Možná jste už někde zaslechli pojmy jako „smart city“ nebo „future city“. Kupříkladu město Songdo v Jižní Koreji. Město bylo postaveno v roce 2005 a v roce 2009 bylo zpřístupněno. Rozpočet přesáhl 40 mld. USD.
Po celém městě jsou rozmístěny senzory, které monitorují vše od venkovní teploty až po dopravní situaci, takže obyvatele nic nepřekvapí. Klasický odvoz odpadu popelářskými vozy nahradil centrální systém. Odpad z každé domácnosti se automaticky „nasává“ a v centrálním úložišti pak kompostuje. Domácnosti a školy jsou propojené pomocí teleprezence, stavby jsou navržené jako udržitelné a ekologické a město je vybudováno uprostřed otevřených prostor. Songdo podává obraz o tom, jak by takové „chytré město“ či „město budoucnosti“ mohlo vypadat a zřejmě tak stojí na samém počátku evoluce.
Tato nová města, s využitím moderních technologií, infrastruktury a vzhledu, tvoří jakýsi živý a dýchající organismus, který komunikuje se svými obyvateli a okolím.
Jak bude takové město vypadat?
Podle NRDC se budou městské části stále rozrůstat: do roku 2050 až na 89 mil. domácností a 17,5 mld. m2 obchodních a nebytových prostor, a to jen ve Spojených státech. Koncept města budoucnosti dramaticky ovlivní naše životy, vzájemnou interakci a práci.
Ale co dělá město budoucnosti tím, čím je? Jak jej vybudujeme? A jaký dopad to bude mít na lidi, kteří tam budou žít? A co místní podniky? Pozornost je třeba věnovat konektivitě, senzorům, vytvoření dopravních sítí, podnikatelské kultuře a mnohému dalšímu.
