[quote]Evropská komise předložila návrh opatření k energetické unii. Podle původních záměrů předsedy Junckera měla být pojetí přizpůsobena i dopravní politika. Pokud ovšem bude Komise dávat přednost otevírání trhu železniční osobní dopravy s dominancí dotovaných výkonů veřejných služeb v obecném zájmu před pravidly fér konkurence, pak se může dostat dopravní politika do skupiny méně priorovaných záměrů. Proto tato obšírnější informace o energetické unii. [/quote]

Komise představila 16. 2. svůj balíček předpisů o bezpečnosti dodávek energie, obsahující nezbytné návrhy, které mají EU připravit na celosvětovou transformaci energetiky a také na možné přerušení dodávek energie. Dimenze bezpečnosti dodávek energie je jedním ze základních kamenů strategie pro energetickou unii, která je klíčovou politickou prioritou Junckerovy Komise.

Balíček obsahuje širokou škálu opatření s cílem posílit odolnost EU vůči narušení dodávek zemního plynu. Opatření zahrnují snižování poptávky po energii, zvýšení výroby energie v Evropě (včetně z obnovitelných zdrojů), další rozvoj řádně fungujícího a plně integrovaného vnitřního trhu s energií a rovněž diverzifikaci zdrojů energie, dodavatelů a přepravních tras. Návrhy rovněž zvyšují transparentnost evropského trhu s energií a vytvářejí větší solidaritu mezi členskými státy.

Dnešní balíček předpisů o bezpečnosti dodávek energie je předkládán v souvislosti s novou celosvětovou všeobecnou dohodou o změně klimatu, kterou přijali čelní světoví představitelé v Paříži dne 12. prosince 2015. Pařížská dohoda vyslala jasný signál podnikům i tvůrcům politik, že cesta k čisté energii je nevratná, a připravila půdu pro celosvětovou transformaci energetiky. Balíček uvedl místopředseda Komise odpovědný za energetickou unii Maroš Šefčovič a eurokomisař odpovědný za oblast klimatu a energetiku Miguel Arias Cañete

Složení balíčku  předpisů o udržitelné bezpečnosti dodávek energie

Nařízení o bezpečnosti dodávek zemního plynu

Zemní plyn hraje důležitou úlohu při přechodu na nízkouhlíkové hospodářství a zůstává významnou součástí skladby zdrojů energie využívaných v EU. Avšak stávající vnější závislost vyžaduje, aby EU posílila odolnost svých trhů pro případ, že bude muset čelit přerušením dodávek zemního plynu. Aby bylo možné plně využít výhod na likvidních a konkurenčních trzích, je nezbytné zlepšit transparentnost na trhu EU se zemním plynem. Komise hodlá zranitelnost systému řešit tím, že navrhuje, aby se při přípravě opatření v oblasti bezpečnosti dodávek zemního plynu přešlo od vnitrostátního přístupu k přístupu regionálnímu. Návrh kromě toho zavádí zásadu solidarity mezi členskými státy, která má zajistit dodávky do domácností a základních sociálních služeb, jako je zdravotnictví, v případě, že budou  dodávky ohroženy z důvodu vážné krize.

Rozhodnutí o mezivládních dohodách v oblasti energetiky

EU musí zajistit, aby mezivládní dohody podepsané jejími členskými státy s třetími zeměmi a týkající se bezpečnosti dodávek zemního plynu v EU byly transparentnější a plně v souladu s právními předpisy EU. Z toho důvodu chce Komise zavést jejich předběžnou kontrolu slučitelnosti. Předběžná kontrola umožní předtím, než dojde k vyjednání, podpisu a uzavření dohod, zkontrolovat jejich soulad s pravidly hospodářské soutěže a s předpisy v oblasti vnitřního trhu s energií. Členské státy budou muset před podpisem smluv plně zohlednit stanovisko Komise.

Strategie pro zkapalněný zemní plyn (LNG) a skladování plynu

Evropa je největším dovozcem zemního plynu na světě. Celková kapacita Evropy pro dovoz LNG je značná a dostačuje k pokrytí přibližně 43 % současné celkové poptávky po plynu (2015). Nicméně pokud jde o přístup ke LNG, zůstávají značné regionální rozdíly. Komise zavádí strategii pro zkapalněný zemní plyn (LNG), která zlepší přístup všech členských států ke LNG jako alternativnímu zdroji plynu. Ústředními body této strategie jsou budování strategické infrastruktury k dokončení vnitřního trhu s energií a určení nezbytných projektů, které by ukončily závislost některých členských států na jediném zdroji energie.

Strategie pro vytápění a chlazení

Vytápění a chlazení budov a průmyslových objektů spotřebovává polovinu energie v EU. Kromě toho je ze 75 % závislé na fosilních palivech. Navrhovaná strategie pro vytápění a chlazení se zaměřuje na odstraňování překážek pro snižování emisí uhlíku (tzv. dekarbonizaci) v budovách a průmyslových objektech. Klade rovněž důraz na skutečnost, že zvýšení energetické účinnosti a využívání obnovitelných zdrojů energie bude mít dopad na bezpečnost dodávek energie. Vzhledem k tomu, že EU chce snížit svou závislost na externích dodavatelích, má strategičtější přístup k tomuto sektoru zásadní význam.

Souvislosti

Jednou z priorit Junckerovy Komise je vytvoření odolné evropské energetické unie, která sleduje progresivní politiku v oblasti změny klimatu. Jak je stanoveno v rámcové strategii [1] z února loňského roku, je cílem evropské energetické unie poskytnout spotřebitelům v EU – domácnostem a podnikům – bezpečnou, udržitelnou, konkurenceschopnou a cenově dostupnou energii. Tento cíl bude vyžadovat zásadní přeměnu našeho energetického prostředí, avšak poskytne příležitost pro další inovace v tomto odvětví, a tak přispěje k vytváření pracovních míst, k růstu v EU a k ochraně našeho životního prostředí. Komise naléhavě vyzývá Evropský parlament a Radu, aby dnešní návrhy velmi rychle a přednostně schválily jako legislativu, která zvýší odolnost Evropy vůči potenciálnímu narušení dodávek energie.

Jednou z pěti vzájemně propojených a vzájemně závislých dimenzí energetické unie je bezpečnost dodávek energie. Klíčovými faktory pro její zajištění je dokončení vnitřního trhu a účinnější spotřeba energie, avšak bezpečnost dodávek energie v EU je také úzce spjata s rozhodnutími v oblasti energetické politiky jejích sousedů.

Některé podrobnosti k dokumentům v balíčku

Bezpečnost

K zajištění bezpečnějších dodávek plynu zavádí nové nařízení nový a účinnější přístup k prevenci a zmírnění možného zabezpečení dodávek plynu krizí. Zejména:

  • Poprvé zavádí princip solidarity: v krajním případě sousední členské státy pomohou zajistit dodávky plynu domácnostem a základním sociálním službám, jako zdravotní péče a bezpečnostní služby v případě vážné krize.[gap height=“15″]
  • Navrhuje posun od národních přístupů k regionálním přístupům při navrhování opatření pro zabezpečení dodávek. Je nutné zajistit lepší koordinaci mezi členskými státy, včetně přesnějšího posouzení běžných rizik, možných souběžných krizí a dostupných zdrojů. To by pomohlo zvýšit účinnost opatření pro bezpečnost dodávek a snížit náklady spotřebitelům v EU.[gap height=“15″]
  • Posiluje spolupráci se sousedy EU: země energetického společenství se budou podílet na zajištění účinnější prevence a řízení krizí dodávek plynu na hranicích mezi EU a smluvními stranami energetického společenství v oblasti prevence a boje proti možné zásobovací krizi.[gap height=“15″]
  • Navrhuje dodatečná opatření k zajištění transparentnosti pro určité zabezpečení dodávek v příslušných smlouvách, na které budou automaticky reagovat plynárenské společností na zásah Komise nebo členských států po uzavření nebo změnách smluv.

Členské státy budou  muset:

  • Připravovat posuzování rizik plánů preventivních opatření a plánů pro stav nouze na regionální úrovni a aktualizovat je  každé čtyři roky. Budou použity společné “šablony”;[gap height=“15″]
  • dohodnou se na technických, právních a finančních ujednáních uplatňování zásady solidarity a zahrnou je do havarijních plánů;[gap height=“15″]
  • Společně rozhodnou o stavbě obousměrné kapacity (zpětný tok) v každém přeshraničním propojovacím bodě a zapojí do rozhodování ostatní členské státy,  potenciálně zahrnující celý dodavatelský koridor. V řádně odůvodněných případech mohou členské státy požádat  plynárenské společností poskytnout dodatečné informace před potenciálním ohrožením, aby bylo možné posoudit situaci v bezpečnosti dodávek na úrovni národní, regionální nebo EU.

Společnosti dodávající zemní plyn  budou muset informovat členské státy a Komisi o  zabezpečení dodávek podle příslušných smluv při jejich uzavření nebo změně.

Hlavním cílem tohoto nařízení je zabránit krizi dodávek, ale být také řádně připraveni ke zmírnění jejich dopadů, kdyby k ní přesto došlo. V případě krize bude přístup upraven: nejprve příslušné podniky pro zemní plyn a průmysl, potom členské státy na vnitrostátní nebo regionální úrovni, a pak  EU.

Nařízení by mělo umožnit přírodních plynárenským společnostem a zákazníků v sektoru zemního plynu spoléhat na tržní mechanismy tak dlouho, jak je to při zvládání krizových situací možné. Když už nejsou schopny adekvátně reagovat na narušení dodávek plynu trhy samy, budou spuštěna opatření pro stav nouze.

Domácí produkce plynu představovala v roce 2013 34 % hrubé domácí spotřeby. Nizozemsko (47 %) a Spojené království (25 %) jsou největšími producenty; po nich následuje Německo (6,7 %) a Rumunsko (6,5 %).

Závislost EU na dovozu plynu byla  v roce 2013 43,3 %, zvýšila se na 65 % v roce 1995 (nárůst o 50 % závislosti na plynu). V roce 2013 asi 39 % dovozu pocházelo z Ruska, 30 % z Norska a 13 % z Alžírska.

gas import

Pokud jde o celkovou závislost na dovozu energie, podle Eurostatu  nejméně závislé bylo z členských států EU v roce 2014 Estonsko (8,9 %), Dánsko (12,8 %) a Rumunsku (17,0 %), Polsko (28,6 %), Česká republika (30,4 %), Švédsko (32,0 %), Nizozemsku (33,8 %) a Bulharsko (34,5 %). Nejvyšší míra závislosti na dovozu  byla na Maltě (97,7 %), v Lucembursku (96,6 %), na Kypru (93,4 %), v Irsku (85,3 %), Belgii (80,1 %) a Litvě (77,9 %).

Na následujícím obrázku je podíl zemního plynu na dodávkách eneregie 2013 podle států EU.

1

Regiony pro přípravu hodnocení rizik a plánů na regionální úrovni

2

Členské státy jsou již dnes povinny umožnit obousměrnou kapacitu (zpětný tok) u každého přeshraničního propojovacího bodu; je to jeden z nejrychlejších způsobů, jak zajistit, aby plyn proudil tam, kde je ho nejvíce potřeba, mimo jiné v případě plynové krize od západu k východu. Podle nových pravidel taková rozhodnutí již nemohou být přijata jednostranně. Veškerá rozhodnutí, včetně výjimek z povinnosti vybudování kapacity zpětného toku, budou muset být společně přijata členskými státy na obou stranách propojovacího bodu. Kromě toho se budou muset ostatní členské státy, jichž se může týkat zpětný tok   podél koridoru zásobování plynem  zapojit do společného rozhodování také. Společné rozhodnutí bude muset být přezkoumáno Agenturou pro spolupráci energetických regulačních orgánů ACER. Kromě toho může Komise přijmout rozhodnutí požadující ve společném rozhodnutí změny.

Nezávislé plynárenské společnosti v EU mají smlouvy o dodávkách plynu, které mohou obsahovat doložky, negativně ovlivňující  bezpečnost dodávek zemního plynu v některém členském státě. Musí být vypuštěny.

Mezivládní dohody (IGA)

Rozhodnutí EU o mezivládních energetických dohodách již vstoupila v platnost 17. listopadu 2012. V roce 2015 Komise provedla vyhodnocení účinnosti rozhodnutí  IGA 2012. Došla k závěru, že zatímco současný systém je vhodný pro příjem informací o stávajících IGA a pro identifikaci nesouladu s právními předpisy EU, rozhodování k řešení takových případů není dostačující. Současná úprava vyžaduje, aby členské státy informovaly Komisi o svých energetických dohodách  se zeměmi, které nejsou členy EU až poté, co byly uzavřeny. Ukázalo se ale jako velmi obtížné vyjednat jakékoliv podmínky dohod poté, co byly podepsány oběma stranami. Zhruba jedna třetina z dohod týkajících se energetické infrastruktury či zásobování energií obsahuje ustanovení, která nebyla v souladu s právem EU. K dnešnímu dni žádná taková dohoda už nebude sjednána.  U rozhodnutí IGA bude povinná ex-ante kontrola kompatibility ze strany Komise. To znamená, že členské státy budou muset informovat o svém návrhu IGA Komisi před  uzavřením. Členské státy nebudou podepisovat IGA, dokud Komise nevydá  své stanovisko. Při uzavírání navrhované mezivládní dohody nebo její změny, budou členské státy muset vzít plně v úvahu stanoviska Evropské komise.

Kromě toho budou revidovaná rozhodnutí IGA rozšířena na právně závazné nástroje pro posouzení ex post.

Členské státy budou muset:

  • Informovat Komisi o svém záměru zahájit jednání se zeměmi mimo EU na novém IGA nebo na změně stávajícího. Komise musí být průběžně informována v průběhu celého procesu jednání;[gap height=“15″]
  • předložit návrh na IGA nebo změnu existujícího Komisi k posouzení ex-ante  a předložit i všechny dosud právně nezávazné závazky se zeměmi mimo EU, jako například memoranda  porozumění nebo společná prohlášení, Komise pro hodnocení ex-post.

V návaznosti na rozhodnutí z roku 2012 byly oznámeny Komisi 124 IGA; 60% z nich řeší  obecnou spolupráci v oblasti energetiky, 40% se týká dohody o zásobování, dovozu nebo tranzitu ropy, zemního plynu a elektřiny; rozvoje energetické infrastruktury či pravidel pro využívání ložisek ropy a zemního plynu. Po analýze těchto dohod Komise vyjádřila pochybnosti, že 17 z nich je v souladu s právními předpisy EU.

Zemní plyn a jeho skladování

Evropská unie má velkou příležitost ke zlepšení své energetické bezpečnosti a její konkurenceschopnosti díky pozitivnímu vývoji na světovém trhu LNG. Klíčovým cílem energetického unie EU je tedy zajištění přístupu všech členských států k likvidním trhům plynu diverzifikované zdroje dodávek

LNG je zemní plyn (převážně metan), který byl pro snadné skladování nebo přepravy zkapalněn. Proces zahrnuje zchlazení plynu na přibližně -162 ° C a odstranění některých nečistot, jako je prach a oxid uhličitý. Jako kapalina LNG zabírá asi 600 krát menší objem, než při standardním atmosférickém tlaku plyn. Díky tomu je možné přepravovat plyn na dlouhé vzdálenosti, aniž by bylo nutné potrubí, typicky ve speciálně upravených lodích nebo silničních cisternách. Když dosáhne svého konečného cíle, je obvykle přeměněn na plyn a distribuován prostřednictvím plynárenské sítě – stejně jako plyn z potrubí. LNG je také stále častěji používán jako alternativní palivo pro lodě a nákladní automobily. Zemní plyn v současné době představuje zhruba čtvrtinu celkové spotřeby energie v EU. V současné době se asi 26% tohoto zemního plynu  používá v odvětví výroby elektrické energie (včetně kombinované výroby tepla a elektřiny v teplárnách) a asi 23% v průmyslu. Většina zbylé části je pro  bydlení a služby (převážně vytápění budov).

Poptávka po plynu v EU je cca 400 miliard krychlových metrů a na základě aktuálně přijatých opatření by měl zůstat v nadcházejících letech relativně stabilní. Je třeba poznamenat, že očekávaný pokles domácí produkce zemního plynu má také vliv na dovoz plynu. Nicméně další opatření  k dosažení cíle 2030  v oblasti energetiky a klimatu může vést ke snížení využívání zemního plynu, zejména v důsledku zvýšení energetické účinnosti vytápění a průmyslu.

Méně než polovinu potřeby plynu v EU v současné době zajišťuje tuzemská výroba. Zbytek se dováží především z Norska (30%), Ruska (39%) a Alžírska (13%). V posledních letech LNG již představuje přibližně 10% dovozu, většinou z Kataru, Alžírska a Nigérie. Katar je v současné době zdaleka největší světový dodavatel LNG, (kolem 100 mld. krychlových metrů). Jiní velcí dodavatelé (nad 20 mld. m3) jsou Nigérie, Malajsie, Indonésie a Austrálie. Nicméně globální zkapalňování je nastaveno na dramatické zvýšení objemu a výrobu začnou v průběhu několika příštích let i nové závody v USA a Austrálii.

K zlepšení přístupu všech členských států ke LNG musí EU:

  • Budovat potřebnou infrastrukturu pro dokončení vnitřního trhu, která umožní všem členským státům přístup na mezinárodní trhy LNG, a to buď přímo, nebo prostřednictvím jiných členských států. Zatímco na severozápadě jsou trhy Evropy  konkurenceschopné a mají dobré spojení a přístup k několika zdrojům plynu – včetně počtu terminálů s větším rozsahem na dovoz LNG, trhy se zemním plynem v Baltském moři, v centrálně-východních, jihovýchodních a jihozápadních regionech jsou méně rozvinuté. EU pomáhá a pomůže z prostředků nástroje pro propojení Evropy.[gap height=“15″]
  • Dokončit vnitřní trh s plynem tak, aby vysílal správné cenové signály – přilákal LNG tam, kde je to zapotřebí, a usnadnil nezbytné investice do infrastruktury;[gap height=“15″]
  • efektivnější využití skladových prostor. Komise zlepší provozní pravidla pro přeshraniční využívání skladování. Je také důležité, aby členské státy optimalizovaly využití zásobníků plynu přes hranice vytvořením regionálních lánů preventivních opatření a havarijních plánů.[gap height=“15″]
  • Úzce spolupracovat s mezinárodními partnery, podporovat volné, průtočné a transparentní celosvětové trhy LNG. To znamená spojení současných a budoucími dodavatelů  s dalšími významnými zeměmi, aby mohl být LNG  volně obchodován na světových trzích, a to  za běžných tržních podmínek i v případě vnějších šoků.

LNG již hraje významnou roli v dodávkách plynu do EU, a může se stát ještě důležitější v průběhu příštích let, protože globální trh s LNG roste a stoupá závislost EU na dovozu. Konkurenceschopnost LNG ve vztahu k jiným zdrojům (a tedy kolik LNG se  skutečně dostane  do EU ze strany účastníků trhu) bude záviset na celé řadě různých faktorů, včetně například nákladů na zkapalňování a dopravu, směnných kurzů a samozřejmě globálních dodávek zkapalněného zemního plynu a vyvážení poptávky (například vysoká poptávka v Asii může zvyšovat ceny  jinde).

Jak bylo uvedeno, celková dovozní kapacita EU je u LNG významná – stačí zajistit  zhruba 43% celkové současné poptávky po plynu (2015). Nicméně  regionech jihovýchodní, střední a východní Evropy a Pobaltí mnohé země nemají přístup ke LNG a/nebo jsou silně závislé na jediném dodavateli zemního plynu, a proto by byly nejvíce zasaženy krizí v zásobování. Je důležité zajistit, by tyto země měly přístup k regionálním centrům plynu s nejrůznějšími zdroji dodávek, včetně LNG. Seznam „projektů společného zájmu“ EU k strategii LNG obsahuje seznam klíčových projektů v oblasti infrastruktury, které jsou nezbytné pro zajištění toho, aby všechny členské státy EU mohly těžit z LNG.

Chytřejší efektivnější vytápění a klimatizace

Strategie chytřejšího vytápění a chlazení je první iniciativou EU pro řešení energií používaných pro vytápění a chlazení v budovách a průmyslových objektech, na něž připadá  50% roční spotřeby energie v EU. Tím, že bude tento sektor chytřejší, efektivnější a udržitelnější, bude závislost na dovozu energie klesat, náklady a emise se sníží. Strategie je klíčovým opatřením rámcové strategie energetické unie a přispěje ke zvýšení energetické bezpečnosti EU a k řešení problémů podnebí.

Strategie  spočívá na:

  • zrychlení renovace budov a vytápěných stavebních objektů,[gap height=“15″]
  • zvýšení podílu obnovitelných zdrojů,[gap height=“15″]
  • využití energetického odpadu průmyslu,[gap height=“15″]
  • zapojení spotřebitelů a podnikání do jejího naplňování.

Výroba a montáž energeticky účinných zařízení a zařízení pro využití obnovitelné energie a surovin pro její výrobu jsou činnosti náročné na pracovní síly; v průměru mohou vytvořit dvakrát tolik pracovních míst, než kolik je zapotřebí na výrobu a montáž konvenčních energetických zařízení. Energeticky efektivní zboží a služby prodávané v roce 2010 vytvořily přímo  přibližně 0,9 milionu pracovních míst a nepřímo 2,4 milionu  nových pracovních míst v Evropě.

  • Průmysl: náklady na energii by mohly být sníženy o 4-10%  investicemi, jejichž návratnost je kratší než 5 let.

Kromě toho dojde k snížení emisí CO2 a znečištění ovzduší: k dosažení cílů EU v oblasti klimatu se očekává, že poptávka po vytápění a chlazení poklesne do roku 2050 o 42% až 56%, s odpovídajícím snížením emisí CO2. Očekává se, že právě tyto aktivity sehrají klíčovou roli při snižování emisí. Například nové energetické štítky EU a nařízení o ekodesignu pro kotle, jejichž efektivnost byla poprvé  hodnocena, umožňují odhad  ušetřit 600 TWh energie a snížit emise CO2 o 135 milionů tun v roce 2030.

Nadto nové nařízení o „ekodesignu“ výrobků pro ohřev vzduchu, chlazení produktů, vysoká teplota procesu chladičů a ventilátorů  doplňuje sadu požadavků na ekologickou projekci, vytápění a chlazení. Tato opatření by mohla ušetřit 5 Mtoe (měrného paliva) ročně v roce 2030, což by snižovalo objem emisí o 9 milionů tun CO2.Snížení spotřeby energie a zvýšení podílu obnovitelné energie v oblasti dodávek vytápění a chlazení rovněž výrazně přispěje ke snížení znečištění ovzduší zejména v městských oblastech.

Evropská unie je na dobré cestě k dosažení svého cíle 20% energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020. Avšak cíl 20% zvýšení energetické účinnosti se dosáhne pouze v případě, že stávající právní předpisy EU o energetické účinnosti budou plně realizovány. Vytápění a chlazení proto hraje klíčovou úlohu při zajišťování splnění cílů energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie v EU.

Evropa je globální leader v oblastech jak zvýšení  energetické účinnosti, tak obnovitelné energie:

  • Více než 90% účinných kotlů na obnovitelná kotlů prodávaných a používaných Evropany bylo vyvinuty a je vyráběno evropskými společnostmi.[gap height=“15″]
  • Evropa má nejvyšší podíl kogenerace při výrobě elektřiny a tepla v celosvětovém měřítku, před USA a Japonskem.[gap height=“15″]
  • Evropa je také kolébkou vznikajících nových technologií, jako palivových článků kogenerace a geotermálního vytápění a chlazení. Evropské firmy vyrábějící zařízení pro inovativní dálkové vytápění a chlazení firmy nemají  konkurenci schopnou substituce jejich produktů a odborné znalosti, a nabízejí proto  v Číně, Jižní Koreji, Rusku a na Středním východě instalovat a provozovat své jedinečné systémy.

Evropa chce dekarbonizaci obytných budov do roku 2050.  To znamená, že  by mohla ušetřit zhruba 40 miliard € na dovozu zemního plynu a 4,7 miliard € na dovozu ropy za rok. Emise CO2 v EU by se snížily o 30% a výdaje občanů na vytápění a chlazení jejich domovů a budov  by mohly být sníženy o 70%. Znečištění ovzduší z vytápění a chlazení by mohlo být sníženo o více než 90%, což eliminuje související zdravotní problémy.

Průmysl se může rozvíjet stejným směrem s využitím argumentů ekonomických výhod z účinnosti a nových technických řešení. Odhaduje se, že by průmysl mohl snížit spotřebu energie o 4- 5% v roce 2030 a 8-10% v roce 2050 jen tím, že zavede komerčně životaschopná a dostupná řešení. Podíl energie z obnovitelných zdrojů by  mohl dosáhnout 30% a průlomové technologie by pomohly průmyslu k dekarbonizaci 30-50% méně energeticky náročného  zpracování.

1]Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu, COM(2015) 80.