Téměř polovina světových výrobců tvrdí, že nemají přehled o svých dodavatelích – jinými slovy nevědí, jak funguje jejich zásobovací řetězec. Mají například pod kontrolou své přední dodavatele, ale obvykle neví nic o dodavatelích svých dodavatelů.
Co se potravinářského průmyslu týče, balírny kupují maso od dodavatele, který maso nakupuje od několika farem v blízkém okolí. V balírnách si sice vedou záznamy o dodavatelích, ale vědí vůbec o tom, jaká je na daných farmách úroveň hygieny a zda jsou zvířata zdravá?
Zavedení přísnějších norem pro sběr a správu informací zredukuje dopad nemocí přenosných ze zvířat na celosvětovou produkci potravin a veřejné zdraví. V loňském roce byl v 80 % případů nalezen trus v mletém krůtím mase v 21 státech napříč USA. Americké centrum pro kontrolu a prevenci nemocí objevilo salmonelu nejen u drůbeže, ale také ve fazolových výhoncích, oříškovém másle, chia semínkách a sýru. Podle odhadů každoročně jeden ze šesti Američanů onemocní, 128 000 je jich hospitalizováno a 3000 jich umírá v důsledku nemocí z nakažených potravin.
Spotřebitelé, kteří z náboženských nebo kulturních důvodů nejedí některé potraviny, by také měli mít zájem na transparentnosti zásobovacího řetězce. Členy židovských a muslimských komunit v Evropě velmi znepokojil nález vepřového masa v losích lasagních od společnosti Ikea. V Malajsii, kde je hlavním náboženstvím islám, utrpěla velmi silný zásah firma Cadbury, když byla v jejich čokoládových tyčinkách objevena prasečí DNA. Ve světle těchto událostí vyvstává otázka, jak je to možné a na co dalšího se v otázce křížové kontaminace ještě nepřišlo.
Vědci zjišťují, že skutečné složení populárních produktů se liší od toho, které je uvedeno na obale. Kupříkladu med, javorový sirup nebo pomerančový džus patří mezi ty potraviny, do kterých se běžně přidává kukuřičný sirup.
Faktor nechutnosti stranou – koňské maso v produktech z hovězího vyvolalo u řady Britů žaludeční nevolnost – některé náhražky nebo cizorodé přísady mohou být i nebezpečné. Olivový olej je jednou z nejčastěji šizených potravin. Jak známo, olivový olej má blahodárné účinky na lidské zdraví, za extra panenský olej si ještě připlatíme. Přesto někteří výrobci, ve snaze snížit náklady, používali při výrobě levnější náhražky olejů – včetně tuku z ořechů. Nejen, že se takto výrazně snižuje kvalita olivového oleje; při konzumací náhražek z ořechového oleje může u alergiků docházet k životu ohrožujícím alergickým reakcím.
Něco je ale přece jen na neustálém testování potravin dobré. Nejen, že je zajištěna kvalita a nezávadnost potravin, ale také lze předcházet šizení. Podle odhadů Globální iniciativy pro bezpečnost potravin přijdou potravináři o 30 – 40 miliard dolarů ročně. 
Co se transparentnosti týče, zmapování každého bodu na cestě z farmy až na stůl je naprosto zásadní. Mapování je jedním z nejlepších způsobů, jak toho dosáhnout.
Propojením geografických údajů (kupříkladu všechna místa, odkud se bere mleté maso, salát, sýry a sezamové bulky) a dalších dat nesouvisejících s místem původu (jména a počty krav, a firma, kde dochází ke zpracování) je možné zjednodušit komplexní síť původu a míst zpracování tak, aby byly lépe pochopitelné, přístupné, dohledatelné a sledovatelné.
Propuknutí epidemie ptačí chřipky v roce 2004 v Britské Kolumbii v Kanadě mělo za následek obrovské škody (více než 500 milionů dolarů) a také ztrátu produktivity. V roce 2007 se kanadská provincie Manitoba zúčastnila cvičení, replikujícího vypuknutí oné epidemie. Zjistili, že čekat, než epidemie propukne, aby mohli nasbírat informace a následně zmapovat produkci potravin, bylo nespolehlivé a pomalé.
V důsledku toho vláda nechala v Manitobě zavést povinný identifikační program využívající geografický informační systém (GIS), který vyžaduje přiřazení jedinečného čísla každé lokalitě v provincii, kde se chová dobytek a drůbež, jinak dojde k jejich vyřazení. Vláda precizním způsobem šíří povědomí o umístění chovů, společně s údaji o pozemcích, jejich majitelích, nouzových kontaktech a údajích o chovaných zvířatech.
Tato data se nyní používají pro sledování a vizualizaci šíření chorob napomáhají nalézt způsoby, jak zabránit dalšímu šíření a chorobu vymýtit. Nejen, že je to účinné, rychlejší a méně nákladné než klasické vyšetřovaní, ale je to také mnohem přesnější a přehlednější.
Sběr těchto dat ale není tak vyčerpávající, jak to možná na první pohled vypadá. Většina přístrojů a zařízení používaných na farmách má zabudované zařízení GPS, které data automaticky shromažďuje a odesílá. Tato data jsou snadno sdílena, spravována a analyzována prostřednictvím GIS. Data GPS poskytují velmi užitečné informace o pohybu lidí, chovů a produktů mezi jednotlivými lokacemi a jak jsou potraviny nakonec zpracovány. Jak se krávy prodají dalšímu majiteli, vznikne o nich záznam, odkud původně pocházejí. Jakmile se na nějaké farmě vyskytne problém, dopad a důsledky lze rychle zhodnotit a učinit opatření vedoucí k nápravě nebo zmírnění dopadu z toho plynoucích problémů.
Technologie GIS není drahá, což umožňuje i malým farmám, stejně i místním dodavatelům přístup k online nástrojům pro import, prohlížení, sledování, sdílení a analýzu jejich dat. Zemědělci tak mohou snadnějším způsobem poskytovat informace, kde byla daná plodina vypěstována nebo kde bylo odchováno to které zvíře. Dodavatelé, třetí strany, vládní agentury a pojišťovny tak mají přehled o každé surovině. Na druhou stranu, tato transparentnost může zmírnit obavy spotřebitelů o nezávadnosti jejich jídla.
