I tak by se dala označit situace na železnici v minulém týdnu od pondělního večera do středy po poledni. Neúnavné diskuse na úrovni všech médií hledaly viníka s podporou svých redaktorů a moderátorů. Mnohdy navozené otázky s expresivním zabarvením, aby se z řad diskutujících našel alespoň někdo, kdo bude na stejné vlně.
Byli jsme svědky zvláštních debat, které byly ještě umocněny zprávou z Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, že poslanci do svého programu zařadí bod, kde budou požadovat vysvětlení vrcholového managementu ČD a.s., zda nebylo něco zanedbáno.
Ten kdo se na počasí dívá z okna nebo cestuje veřejnou dopravou velmi zřídka, a o dopravě nemá moc velké povědomí, pak je na straně neúnavných bojovníků proti všem.
Jsem přesvědčen o tom, že tuto povětrnostní situaci neočekával nikdo, ani ten největší pesimista, zvlášť po tak přívětivém podzimním počasí. Na tyto dny nebyla ani nijak dramatická předpověď počasí. Oznamovala namrzající srážky.
O dopravu se zajímám celoživotně, je mi 60 let, ale nic takového nepamatuji, ale nepamatují tuto situaci ani mí kamarádi, kteří jsou starší sedmdesáti i osmdesáti let. Vedl jsem na toto téma rozhovor s kolegou Ing. Janem Tůmou, který je celoživotním popularizátorem dopravy, napsal řadu publikací, jednu věnoval mimořádným událostem na železnici, ale s ničím takovým se nesetkal. Proto mě udivují otázky: „Jak to řeší v zahraničí?“. Nijak, všichni čekají, až se počasí umoudří a ti, co jsou na tratích, musí počkat, až je tažná vozidla nezávislé trakce dopraví do nejbližší stanice. Takový přístup jsem zažil nejen já, ale i mí známí např. v Dolním Sasku anebo v Severním Porýní Vestfálsku, kdy silné větry strhaly trakční vedení a vlaky stály nejen ve stanicích, ale i na širé trati. Něco obdobného se stalo v minulých dnech u nás, ale na území téměř celé České republiky. České dráhy situaci řešily jak jen nejlépe uměly a jsem přesvědčen, že by mohly dostat známku chvalitebný, podle školní klasifikace. Opět se zde potvrdilo, že doprava musí být organizována a řízena jako jednotný systém.
Srovnávání přístupu jednotlivých dopravců k organizování dopravy v průběhu kalamity se stany médií bylo opět liché, protože České dráhy se na rozdíl od dalších dvou dopravců v osobní dopravě řídí zákonem 194/2010 o veřejných službách v přepravě cestujících.
Závěrem doplňuji, že díky liknavému postupu Českých drah s likvidací motorových lokomotiv, bylo s čím jezdit. Pokud by se rozhodly ukončit ztrátovou přepravu jednotlivých vozových zásilek, pak by nákladní motorové lokomotivy v takovém počtu dávno nebyly. Kdyby úsporná opatření s řešením staničních budov pokročila v proklamovaných intencích některých politiků, pak by vlaky zastavovaly u označníku podobného pro autobusovou dopravu. Jsem přesvědčen, že sebelepší krizový plán na žádnou náhle vzniklou mimořádnou situaci bezprostředně nezareaguje. Na výkyvy počasí si musíme zvyknout, proto musíme trénovat naše tělesné schránky na krizové stavy, na krátkodobé přežití ve stresových situacích. Protože při využívání veřejné osobní dopravy nejen do školy, ale i do zaměstnání jsem zažil již ledacos, vím o čem hovořím.
Zdroj:Prof. Ing. Václav Cempírek, Ph.D.
