Zdroj: Archiv

[quote]Energie, doprava a zvýšené lidské zásahy do životního prostředí se ukázaly být zásadními přispěvateli ke změně klimatu v posledních několika desetiletích. Evropská unie se po léta aktivně podílí na ambiciózním cíli snížení emisí. Konference OSN o změně klimatu v Paříži v prosinci 2015 (COP21) zilustruje globální politický význam změny klimatu, energetické bezpečnosti a udržitelné dopravy, tři témata, které se staly stále více propojené.[/quote]

U příležitosti zveřejnění statistiky energetiky, dopravy a životního prostředí 2015 a s ohledem na nadcházející COP21 v Paříži Eurostat zveřejnil malý výběr dat z oblasti energetiky, dopravy a životního prostředí v EU v souvislosti se změnou klimatu. Údaje ukazují, že zatímco spotřeba primární energie v roce 2013 byla na jeho rané úrovni 1990, obnovitelné zdroje energie zvýšily svůj podíl na konečné spotřebě energie a ve stejném časovém období poklesly emise skleníkových plynů.

Vývoj emisí skleníkových plynů v EU (1990=100)

ek1

Ve srovnání s rokem 1990 většina členských států emise skleníkových plynů do roku 2012 snížila. Emise poklesly o více než polovinu v Lotyšsku (-57,1%), v Litvě (-55,6%), Estonsku (-52,6%) a Rumunsku (-52,0%), následovalo Bulharsko (-44,1%), Slovensko (-41,4%), Maďarsko (-36,3%) a Česká republika (-32,7%) Naopak zaznamenala nárůst Malta (+ 56,9%),  Kypr (+ 47,7%), Španělsko (+ 22,5%), Portugalsko (+ 14,9%),  Irsko (+ 7,0%), Řecko (+ 5,7%), Rakousko (+ 4,0%) a Slovinsko (+ 2,6%). Na úrovni EU byly emise o 17,9% pod úrovní roku 1990. EU je nyní přesvědčena o dosažení svého cíle snížit emise skleníkových plynů o 20% do roku 2020, ale v poslední době v rámci COP21 v porovnání s hodnotami z roku 1990 má být dosažen zdvojnásobený cíl alespoň 40% snížení do roku 2030.

Celkové emise skleníkových plynů v EU dosáhly v roce 2012  4 683 mil. tun ekvivalentu CO2, přičemž největší emitor je Německo (965 milionů), následuje Spojené království (615 mil., Francie (507 mil.), Itálie (471 mil.), Polsko (401 mil.) a Španělsko (354 mil). Celkem připadá na těchto 6 členských států cca 70% všech emisí skleníkových plynů v EU v roce 2012.

Vývoj emisí skleníkových plynů v členských státech EU 2012/1990 (% změna)

ek2

Emise skleníkových plynů včetně mezinárodního letectví

ek3

Odvětví dopravy má druhý největší objem emisí skleníkových plynů v EU. Více než dvě třetiny emisí souvisejících s dopravou skleníkových plynů jsou ze silniční dopravy. Proto je součástí strategie EU pro snížení emisí skleníkových plynů přesouvání vnitrozemské přepravy ze silnice na železnici.  V létech 2003 až 2013 se podíl osobových km železniční vnitrozemské osobní dopravy ve většině členských států zvýšil, nejvyšší relativní přírůstky jsou registrovány v Rakousku (z 9,5% v roce 2003 na 12,7% v roce 2013, +3,2%) a Spojeném království (3,0 %). Naproti tomu největší pokles byl zaznamenán v Rumunsku (7,0 %), Maďarsku (-3,2 %), Polsku (-3,0 %) a Bulharsku (-2,6 %). V nákladní dopravě je trend opačný: většina členských států zaznamenala pokles podílu železniční nákladní dopravy v tunokilometrech 2003 a 2013 hlavně ve východních členských státech EU, zejména v Estonsku (-26,8 %), Bulharsku (-25,2 %), Polsku (-18,5 %),  Litvě (-16,4 %) a Slovensku (-16,1 %), přičemž největší nárůst byl zaznamenán v Rakousku (+ 13,4 %), Dánsku (+ 5,3%) a Německu (5,1 %).

Na úrovni EU se podíl železnic na osobokm vnitrozemské osobní dopravy zvýšil z 6,7% v roce 2003 na 7,6% v roce 2013.

Vývoj výkonů železniční osobní a nákladní dopravy v EU 2003 – 2013

ek4

Výkony železnic v členských státech EU

ek5

Řada členských států již dosáhla cíle Evropa 2020 ve spotřebě energie

Od roku 1995 spotřeba primární energie v EU dosáhla vrcholu v roce 2006. Od té doby celkový pokles spotřeby primární energie dosáhl počáteční úrovně 1990. Ve srovnání s rokem 2005, všechny členské státy EU zaznamenaly pokles primární spotřeby energie v roce 2013 s výjimkou Estonska a Polska. Největší snížení bylo registrováno v Litvě (-27,9%), v Řecku (-22,6%) a na Maltě (-20,0%), následovalo Maďarsko (-17,3%), Španělsko (-16,4%), Rumunsko (-15,8%), Portugalsko (-14,5%), Itálie (-14,1%), Bulharsko (-13,8%), Spojené království (-12,7%) a Kypr (-12,0%).

Dvacet členských států EU již dosáhlo v roce 2013 úroveň potřebnou ke splnění svých vnitrostátních cílů pro rok 2020, zatímco Belgie, Bulharsko, Německo, Nizozemsko, Rakousko, Švédsko a Spojené království registrovalo spotřebu primární energie stále nad své cíle strategie Evropa 2020.

Vývoj primární spotřeby energie v EU v mil. t ropného ekvivalentu

ek6

Spotřeba primární energie v členských státech EU

ek7

Od roku 2004 podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie výrazně vzrostl ve všech členských státech, v třinácti členských státech se podíl obnovitelných zdrojů energie za posledních 10 let alespoň zdvojnásobil. S 52,1% mělo Švédsko v roce 2013 zdaleka největší podíl energie z obnovitelných zdrojů. Po něm bylo Lotyšsko (37,1%), Finsko (36,8%) a Rakousko (32,6%). Nejnižší podíl obnovitelných zdrojů byl v Lucembursku (3,6%), na Maltě (3,8%), v Nizozemsku (4,5%) a ve Spojeném království (5,1%). Na úrovni EU dosáhl podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2013 15,0% ve srovnání s 8,3% v roce 2004, v prvním roce, za který jsou údaje k dispozici. V průběhu tohoto desetiletí byl stálý pokrok směrem k cíli ve výši 20% v “Evropa 2020”.

Vývoj obnovitelné energie v EU

(podíl obnovitelných zdrojů v hrubé konečné spotřebě)

ek8

Čtyři z 28 členských států EU již dosáhlo úrovně požadované pro splnění svých národních cílů pro rok 2020: Bulharsko (19,0% podílu obnovitelných zdrojů v roce 2013), Estonsko (25,6%), Litva (23,0%) a Švédsko (52,1% ). Rumunsko (s 23,9% podílu obnovitelných zdrojů v roce 2013) a Itálie (16,7%) jsou vzdáleny méně o 0,5 % cílů pro rok 2020. Na opačném konci stupnice je Spojené království (9,9 %), Nizozemsko (9,5 %), Francie (8,8 %) a Irsko (8,2 %); jsou od svého cíle nejdále.

Podíl energie z obnovitelných zdrojů v členských státech EU 2013

(% hrubé konečné spotřeby)

ek9

Podíl obnovitelné energie v její hrubé konečné spotřebě (%)

ek10

Metody a definice

Skleníkové plyny tvoří skupinu plynů, mezi něž patří oxid uhličitý (CO2), oxid dusný (N2O) a metan (CH4), přispívající ke globálnímu oteplování a změnám klimatu. Převod na ekvivalent (CO2) umožňuje jejich porovnání a určení jejich individuálního a celkového příspěvku ke globálnímu oteplování. V této verzi jsou údaje včetně mezinárodního letectví, nezahrnují ale LULUCF (využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví). Eurostat zveřejňuje tyto statistiky na základě údajů z Evropské agentury pro životní prostředí.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno