[quote]Na 150 nevidomých navštívilo minulý týden v pátek pražské metro v době, kdy kvůli výluce nejezdily vlaky. Mohli si nejen zblízka a v klidu osahat a hůlkami oťukat soupravy metra, ale také vstoupit do kolejiště a vyzkoušet si co dělat, když člověk do kolejí spadne. Pražanům, kteří metrem jezdí denně, ale i návštěvníkům z Chebu, Plzně či Brna, se prohlídka stanice Vltavská i vlaků metra líbila a oceňovali ji.[/quote]
Z iniciativy Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých a Konzervatoře Jana Deyla, jejíž studenti také přišli, se taková akce konala v metru poprvé.
„Dnešek slouží k tomu, abyste si vy, lidé s určitým handicapem, osahali úskalí, která při cestování dopravními prostředky jsou, a v metru zejména. V nastartované soupravě si můžete vyzkoušet, co to znamená, kdybyste si hůlkou špatně vyhodnotili, že nenastupujete do vozu, ale spadli mezi vozy. Tady k tomu máte ideální příležitost,“ přivítal návštěvníky vedoucí odboru řízení provozu metra Josef Jeníček.
Nevidomí si mohli také sednout za řídící pult řidiče metra, zkusit signalizaci, která upomíná na zastavení vlaku ve chvíli, kdy je někdo v kolejišti. Řidiči jim popisovali, jak se vlak zastaví, co se v tu chvíli děje s dalšími soupravami za ním. Hasiči pak lidem pomáhali vstoupit do kolejiště, kde si nevidomí pomocí hůlky či jen rukou zkoušeli, jak daleko a vysoko je k nástupišti, které části v kolejišti jsou nebezpečné a jak je možné se zachránit, když už se vlak blíží.
„Abyste věděli, že spadnout do kolejiště neznamená rovnou, že vás přejede vlak,“ řekl Jeníček.
„Tu soupravu, tu já celkem znám, ale spíš mě zajímá kolejiště, když už tam do toho spadnu, co mám dělat. Už vím asi, co mám dělat. Lehnout na břicho do kolejí, připažit, přinožit a čekat. Souprava nade mnou úplně v klidu v pohodě projede, což jsem se teď dozvěděl,“ uvedl jeden z návštěvníků Zdeněk Vajner.
„Nehodu jsem v metru naštěstí neměl, protože mám psa a ten mě tam nepustí,“ říká a ukazuje, jak mu pes zabrání přiblížit se k místu mezi vagony.
V pražském metru jsou pro nevidomé vodící linie, drážky asi 80 centimetrů od vstupu do kolejiště, v novějších stanicích je plastický i černobílý bezpečnostní pás. Nevidomým pomáhají i popisky v Braillově písmu a akustické majáčky, které lze aktivovat slepeckou vysílačkou.
„V posledních třech letech jsem projel skoro půlku světa a myslím, že co se týče bezbariérovosti, je Praha na dobré úrovni,“ uvedl Mikuláš Kopas.
Nejhorší je podle něj z tohoto pohledu Smíchovské nádraží.
Problémem je také prý to, že akustické majáčky se někdy překrývají nebo vůbec nemluví.
„Zatímco v metru a tramvajích říkají, jaké máme číslo a směr, myslím, že je špatně, že to v metru není. Měly by být i na čelech metra, máme pásmový provoz Ládví-Letňany a mě upřímně štve, že se dozvím tu konečnou až když vlezu do soupravy,“ řekl.
Zdroj: ČTK
