Zdroj: Archiv

[quote]Dne 7. června v odpoledních hodinách předložili 1.  místopředseda Evropské komise Frans Timmermans a vysoká představitelka/místopředsedkyně Evropské komise Federica Mogherini návrh na nový partnerský rámec rozšířené spolupráce s africkými zeměmi v otázkách omezení ilegální migrace s obdobnou dohodou, jaká byla uzavřena s Tureckem.[/quote]

Komise má v úmyslu navázat smlouvou  s vybranými zeměmi – v první fázi s Jordánskem a Libanonem, poté by následoval Niger, Nigérie, Senegal, Mali a Etiopie, Tunisko a Libye – s cílem posílit jejich hraniční kontroly, zvýšit výnosy ekonomiky a zlepšení životních podmínek pro migranty a uprchlíky. Tato strategická partnerství by měla odměňovat země ochotné spolupracovat s EU, také ale postihovat  ty, které by takové partnerství odmítly.

V podstatě to znamená navýšit pomoc, kterou tyto státy z EU vesměs dostávají (EU je stále největší světový donátor fondů OSN pro humanitární rozvoj a potravinovou pomoc, s nadpolovičním podílem na objemu světové pomoci, ale účelově ji vázat na rozvojová opatření  „šitá na míru“ každé této zemi. Navýšení by mohlo být zřejmě pokryto závazkem všech členských států odvádět ročně nejméně 0,7 % hrubého domácího důchodu ve prospěch tohoto účelu namísto současných 0,43 %, přičemž jen 5 členských států poskytlo více než 0,7 %.

Evropský parlament v první reakci vyjádřené představiteli politických klubů v Evropském parlamentu většinou celkový záměr podpořil, nesouhlasil však s analogií partnerských smluv ke smlouvě EU -Turecko a ve vystoupení představitelů politických skupin v Evropském parlamentu zdaleka nebyla jednotná hlediska.  Evropská komise bude zřejmě muset vyvinout, jakož již tolikrát v jejím funkčním období, aby se rychle zastavila s lepším počasím rostoucí lidská tsunami  ve Středomoří. Je ale vysoká pravděpodobnost, že se jí to jako ve všech předchozích krocích podaří, i když s odkladem a dalšími nejméně tisíci utečenci.

Představitelé politických seskupení v Evropském parlamentu uvedli:

Manfred Weber (EPP, Německo) podpořil myšlenku rozšířit investiční plán podobný „Junckerovu plánu“ na Afriku a souhlasil s penalizací těch zemí, kterým by se nechtělo příliš spolupracovat.

Gianni PITTELLA (S & D, Itálie) vyzval ke skutečnému globálnímu partnerství s Afrikou, které není jen omezeno na migraci, a zdůraznil, že je mnoho společných úkolů, jimž oba kontinenty čelí.

Helga Stevens (ECR, Belgie) podporovala nabídnout finanční podporu Africe, ale trvala na přísných kontrolách na hranicích, boj proti pašerákům a za efektivní  návrat těchto migrantů bez oprávnění zůstat v Evropě.

Guy Verhofstadt (ALDE, Belgie) byl proti duplikaci dohody s Tureckem také na jiné třetí země. Uvedl že peníze výměnou za kontrolu migrace „nejsou cestou vpřed“.

Barbara SPINELLI (GUE / NGL, Itálie) kritizovala myšlenku propojení hospodářské spolupráce s hraničními kontrolami a efektivní readmisí jako „odrazovým řešením v souladu s krajní pravicí“.

Judith Sargentini (Greens / EFA, Nizozemsko) varovala před opakováním stejné chyby jako v případě smluvního řešení  EU-Turecko, jako je použití peněz na posílení „pevnosti Evropa“ namísto snižování chudoby a boj s nerovností.

Rolandas Paksas (EFD, Litva) řekl:  plán na to „koupit africké země k zastavení migračních toků“ by byl „neudržitelný“ ..

Harald VILIMSKY (ENF, Rakousko) vinil hlavní výrobce automobilů v Německu za to, že tleskali arabskému jaru pro nastavení volné levné pracovní síly.

Získaná občanství v EU. EU členské státy udělily občanství 2014  téměř 900 000 osob v 2014. Hlavní příjemci jsou i nadále Marokánci

Podle zprávy Eurostat získalo v roce  2014 cca 890 000 osob  občanství členského státu Evropské unie oproti 981 000 v roce 2013. Od roku 2009 bylo uděleno  občanství některého členského státu EU více než 5 milionům osob Z celkového počtu osob, které dostaly státní občanství jednoho z členských států EU v roce 2014 bylo 89% občany zemí mimo EU.

Největší skupinou získaných občanství členského státu EU v roce 2014 byli občané Maroka (92 700 osob, z nichž 88 % získalo občanství Španělska, Itálie nebo Francie), před Albánií (41 000, 96 % získala občanství Řecka nebo Itálie), Turecka (37 500, 60 % získalo německé občanství), Indie (35 300, téměř dvě třetiny získalo britské občanství), Ekvádor (34 800, 94 % získalo španělské občanství), Kolumbie (27 800, 90 % získalo španělské občanství) a Pákistán (25 100, cca polovina získala britské občanství). Maročané Albánci, Turci, Indové, Ekvádorci, Kolumbijci a Pákistánci byli zastoupeni dohromady třetinou (33 %) z celkového počtu osob, které nabyly občanství EU v roce 2014. Rumuni (24 300 osob) a Poláci (16 100) byly dvě největší skupiny občanů EU, které získaly občanství jiného členského státu EU. Celkově lze říci, že v EU převažuje bohatá rozmanitost příjemců.

01

02 03

9 z 10 osob s uděleným občanstvím EU v roce 2014 byli občané ze zemí mimo EU

V patnácti členských státech EU bylo alespoň 9 osob z každých 10, kteří získali občanství v roce 2014, ze zemí mimo EU: nejvíce Estonsko (100 %), Bulharsko (99 %), Španělsko, Litva a Rumunsko (po 98 %), Řecku a Lotyšsko (po 97 %), Dánsko, Portugalsko a Slovinsko (po 95 %), Polsko (94 %), Itálie (93 %), Spojené království (92 %), Chorvatsko (91 %), Francie (90 %). Naopak měly Lucembursko (82 %), Maďarsko (77 %) a i Malta (52 %) byly jedinými členskými státy, kde většina osob s občanstvím získaným  v roce 2014 byla občany jiného členského státu EU. Na úrovni EU 89 % (nebo téměř 788 100 nových občanů) s poskytnutým občanstvím byli občané ze zemí mimo EU, a 11 % (95 700) z jiného členského státu EU.

04

Nejvyšší počet udělených občanství na obyvatele v Lucembursku, Irsku, Švédsku a Španělsku

Téměř 1 z každých 4 osob, které získaly o občanství EU v roce 2014, se stalo občany Španělska (205 900 osob, 23 % všech udělených občanství v EU v roce 2014). Následovaly Itálie (129 900; 15 %), Spojené království (125 600; 14 %), Německu (110 600; 12 %) a Francie (105 600; 12 %).

Ve srovnání s celkovým počtem obyvatel každého členského státu nejvyšší počet občanství udělený na 1 000 místních obyvatel byl zaznamenán v Lucembursku (5,8), v Irsku (4,6), Švédsku (4,5) a ve Španělsku (4,4). Na úrovni EU připadlo 1,8 občanství na 1 000 obyvatel.

Nejvyšší míra naturalizace byla ve Švédsku, Maďarsku a Portugalsku

Míra naturalizace je poměr počtu osob, které nabyly občanství země během roku v poměru k  populaci zahraničních rezidentů ve stejné zemi na začátku roku. V roce 2014 byla nejvyšší míra naturalizace ve Švédsku (6,3 udělených občanství na 100 cizinců), Maďarsko (6,2) a Portugalsko (5,3), Španělsko a Nizozemsko (po 4,4). Na opačném konci bylo Slovensko (0,4), Lotyšsko a Rakousko (po 0,7), Estonsko a Litva (po 0,8). Na úrovni EU bylo v roce 2014uděleno 2.6 občanství na 100 cizinců v zemi.

Z pěti členských států EU, které udělily nejvíce občanství v roce 2014, míra naturalizace byla nad průměrem EU ve Španělsku (4.4), okolo průměru v Itálii (2,6), ve Francii a ve Spojeném království (po 2,5), a pod průměrem EU v Německu (1,6).

05

Metody a definice

Pořízená data o občanství jsou poskytována 12 měsíců po skončení referenčního období Eurostatu národními statistickými úřady členských států EU v souladu s nařízením 862/2007.

Občanství je právní pouto mezi jednotlivcem a státem, získané narozením, občanstvím nebo jinými prostředky podle vnitrostátních právních předpisů. Naturalizace je proces, při kterém stát udělí své občanství prostřednictvím formálního aktu o uplatňování dotyčné osoby. Jiné způsoby udělení státního občanství mohou zahrnovat manžele nebo manželky státních příslušníků, nezletilé přijaté státními a potomky příslušníků narozených v zahraničí vracející se  do země původu svých předků. Nařízení 862/2007 Art 3.1 (d) žádá členské státy, aby poskytly údaje o „osobách, které mají své obvyklé místo pobytu na území členského státu a které získaly během referenčního roku občanství členského státu, měly  dříve občanství jiného členského státu nebo třetí země, nebo byly dříve bez státní příslušnosti, a to v členění podle věku a pohlaví a podle dřívější státní příslušnosti dotčených osob a podle toho, zda osoby byly dříve bez státní příslušnosti „.

Míra naturalizace je poměr počtu osob, které nabyly občanství země v průběhu kalendářního roku k populaci zahraničních rezidentů ve stejné zemi na začátku roku. Míra naturalizace by měla být používána s opatrností, protože čitatel zahrnuje všechny pobývající cizince a jmenovatel zahrnuje všechny cizince, a nikoli jen ty cizince, kteří mají nárok na naturalizaci (získaný počet občanství na 100 usídlených cizinců).

Čísla ve všech tabulkách ukazují nejen, že České republice riziko velké migrace do Německa by šla přes české území a že uplatňování Schengenu k volnému pohybu osob by nemohlo zabránit masovému přesunu do Německa. Rubem je skutečnost, že nebude ani dost lidí na evropském trhu práce včetně potřebných ekonomických migrantů, které by bylo možno lehce získat.

 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno