Zpráva o konvergenci 2016: posouzení členských států, pokud jde o podmínky pro přijetí EU

[quote]Zpráva tvoří základ pro rozhodnutí Rady o tom, zda členský stát splňuje podmínky pro vstup do eurozóny. Zpráva hodnotí stupně udržitelné hospodářské konvergence členských států, které byly dosud splněny, podmínky nezbytné pro přijetí eura (tzv členské státy, na které se vztahuje výjimka).[/quote]

Stupeň udržitelné hospodářské konvergence se měří v oblasti cenové stability, zdravých veřejných financí, stability směnného kurzu a konvergence dlouhodobých úrokových sazeb. Zpráva rovněž posuzuje slučitelnost jejich vnitrostátních právních předpisů s Hospodářskou a měnovou unií (EMU) pravidel stanovených ve Smlouvě o fungování Evropské unie (SFEU), týkající se nezávislosti národních centrálních bank, zákazu financování měny, a kompatibilita se statutem Evropského systému centrálních bank (ESCB) a Evropské centrální banky (ECB). Konvergenční zpráva Evropské komise je doplněna konvergenční zprávou ECB. Obě  dvě zprávy jsou připraveny a publikovány paralelně.

Konvergenční zprávy jsou vydávány každé dva roky, nebo když existuje zvláštní žádost členského státu zhodnotit svoji připravenost na vstup do eurozóny, např. Lotyšsko v roce 2013.

Členský stát

Členské státy, které dosud nemají splněny podmínky nezbytné pro přijetí eura, jsou uvedeny ve Smlouvě o fungování Evropské unie (SFEU) jako „členské státy, které se vztahuje výjimka“. Liší se od Dánska a Spojeného království, která mají vyjednané nezúčastnit se  v Maastrichtské smlouvě.

V roce 2016 se konvergenční zpráva se týká 7 členských států, na které se vztahuje výjimka: Bulharsko, Česká republika, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Švédsko.

Hlavní závěry zprávy

Bulharsko. Zpráva dochází k závěru, že Bulharsko v současné době splňuje tři z pěti kritérií nezbytných pro přijetí eura: kritéria týkající se cenové stability, veřejných financí a dlouhodobých úrokových sazeb. Legislativa v Bulharsku není plně kompatibilní se Smlouvou a Bulharsko nesplňuje kritérium směnného kurzu.

Česká republika. Zpráva dochází k závěru, že Česká republika v současné době plní tři z pěti kritérií nezbytných pro přijetí eura: kritéria týkající se cenové stability, veřejných financí a dlouhodobých úrokových sazeb. Legislativa v České republice není plně kompatibilní se Smlouvou a České republika nesplňuje kritérium směnného kurzu.

Chorvatsko. Zpráva dochází k závěru, že Chorvatsko v současné době splňuje tři z pěti kritérií nezbytných pro přijetí eura: kritéria týkající se slučitelnosti právních předpisů, cenové stability a dlouhodobých úrokových sazeb. Chorvatsko nesplňuje kritéria týkající se veřejných financí či směnného kurzu.

Maďarsko. Zpráva dochází k závěru, že Maďarsko v současné době plní tři z pěti kritérií nezbytných pro přijetí eura: kritéria týkající se cenové stability, veřejných financí a dlouhodobých úrokových sazeb. Legislativa v Maďarsku není zcela slučitelné se Smlouvou a Maďarsko nesplňuje kritérium směnného kurzu.

Polsko. Zpráva dochází k závěru, že Polsko v současnosti splňuje tři z pěti kritérií nezbytných pro přijetí eura: kritéria týkající se cenové stability, veřejných financí a dlouhodobých úrokových sazeb.

Legislativa v Polsku není zcela slučitelná se Smlouvou a Polsko stále neplní kritérium směnného kurzu.

Rumunsko. Zpráva dochází k závěru, že Rumunsko v současné době splňuje tři z pěti kritérií nezbytných pro přijetí eura: kritéria týkající se cenové stability, veřejných financí a dlouhodobých úrokových sazeb. Legislativa v Rumunsku není plně v souladu se Smlouvou a Rumunsko nesplňuje kritérium směnného kurzu.

Švédsko. Zpráva dochází k závěru, že Švédsko v současné době plní dvě z pěti kritérií nezbytných pro přijetí eura: kritéria týkající se veřejných financí a dlouhodobých úrokových sazeb. Legislativa ve Švédsku není plně kompatibilní se Smlouvou a Švédsko nesplňuje kritéria týkající se cenové stability a směnného kurzu.

OBECNÉ OTÁZKY K PŘIJETÍ EURA

Kritéria konvergence

Konvergenční kritéria (někdy označovaná jako „maastrichtská kritéria“), jsou uvedena v čl. 140 (1) Smlouvy o fungování EU. Udržitelnost je klíčovým aspektem při posuzování maastrichtských kritérií.

Ilustrovaná zjednodušeným způsobem jsou kritéria následující:

Země přijaté 2004 nebo 2007, které přijaly euro

Doposud 7  12 členských států, které vstoupily do EU v roce 2004 nebo 2007 již přijaly euro. Slovinsko 2007, Kypr a Malta 2008, Slovensko 2009,  Estonsko 2011, Lotyšsko 2014 a Litva 2015. V současné době je více než 338 milionů lidí v 19 členských státech EU používajících euro. Státy eurozóny jsou: Rakousko, Belgie, Kypr, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko.

Ostatní země

V zásadě všechny členské státy, které nemají trvalou výjimku na zavedení eura (Velká Británie a Dánsko) se zavázaly přijmout euro, jakmile splní nezbytné podmínky. Členské státy, které přistoupily k EU v letech 2004, 2007 a 2013, poté, co bylo zavedeno, nesplnily podmínky pro vstup do eurozóny v době svého přistoupení. Z tohoto důvodu jejich Smlouvy o přistoupení jim poskytly čas provést nezbytné úpravy. Je na jednotlivých zemích kalibrovat jejich cestu k euru a žádný harmonogram není předepsáno. Je však důležité nepodceňovat význam přijetí eura jako střednědobého politické kotvy a riziko pro důvěryhodnost a důvěru při vykolejení konvergenčního procesu.

Výhody přijetí eura

Přínosy eura jsou různé a jsou pociťovány na různých úrovních, od jednotlivců a podniků po celou ekonomiku. Hospodářství. Obsahují:

Stabilní ceny: V roce 1970 a 1980 mnoho zemí EU mělo velmi vysokou míru inflace, některé 20 % i více. Inflace klesla, jak se začaly připravovat na euro a od jeho zavedení byla inflace v průměru těsně pod 2 % v eurozóně. Cenová stabilita znamená, že kupní síla občanů a hodnota jejich úspor jsou lépe chráněny.

Euro přináší cenovou transparentnost na jednotném trhu. Spotřebitelé mohou snadno porovnávat ceny přes hranicemi a najít nejlepší cenu za výrobek nebo službu. Větší cenová transparentnost také zvyšuje konkurenci mezi obchody a dodavateli, udržuje tlak na snižování cen.

Nižší cestovní náklady: Náklady na směnu peněz na hranicích v eurozóně zmizely. Tím je levnější a jednodušší cestování.

Více přeshraničního obchodu: V rámci eurozóny není třeba pro podniky pracovat v různých měnách. Před euro by firma musela brát v úvahu riziko kolísání směnných kurzů a náklady směnárny samotné byly odhadnuty v EU na 20 € až 25 miliard € ročně. Neexistující měnová rizika či náklady usnadňují přeshraniční obchod v rámci eurozóny. Nejen že mohou společnosti prodávat na  mnohem větším „domácím trhu“, ale mohou také snadněji najít nové dodavatele, kteří nabízejí lepší služby nebo nižší náklady.

j: Eurozóna je také velký a otevřený obchodní blok. Tím se podnikání v eurech atraktivní nabídkou pro ostatní obchodující národy, které mohou při přístupu na velký trh používat jednu měnu. Okolní  společnosti  mohou z eura také těžit, protože mohou exportovat a importovat ve světovém hospodářství lze používáním t euro. Tím se snižuje riziko ztrát způsobených globálním kolísáním směnných kurzů.

Lepší přístup ke kapitálu. Euro dal velký impuls k integraci finančních trhů v eurozóně. Kapitálové toky jsou snazší, protože kurzová rizika zmizela. To umožňuje investorům přesunout kapitál na ty části eurozóny, kde může být použit nejefektivněji.

Ale patřit do eurozóny je mnohem více než sdílení měny. Jde o sounáležitost ke společenství založené na odpovědnosti, solidaritě a vzájemných výhodách. Je třeba také zdůraznit, že přínosy eura nejsou bezpodmínečné a závisí na kapacitě členského státu jej hladce využívat uvnitř měnové unie, založené na zdravých politikách. Důkladná příprava na členství v eurozóně je zásadní.

Další informace k tématu naleznete v následujících zprávách

• Commission releases 2016 Convergence Report – Press release
• Convergence Report 2016
• ECB Convergence Report 2016
• The Euro
• Economic and Monetary Union
• Previous Convergence Reports