[quote]Komisařka EU pro zaměstnanost, sociální věci, kvalifikaci a mobilitu práce Marianne Thyssen vystoupila na Maynooth University of Ireland, Dublin. Byla to na pozvání poslance EP její první oficiální návštěva Irska.[/quote]

V nadcházejících týdnech Komise představí svou vizi mobility pracovních sil v EU, studenti jsou mezi nejvíce mobilními občany Unie a jsem ráda, že mám možnost již sdílet některé myšlenky vize s vámi. Jaké jsou možnosti svobody vašeho pracovního života?

Volný pohyb osob – možnost pro studenty, pracovníky nebo důchodce, kteří se stěhují do jiného členského státu – je základním kamenem Evropské unie. Je to jedno z práv, které mají evropští občané podle průzkumů Eurobarometru nejraději. Volný pohyb je důležitý jako individuální právo každého občana. A Evropané jsou lidé mobilní, připraveni k překročení hranic.

Jsou významné důkazy ekonomických výhod lidí připravit se na práci v jiném členském státě – to, co nazýváme „mobilita pracovní síly“. Zvýšení mobility pracovních sil umožňuje efektivnější alokaci lidských zdrojů. Poskytuje více pracovních příležitostí pro občany a dává zaměstnavatelům širší výběr v jejich hledání talentů. Pomáhá řešit dovednosti a nedostatek pracovních sil v některých zemích, a vysokou nezaměstnanost v jiných zemích. To je to, co Evropa potřebuje dnes, kdy jeden z pěti mladých do 25 let nemůže najít práci, ale stále máme v celé Unii 2 miliony volných pracovních míst.

Během krize let, která nedávno tvrdě Evropu zasáhla, pomohla mobilita pracovních sil absorbovat asymetrické ekonomické šoky. To ji umožnilo- zejména hospodářské a měnové unii- stabilizaci a návrat zpět na cestu růstu. Irsko v tomto ohledu vedlo.

Mobilita pracovních sil podporuje také přenos znalostí, inovací a rozvoj lidského kapitálu, který je nezbytný v kontextu rychlých technologických změn a celosvětové hospodářské soutěže. Vytváří interakci mezi občany EU, a – pokud budou podmínky příznivé –  může to zlepšit vzájemné porozumění a přispívat k tomu, aby evropské společnosti byly více tolerantní a začleňující. Je více než dost důvodů pro Komisi, aby pokračovala v podpoře mobility pracovních sil a spolupracovala s členskými státy na odstranění zbývajících překážek.

Bylo by však chybou přehlížet možné stinné stránky pracovní mobility:

– Mobilní občané mohou být ohroženi zneužíváním a vykořisťováním, když se snaží o integraci na trhu práce, protože jsou méně obeznámeni s jeho podmínkami. Mohou obtížněji prosadit svá práva v zahraničí, než doma.

– Rodiny mohou být v důsledku pracovní mobility odděleny, nebo čelit obtížím při integraci do svých nových domovských zemí.

– Na makroekonomické úrovni mohou být členské státy vystaveny odlivu mozků a rychlému stárnutí jejich populace, kdy příliš mnoho mladých lidí opustí zemi ve stejnou dobu a na příliš dlouho.

– V některých členských státech včetně Irska se lidé obávají, že vysoký počet příchozích pracovníků a uchazečů o zaměstnání těžce ohrožuje jejich dobře vyvinuté a drahé systémy sociálního zabezpečení.

– V jiných členských státech, jako Švédsko, Nizozemí nebo Francie, se lidé obávají, že vysoký počet vyslaných pracovníků může vykonávat tlak na snížení mzdových podmínek v některých sektorech, jako stavebnictví. Mohu vás ujistit, že beru tyto obavy vážně. Mým cílem je podporovat mobilitu pracovních sil, aby naše Unie mohla i nadále těžit ze svých mnoha pozitivních účinků, přičemž zároveň minimalizuje své stinné stránky. To je cílem opatření, které připravujeme.  Chceme začít s objektivním a věcným rozborem současných toků mobility v Unii. Musíme k tomu využít nejlepší dostupné údaje.

Všimnete si, že při jakékoliv diskuzi o volném pohybu pracovníků je často poměrně hodně emocí zúčastněných. To samozřejmě samo o sobě ukazuje, že se lidé o problém starají – ale příliš mnoho emocí může bránit vidět věci v perspektivě. Je tedy dobré podívat se na fakta a čísla. Dnes žije, pracuje nebo hledá práci v jiném členském státě 8,3 milionů občanů EU. To je 3,4% z celkové pracovní síly EU. Téměř polovina z nich žije v zahraničí 10 let a více. Nejvíce je mladých a vysoce vzdělaných. Zvyšuje se podíl žen.

Kromě 8,3 milionu lidí, kteří žijí a pracují v zahraničí, je v celé Evropě 1,6 milionu přeshraničních pracovníků. Žijí v jedné zemi a pracují v jiné zemi – jdou domů alespoň jednou týdně. Ve Velké Británii a Irsku je takových pracovníků mnoho.

Konečně je 1,45 milionu vyslaných pracovníků. Žijí a jsou zaměstnáni v jedné zemi, ale jejich zaměstnavatel je pošle dočasně do jiné země k poskytování služeb tam.

Vysílání je méně časté tady v Irsku. Máte asi 5500 pracovníků vysílaných do Irska za rok, a asi 3500 pracovníků vyslaných z Irska. Členské státy většiny vyslaných pracovníků v EU jsou Německo, Francie a Belgie. Většina vyslaných pracovníků je z Německa, Francie a Polska. Při pohledu na celkový počet obyvatele má Lucembursko největší podíl vyslaných občanů EU: 39 %. Irsko má 8,1 %, Spojené království  4,1% a Německo 3,8%.

Takže suma sumárum, počet mobilních občanů EU a jejich podíl v naší společnosti je poměrně nízký – mnohem nižší, než mají lidé tendenci si myslet. Mobilní občané EU navíc mají významně vyšší míru zaměstnanosti, než státní příslušníci (78,3% oproti 72,3%). Mají ale také o něco vyšší míru nezaměstnanosti (11,7% oproti 9,9%). To pravděpodobně souvisí se skutečností, že mobilní pracovníci v EU, a obecně přistěhovalci, mají tendenci být náchylnější k výkyvům hospodářského cyklu než domorodci.

V úvodu jsem se zmínila, že Irsko již poskytuje vynikající příklad toho, jak mobilita pracovní síly, v kombinaci se strukturálními reformami, může pomoci absorbovat asymetrické ekonomické šoky. Bankovní krize a následně fiskální a hospodářská krize, zasáhly Irsko tvrdě 2007 a v  následujících létech. Krize měla hluboký dopad na pracovní mobilitu. Vzhledem k tomu, že mobilita pracovní síly do Irska byla zdrojem růstu HDP ve dvou desetiletích před krizí [1987 až 2004 se mobilita do Irska stabilně zvětšovala, následoval prudký nárůst 2004 až 2007]. Od 2007 do 2014 nastal ostrý pokles v příchozí mobilitě a zvýšení odchozí mobility. Mobilní pracovníci z východní Evropy se vrátili domů a irští občané opustili zemi za prací do zahraničí.

Vím, že způsobilo úzkost tady v Irsku vidět jeho mladé lidi odcházející v nejtemnějších chvílích krize, ale Irsko se ve skutečnosti ukázalo jako keltský Phoenix – úspěšné reformy uvedly Irsko zpět na cestu silného ekonomického růstu – nejsilnějšího růstu HDP v EU!

A najednou vidíme návrat irských mobilních pracovníků zpět do Irska a další pracovníci z EU jdou v jejich stopách; přitahuje je úspěch Irska. Mládež Irska se vrací s lepšími dovednostmi a více zkušenostmi, které jsou ochotni investovat do hospodářského růstu své země.

Podle mého názoru existují dvě důležitá ponaučení z této zkušenosti Irska:

-první je pro vás, studentů zde i jinde v Evropě: v případě nepříznivých hospodářských časů je lepší získávat praktické zkušenosti a rozvíjet své dovednosti v zahraničí, než zůstat doma nezaměstnanými. A když se příliv začne otáčet, možná budete chtít myslet na návrat domů uplatnit své dovednosti ve prospěch své země.

– Druhé poučení pro nás v politice na evropské i národní úrovni je, že mobilita pracovní síly pomůže vstřebávat ekonomické šoky a bude jen udržitelným přínosem evropské ekonomiky, jsou-li ve stejnou dobu přijata opatření k strukturálním reformám, aby zajistily, že růst a vytváření pracovních míst jsou také v zemích, z nichž mnozí pracovníci odejdou. V opačném případě mobilita pracovní síly bude poskytovat růst v hospodářsky silnějších členských státech a pouze prohloubí propast mezi členskými státy místo jejího přemostění.

Pro Komisi jsou obě poučení významná pro jednu z jejích 10 nejvyšších priorit. Předseda Juncker slíbil, že jeho Komise bude velká na velké věci. A v těchto věcech chce být velká:

  • chce hlubší a spravedlivější vnitřní trh zboží, kapitálu, služeb a pracovníků, aby se mohli pohybovat v rámci vnitřního trhu volněji.
  • Chce vidět růst a vytváření pracovních míst všude v Unii, a to prostřednictvím strukturálních reforem a provádění ambiciózního investičního plánu.

To je součástí naší vize spravedlivé mobility pracovních sil v Evropě. Chceme se ujistit, že pracovní mobilita je pro lidi pozitivní, ne vnucenou volbou.

Proto jsem můj první den v úřadu – nyní o něco více než před rokem, požádala své služby, aby provedly důkladnou analýzu stávajících pravidel pro koordinaci sociálního zabezpečení včetně vysílání. Pravidla tak jasné, jak jen je to možné; spravedlivé pro každého, kdo pracuje – pro dotčené, pro podniky a pro daňové poplatníky lidí; uplatňovaná v praxi.

Za několik týdnů budeme prezentovat podrobné výsledky naší analýzy. Mohu ale říci již nyní, že vidíme prostor pro zlepšení. I když jsme zjistili, že celková architektura a základní principy zůstávají na dobré úrovni, zdá se přiměřený počet cílených úprav vhodný a připravujeme v tomto smyslu legislativní návrhy. Několik příkladů:

V analýze pravidel koordinace sociálního zabezpečení jsme dospěli k závěru, že je potřeba objasnit, jak se liší práva pracovníka od uchazeče o zaměstnání, nebo dokonce mobilního občana, který není ekonomicky aktivní. Práva pracovníků jsou z právního hlediska nejsilnější. Smlouva stanoví, že volný pohyb pracovníků musí být zajištěn v rámci Unie, a že to předpokládá odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky na základě státní příslušnosti.

Potřebujeme také právo pohybu uchazečů o zaměstnání – zejména s ohledem na vysoce se rozcházející údaje o nezaměstnanosti mezi členskými státy. Je ale nezbytné, aby to nebylo na úkor systému sociálního zabezpečení hostitelské země. S ohledem na tuto skutečnost chceme, aby bylo možné pro někoho, kdo se stane nezaměstnaným, aby si vzal dávky v nezaměstnanosti do jiného státu, kde může mít lepší šanci najít práci. To je již dnes možné na dobu 3 měsíců, chceme ji prodloužit na 6 měsíců.

Neaktivní osoby, to znamená lidi, kteří nepracují, ani aktivně nehledají práci, jsou znovu v jiné kategorii. Už podle stávajících pravidel musí splňovat určité požadavky pro práci nebo bydliště v jiném členském státě. Evropský soudní dvůr nedávno objasnil, že kdo nemá žádné právo pobytu, může mu být odepřen přístup k dávkám. Chci kodifikovat tuto judikaturu tak, aby tato zásada byla jasně stanovena a stabilní.

Další oblasti, ve kterých chceme více jasnosti a právní jistoty, se vztahují na dávky dlouhodobé péče. Stále více členských států poskytuje takové výhody, aby lidé, kteří jsou závislí na pomoci druhých v jejich každodenním životě, si takovou pomoc mohli dovolit. V současné době neexistují žádná výslovná koordinační pravidla pro tyto dávky. Chceme vyplnit tuto mezeru, aby bylo jasné, zda mobilní občané mají právo na dlouhodobé dávky na péči, když se stěhují do zahraničí.

Evropský soudní dvůr nedávno objasnil, že kdo nemá žádné právo pobytu, může mu být odepřen přístup k dávkám. Chci kodifikovat tuto judikaturu tak, aby byla tato zásada jasně stanovena a byla stabilní.

Řekla jsem již dříve, že kromě jasných pravidel je chceme mít také spravedlivá. Navrhneme v tomto směru řadu změn. Jeden návrh se týká dávek v nezaměstnanosti pro příhraniční pracovníky. V současné době, kdy příhraniční pracovník ztratí svou práci, dostává dávky v nezaměstnanosti v zemi, kde žije, i když zaplatil příspěvky v jiné zemi, v níž pracoval. Chci předložit návrh, aby po roce práce byla zodpovědná země, kde pracoval. Výhody tak získá tam, kde na ně přispěl.

Pravidla musí ale být vynutitelná. Orgány členských států je samy o sobě obtížně uplatní správně. Vymění si tedy informace a budou vzájemně spolupracovat, například ve správní komisi na evropské úrovni.

Dozvěděli jsme se, že  nejsou vnitrostátním orgánům vždy k dispozici podklady k dostatečnému ověření, že pracovníci mají nárok na  sociální ochranu. To je především případ vyslaných pracovníků, a proto chceme posílit systém související s tzv. A1 formulářem pro vyslané pracovníky.

Dostávám se tak ke konečnému souboru pravidel, který má Komise důkladně posoudit, pravidel určujících podmínky zaměstnanosti pro vysílané pracovníky. Pravidla jsou stanovena ve směrnici o vysílání pracovníků, která sahá až do roku 1996.

Zásadní rozdíl u vyslaného pracovníka je, že na rozdíl od mobilního pracovníka zůstane zaměstnán ve své rodné zemi. Nicméně, směrnice z roku 1996 předpokládá, že vyslaný pracovník podléhá základnímu souboru pravidel pracovního práva v zemi, kde dočasně vykonává práci.

Pokud jde o mzdy, směrnice z roku 1996 stanoví, že zákonné minimální mzdy a minimální mzdy stanovené ve všeobecně uplatnitelných kolektivních smlouvách v zemi práci, mají být aplikovány i na vyslané pracovníky. Problémem však je, že směrnice vychází méně vstříc u systému mezd, u kterých decentralizované kolektivní vyjednávání hraje významnou roli.

V odvětvích s nízkou kvalifikací, jako je stavebnictví, jsou pozorovány mzdové rozdíly ve výši až 30% mezi vyslanými a místními pracovníky. V některých zemích vyslaní pracovníci mohou představovat až 10% nebo více pracovních sil v těchto odvětvích, vysílání zde může vykonávat tlak na mzdy.

Zatímco celkový počet vysílaných pracovníků zůstává v EU omezen na 1,45 milionů, uvedl  předseda Komise Juncker, že by se zásada stejné odměny za stejnou práci na stejném místě  měla vztahovat  na vysílání, a že není místo pro sociální dumping v Evropské unii.

Všichni víme, že je zásada „za stejnou práci stejnou odměnu“ dobře zakotvena ve Smlouvách o EU. Z toho těžilo v roce 1980 tisíce žen zde v Irsku po potvrzení zásady Evropským soudem.

EU ji  rovněž zavedla ji na práci na dobu určitou, na práce na částečný úvazek pro sezónní a dočasné agenturní práce. Proč tedy bychom neměli také zvážit rozšíření tohoto práva na vyslané pracovníky?

Mám v úmyslu předložit v tomto ohledu konkrétní návrhy. Mým cílem je zde také zajistit spravedlnost a řádnou ochranu nejzranitelnějších vyslaných pracovníků. S vyslanými pracovníky nesmí být zacházeno jako s druhořadými – zaslouží si i stejnou odměnu za stejnou práci na stejném místě.

Ať už hovoříme o lidi v důchodu, kteří chtějí strávit zimu svého života v slunečnějším místě, podnikatele, kteří chtějí šanci pro své štěstí přes hranice, uchazeče o zaměstnání, jejichž schopnosti odpovídají poptávce v jiném členském státě, pracovníky, kteří jsou dočasně vysláni do zahraničí, nebo dokonce mladí lidé jako vy, kteří mají zájem studovat v zahraničí: všichni z těchto lidí mají právo na volný pohyb. To může být v jejich vlastním zájmu – nebo osobního profesního rozvoje – ale je to také v zájmu nás všech v Evropské unii, aby bylo  toto právo potvrzeno. Komise to bude i nadále podporovat.

Ale i když se snažíme podporovat volný pohyb, chceme také, aby zajistit, že volný pohyb je spravedlivý pro všechny zúčastněné: pro občany, podniky a daňové poplatníky.

Je to jediný způsob, jak si udržet neocenitelnou důvěru a podporu našich občanů. Se silnými pravidly zvýšíme v dlouhodobém horizontu mobilitu pracovních sil, Unie bude silnější pro budoucnost.

 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno