USA. Evropská komise má poněkud širší záběr.

Předseda komentoval mimo jiné uzavření dohody CETA s Kanadou. Věřil v dohodu s valonskou vládou k jejím výhodám, i když si nebyl jist, zda dojde k jejímu podpisu den po jeho projevu v EP, či s prodlevou – neopozdil se.

„CETA je důležitou obchodní dohodou, protože všechny obchodní dohody jsou důležité. Ale současně je velmi důležité, že my jako Evropané trváme nejen na volném, ale současně i spravedlivém obchodu. Jsme pro volný obchod. Ten ale nelze chtít vynutit za každou cenu. Musíme se jako Evropská unie shodnout, že zvýšíme vyšší kvalitu našich nástrojů na ochranu obchodu.

Při přípravě na zasedání Evropské rady jsem nahlédl na čísla: co dělají Američané a co Evropané a Evropská unie. A všiml jsem si, že nikdo ve Spojených státech nekritizoval, že se ukládají na některé výrobky z oceli z Číny 265 % antidumpingová cla. V oblasti produktů, v níž přinesou Evropanům opatření na ochranu obchodu zatím přesně 20 %. Takže tím zatím nelze proti nadměrné kapacitě Číny bojovat. Ocel z Číny odpovídá dvojnásobku celkové produkce oceli v Evropské unii; proto musíme zajistit, abychom již neměli svázané ruce nižšími cly. Američané obhajují svůj průmysl, zejména ocelářský, my to musíme udělat také“.

Obdobný problém bude u týchž produktů z Ruska.

„V Radě to tak všichni nevidí. Členské státy jsou rozděleny do dvou skupin: třináct pro nebo proti; dvanáct pro nebo proti. Nebudu mít klid, dokud Rada nerozhodne kvalifikovanou většinou o těch opatřeních na ochranu obchodu, která potřebujeme mít silnější. Je to o budoucnosti evropského průmyslu, a nejen ocelářského. Navíc tato debata, kterou musíme provést mezi sebou a s našimi partnery ve světě, by byla jednodušší, kdybychom se více starali, aby byla evropská ekonomika konkurenceschopnější.“

A pak hovořil o dosavadních výsledcích čerpání z Evropského fondu strategických investic na 3 roky ve výši 315 mld. eur, z nichž se již uvolnilo cca 138 mld. € na nové investice v rámci 27 členských států a téměř 300.000 malých firem dostane nové půjčky.

„Sledujeme cíl dosáhnout 315 bilionů eur od nynějška do přespříštího roku. A proto Komise navrhuje prosincovému summitu, že zdvojnásobí výši finančních investic, aby Rada zdvojnásobila trvání programu. Navrhli jsme stejnou druhou etapu, Evropská rada se k této otázce vrátí v prosinci. A já opravdu doufám, že na základě všech externích a interních hodnocení, která budou poskytnuta, Evropská rada přijme rozhodnutí v duchu návrhu Komise“.

Skutečně si zaslouží politici nárůst platů o 8 %? Nezískali by ve volbách více, kdyby platy stagnovaly jako na Slovensku?

Jako další příklad mrhání energie je tu diskuse o osobnosti Dr. Peroutky. Mne v mládí obecně politické problémy nespjaté s ekonomikou tolik nezajímaly. Ale jako 17letý student jsem zhlédl ve Stavovském divadle Peroutkovu hru s 10 obrazy „Oblak a valčík“, věnovanou utrpení, urážkám a ponižování židů v koncentrácích (nešlo o ty nejhorší vyhlazovací). Hrála se od konce 1947. Upoutala mne. Ale byla po „vítězném únoru“ okamžitě stažena. Škoda že se k ní nikdo nevrátil!