V poválečné době byly hledány různé cesty jak rychle a efektivně obnovit válkou zdecimovaný park kolejových vozidel, lokomotiv i osobních a nákladních vozů.
Jednou z možností bylo pořízení nových i starších vozidel ze Spojených států, prostřednictvím amerických úvěrů. O těchto možnostech bylo v Praze několikrát jednáno, a to právě před 78 lety, koncem května 1946. Jednání se konalal jak interně na půdě Ministerstva dopravy, tak i s americkou stranou, především zástupcem firmy Baldwin.
Toto řešení mělo své zastánce i odpůrce, zastánci zdůrazňovali především neschopnost domácího průmyslu dodávat vozidla v potřebných objemech a v krátkých dodacích lhůtách a naopak možnost dostat se takto k dostatečnému počtu nových nebo zánovních vozidel. A odpůrci argumentovali odlišnou konstrukcí amerických vozidel, především konstrukcí pro střední spřáhlo (což byl bohužel závažný argument), vysokou cenou dopravy do Evropy, a mimo jiné zdůrazňovali vysokou technickou úroveň nových vozů stavěných pro ČSD, především dvounápravových vozů Zsr a Vsr.
Zajímavý je též úmysl objednat i větší počet chladídích vozů, kterými jsou bezpochyby myšleny vozy se strojním chlazením, které se podle všeho v tehdejším Československu ani okolních zemích nevyskytovaly a nepoužívaly.
Každopádně ať už byla technická hlediska jakákoli, stávalo se pořízení těchto vozidel s postupujícím vyhrocováním mezinárodní situace a mimo jiné též odmítnutím Marshallova plánu politicky nemožné a žádná nová zámořská vozidla se do Československa nikdy nedostala. Pořízeny byla jen vozidla z přebytků spojenckých armád, kromě známých parních lokomotiv řad 456.1 a 459.0 to byly různé nákladní vozy a také vozy služební, československými železničáři přezdívané stejně jako lokomotivy 456.1 „UNRRA“.
Nicméně do východní Evropy se nová americká vozidle v té době přeci jen dostala – byly to americké nákladní lokomotivy dodané v počtu 100 exemplářů do Polska a u PKP označené jako Ty 246.
Zdroj: ŽESNAD
|
