Prozkoumat prostředí po živelné katastrofě bylo letošním soutěžním úkolem dronů, které programovali účastníci Letní školy multirobotických systémů. Drony musí co nejrychleji navštívit 20 míst a získat z nich fotografie. Vysokoškolští studenti z Česka i ze zahraničí v Praze soutěžili v týmech, podle jejich programu by měly spolupracující drony co nejpřesněji a nejrychleji splnit zadání. ČTK to řekl Martin Saska, vedoucí Skupiny multirobotických systémů, která působí na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze.
„Letošní soutěž je motivována průzkumem prostředí po nějaké živelné katastrofě, například zemětřesení. Studenti dostanou zadané lokace, které je potřeba prozkoumat. Dron musí co nejrychleji navštívit jednotlivé lokace a získat fotografie, aby záchranáři měli přehled o aktuálním stavu toho prostředí, aby věděli, na co se mají připravit,“ řekl Saska.
Jedná se podle něj o úkol, který je u klientů velmi poptávaný. „Nikde na světě takové řešení neexistuje, nedá se koupit roj dronů, který by toto řešil. Proto je velmi zajímavé toto vyvíjet a dále na tom pracovat,“ dodal.
Soutěže se účastní asi 40 týmů, v každém je čtyři až pět studentů. Na letní školu se letos podle Sasky registrovalo asi 250 studentů z celého světa. Nejčastěji se akce účastní doktorandi, přijeli ale i studenti bakalářského či magisterského studia i profesoři, kteří s multirobotickými systémy začínají.
Studenti během týdne programují několik dronů, svůj kód poté nahrají do palubního počítače. Skupina dronů pak zcela autonomně řeší zadaný úkol. Důležitý je podle Sasky kompromis mezi rychlostí a přesností. „Nejlepší strategie je posbírat všechna data, která mají posbírat, ale zároveň letět co nejrychleji,“ řekl. Svůj kód si mohli studenti otestovat v simulaci na počítači.
Kromě programování navštěvovali účastníci letní školy také lekce a semináře špičkových vědců. Jedním z přednášejících byl například profesor informatiky a ředitel Robotické laboratoře na Stanfordově univerzitě Oussama Khatib. Jeho výzkum se zaměřuje na nové řídicí architektury, algoritmy a návrhy uživatelsky přívětivých robotů.
Tým vědců z ČVUT je podle Sasky ve světě známý tím, že s týmy létajících dronů pracuje v reálném prostředí, například v lese či na louce. Většina ostatních univerzitních týmů podle něj testuje v laboratořích a simulacích. Při reálných situacích, jako je například hlídání dolu či pomoc záchranářům po katastrofě, není podle Sasky možné řídit drony z jednoho počítače. Potřeba je podle něj nasadit mnoho robotů, které o sobě ví a koordinují se.
„U nás jsou jednotlivé drony opravdu nezávisle fungující roboty, které jsou koordinovány a spolupracují s ostatními roboty ve svém okolí pomocí palubních senzorů a palubní autonomie, což je výrazně složitější problém, než když se něco řídí jenom z centrálního počítače,“ řekl Saska.
Zdroj: ČTK
|
