Autobusový terminál za 45 milionů korun u vlakového nádraží v šestitisícovém Hronově na Náchodsku je hotový. Královéhradecký kraj tak má další významný přestupní dopravní uzel. Provoz terminálu by měl začít ještě letos, sdělili ČTK zástupci kraje, který přispěl částkou 6,5 milionů korun. Evropská dotace činí 39 milionů korun. Investorem je město Hronov.

„Poděkování patří minulému vedení kraje, se kterým jsme minulé čtyři roky společně tlačili na Správu železnic a propojení vlakové a autobusové dopravy, bez kterého by terminál neměl smysl. Pro cestující bude nový terminál znamenat především návaznost vlaků a autobusů v jednom místě,“ sdělil ČTK hejtman Královéhradeckého kraje a hronovský starosta Petr Koleta (ANO).

Stavební firma převzala staveniště terminálu loni na podzim, zahájila přípravné práce, aby mohla začít stavět v únoru. Stavba skončila na konci listopadu. „Pokud bude vše v pořádku, byly bychom rádi, když se 16. prosince s novým jízdním řádem provoz terminálu spustí,“ řekl Koleta.

Přístřešek terminálu byl navržený jako jednoduchá konstrukce ve tvaru protáhlého oválu zakrývající objízdné centrální nástupiště. Vzniklo také zhruba 60 parkovacích míst pro automobily, s dobíjecí stanicí pro elektroauta a cykloboxy na bezpečné odložení jízdních kol. Po dobu stavebních prací platil v okolí nádraží omezení pro řidiče automobilů a také změny v zastávkách linkových autobusů.

Terminál v Hronově je součástí krajského strategického plánu v dopravě. Projekt má proto podporu vedení Královéhradeckého kraje, vznikl další z významných přestupních dopravních uzlů v regionu.

Kraj očekává, že nový terminál v Hronově v blízkosti zrekonstruované budovy vlakového nádraží zlepší návaznost regionálních autobusových i vlakových spojů. Terminál by měl pomoci i samotnému Hronovu, radnice si od toho slibuje zklidnění dopravy v centru města. „Dosavadní autobusové nádraží na náměstí se tím uvolní a autobusy tam nebudou stát, jako tomu je v současnosti,“ dodal Koleta.

Podobný autobusový terminál vznikl v letech 2019 a 2020 také u vlakového nádraží v Jaroměři na Náchodsku. Na terminálu na sebe navazují spoje a cestující mají možnost pohodlně přestoupit z vlaku na autobus a opačně.

Zdroj: ČTK

Historická tramvaj „mevro“ evidenčního čísla 3098 Dopravního podniku hl. m. Prahy (DPP) vyjíždí po rozsáhlé opravě a zkušebních jízdách do provozu s cestujícími. Naposledy se tak stalo v roce 1966, kdy DPP tento vůz vyřadil z pravidelného provozu. V rámci zkušebních jízd s cestujícími jej DPP bude nasazovat na historickou linku č. 42. Po získání Průkazu způsobilosti jej DPP plánuje provozovat na obou historických linkách č. 41 a 42, nebo si jej zájemci budou moci pronajmout na soukromé jízdy po Praze.

Jednosměrný motorový vůz „mevro“ představuje důležitý milník v historii vozidel pražské tramvajové dopravy. Jedná se o poslední typ dvounápravových motorových tramvají pro osobní dopravu v Praze, následník tzv. ponorek a předchůdce čtyřnápravových tramvají T1, průkopníků nadčasové koncepce PCC, která je díky vozům T3 v Praze stále přítomna.

„Inspirací pro předchůdce tramvají ‚mevro‘ – jednosměrné ‚ponorky‘ byly vozy Peter Witt, které se od roku 1928 vyráběly pro italský Milán, kde stále jezdí v pravidelném provozu. Nicméně zatímco tramvaje Peter Witt už byly čtyřnápravové, ponorky i mevra měly z úsporných důvodů pouze dvě nápravy a menší obsaditelnost. Celkově tak byla tato platforma ve srovnání s koncepcí tramvají Peter Witt, s níž bývala často srovnávána, méně odvážná – což se částečně projevilo i v její provozní životnosti. Jednalo se nicméně o nové tramvaje, které měly sloužit k posílení provozu pro všesokolský slet v roce 1948. Protože v Praze v té době probíhala také velká Mezinárodní výstava rozhlasu, začalo se jim říkat mevro, podle zkratky této výstavy,“ říká Jan Šurovský, místopředseda představenstva a technický ředitel DPP – Povrch.

Vůz ev. č. 3098 je unikátní tím, že se jednalo o poslední vyrobenou a dodanou tramvaj typu „mevro“, ale i poslední dvounápravovou tramvaj pro osobní dopravu v Praze vůbec. Historie vozů „mevro“ spadá již do válečných let, kdy byla objednána jejich výroba ve standardním provedení jejich předchůdců, jednosměrných vozů typu „ponorka“ vyráběných v letech 1935 až 1942. Válečná objednávka se však pro materiálová omezení neuskutečnila. Po válce se Dopravní podnik rozhodl tuto sérii realizovat, ačkoliv se koncepčně jednalo o již zastaralou platformu. Provedl ale v technickém zadání některé změny – zejména doplnění středních dveří či zrušení sníženého přední plošiny. Zásadní inovace však byly v elektrické části a znamenaly důležitou přípravu na příchod moderních vozidel koncepce PCC. Zejména to bylo doplnění okruhu 24 V s akumulátorovou baterií dobíjenou motorgenerátorem, což umožnilo osadit poprvé v historii pražských tramvají kolejnicové brzdy napájené z akumulátorové baterie zcela nezávisle na trolejovém napětí či přítomnosti brzdného proudu trakčních motorů. Ve své době to byl významný bezpečnostní prvek, který byl nedílnou součástí brzdových systémů i u vozů PCC. Kolejnicové brzdy byly švédské provenience od firmy Lumak. Slaboproudá výzbroj dále posloužila pro signalizační a pomocné obvody vozu. Nadproudová ochrana byla nově řešena linkovým stykačem. Ostatní prvky trakční výzbroje vycházely z osvědčených starších vzorů, vyjma inovovaných kontrolérů Praga. Finálním výrobcem byl národní podnik Tatra, závod Smíchov, trakční výzbroj vyrábělo dráhové oddělení ČKD ve Vysočanech, slaboproudá výzbroj byla dodávkou firmy ERA v Karlíně. Montáž elektrické výzbroje si prováděl Dopravní podnik sám v ústředních dílnách v Rustonce stejně jako u starších typů. Celkem se vyrobilo 30 kusů – v duchu původní objednávky. Všechny byly zařazeny do provozu v roce 1948. Vůz č. 3098 posloužil jako poslední vůz série k řadě experimentů pro tehdy probíhající vývoj vozů PCC – zkoušelo se zde např. zářivkové osvětlení napájené střídavým výstupem z motorgenerátoru, nový typ tyčového sběrače, ukazatele směru různých typů, vlakový rozhlas či zrychlovač v improvizovaném zapojení.

Provozní život tramvají „mevro“ byl velmi krátký – pouhých 18 let. Původně se počítalo, že jednosměrné vozy budou ze starých tramvají vyřazovány až jako poslední. Ještě na počátku 60. let sehrály významnou roli při zavádění provozu bez průvodčích, s nástupem masivních dodávek tramvají T3 od roku 1962, kdy se roční dodávky ustálily na 100 vozech ročně, se jejich dny rychle sečetly. Výměna vozového parku probíhala rychlým tempem a postup vyřazování byl navržen tak, že přednostně byly z provozu vyřazovány přestárlé a atypické, málo početné série. Do této množiny spadaly i všechny jednosměrné vozy – tzn. „ponorky“ a „mevra“ i jejich blízcí příbuzní – zjednosměrněné motorové vozy řady 2000, které byly hromadně vyřazeny v rozmezí let 1966 až 1968, ačkoliv byly z vozového parku starých tramvají nejmladší a technicky nejpokročilejší. U vozů „mevro“ a zjednosměrněných vozů byly přitěžující okolností kontroléry typu Praga, které byly málo odolné posílenému napájení budovanému pro nové tramvaje T3 a docházelo u nich k častým haváriím.

Vůz ev. čísla 3098 ukončil pravidelný provoz s cestujícími v roce 1966. Následně byl přestavěn na měřící vůz č. 4100, který sloužil pro tyto účely až do konce 80. let 20. století, kdy jej nahradil současný „pomeranč“, tj. vůz ev. čísla 5521. Od té doby byl vůz č. 4100 odstaven a uschován pro možné další využití pro nostalgické jízdy případně muzejní expozici (jako pracovní vozidlo). Ve sbírce Muzea MHD ve vozovně Střešovice je typ „mevro“ již od roku 1967 zastoupen vozem č. 3083, který je dochován v posledním provozním stavu, kdy tvořil ucelenou soupravu s rekonstruovaným jednosměrným vozem typu „krasin-rychlík“ č. 1583. Vůz č. 3098 se na počátku druhé dekády 21. století dočkal zásadního rozhodnutí o rekonstrukci do provozního stavu pro nostalgické jízdy. Od května 2021 byl vůz přistaven do generální opravy v Krnovských opravnách a strojírnách, dokončovací práce po návratu vozidla provedli pracovníci Dopravního podniku hl. m. Prahy. Vůz přibližuje provozní podobu vozů „mevro“ v prvním desetiletí provozu s některými odchylkami nezbytnými pro současný provoz – např. vypuštění stanoviště průvodčího, ponechání pantografu či dosazení moderního statického měniče místo původního motorgenerátoru.

Zdroj: DPP

Mezinárodní porota prestižní soutěže German Design Award ocenila návrh nových vozů pražské lanovky na Petřín vytvořený studiem Anna Marešová designers pro Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) a udělila jim v aktuálním ročníku 2025 v kategorii Letectví, námořnictvo a železnice titul Excellence Product Design. Slavnostní předání ceny proběhne na začátku února 2025 ve Frankfurtu nad Mohanem. Pro tým Anna Marešová designers se jedná o druhé ocenění ve stejné kategorii. V ročníku 2021 získali cenu German Design Awards za návrh tramvaje T3 Coupé pro DPP.

O udělení prestižní ceny German Design Awards rozhoduje nezávislá mezinárodní porota složená z 35 odborníků z oblasti průmyslu, akademické sféry a designu. Toto ocenění potvrzuje špičkovou úroveň práce českého studia Anna Marešová designers, vedeného jeho zakladatelkou Annou Marešovou. Design lanovky, která se začne začátkem příštího roku vyrábět ve firmě Doppelmayr, představuje nejen inovativní technické řešení, ale také udržitelný přístup k designu. „Na detailu záleží,“ zdůrazňuje Anna Marešová. Právě smysl pro detail a precizní zpracování jsou podle odborné poroty klíčem k zajištění vysoké kvality a dlouhé životnosti produktu.

Design nové lanovky kombinuje jednoduché a elegantní linie s funkčností. Kabiny nabídnou cestujícím jedinečný zážitek díky velkorysým panoramatickým oknům, čtyřem oddílům se samostatnými vstupy a kapacitou až 120 stojících cestujících. Sedadla lze snadno vyklopit, takže je možné je použít jako opěrky pro ty, kteří během krátké tříminutové jízdy dávají přednost stání. Bezbariérové vstupy umožní pohodlné nastupování i vozíčkářům a rodičům s kočárky. Designéři se inspirovali také atmosférou Petřína – místem spojeným s láskou a radostí. Originálním prvkem je interakce mezi kabinami. Když se dvě lanovky míjejí, jedna na druhou „mrkne“ a její interiérové osvětlení zčervená, což přináší hravou atmosféru jízdy.

Po dokončení technické dokumentace s firmou Doppelmayr vznikly finální vizualizace, které ukazují, jak bude lanovka vypadat. Projekt, který prošel téměř ročními přípravami, zůstal věrný původnímu návrhu s drobnými vylepšeními. „Jsem nadšená, že se podařilo zachovat naši vizi téměř beze změn, a některé úpravy ji dokonce posunuly ještě dál. Nyní se těšíme na výrobu vozů a rekonstrukci tratě, která nás čeká příští rok a získané ocenění je pro nás obrovskou motivací,“ dodává Anna Marešová.

„Gratuluji Anně Marešové a jejímu týmu k zisku prestižního ocenění German Design Awards 2025 za návrh nových vozů lanové dráhy Petřín. Potvrzuje, že porota v designérské soutěži vybrala opravdu správně, ale také to, že český design může patřit ke světové špičce. Spolupráce s Annou Marešovou a jejím týmem byla vždy skvělá. Jejím prvním výsledkem je tramvaj T3 Coupé, která se v mezičase stala ikonou Prahy. Pevně věřím, že máme nakročeno k tomu, aby se ikonou stala i nová petřínská lanovka,“ říká Jan Šurovský, místopředseda představenstva a technický ředitel DPP – Povrch.

V pátek 13. září 2024 se stávající vozy lanové dráhy Petřín vydaly na svou poslední jízdu. Trať byla silně poškozena extrémními srážkami, což vedlo DPP k rozhodnutí ukončit provoz dříve, než původně plánoval s ohledem na připravovanou rekonstrukci. Poslední cestující se s ni symbolicky rozloučili
o říjnových víkendech, kdy petřínskou lanovku navštívilo bezmála 5 tisíc zájemců. Předpokladem je, že nová lanovka bude uvedena do provozu v roce 2026 a přinese nejen moderní technologie, ale
i hravou interakci „mrkajících“ vozů.

„Aby se lidem během čekání po lanovce nestýskalo, vytvořili jsme pro veřejnost model nové lanovky z legendární české stavebnice SEVA,“ vysvětluje designérka Anna Marešová.

Podobně jako slavné světové stavby, například Opera v Sydney, má nyní i lanovka na Petřín svůj model ve stavebnici. Studio Anna Marešová designers ve spolupráci s DPP uvedlo tento originální model právě na trh. Stavebnice je od minulého týdne dostupná na webu lanovkanapetrin.cz i na Fanshopu DPP.

Když se Anny Marešové zeptáte, na čem se svým studiem aktuálně pracuje, odpověď je jasná: „Naší další výzvou je návrh lanovky na Ještěd. Je to pro nás obrovská čest i výzva. Právě teď představujeme dvě možné varianty designu a už se těším na chvíli, kdy bude jedna z nich vybrána a my ji budeme moci doladit do posledního detailu.“

Slavnostní předávání cen German Design Award se uskuteční 7. února 2025 ve Forum Messe ve Frankfurtu nad Mohanem.

Zdroj: DPP