[quote]Je mi potěšením být zpátky na výročním sjezdu BDEW. BDEW je pravidelný a aktivní účastník diskusí na úrovni EU; rád bych využil této příležitosti a poděkoval za konstruktivní příspěvky, které jste měli k různým souborům k energetické politice Unie za poslední rok.[/quote]

Loni jsem sem přišel prezentovat projekt energetické unie, pro Komisi jednu ze svých priorit. Letos jsem tu k zhodnocení výsledků a našim iniciativám. Ústředním motivem kongresu je změna. A změna je skutečně to, co je před námi. Cestoval jsem do všech 28 členských států a mluvil s mnoha zainteresovanými subjekty v odvětví energetiky, průmyslu, vědy a akademického světa. Každý očekává v příštích letech zásadní změny v důsledku vývoje technologií, nutnosti snižování emisí uhlíku, pružnějšího energetického systému, posílení úlohy spotřebitelů a obecně digitalizace.

Změna je také vidět na dnešní akci. Tato velkolepá stanice, níž se kongres koná, pomohla zkrácení doby železniční přepravy z Berlína do Drážďan v 19. století, na počátku 20. století byla tato stanice, kterou císař Vilém II proměnil v jeho avantgardní poštovní nádraží, distribučním bodem pro poštu a balíky z celého světa. Ale nejzajímavější je toto místo nyní v 21. století: předpokládá se, že se tu spojí myšlenky na budoucnost.

Ekonomika je na velké křižovatce. Vidíme vývoj technologií, které by byly před několika lety považovány za sci-fi. Výkon počítačů se každý rok zdvojnásobil, což vede k nepředstavitelnému exponenciálnímu růstu. Pozoruhodný příklad, který jsem slyšel v poslední době: superpočítač postavený americkou vládou v roce 1996 – nejrychlejší superpočítač stál 55 mil. USD. Devět let později počítač o stejné rychlosti stál pouze 500 USD – Sony PlayStation 3. Od té doby jsme ale dosáhli ještě většího pokroku, a výkony počítačů umožní, co si naši rodiče nemohli ani představit. Totéž samozřejmě platí i pro jiné technologie. Tento vývoj bude mít vliv na všechna hospodářská odvětví, také na sektor energetiky.

Sektor energetiky a energetické společnosti se budou muset přizpůsobit novým technologiím, novým obchodním modelům a novým očekáváním spotřebitelů. Jsem si jistý, že se budete věnovat těmto trendům ve svých diskusích dnes a zítra.

Dovolte mi vrátit se k projektu energetické unie. Je důležité zdůraznit, že se netýká jen odvětví energetiky. Má reálný vliv na všechny oblasti ekonomiky. Bez energie nic nefunguje, dokonce ani superpočítače, o kterých jsem se právě zmínil. Energetická unie je projektem modernizace ekonomiky.

To je důvod, proč poprvé v historii předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker zavedl nedílnou politiku pro řešení problémů energie na evropské úrovni. Jednáme o “energetice“ v nejširším slova smyslu, jako průřezové politice, silně svázané se souvisejícími oblastmi, jako je doprava, zemědělství, výzkum a investice, hospodářská soutěž a práva spotřebitelů, regionální a městské plánování, zahraniční a rozvojová politika. Naším prvořadým cílem je zajistit, aby všechny země EU, všechna průmyslová odvětví EU, všichni občané EU měli přístup k energii, která je bezpečná, cenově dostupná a udržitelná. Tento trojúhelník není nic nového, ale roste pochopení, že toho lze dosáhnout pouze prostřednictvím evropského trhu a koordinace vnitřní politiky mezi členskými státy.

Takže dovolte mi říci několik slov o pokroku tohoto projektu; kam jsme se dostali a kam máme namířeno.

Za posledních 15 měsíců jsme byli energetickou unií velmi vytíženi. V únoru loňského roku jsme představili naši strategii energetické unie s akcemi, které jsme předvídali v průběhu funkčního období této Komise. O několik měsíců později předkládáme náš první legislativní balíček. Navrhli jsme revizi systému obchodování s uhlíkem v Evropě, ke které se dostanu za několik okamžiků.

Zabývali jsme se otázkou energetického označení, které v některých médiích pravidelně vyloudil úsměv, ale které je přesto důležitou hnací silou pro nové technologie a vyšší energetické účinnosti. Jednání mezi Evropským parlamentem a členskými státy činí pokroky v souladu s naším návrhem.

Také jsme předložili sdělení k posílení postavení spotřebitelů energie, které musí vést později v tomto roce k právním předpisům. Více informací, větší výběr pro spotřebitele, větší flexibilita, decentralizace, profesionalizace a digitalizace jsou v tomto ohledu klíčová slova.

V listopadu jsme představili 1. zprávu o stavu energetické unie, která se vyvine v důležitý nástroj řízení energetické unie. Má rovněž pomoci zjednodušit a zefektivnit různé zpravodajské povinnosti členských států a Komise, aby byl tento proces podstatně smysluplnější.

Při přípravě 1. etapy energetické unie jsme byli v úzkém kontaktu se všemi členskými státy při společné analýze, jak si každá země stojí, jaké jsou silné a slabé stránky v energetickém systému, včetně energetické bezpečnosti, propojení, konkurence na domácím trhu, zranitelných spotřebitelů, dosažení cílů v oblasti klimatu, výzkum a inovace, ceny energií a regionální spolupráce.

V prosinci byla uzavřena mezinárodní dohoda o klimatu v Paříži v COP21 jako historický úspěch pro světové společenství, zejména pro Evropu. Evropa byla jednou z hnacích sil této dohody. Úzká koordinace mezi Komisí a členskými státy a strategické nástroje uplatněné v průběhu měsíce našimi partnerům ve světě byly receptem na úspěch.

Při vší kritice Evropy, která je opět v těchto dnech v módě, neměli bychom zapomínat, že nám evropská jednota dává daleko větší vliv, než by mohl mít samotný jeden členský stát. Jsem rád že mohu uvést, že Komise připraví návrh na ratifikaci smlouvy Evropskou unií.

Před čtyřmi měsíci jsme zaznamenali další významný milník přijetím legislativního balíčku zabezpečení zásobování energií. Tentokrát byl kladen důraz na zajištění dodávek plynu v Evropě za konkurenceschopné ceny revizí rozhodnutí mezivládní dohody, novou strategii LNG zaměřit více na diverzifikaci našich zdrojů, aby se snížilo riziko vzniku krizových situací.

K tomu mají začít diskuse v Radě a Parlamentu. Ministři energetiky uspořádali diskusi v Lucemburku. Budeme muset počkat; jednání na evropské úrovni jsou vždy procesem. Je jasné, že je solidarita klíčovým prvkem energetické unie a musí být základním principem tohoto balíčku. Jsem přesvědčen, že to je také pohled členských států. Komise bude spolupracovat s členskými státy a Evropským parlamentem v nadcházejících týdnech a měsících najít společnou řeč.

Teď několik slov k infrastruktuře. Prezentovali jsme v listopadu aktualizovaný seznam téměř 200 projektů společného evropského zájmu v oblasti plynárenských a elektrizačních soustav.

Také jsme dali politickou podporu řadě zásadních individuálních projektů, jako na Pyrenejském poloostrově, v Pobaltí a ve střední a jihovýchodní Evropě, a viděli jsme pozoruhodný pokrok u některých z těchto projektů. Jižní koridor pro přepravu plynu je klíčový projekt, který přivede zemní plyn z Kaspického moře na evropský trh. Minulý měsíc jsem se zúčastnil slavnostního zahájení prací na úseku Trans Adriatic (TAP) v Soluni, což znamená, že se staví na evropské půdě. Do roku 2020 očekáváme plyn proudící do Evropy. To ale není konec. Jakmile bude trasa a celkový rámec otestovány, bude snadnější expandovat přepravu plynu jižním koridorem nad rámec původního objemu 10 miliard krychlových metrů ročně.

Tento týden v pondělí 9 členských států, Norsko a Evropská komise podepsaly politické prohlášení o energetické spolupráci mezi zeměmi Severního moře. Tato iniciativa je mně blízká, proto jsme využili 1. sdělení o stavu energetické unie loni v listopadu jako nový impuls k této spolupráci. Během mé cesty po enregetické unii jsem viděl a slyšel mnohokrát o potřebě lépe spolupracovat v Severním moři. Tento region má obrovský potenciál pro off-shore energie, zejména větrné. Spolupráce na projektech off-shore infrastruktury může vést k mnohem více nákladově efektivnímu řešení, než jednotlivé přístupy. Spolupráce proběhne pragmaticky krok za krokem zdola nahoru – takže nikdo nemusí mít strach, nyní jde ale o silný politický závazek. Je to dobrovolné, ale věřím, že síla spolupráce a ekonomické argumenty budou tento proces hnát.

Vzhledem ke geografické poloze Německa a stávající regionální spolupráci se svými sousedy, je příspěvek Německa k energetické uniie zásadní. Iniciativy, jako je Baake Group a Pantelateral fórum, pracující na regionální spolupráci a bezpečnosti dodávek elektřiny, jsou vynikajícím příkladem, čeho lze dosáhnout koordinací politiky a infrastruktury přes hranice (natolik, že někteří  se zmínili o  skupině, jako energetické miniunii).

Vím, že je diskuse v Německu o „zvratu enrgie“ obtížná a někdy i bolestivá. Vidíme také, že navzdory jeho pozoruhodného vedení Německo stále spoléhá na elektrárny na uhlí s vysokým obsahem uhlíku, že tržní podmínky nepovzbuzují investice a že některé společnosti bojují. A mnoho lidí v Evropě si je dobře vědomo německých problémů infrastruktury mezi severem a jihem Německa.

Mohu vám říci, že během mé cesty po energetické unii s návštěvami Rakouska, Dánska, Polska a České republiky se toto téma se pravidelně u zúčastněných objevovalo

To jen ukazuje, jak složité problémy to jsou. Proto mi dovolte ocenit závazek Německa k dekarbonizaci. Mnozí další na celém světě sledují, jak Německo se svou silnou průmyslovou základnou bude tento process řídit.

Ať už jsou tyto obtíže jakékoliv, je správná vyváženost jednotlivých politických rozhodnutí, dlouhodobá cesta k dekarbonizaci je nevyhnutelné. To musí být řešeno nyní.

Na úrovni EU máme co do činění s názory různých institucí EU a 28 členských států. Předpokládám, že jednání spolkových institucí s vládami 16 zemí není mnohem jednodušší a pravděpodobně ještě obtížnější, ale oceňuji kancléřku s vicekancléřem a premiéry regionů vypořádat se se syntézou důležitých otázek na nejvyšší úrovni. Energie a přechod na nízko uhlíkaté zdroje patří na vrchol politické agendy.

Ve všech národních diskusích je důležité zachovat přeshraniční a evropskou perspektivu. Energetická unie může být hnací silou a pomoci při řešení problémů na evropské úrovni, například další spoluprácí v oblasti obnovitelných zdrojů energie se sousedními zeměmi, investicemi do infrastrukturních projektů společného zájmu (PCI) a lepším profitování z úspor z rozsahu.

Začal jsem některými z problémů, jimž ekonomika a Evropa v současné době čelí. Ale máme obrovské příležitosti, které musíme uznat a využít. Co někteří nazývají čtvrtou průmyslovou revolucí nebo druhý věkem strojírenství není nic menšího, než celková změna paradigmatu v našem ekonomickém modelu. Nové technologické funkce, jako „velká data“ a „internet věcí“ transformují náš každodenní život takovým způsobem, jaký si nemohli představovat ani ti nejlepší spisovatelé sci-fi před deseti lety.

Komise podporuje tento přechod, mimo jiné prostřednictvím naší strategii jednotného digitálního trhu, nebo balíčku k digitalizaci evropského průmyslu, který přijala Komise před několika týdny. Při popisu nového energetického modelu odkazuji na model 6 „D“ model, který zastupuje:

  • Dekarbonizaci naší ekonomiky – naše vedoucí postavení v boji proti změně klimatu bylo posíleno historickou Pařížskou dohodou; nyní se musíme ujistit, že nízko uhlíkatá inovace přispěje k dosažení našich ambiciózních cílů[gap height=“10″]
  • Diverzifikace našich zdrojů k zajištění energetické bezpečnosti a vylepšení našich obchodních podmínek[gap height=“10″]
  • Demokratizace našeho energetického systému posilováním postavení spotřebitelů a umožněním, aby se stali „profesionály“, při[gap height=“10″]
  • Decentralizace naší výroby energie z výroby energie ve velkém měřítku na menší propojené výrobce, s rostoucí rolí danou inteligentním městům v oblasti přechodu energetiky[gap height=“10″]
  • Digitalizace našeho energetického a dopravního systému a tím vytváření řady nových integrovaných služeb, a posléze, nikoliv poslední[gap height=“10″]
  • Narušení našich tradičních obchodních modelů a profilů nových pracovních míst a dovedností.

Mezinárodní agentura pro energii předpovídá, že globální poptávka po energii vzroste do roku 2040 o 30 %. Mnohé země chtějí vice a mají na to právo. Milióny a miliardy usilují o vyšší životní úroveň a výhody moderních technologií. Současně ale musíme drasticky snížit emise skleníkových plynů. Existuje jen jeden způsob, jak to můžeme sladit: inovace a zavádění nových nízkouhlíkových technologií. Víme, že je to možné. V letech 1990 až 2014 HDP EU vzrostl o 46 %, zatímco emise se snížily o 23 %.

Evropa není v této víře sama. Osobně jsem to viděl minulý týden v San Francisku, když jsme se jako Evropská unie se svými 28 členskými státy připojily ke globální iniciativě „Mise inovace„.“Mise inovace“ byla zahájena na COP21 s podporou Billa Gatese s cílem globálího oživení a urychlení veřejných a soukromých čistých energetických inovací. Cílem je široce dostupné čistá energie.

20 největších ekonomik světa [1] usiluje o zdvojnásobení svých veřejných investic do výzkumu a vývoje čisté energie v průběhu pěti let.

Země “Mise inovace” představují 75 % světových emisí CO2 z výroby elektrické energie a více než 80 % světových investic do výzkumu a vývoje čisté energie. Evropská unie má bohaté zkušenosti v oblasti spolupráce energetického výzkumu a inovací, včetně spolupráce s ostatními částmi světa, a můžeme sdílet tuto zkušenost v globálním měřítku.

Výzkum a inovace jsou klíčové pro transformaci energetického systému a klíčový rozměr energetické strategie Unie. To je důvod, proč pracujeme na výzkumu, inovacích a strategii pro konkurenceschopnost v rámci energetické unie, k zveřejnění v listopadu letošního roku.

Nové technologie a celý energetický přechod nemůže fungovat bez investic. A investice vyžadují předvídatelnost. Těch několik málo příkladů retroaktivních změn právních předpisů v Evropě stále zmiňují investoři z celého světa, a to i v případě, že jimi nebyli vůbec ovlivněni.

K zajištění dlouhodobých výsledků je zapotřebí dlouhodobě předvídatelné rámce – a to je jedna z priorit rámce klimatu a energetické politiky 2030 a strategie energetické unie.

Evropská komise již má nebo bude mít všechny její hlavní iniciativy na stole ještě před koncem tohoto roku.

To poskytne Evropskému parlamentu a Radě dostatek času na diskusi a přijetí právních předpisů během funkčního období této Komise.

To je nezbytným předpokladem pro řízení energetického přechodu a získání investic na to, co potřebujeme. To mě přivádí k systému obchodování s emisemi (ETS), který jsem zmínil dříve.

Opravená ETS pomůže zajistit předvídatelnost a vest technologický vývoj příslušných aktérů. Dobře fungující reformovaný EU ETS je proto jedním z hlavních nástrojů k dosažení našeho cíle snížit emise skleníkových plynů o nejméně 40% a podporovat investice v souladu se dlouhodobějšími cíli EU v oblasti klimatu. Diskuse v Evropském parlamentu a Radě začaly. Dosud neexistují koncové pozice a jsem si jist, že to bude trvat déle vzhledem ke složitosti problematiky a vysoké důležitosti.

Rezerva pro stabilitu trhu přijatá v září, vstoupí v platnost v roce 2019. Bude řešit pokračující převis nabídky na trhu v důsledku hospodářské krize.

Celkově vzato, reformovaný ETS a rezerva pro stabilitu trhu chce zajistit našemu obchodnímu systému být řidičem pro nákladově efektivní snižování emisí v energetice a průmyslu. Očekáváme, že signál ceny uhlíku bude silnější, čímž pomůže nasměrovat investice jinam než do technologie spalování fosilních paliv.

Mezitím jsme postupovali rychle v odvětvích, která nejsou zahrnuta do ETS, zejména zemědělství, dopravy a stavebnictví. Naším cílem je předložit návrh pro tyto oblasti.

Na podzim budeme podávat návrhy na revizi směrnice o energetické účinnosti a energetické náročnosti budov. Později v průběhu roku, předložíme návrh na revizi směrnice o obnovitelných zdrojích energie a nový design trhu s elektřinou.

Dovolte mi říci ještě několik slov o novém designu trhu. Koncept existujících dat o trhu je z jiné éry; velké centralizované elektrárny na fosilní paliva se základním cílem dodávat každé domácnosti a podnikání v omezeném prostoru – typicky členském státě. Domácnosti, práce a průmysl byly vnímány jako pasivní spotřebitelé. Dnes je posun směrem k decentralizovanému zásobování – Zvyšuje se počet zapojených aktérů a spotřebitelé energie jsou stále více na trhu aktivní. Trh s elektřinou se musí přizpůsobit této nové realitě; je třeba plně integrovat všechny hráče na trhu – včetně pružné poptávky a obnovitelných zdrojů energie. To potřebuje účinný regulační rámec, snižující potřebu zásahů: jako jsou mechanismy rezerv kapacity a přísný bezpečný systém provozu na regionální úrovni.

V systému s více generacemi s velmi nízkými marginálními náklady, což umožňuje cena podle vzácnosti, je klíčem k zajištění životaschopných a investičně šetrných energetických systémů. Navrhneme posoudit odstranění cenových limitů jako prvořadé priority. Na podzim budeme podávat návrhy na revizi směrnice o energetické účinnosti a energetické náročnosti budov. Později v průběhu roku předložíme návrh na revizi směrnice o obnovitelných zdrojích energie a nový design trhu s elektřinou.

Ale cenové mechanismy musí také lépe odrážet hodnotu flexibility. Ceny se budou muset pohybovat rychleji, odrážet změny obnovitelné výroby a posouvání poptávky k ní. Na všechny tyto návrhy Komise bude muset být jasný názor, pokud jde o regulační rámec. Na tom budou muset začít evropští zákonodárci v Evropském parlamentu a Radě pracovat a dohodnout se na něm na podzim, kdy předložíme návrhy na přehodnocení směrnice o energetické efektivnosti a eneregetické účinnosti staveb.

Čím dřív budeme mít jasno, tím lépe pro investice. Ale energetická unie není jen věcí evropské legislativy. Pokud chceme spustit investice, potřebujeme také jasnost a předvídatelnost, co členské státy chtějí dělat, jak vidí svoji skladbu zdrojů energie a priority. Proto jsme navrhli zpracovat národní plány energetiky a klimatu, které každý členský stát vypracuje a prodiskutzuje se zainteresovanými stranami, ale take se svými sousedy.

V průběhu tohoto roku budeme navrhovat pro tyto plány robustní vodítko, protože je nebude možno často akci opakovat. Odpovědnost za plány nelze podceňovat. Mohou poskytnout perspektivu a spolehlivost, které všechny hospodářské subjekty a všechny investoři žádají.

Potřeby investic jsou vysoké. Veřejné finanční prostředky samy o sobě nebudou schopny splnit tuto výzvu. Z toho důvodu musí být použity moudře a měl by využít soukromý kapitál tam, kde je to možné.

To děláme na úrovni EU prostřednictvím:

  • Horizontu 2020. To je největší výzkumný a inovační program EU stále ještě s téměř 80 miliard € prostředků k dispozici na více než 7 let. Téměř šest miliard € je přiděleno na energetickou výzvu, podporovat rozvoj inovativních technologií a jejich uvedení na trh, stejně jako nová řešení vytvářející synergii mezi energetikou a odpovídajícími obchodními modely pro tato nová holistická řešení.[gap height=“10″]
  • Děláme to prostřednictvím našich strukturálních fondů, které poskytují 23 miliard € na projekty v oblasti energetiky. Evropské strukturální a investiční fondy budou podporovat transformaci energetického systému EU a připraví cestu k vnitřnímu trhu s energií. Celkem máme 76 miliard € ve fondu pro regionální rozvoj, který pomůže přechodu na ekonomiku s nízkými emisemi uhlíku.[gap height=“10″]
  • A samozřejmě: Investiční plán EU: předseda Juncker navrhuje, aby se v průběhu tří let uvolnily veřejné a soukromé investice v hodnotě alespoň 315 miliard €. Důraz bude kladen zejména na energetické infrastruktury, obnovitelné zdroje energie a energetické účinnosti. Evropská unie se nesnaží nahradit soukromé investory: chce spíše přilákat soukromé investice a absorbovat některá investiční rizika. EFSI již uvolnil podle odhadů investice za 100 miliard € z celkového potenciálu 315 miliard € ze soukromých i veřejných zdrojů v průběhu tří let. To jsou prostředky pro energetickou unii a závazek Evropy k dekarbonizaci naší ekonomiky. EFSI se zaměřují na infrastruktury v odvětví energetiky a dopravy, energetická efektivnost je v záměru doposud 62 projektů schválených Evropskou investiční bankou (EIB), více než polovina z nich přímo přispívá k energetické unii. Patří mezi ně investice do energetické účinnosti bytových domů ve Francii, pobřežní větrné energie ve Velké Británii nebo rozšiřování plynárenských sítí po celém Španělsku.

Dovolte mi říci na závěr: budování evropské energetické unie a přechod na hospodářství s nízkými emisemi uhlíku nejsou vůbec jednoduché úkoly. Všichni to víme. Ale jsem přesvědčen, že neexistuje žádná alternativa. V tomto směru mají pro mne zásadní význam dva prvky: technologie a Evropa.

Technologie umožní našim ekonomikám růst, s poklesem emisí skleníkových plynů. A vnitřní evropský trh a evropská spoluprácí přes hranice nám pomohou snížit náklady, vyhnout se neefektivnosti, zavádět nové technologie a zajistit solidaritu v rámci Evropy.

Ale jedna věc je jistá: na konci dne se energetická unie stane příštím hlavním integračním projektem Evropské unie, pouze pokud ji přijmou dodavatelé energií, spotřebitelé, poskytovatelé služeb, průmysl a občané v celé Evropě. A samozřejmě tady v Německu, největší evropské ekonomice. Proto dnes vyzývám, abyste se připojili, poskytli váš talent, vaši vizi a zdroje – aby měla energetická unie celoevropský úspěch.

[1] Austrálie, Brazílie, Kanada, Chile, Čína, Dánsko, Francie, Německo, Indie, Indonésie, Itálie, Japonsko, Mexiko, Norsko, Saúdská Arábie, Jižní Korea, Švédsko, Spojené arabské emiráty, Velká Británie, USA

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno