Domů Blog Strana 36

Proč spát na vysoké matraci? Výhody kontinentálního lůžka a vysoké matrace

Výška matrace není jen estetika – je to filozofie spánku

Představte si dva hotely. V prvním na Vás čeká standardní postel s matrací o výšce dvaceti centimetrů – funkční, přijatelná, ale ničím nezapomenutelná. Ve druhém vstoupíte do pokoje a uprostřed místnosti trůní kontinentální lůžko s matrací sahající téměř ke čtyřiceti centimetrům. Než si vůbec stihnete rozbalit kufr, máte chuť se do něj ponořit. Tohle není náhoda. Tohle je záměr – a za tím záměrem stojí desítky let vývoje, ergonomického výzkumu i čistého designového cítění.

Výška matrace a kontinentální systém lůžka jsou témata, která v posledních letech přitahují pozornost nejen náročných kupujících, ale stále více také interiérových designérů, architektů a hotelových specialistů. A právem. Vysoká matrace totiž není jen o luxusním vzhledu – je to komplexní spánkový systém, který pracuje pro Vás každou noc, hodinu za hodinou.


Co je vlastně kontinentální lůžko a proč na něm záleží?

Kontinentální lůžko – někdy nazývané také boxspring postel – se od klasické postele liší především svou konstrukcí. Zatímco tradiční postel tvoří rám s roštem a jedna matrace, kontinentální systém pracuje se třemi vrstvami:

  1. Základní box – spodní pružinová nebo pěnová základna
  2. Vrchní matrace – taštičková
  3. Topper – svrchní vrstva pro finální doladění pohodlí

Výsledkem je systém, kde každá vrstva plní specifickou funkci. Spodní box absorbuje hrubší pohyby a dodává celé konstrukci stabilitu. Matrace zajišťuje hlavní ergonomickou oporu páteře. Topper pak finálně ladí pocit na povrchu – od hedvábně měkkého dotyku až po pevnou oporu, kterou ocení sportovec po náročném tréninku.

Výška celého systému se typicky pohybuje mezi 60 a 70 centimetry od podlahy. To je parametr, který má dalekosáhlé důsledky – jak pro zdraví spáče, tak pro celkový dojem z interiéru.


Ergonomické výhody vysoké matrace: co se děje s Vaším tělem

Vstávání a usedání – podceňovaný aspekt zdraví

Zkuste si představit seniora s bolestmi kolen. Každé ráno musí vstát z postele s matrací o výšce dvaceti centimetrů. Páteř se předkloní, kolena se ohnou do ostrého úhlu, ruce se zapřou o rám – a to vše se opakuje 365krát do roka. Naproti tomu stejná osoba na kontinentálním lůžku s výškou matrace čtyřicet centimetrů jednoduše „sklouzne“ na nohy v přirozeném úhlu kyčelního kloubu. Žádné zbytečné zatížení. Žádná ranní akrobacie.

Tento princip platí pro každého z nás, ne pouze pro starší generaci. Ortopedi opakovaně upozorňují, že vstávání z příliš nízké postele bývá jednou z častých příčin ranní ztuhlosti a bolestí zad – zvláště u lidí, kteří tráví pracovní den vsedě. Správná výška matrace by měla odpovídat poloze, ve které máte při sezení na okraji postele kolena ohnutá zhruba do pravého úhlu. Pro průměrně vysokého člověka to znamená právě oněch 60 až 70 centimetrů od podlahy.

Cirkulace a mikroklima

Vysoká matrace – a zejména kontinentální systém s vzdušnou základnou – vytváří přirozený vzduchový polštář pod spacím povrchem. To má zásadní vliv na termoregulaci během noci. Matrace položená přímo na podlaze funguje jako tepelná past: absorbuje vlhkost, hromadí teplo a snáze se stává živnou půdou pro roztoče a plísně. Kontinentální systém se základnou nad podlahou naproti tomu umožňuje volnou cirkulaci vzduchu ze všech stran, čímž přispívá k hygieničtějšímu a chladnějšímu spánkovému mikroprostředí.

Izolace pohybu – klíč ke klidné noci

Jednou z největších výhod kvalitního kontinentálního systému je absorpce pohybu. Každý, kdo spí s partnerem, zná ten noční scénář: protějšek se převrátí a celá matrace reaguje jako trampolína. Vzbudíte se, ani nevíte proč, a o hodinu později vstanete unavenější, než jste šli spát.

Vícevrstvý systém kontinentálního lůžka – zejména v kombinaci s taštičkovými pružinami – tento přenos pohybu výrazně snižuje. Každá taštičková pružina je uzavřena ve vlastní kapse a reaguje nezávisle na pružině sousední. Výsledkem je, že pohyb na jedné straně postele nezasáhne stranu druhou. Je to jako mít dva spací ostrovy v jednom lůžku.


Pohled designéra a architekta: výška matrace jako součást kompozice

Zde přicházíme k rozměru, který je pro interiérové designéry a architekty obzvláště zajímavý. Výška matrace – a celé lůžko – není jen funkční objekt. Je to dominantní kompoziční prvek ložnice, který určuje měřítko celého prostoru.

Proporce a výška lůžka

V klasické teorii proporcí platí, že výška nábytku by měla odpovídat přibližně jedné třetině výšky místnosti. V průměrné ložnici s výškou stropu 250 centimetrů to znamená, že ideální výška lůžkové sestavy včetně čela by se měla pohybovat kolem 80 až 100 centimetrů. Kontinentální lůžko s vysokou matrací toto měřítko přirozeně naplňuje, aniž by místnost vizuálně přeplňovalo.

Naproti tomu nízká platforma s matrací o výšce dvaceti centimetrů vytváří v místnosti pocit prázdnoty a plošnosti – efekt, který může fungovat v minimalistickém japonském interiéru, ale v evropském bytě nebo hotelovém pokoji působí spíše jako nesoulad.

Linie horizontu a psychologie prostoru

Architekti vědí, že linie horizontu v místnosti – tedy výška, ve které se nachází Váš pohled při relaxaci – má zásadní vliv na pocit pohody a luxusu. Vyšší matrace přirozeně posouvá tuto linii výše, čímž navozuje pocit vznešené prostornosti, který je typický pro prémiové hotelové pokoje. Není náhoda, že pětihvězdičkové hotely po celém světě volí kontinentální systémy s výškou matrace minimálně 30 až 40 centimetrů – a to záměrně, jako součást celkového zážitkového designu.

Materiálová koherence

Pro designéry je důležitý také aspekt tkaniny a potahu. Vysoká matrace nabízí větší plochu pro vyznění materiálu – ať už jde o elegantní potah z přírodního lnu, jemný žinylkový topping nebo stříbrem prošitý antibakteriální textil. Tato plocha se stává součástí dekorativní skladby ložnice, stejně jako čalounění čela postele nebo vzor ložního prádla.


Royal Comfort a vysoké matrace: kde ergonomie potkává řemeslo

Právě v tomto bodě přichází na scénu česká značka Royal Comfort, která v oblasti prémiových matrací a kontinentálních lůžek drží laťku skutečně vysoko – a to doslova i přeneseně. Naše matrace vyrábíme v České republice a stojíme za nimi pětiletou zárukou.

Royal I. a Royal II. – vlajkové lodě komfortu

Pokud hledáte matraci, která ztělesňuje vše, o čem jsme dosud mluvili, zastavte se u dvojice Royal I. a Royal II. Jejich impozantní výška 40 centimetrů není marketingové číslo – je to vyjádření toho, jak Royal Comfort chápe spánek jako zážitek.

Matrace Royal II. kombinuje dvě řady taštičkových pružin s integrovaným topperem z přírodního latexu nejvyšší kvality. Latex patří mezi nejrespektovanější materiály ve světě spánkových technologií – reaguje na každý pohyb těla s milimetrovou přesností, tvaruje se podle kontur Vašeho těla a přitom drží páteř v přirozené poloze. Není to pohodlí navzdory opoře – je to pohodlí díky opoře.

Detail matrace Royal Comfort
Detail matrace Royal Comfortr

Antibakteriální potah Royal Silver prošitý stříbrem pak přidává další dimenzi: díky stříbrným vláknům omezuje množení bakterií i vznik nepříjemných pachů, a přispívá tak k čistšímu spánkovému prostředí. Pro designéry je to navíc vizuálně přesvědčivý prvek – jemný lesk stříbra v tkanině dodává matraci charakteristický prémiový vzhled, který se hodí do každé reprezentativní ložnice.

Tvrdost MEDIUM dělá z matrace Royal II. ideální volbu pro spáče na boku i pro kombinované spáče, kteří potřebují rovnováhu mezi pohlcením tlakových bodů a pevnou oporou páteře. Pro páry, kde jeden spí na boku a druhý na zádech, je tato matrace doslova diplomatickým řešením – funguje pro oba.

Switzerland Premium Plus – švýcarský standard kvality od maerické firmy King Koil

Dalším kandidátem pro náročné kupující, designéry i architekty je matrace Switzerland Premium Plus s výškou 36 centimetrů. Tato matrace je součástí řady Switzerland, která navazuje na švýcarský standard kvality a hotelovou DNA. Přichází s odnímatelným topperem a propracovaným systémem letní a zimní strany, což z ní dělá celoroční klimatizační řešení pro Váš spánek.

Potah Purotex s přírodními probiotiky je technologie, která přitahuje pozornost i v odborných spánkových kruzích. Probiotické mikroorganismy pomáhají rozkládat běžné alergeny, čímž přispívají k přirozeně čistšímu spánkovému prostředí – bez zbytečné chemie a parfémů. Pro alergiky, astmatiky nebo rodiče malých dětí jde o velmi praktickou výhodu.

Z pohledu interiérového designu nabízí Switzerland Premium Plus zajímavou kombinaci: výška 36 centimetrů zajišťuje dostatečnou vizuální monumentálnost, zatímco modulární systém s odnímatelným topperem dává prostor pro individuální přizpůsobení – jak pohodlí, tak celkové estetiky.


Praktické tipy pro výběr vysoké matrace

Pokud jste se rozhodli investovat do vysoké matrace nebo kontinentálního lůžka, zde je několik konkrétních parametrů, na které se zaměřit:

1. Celková výška od podlahy. Ideální výška horního okraje matrace od podlahy je 60 až 70 cm pro průměrně vysokého dospělého člověka. Pokud investujete do kontinentálního systému, připočtěte k výšce matrace ještě výšku základny (boxu).

2. Počet zón pružení. Prémiové matrace nabízejí 5 zónový nebo 7 zónový systém taštičkových pružin. Sedmizónový systém anatomicky reaguje na jednotlivé části těla – hlavu, ramena, záda, boky, stehna, lýtka a chodidla. Pro investici tohoto kalibru je sedmizónový systém rozumné minimum.

3. Potah jako dlouhodobá volba. Antibakteriální potah s hypoalergenními vlastnostmi (jako Linen nebo Royal Silver) nebo technologicky pokročilý Purotex s probiotiky – tato volba ovlivní hygienické podmínky Vašeho spánku na příštích pět a více let. Na potahu se nevyplatí šetřit.

4. Záruka jako indikátor kvality. Pětileté záruky, které Royal Comfort na své matrace poskytuje, nejsou jen papírový příslib. Jsou indikátorem výrobní filozofie – značka, která za svým výrobkem stojí natolik, že ho zaručí na pět let, ví, co dělá.

5. Oboustrannost jako prodloužení životnosti. Oboustranné matrace – jako například Switzerland Original nebo Dreamify ULTRA HARD – umožňují pravidelné otáčení, které rovnoměrně rozloží opotřebení a prodlouží životnost matrace. Z pohledu dlouhodobé investice je oboustranná matrace zpravidla hospodárnější volbou.


Spánek tvoří třetinu našeho života. Třetinu. To znamená, že pokud se dožijete osmdesáti let, strávíte více než šestadvacet let v posteli. Otázka nezní, zda si kvalitní spánek zasloužíte – otázka zní, zda si ho dokážete odepřít.

Vysoká matrace a kontinentální lůžko nejsou luxusem pro vyvolené. Jsou to nástroje – propracované, ergonomicky ověřené a esteticky přesvědčivé – pro jednu z nejdůležitějších činností Vašeho života. Pro interiérové designéry a architekty jsou navíc prostředkem, jak dát ložnici tu správnou míru monumentálnosti, harmonie a charakteru.

Matrace jako Royal II. se svými čtyřiceti centimetry, dvojitými taštičkovými pružinami a latexovým topperem, nebo Switzerland Premium Plus s odnímatelným topperem nejsou jen produkty. Jsou to odpovědi na otázku, jak chcete žít – přesněji řečeno, jak chcete spát.

A to je otázka, která stojí za pečlivou odpověď.


Chcete si některou z prémiových matrací Royal Comfort osobně vyzkoušet? Navštivte náš showroom na adrese Vinohradská 37/13, Praha 2 – pondělí až pátek od 10:00 do 18:00. Nebo kontaktujte poradce Petra Žáka na tel. 725 708 777 či na e-mailu zak@royalcomfort.cz.

První elektromobil Ferrari je současně první pětimístný vůz značky

Slavná italská značka Ferrari představila v Římě svůj historicky první elektromobil. Typ Luce měří na délku více než pět metrů, výška činí 1544 centimetrů a hmotnost 2260 kilogramů. Auto pohání čtyři elektromotory, jejichž souhrnný výkon je 1050 koní. Energii čerpají z baterie, která má kapacitu 122 kWh a umožňuje dojezd na jedno nabití více než 530 kilometrů.

Baterii lze nabíjet výkonem až 350 kW.

Auto je schopné zrychlit  z nuly na sto během 2,5 sekundy. Na sprint z klidu na úroveň 200 kilometrů v hodině potřebuje časový úsek 6,8 sekundy. Na německé dálnici s ním můžete uhánět tempem až 310 kilometrů v hodině.

Baterii, elektromotory i hliníkovou karosérii a další součásti vyvinuli technici přímo v sídle automobilky v Maranellu.

Zajímavostí v tiskové zprávě o premiéře vozu je také to, že se vlastně jedná vůbec první model v celé historii Ferrari, v němž bude moci cestovat pětice vozu. Tradiční koncepce uspořádání pohonu transaxle, kdy je motor vpředu a převodovka u zadních kol, totiž instalaci páté sedačky neumožňovala.

Zdroj: ČTK

Ministerstvo eviduje 11.235 držitelů průkazu pro vedení jachty, loni vydalo 1200

Ministerstvo dopravy eviduje 11.235 platných průkazů k vedení námořní jachty. Loni jich vydalo 1200, o rok dříve 1246. Tato čísla zahrnují nové průkazy, prodloužení platnosti, změny a duplikáty. Nejčastější kategorií je oprávnění C, které omezuje plavbu do 20 námořních mil od pobřeží a za určitých podmínek větru. Ministerstvo o tom informovalo v tiskové zprávě.

Průkaz s oprávněním C umožňuje vedení námořní jachty do délky trupu 16 metrů do vzdálenosti 20 námořních mil od pobřežní linie a při síle větru do šesti stupňů Beaufortovy stupnice, tedy o rychlosti 10,8 až 13,8 m/s, který na moři vytváří velké vlny. Kategorie B umožňuje plavbu do vzdálenosti 200 námořních mil od pobřeží, zatímco nejvyšší oprávnění A platí bez omezení oblasti plavby.

V roce 2025 bylo vydáno 1096 průkazů kategorie C, 99 průkazů kategorie B a pět průkazů kategorie A. Letos bylo dosud vydáno 361 průkazů C, 41 průkazů B a dva průkazy A. Od roku 2019 se průkazy vydávají s platností na deset let, dříve byla jejich platnost pětiletá.

Systém námořních oprávnění není v Evropské unii jednotně upraven. Vedle českých průkazů existují i zahraniční oprávnění vydávaná například v Chorvatsku či Řecku, která se liší rozsahem i podmínkami. Česká statistika eviduje pouze průkazy vydané českým ministerstvem dopravy, nikoli celkový počet držitelů průkazu v Česku.

Vedle průkazů pro námořní jachty existuje také průkaz vůdce malého plavidla, s nímž je možné po absolvování doplňkové zkoušky plout na moři do vzdálenosti jedné námořní míle od pobřeží, tedy 1852 metrů od pobřeží. Tento průkaz mělo v Česku na konci loňského roku 71.230 lidí, loni jich přibylo 3560 a letos do poloviny května 713. K tomuto datu evidovala Státní plavební správa 1214 uchazečů. Ke zkouškám je možné se přihlásit přes Portál dopravy.

Počet vydaných průkazů pro námořní plavbu (nové, prodloužené, vyměněné duplikáty):

Kategorie C Kategorie B Kategorie A
2025 1096 99 5
2024 1113 125 8
2023 1664 258 14

 

Zdroj: ČTK

Elektromobilita v Česku posiluje, mezi zeměmi EU opouští poslední pozice

Elektromobilita v Česku posiluje, duben byl v počtu nově registrovaných elektromobilů rekordní. Česká republika díky tomu opouští poslední příčky žebříčku zemí Evropské unie, aktuálně je v podílu elektromobilů na 22. místě, za ní jsou Řecko, Estonsko, Polsko, Slovensko a Chorvatsko. Vyplývá to z analýzy, kterou zveřejnilo Centrum dopravního výzkumu (CDV).

„Přestože za evropským průměrem stále výrazně zaostáváme, výsledky za první čtyři měsíce letošního roku ukazují postupné zlepšení – Česko se v podílu nově registrovaných elektromobilů posunulo na 22. místo mezi státy EU. V současnosti je v České republice registrováno více než 68.600 osobních elektromobilů, přičemž téměř 11.000 z nich přibylo od začátku roku. Významnou roli při tom hraje dovoz ojetých elektromobilů,“ uvedl ředitel divize mobility a bezpečnosti CDV Pavel Havránek.

Duben byl pro elektromobily v Česku rekordním měsícem, lidé koupili 1684 nových aut, což představuje meziroční zvýšení o 37 procent. Od ledna do dubna dosáhl počet nově registrovaných elektromobilů 5123, což představuje celkové zvýšení o 18 procent. Počet ojetých elektromobilů dovezených ze zahraničí ale rostl ještě výrazněji. Lidé registrovali za první čtyři měsíce letošního roku 4260 ojetých elektromobilů, meziročně o 79 procent více. Nejčastější zemí původu jsou u ojetin Německo, Nizozemsko a Francie.

Žebříček zemí EU v tržním podílu elektromobilů vede Dánsko s 80,5 procenta, Finsko s 47,4 procenta a Švédsko se 40,7 procenta. Mimo členské země EU je evropským rekordmanem Norsko, kde mezi nově koupenými auty od ledna do dubna letošního roku bylo 98 procent elektromobilů.

Zdroj: ČTK

Důvěra přepravců dosahuje historického maxima: BlueGrace Logistics

Sentiment týkající se příjmů dosáhl nejvyšší úrovně a zlepšila se důvěra v objednávky.

Přepravci vstoupili do Q3 2026 s rekordně vysokou důvěrou v příjmy a pokračující hybností poptávky, podle Indexu důvěry v logistiku společnosti BlueGrace Logistics.

„Index důvěry v logistiku za Q3 2026 odráží nejsilnější sentiment týkající se příjmů, který jsme v datovém souboru zaznamenali, spárovaný s pokračující disciplínou v oblasti zásob a upevňujícím se výhledem poptávky u objednávek. Pozoruhodné není jen směrové zlepšení, ale také snížení rizika poklesu ve všech třech kategoriích. Přepravci vstupují do Q4 s mnohem čistším profilem rizika, než měli před rokem,“ říká Randy Ofiara, SVP řízení výkonu logistiky, BlueGrace Logistics. „Zároveň prudký nárůst nákladů na palivo a rostoucí sazby TL signalizují, že řízení nákladů se vrací do centra logistického plánování. Organizace, které jsou nejlépe připraveny na Q4, jsou ty, které již investovaly do viditelnosti, analytiky, optimalizace zátěže a řízeného provádění: nástrojů, které jim umožňují absorbovat tlak na náklady bez ohrožení spolehlivosti služeb. Data nadále potvrzují, že řízená logistika je strategickou výhodou, ne jen operační.“

Klíčové poznatky:
• Sentiment týkající se příjmů dosáhl nejvyšší úrovně v datovém souboru, přičemž 84 % respondentů hlásilo pozitivní očekávání, což je nárůst o 10,8 bodu mezikvartálně.

• Zlepšila se důvěra v objednávky, přičemž pozitivní sentiment vzrostl na 45 % a negativní sentiment se snížil na pouhých 2 %, což je jedno z nejnižších zaznamenaných čtení.

• Strategie zásob zůstaly disciplinované, přičemž většina přepravců udržovala úrovně stabilní místo jejich zvyšování v předvídání poptávky.

• Celkový Index konsenzu se zmírnil na 72 po vrcholu Q2 v 93, což odráží posun od optimismu řízeného hybností k plánování zaměřenému na provádění.

• Obavy z nákladů na palivo vzrostly o 47 % mezikvartálně, což je největší nárůst v jednom čtvrtletí v datech priorit, signalizující obnovený tlak na provozní rozpočty směrem do Q4.

• Volatilita nákladů na přepravu zůstala hlavní logistickou výzvou pro páté po sobě jdoucí čtvrtletí, což potvrzuje trh, který se nestabilizoval v míře, kterou mnozí očekávali.

• Dostupnost kapacity přepravců se zvýšila jako priorita přepravců, což je v souladu s přísnějšími podmínkami nabídky pozorovanými na trhu nákladních vozů.

Zdroj: Food Logistics

Pražský dopravní podnik si z Brna odveze první dvě zrenovované historické tramvaje T3, do opravy přivezl další dva vozy

Projekt generálních oprav šesti historických tramvají typu T3 a T4 pražského dopravního podniku v Brně pokračuje podle harmonogramu. Zástupci Dopravního podniku hlavního města Prahy dnes do brněnských ústředních dílen přivezli k opravě další dva vozy. Zpátky nepojedou s prázdnou – odvezou si první dvě zrenovované „té trojky“.

„Pro naše ústřední dílny jsou tyto zakázky vítanou možností, jak dále rozvíjet naše řemeslné kapacity a pomoci si v rámci Sdružení dopravních podniků České republiky. Jsme rádi, že můžeme tímto způsobem přispět k zachování technického dědictví pro budoucí generace. Celý projekt renovace šesti vozů by měl být dokončen v závěru roku 2027,“ sdělil Miloš Havránek, generální ředitel Dopravního podniku města Brna.

První dvojice tramvají se do Prahy vrací po deseti měsících náročných prací. DPMB v rámci opravy zajistil kompletní renovaci vozových skříní, interiérů, kabelových rozvodů i lakýrnické práce, zatímco DPP v rámci vlastní režie dodal repasované podvozky a elektrovýzbroj. Pro pracovníky ústředních dílen se nejedná o první zkušenost s rekonstrukcí tohoto typu vozů – jednak běžně servisoval své provozní tramvaje typu T3 a také renovoval vůz 1525 pro svou sbírku retro vozidel.

Dnes dodané dva vozy jsou přibližně ve stejném stavu jako hotové dva, takže se předpokládá stejně dlouhá doba renovace. Tým DPMB by s pracemi měl být hotový na jaře. „Stejně jako u předchozích dvou vozů budeme vzhledem ke stáří vozů některé komponenty kupovat, repasovat nebo sami vyrábět,“ řekl Havránek. Na renovaci se podílí padesátka pracovníků v různých profesích.

„Spolupráce s brněnskými kolegy se ukazuje jako velmi efektivní. Kvalita odvedené práce na prvních dvou vozech je na špičkové úrovni a jsme rádi, že se tyto historické vozy vracejí do Prahy ve stavu, který umožní jejich další dlouholetý provoz na nostalgických linkách,“ uvedl Petr Malík, vedoucí jednotky Historická vozidla DPP.

Projekt, jehož celkové náklady činí 59,98 milionů korun bez DPH, má za cíl kompletně obnovit historickou flotilu DPP tak, aby vozy mohly sloužit cestujícím na nostalgické lince č. 23, případně jako vyhlídkové vozy pro komerční účely.

Zdroj: ČTK

Nafta je v Česku téměř nejlevnější v EU. Za kolik natankujete cestou na dovolenou?

Aktuální ceny pohonných hmot mají napříč EU značný rozptyl. Dobrou zprávou je, že Česko patří zejména u nafty k vůbec nejlevnějším zemím Unie. U benzínu se sice tuzemské pumpy více blíží evropskému průměru, přesto se drží v první desítce nejlevnějších států. Rozdíly mezi zeměmi jsou přitom výrazné: zatímco v Chorvatsku je nafta dražší zhruba o 3,50 Kč/l, litr benzínu tam naopak vyjde asi o korunu levněji. Tradičně drahá Itálie pak znamená pro českého motoristu příplatek kolem 7,50 Kč/l u nafty, podobně jako v Německu.

Česko si alespoň v případě nafty drží pozici jedné z nejlevnějších zemí EU. Podle aktuálních statistik Evropské komise zaujímá stejně jako loni na konci května třetí místo, levněji se tankuje už jen v Polsku a na Maltě. U benzínu je situace odlišná: tam jsme si meziročně pohoršili ze čtvrté příčky na desátou. Přesto zůstáváme pod průměrem EU. Litr benzínu stojí v Česku 42,39 Kč, tedy zhruba 3,40 Kč pod evropským průměrem. Nafta je u nás v průměru za 40,70 Kč/l, což je přibližně o 5,50 Kč méně, než činí průměr EU.

Pohonné hmoty ale ve srovnání s loňskem výrazně zdražily. „Zatímco loni v květnu se řidiči v Česku mohli radovat z cen paliv, které meziročně poklesly o čtyři koruny, letos je situace vzhledem k dění na Blízkém východě zcela opačná. Litr benzínu i nafty je více než o osm korun dražší než před rokem,“ říká Damir Duraković, generální ředitel společnosti Axigon, autorizovaného distributora tankovacích karet Shell a EuroOil. „V jiných státech ovšem paliva zdražila ještě výrazněji a celkově se cenový rozptyl mezi nejlevnějšími a nejdražšími zeměmi dále rozevřel. Zatímco loni se ceny nafty pohybovaly v relativně úzkém pásmu od 30 do necelých 42 korun, letos má nejdražší Nizozemsko s průměrnou cenou 55,58 Kč/l o více než 26 korun vyšší cenu než nejlevnější Malta,“ dodává Duraković.

Naftu natankuje český cestovatel levněji zejména v Polsku, a to v průměru o více než dvě koruny na litr. Na Slovensku nebo v Maďarsku je nafta dražší zhruba o korunu, v Rakousku si řidiči připlatí kolem šesti korun a v Německu přibližně sedm. Vyšší ceny nafty čekají i na jihu Evropy – ve Slovinsku téměř o dvě koruny, v Chorvatsku o 3,50 Kč a v Itálii dokonce o 7,50 Kč na litr. U benzínu je situace odlišná. V Chorvatsku či Slovinsku je litr Naturalu 95 levnější zhruba o korunu, na Slovensku naopak o necelou korunu dražší. Výrazně levnější benzín má nyní Polsko, kde je rozdíl více než šest korun na litr. Naopak v Itálii je litr benzínu dražší téměř o pět korun a v Německu dokonce o více než sedm korun.

Pro řidiče mířící na dovolenou z toho vyplývá poměrně jasná doporučení. U nafty se téměř ve všech případech vyplatí natankovat v Česku. U benzínu jsou rozdíly menší, ale i zde se dá ušetřit. „Je třeba mít na paměti, že statistiky představují průměrné ceny. Reálně se na cestách potkáme s různými místními cenovými výkyvy. Obvykle bývají paliva nadprůměrně drahá na čerpacích stanicích u dálnic a dalších významných komunikací,“ upozorňuje Damir Duraković a dodává, že vzhledem k aktuálním cenovým stropům v Česku a podobným regulacím v některých dalších zemích nemusí být rozdíl mezi dálničními a nedálničními pumpami tak výrazný jako dříve. I tak ale lze tankováním mimo dálnice ušetřit, přičemž živnostníci využívající tankovací karty s plošnou cenou tankují za podprůměrné ceny v celé síti daného distributora, vč. dálničních stanic.

Srovnání cen pohonných hmot v Česku a ve vybraných zemích

Stát Průměrná cena Naturalu 95 (Kč/l) Srovnání průměrné ceny Naturalu 95 s ČR (Kč/l) Průměrná cena nafty (Kč/l) Srovnání průměrné ceny nafty s ČR (Kč/l)
Bulharsko 36,63 −5,76 42,02 +1,33
Česká republika 42,39   40,70  
Chorvatsko 41,26 −1,13 44,17 +3,48
Itálie 47,11 +4,73 48,23 +7,53
Maďarsko 40,36 −2,03 42,01 +1,31
Německo 49,70 +7,31 47,97 +7,27
Polsko 36,24 −6,14 38,35 −2,35
Rakousko 44,10 +1,72 46,56 +5,86
Slovensko 43,20 +0,82 41,60 +0,90
Slovinsko 41,11 −1,28 42,43 +1,73
EU (vážený průměr) 45,78 +3,39 46,24 +5,54

Zdroj: Evropská komise a výpočty společnosti AXIGON

Zdroj: Axigon

Mitsubishi opět nabízí elektromobil

Mitsubishi bylo svého času v Evropě průkopníkem v kategorii elektrických osobních aut. Jeho model MiEV se na počátku minulého desetiletí nabízel i s logy francouzských značek Peugeot a Citroën. Jenže prodej tohoto vozu na našem kontinentu skončil v roce 2014 a od té doby japonská značka se třemi diamanty ve svém logu čistý elektromobil nenabízela. Jen plug-in hybridy v modelech Outlander a Eclipse Cross.

Právě druhý jmenovaný typ teď vstupuje do prodeje s výhradně elektrickým pohonem. Mitsubishi využilo své aliance s Renaultem a připravilo SUV Eclipse s vlastním designem exteriéru a technikou vozu Scénic. Pohání ho tedy elektromotor s výkonem 220 koňských sil. Energii mu dodává baterie s kapacitou 87 kWh, která může zajistit dojezd až 635 kilometrů. Poháněna jsou vždy pouze přední kola.

Auto zvládá maximální rychlost 170 kilometrů v hodině, zrychlování z nuly na sto trvá 7,9 sekundy.

Baterii lze nabíjet výkonem 150 kW, za příplatek je k mání také palubní nabíječka pro střídavý proud s výkonem 22 kW. Na podzim se začne nabízet také verze s menším dojezdem, která dostane baterii s kapacitou 60 kWh.

Nejlevnější provedení nového Mitsubishi Eclipse Cross stojí 1 158 850 Kč. Jde o poměrně bohatě vybavený vůz již se standardní výbavou. V ní nechybí například dvouzónová klimatizace, kola z lehké slitiny, zadní parkovací kamera, střešní nosiče či tepelné čerpadlo, vyhřívané sedačky a volant. Pro zákazníky bude důležitou informací také osmiletá tovární záruka.

Zdroj: ČTK

Ryanair oznámil další expanzi v Bratislavě, kde mu konkuruje hlavně Wizz Air

Irský nízkonákladový letecký dopravce Ryanair dnes oznámil svou další expanzi na bratislavském letišti M. R. Štefánika, kde jsou jeho konkurentem hlavně maďarské nízkonákladové aerolinky Wizz Air. Krok zdůvodnil snížením poplatků za řízení letového provozu a tím, že Slovensko neuplatňuje v letecké dopravě environmentální daně. Štefánikovo letiště, které využívají také čeští turisté, uvedlo, že se z hlediska výkonů řadí k nejrychleji rostoucím letištím v Evropě.

Šéf Ryanairu Michael O’Leary na tiskové konferenci řekl, že aerolinky na podzim přidají na svou bratislavskou základnu čtvrté letadlo a rozšíří letecká spojení ze slovenské metropole. Celkově tak dopravce bude v zimním letovém řádu provozovat z Bratislavy 23 linek, což je o dvě více v porovnání s předchozím zimním obdobím. Přes tuto svou základnu plánuje společnost přepravit více než dva miliony cestujících ročně.

Naposledy Ryanair oznámil posílení svých aktivit v Bratislavě loni na podzim. Učinil tak krátce poté, co aerolinky Wizz Air zřídily na bratislavském letišti svou novou leteckou základnu a oznámily výraznější posílení počtu linek.

„I díky neustále se rozvíjející síti spojení Ryanairu na našem letišti patří Letiště Bratislava k nejrychleji rostoucím letištím v Evropě z hlediska počtu odbavených cestujících,“ uvedl generální ředitel letiště Dušan Novota.

Loni bratislavské letiště odbavilo rekordních téměř 2,44 milionu cestujících. V prvním letošním čtvrtletí počet odbavených pasažérů stoupl meziročně o 148 procent na 679.041.

Zdroj: ČTK

Zimní údržba v Libereckém kraji byla nejdražší za deset let, stála 154 mil. Kč

Zimní údržba silnic v Libereckém kraji byla nejdražší za posledních deset let. Kraj dal od loňského listopadu do konce letošního dubna za údržbu svých silnic druhých a třetích tříd téměř 154,3 milionu korun, o čtyři miliony víc než za předchozí zimu. V letošním zimním období bylo 102 zásahových dnů, zhruba o deset méně než v předchozím zimním období, spotřeba posypu byla ale vyšší, řekl dnes novinářům náměstek hejtmana Daniel David (Starostové pro Liberecký kraj).

Silničáři spotřebovali v zimním období 10.856 tun posypové soli, zhruba 3,31 milionu litrů solanky, tedy solného roztoku, a 13.365 tun písku a kamenné drti. Posypové soli se spotřebovalo zhruba o 1110 tun víc, naopak písku a drti meziročně o 830 tun méně. Hlavním důvodem byl vyšší podíl silnic ošetřovaných chemicky. Kraj přidal dalších zhruba 180 kilometrů silnic druhých a třetích tříd, kde se v zimě solilo, chemicky tak krajská společnost Silnice LK udržovala téměř 1051 kilometrů, což je 51 procent krajských komunikací.

„Měli jsme sice kratší zimu na zásadové dny, ale zase se projevovaly extrémy počasí. Pozitivně se ale projevila optimalizace zimní údržby, která byla schválená minulý rok, překlopil se poměr okruhů, které jsme ošetřovali chemickým posypem. Zlepšila se tím i kvalita,“ doplnil Petr Správka, předseda představenstva společnosti Silnice LK, která zajišťuje údržbu krajských komunikací druhé a třetí třídy a také části hlavních tahů pro Ředitelství silnic a dálnic ČR.

Ve srovnání s ostatními kraji v Česku se náklady silničářů na ujetý kilometr v zimě v Libereckém kraji drží pod průměrem. „Jsme někde pod 600 korunami na ujetý kilometr, což v oblasti, kde máme největší počet chráněných oblastí a hor je opravdu dobrá známka,“ dodal Správka. Celostátní průměr je zhruba 700 korun na kilometr. Silničáři už také podle Správky dokončili úklid cest po zimě, smetli téměř 10.000 tun materiálu. Už dva roky Silnice LK testují třídění smeteného materiálu a možnosti jeho opětovného využití.

Krajská společnost Silnice LK zajišťuje údržbu 2063 kilometrů krajských silnic, z toho 57,5 kilometru bylo v zimě bez údržby. Většinou šlo o málo využívané silnice třetí třídy, po kterých nejezdí veřejná doprava. Výjimkou je silnice druhé třídy 290 kolem přehrady Souš, která se na zimu vždy uzavírá kvůli ochraně pitné vody. Kamennou drtí nebo pískem silničáři v zimě sypali zhruba 901 kilometrů, to je 147 méně než v předchozím zimním období, 25 kilometrů silnic protahovali pluhem.

Liberecký kraj je z velké části horskou a podhorskou oblastí, která je na zimní údržbu náročná. V posledních deseti letech stála zimní údržba v kraji v průměru 132 milionů korun ročně. Nejdražší byla dosud zima 2022/2023, kdy kraj úklid sněhu přišel na 152,5 milionu korun. Nejlevnější byla zima 2019/2020, kdy za zimní údržbu zaplatil kraj jen 86,6 milionu korun.

 

Náklady na zimní údržbu krajských silnicích v Libereckém kraji:

Zimní období cena v mil.Kč
2015/2016 101,4
2016/2017 125,4
2017/2018 109,9
2018/2019 127,5
2019/2020 86,6
2020/2021 143,6
2021/2022 127,3
2022/2023 152,5
2023/2024 142,6
2024/2025 150,3
2025/2026 154,3

 

Zdroj: ČTK

Logistický kalendář