Velmi smutná byla včerejší podívaná na pokus o grilování ve sněmovně s digestivem ve večerních Aktualitách. Vyměnit deset generálních ředitelů během deseti let by položilo i velmi dobře prosperující firmu. Na postu ministra dopravy takové změny, zdá se, nikoho příliš neděsí a čím dál častěji slyšíme volání po ministru jedenáctém.
Jednou z nejdůležitějších věcí je rozhýbání investic do chátrající a nedobudované infrastruktury. Přestože je všem jasné, že to není otázka několika měsíců, udělal v této oblasti ministr Prachař řadu důležitých kroků, které už dnes dávají oprávněnou naději, že v následujících letech se budování infrastruktury opět pohne kupředu. O to nevěrohodněji zní kritika na toto téma z úst ODS a TOP 09, stran, které v minulých letech pro rozběhnutí investic neudělaly zhola nic. Rovněž kritika přípravy tendru na nového provozovatele mýtného systému je do značné míry neférová. Na nečinnost a možné prodlení při výběru nového provozovatele jsme upozorňovali Prachařovy předchůdce ještě v době, kdy vůbec netušil, že se může stát ministrem, a resort řídili jeho nynější kritici. Dalším zdrojem nespokojenosti je personální situace na ŘSD. Tato věc opravdu potřebuje rychlé, ale především dlouhodobé řešení. V situaci, kdy rychle se měnící ministři ještě rychleji obměňovali vedoucí pracovníky této instituce, je úkol sehnat kvalitního kandidáta velmi těžký a vyžaduje nějaký čas.
Zdroj:ČESMAD, M. Felix
