Jsem střízlivý optimista

Výsledky loňského roku překročily naše chmurná očekávání. Meziroční propad činil rekordních 8,3 %, ve srovnání s rokem 2008 byl již 25,1 %. Za posledních pět let ubylo na stavebním trhu 189 firem, které mají nad 50 pracovníků, nejvíce z nich byly firmy střední velikosti. Od pololetí roku 2010 odešlo ze stavebnictví 43 tisíce pracovníků. Ve výčtu negativ bych mohl dál pokračovat.

 

Na počátku roku 2009 jsme vydali dokument „Strategie Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR pro krizové období 2009-2012“, ve kterém byly zpracovány tři pravděpodobné scénáře vývoje české ekonomiky. Čtyři roky jsme na základě prognóz makroekonomů považovali za nejdelší možné období trvání krizového vývoje. Za nejpravděpodobnější jsme považovali optimisticko-realistickou variantu, která předpokládala realizaci vládních protikrizových opatření. Té se stavebnictví drželo ještě v roce 2010. V následujícím roce se už ale přiblížilo restriktivní variantě, která počítala se silnými rozpočtovými omezeními. Když jsme se v roce 2012 ocitli až na hranici katastrofické varianty, kterou jsme původně pokládali spíše za sci-fi než za reálnou možnost, netušili jsme, že na konci roku 2013 budeme dokonce pod ní.

 

Po nástupu nové vlády vznikly dva dokumenty, které jsou pro stavebnictví zásadní. Jsou jimi Programové prohlášení vlády České republiky, jehož součástí je Koaliční smlouva na volební období 2013-2017. Nacházíme v nich většinu priorit, které by měly garantovat nejen hospodářský růst země, ale také stavebnictví. Ve velké většině se hlásí k opatřením, která se shodují s problematikou, kterou i my považujeme za prioritní. I když řada z bodů je psána v podmiňovacím způsobu, věřím, že si je vláda vědoma, že má šanci vytvořit jasnou koncepci rozvoje. To se žádné z minulých vlád nepodařilo. 
 

Jsou nastartovány konkrétní kroky, které nás zajímají a které pomohou našemu odvětví.

 

Bez komunikace nelze očekávat žádné pochopení. Za poměrně krátkou dobu fungování nové vlády jsem měl možnost mnoha osobních kontaktů s našimi ministry i předními politiky a poslanci. 
 

Jednání s nimi byla pozitivní, konstruktivní a bez formálnosti. Pravidelně se s nimi potkávám i na jednáních tripartity. Mám dobrý pocit, že mají o stavebnictví zájem a že si uvědomují jeho významnou roli v národním hospodářství.

 

Prvním pozitivním signálem bylo rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu Mládka o zřízení sekce stavebnictví, řízené náměstkem. Je to důkaz, že naše dlouholetá snaha přinesla konečně ovoce a politická garnitura začala vnímat nejen to, že stavebnictví existuje, ale že potřebuje i zastoupení odpovídající jeho významu. Chceme věřit, že toto naše první malé vítězství může předznamenat další a větší ve snaze o ozdravění stavebního trhu. S náměstkem Jiřím Kolibou jsme zahájili dobrou spolupráci, nacházíme u něj nejen porozumění našim problémům, ale také shodná stanoviska, jak je řešit. Řídí bezprostředně oblast stavebnictví, ale je zodpovědný také za mezirezortní vztahy, které jsme velmi často, alespoň v našem oboru, postrádali.

 

Na Žofínském fóru 25. března potvrdil ministr dopravy Prachař částku schválenou pro Státní fond dopravní infrastruktury pro letošní rok ve výši 71 miliard korun. Zvýšený objem zakázek ve finální fázi v silniční i železniční infrastruktuře předpokládá nejen zajištění národních zdrojů pro kofinancování prostředků Evropské unie, ale také dobrou přípravu – jinak by hrozilo nebezpečí nedočerpání rozpočtu, jako se to stalo v předchozích dvou letech. Realizovat půjde jen to, co je připravené. To znamená klást maximální důraz na investorskou přípravu staveb, na projekci, finanční pokrytí, realizované výkupy, vydání územních rozhodnutí a stavebních povolení. 
 

Na nové i opravné akce je zapotřebí, i s ohledem na spouštění mnoha nových výběrových řízení, navýšit pro rok 2015 objem prostředků minimálně na 75 miliard korun, aby se pokryly všechny akce zahájené v letošním roce. Vláda slíbila, že objem prostředků do infrastruktury nebude omezovat, ale bude se jej snažit účelně využívat, zejména v oblasti čerpání fondů Evropské unie. K tomu je zapotřebí zajistit stabilizaci zdrojů Státního fondu dopravní infrastruktury, aby se v  průběhu volebního období přiblížil cca 2 % HDP. 

 

Napadání územně plánovacích dokumentací u soudu je velmi častým jevem. Má za následek mnohaleté zpoždění přípravy i u staveb, které s předmětem žaloby vůbec nesouvisejí. Po přijetí nové legislativní úpravy je avizována menší ochota vlastníků prodat pozemek. To může vést ke zvýšení počtu vyvlastňovacích řízení. Znění současného zákona o veřejných zakázkách a jeho interpretace jsou problematické, proto pak dostává ÚOHS celou řadu odvolání. To pak komplikuje výběrová řízení a způsobuje oddálení zahájení staveb, mnohdy až o rok.
 

V rámci zodpovědné přípravy staveb se resort opírá zejména o dva vládou schválené, nepolitické dokumenty – Dopravní politiku ČR i navazující Dopravní sektorovou strategii, do nichž je zapojeno široké množství zainteresovaných stran: Evropská komise, profesní sdružení projekčních i stavebních firem, odborníci z vysokých škol, zahraniční oponentura. Vláda bude iniciovat změnu stavební legislativy tak, aby byla stanovena jasná a transparentní pravidla, která zjednoduší povolování staveb. K tomu chce zpracovat a předložit nový zákon o liniových stavbách do pololetí letošního roku. 

 

Postupně začíná spouštění mnoha nových výběrových řízení na velké dopravní stavby. A to je příznivá zpráva pro český trh. Na zasedání vlády, které se konalo 9. dubna, představil ministr dopravy stavební zakázky zahajované v letošním roce v celkové hodnotě cca 60 miliard korun. Jde o 72 významných infrastrukturních staveb na silnicích, železnicích i vodních cestách, na které chce resort dopravy vypsat výběrová řízení. Cílem je rozhýbat výstavbu dopravní infrastruktury v České republice a zajistit dočerpání evropských prostředků z Operačního programu Doprava I. Z této částky, díky lepšímu stavu přípravy, připadnou přibližně dvě třetiny na železniční stavby.

 

Nejen, že svaz podporuje tento institut, ale také jsme ho doporučili vládě, aby ho co nejdříve zavedla.
 

Vláda se k naší iniciativě přihlásila a rozhodla o zavedení institutu státní expertizy pro investice ve veřejných zakázkách. Jsme tomu rádi a na vytvoření legislativy spolupracujeme.

 

Státní expertiza by měla zahrnovat především posuzování a schvalování investičního záměru v primární fázi rozhodování o stavbě. Musí být jasně zformulována a zdůvodněna nezbytnost investice, nejen jejího rozsahu, ale i potřeby v čase. Musí obsahovat charakteristiku technické úrovně stavby, vlivu na životní prostředí, zohledňovat sociálně ekonomické důsledky stavebního díla, dopady na zaměstnanost, energetickou náročnost, využití disponibilních zdrojů, dostupnost energií. Samozřejmostí je požadavek souladu s dokumenty v oblasti územního plánování a s koncepcí strategického rozvoje příslušného odvětví. Nezbytné a velmi podstatné je posouzení finanční náročnosti stavby, a to v celém jejím životním cyklu, nejen při výstavbě. Toto hledisko dnes ekonomické posouzení u většiny staveb postrádá, a proto se při veřejných soutěžích stala hlavním kritériem nejnižší cena, nikoli celková ekonomická výhodnost řešení a návratnost investice. 
 

Státní expertiza bude posuzovat i výrazné změny v průběhu stavby, jejich důvody tam, kdy se postup bude odchylovat od schválených podkladů. Nedílnou součástí státní expertizy je také závěrečné technickoekonomické vyhodnocení dokončené stavby podle stejných hledisek.

 

Vůbec ne, naopak usnadní mnohá rozhodování. Státní expertiza u veřejných zakázek běžně funguje v naprosté většině vyspělých států, navzdory tomu, že v nich normy, pravidla, zákony a smysl pro zodpovědnost a šetrnost jsou samozřejmostí, což u nás rozhodně v potřebné míře nefunguje. Pokud bychom se už dříve podívali za hranice, věděli bychom, jak zařídit, aby na dálnici nebyly na desetikilometrovém úseku tři sjezdy, pochybné ekokoridory, kde se nevyskytují medvědi ani sobi, protihlukové bariéry kilometry před i za osídlenou částí obcí, nebo dokonce i v polích a v lese.

 

Rozhodně nebude rozhodující velikost instituce provádějící expertizy ani počet pracovníků, ale především jejich kompetentnost, kvalita a zkušenost. Není podstatné, jestli bude odborná složka součástí příslušného ústředního orgánu státní správy nebo malá, nezávislá, autonomní organizace. Pravidlo odbornosti, nezávislosti na různých partikulárních zájmech a odpovědná služba veřejnosti by měla být přece dominantním rysem celé efektivní státní správy.

Legislativu týkající se stavebnictví je určitě zapotřebí „narovnat“. Zejména zákon o zadávání veřejných zakázek, který investorům i stavebním firmám způsobuje nemalé potíže.
 

Vláda považuje přípravu nového zákona o veřejných zakázkách, který bude implementací Směrnice EU z ledna 2014, za jeden z nejdůležitějších úkolů. Ministryně Jourová ustavila pracovní skupinu pod vedením náměstka Houdka, jejímž zásadním úkolem je nyní věcná debata nad obsahem nových zadávacích směrnic a způsobu transpozice do vnitrostátního právního řádu. Je platformou pro odbornou diskusi nad koncepčními otázkami veřejného investování. Aby bylo zajištěno co nejširší spektrum pohledů na danou problematiku, členy pracovní skupiny jsou zástupci některých resortů, samospráv i odborné veřejnosti, včetně našeho svazu. Návrh zákona by měl být zpracován nejpozději do ledna roku 2015. Implementaci je nutné zajistit do ledna roku 2016, ale s ohledem na nutnost reformy veřejných zakázek chce ministryně počátek doby účinnosti zkrátit.
 

Souběžně se zpracováváním nového zákona probíhá příprava tzv. malé novely zákona o veřejných zakázkách, která by řešila otázky dodatečných prací a úpravu limitu u staveb zadávaných podle jednacího řízení bez uveřejnění. 
 

V oblasti legislativy připravuje ministerstvo dílčí změny stavebního zákona, spojení stavebního řízení s procesem EIA a řešení legitimnosti dotčené veřejnosti při přípravě a realizaci staveb. Na programu je také aktualizace Koncepce bydlení ČR do roku 2020, včetně podmínek sociálního bydlení.

 

Jsem střízlivý optimista. Věřím, že vláda si uvědomuje vysoký multiplikační efekt stavebnictví a jeho přínosy pro republiku nejen v hmotné formě provedených děl, ale i v přínosu pro ekonomiku státu, pro státní rozpočet.