Sdílená doprava mezi rivaly

Když v roce 2011 společnost Open Spray otevřela nové distribuční středisko v Lakeland na Floridě, blízká vzdálenost střediska od železniční dráhy, kterou používal konkurent, vytvořila možnost interně spolupracovat.
 

Společnost Ocean Spray chtěla levnější a účinnější způsob, jak dopravovat produkty z New Jersey do střediska v Lakeland, zatímco konkurenční společnost Tropicana platila za posílání prázdných železničních vagónů na jih na „zpáteční cestu“ z New Jersey do Floridy. Díky spolupráci se svým logistickým partnerem z dřívějška, Wheel Clipperem, Ocean Spray v jednom roce převezla 80% své dopravy po trase z New Jersey na Floridu bez použití nákladních aut za pomocí prázdných vagonů Tropicany. Podle analýzy z roku 2013, kterou provedlo Centrum MIT pro dopravu a logistiku, tato změna na této trase snížila uhlíkové emise o 20 % a zredukovala cenu dopravy o 40 %za náklad.
 

Za poslední rok Ocean Spray změnila přepravu na trase z New Jersey na Floridu na 100% železniční dopravy.
 

V podobném duchu, soupeřící cukrářské společnosti Hershey a Ferrero ohlásily v roce 2011 spolupráci a snížili cenu a emise tím, že sdíleli zařízení a vytvořili jeden severoamerický dopravní řetězec. Tato aliance podle Hershey odstranila ze silnic 584 nákladních vozů a zamezila vypuštění téměř 3 miliónů kg oxidu uhličitého za poslední 2 roky. 
 

Tyto příklady spolupráce mezi obchodními rivaly, které se zdají na první pohled zvláštní, jsou příklady „spoluprací v dopravě“. Zastánci tvrdí, že tato praxe může přispět k tomu, aby globální systém pohybu zboží – který se příliš nezměnil od doby, co byl před více než půl stoletím představen standardizovaný dopravní kontejner – byl více udržitelný.
 

Globální systém pohybu zboží není doslova rozbitý, produkty se pořád dostanou tam, kam mají, ale je obrovský potenciál v tom smyslu, že může být provedený daleko lépe. 
 

Globální doprava je $60 miliardovým průmyslem, což umožňuje společnostem všech velikostí – od malých kávových farmářů v Brazílii po mezinárodní technické giganty jako je Apple – pohybovat se mezi zeměmi a kontinenty s pozoruhodnou rychlostí a relativně malými výdaji.
 

Tento systém je ale plný nedokonalostí, což stojí výrobce a konzumenty peníze, plýtvá se palivem a do atmosféry se dostávají emise, které zahřívají planetu. Podle analýzy z roku 2012 jen silniční doprava zajišťovaná středními a těžkými nákladními auty tvoří téměř 6 % všech skleníkových plynových emisí.
 

Podle Fondu environmentální obrany (EDF) ve Spojených státech 15 % těchto nákladních aut jezdí prázdných a zbylých 85 % jezdí průměrně s 64 % celkové kapacity. Fond, který sponzoroval studii o dopravním partnerství, nabádá ke spolupráci v dopravě, aby se snížili ceny, ušetřilo se palivo a aby se emise odstranili z dodavatelských řetězců.
 

Ze studie vyplývá, že pokud bychom mohli zachytit jen půlku nevyužívané kapacity, tak mluvíme o ušetření 100 miliónů metrických tun emisí ročně a ušetření miliard dolarů.
 

Ve zprávě z roku 2012 nazvané „Smart Moves“, EDF zdokumentovalo nejefektivnější způsoby pro dopravce, jak ušetřit ceny za dopravu a zlepšit účinnost dopravních řetězců. EDF ze zprávy vyvodilo „5 pravidel pro zelenější dopravu“, tedy požadování čistějšího vybavení a praktik, vybírání nejvíce emisně výhodného druhu přepravy, interní a externí spolupráce, předělání logistických sítí a získání co nejvíce z každého pohybu.
 

Místo, u kterého vidíme, že nejvíce nabírá na obrátkách, je koncept získávání, co nejvíce z každého pohybu – zajišťování, aby nákladní vozy na silnicích byly plné, co možná nejvíce.
 

Ale spolupráce v dopravě čelí těm samým překážkám, kterým čelí většina nápadů, jež ruší konvence: setrvačnost, tradice a odpor k risku. Tím, jak se ekonomie stále vzpamatovává, je nálada v obchodním světě taková, že lidé nechtějí riskovat.
 

Část problému je, že společnosti, které mají produkty na přepravu, se obyčejně zajímají pouze o svoje vlastní zásobovací linky k maloobchodníkům a nevidí možnosti ke spolupráci. 
 

Současné praktiky v dopravě lze připodobit k tomu, že „jedete taxíkem na letiště a následně zjistíte, že pět vašich přátel jelo ve stejný čas jako vy a že jste mohl zaplatit méně (a spálit méně paliva) jízdou ve sdíleném minibusu.
 

Výrobce keramických dlaždic Dal-Tile se rozhodl změnit zaběhlé praktiky, protože dodávky opouštějící výrobní zařízení v Monterrey v Mexiku jezdily pouze s kapacitou 20 %. Bylo to kvůli produktu: těžký náklad dlaždic byl na zákonném váhovém limitu Spojených států pro typ nákladního vozu, které společnost používala.
 

Spoluprací s Transplace, poskytovatelem logistiky třetím stranám, Dal-Tile zjistil, že dopravou těchto dodávek ve vysokokapacitním železničním nákladovém vozu může poslat více produktů za jednu cestu – s místem pro zboží nedalekých výrobců. Transplace našel firmy jako Whirlpool, které byly ochotny přidat jejich těžký náklad, který byl ale lehčí než dlaždice, do nezaplněných nákladních vozů firmy Dal-Tile. 
 

Toto sloučení doprav mělo za následek snížení dopravních cen o 30 %.
 

Manažeři čelí protichůdným prioritám. I když je tu spousta možností na spolupráci v dopravě, není jasné, jestli právě tomu budou věnovat manažeři čas, protože je tu stále mnoho věcí z více kritických oblastí.
 

Důvěra je další překážkou. Společnosti se obávají, že soupeři mohou zjistit detaily dopravy jejich produktů, nebo že jejich produkty můžou být opožděné, protože produkty soupeře mají prioritu. Společnosti, které mají se spoluprací úspěch, investovali čas na upevnění důvěry mezi spolupracujícími společnostmi a poskytovateli služeb třetích stran. 
 

Ale bariéra v důvěře se dá překonat. Konec konců produkty nesoupeří v nákladních autech. Soupeří v srdcích a myslích spotřebitelů, kteří je kupují.
 

Co všechny tyto příklady a studie ukazují, je to, že jakmile dosáhnete větší odpovědnosti a získáte více příkladů, nedůvěra se stane natolik malou překážkou, že se firmy pokusí spolupracovat.