|
||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
Gebrüder Weiss expanduje do Thajska
Společnosti ze šesti zemí v čele s Českem žádají EU o zmírnění pravidel výroby obnovitelného vodíku
- Společnosti ze šesti zemí v čele s Českem apelují na Evropskou komisi, aby zjednodušila pravidla pro výrobu obnovitelného vodíku
- Rozvoji obnovitelného vodíku v EU by nejvíce pomohla revize pravidel adicionality, geografické a časové korelace
- Drahý paradox: České elektrolyzéry smějí vyrábět vodík jen 50 % času, zbylou dobu stojí bez užitku
- Obnovitelný vodík měl dle plánů EU stát 2,5–5,5 € za kg, reálně stojí až 3krát více
Obnovitelný vodík je jednou z klíčových částí nízkoemisního energetického mixu, obzvláště ve středně až dlouhodobém horizontu. Snahy o jeho nasazení ale nejdou podle plánů, které si Evropská unie, v čele s Evropskou komisí, předsevzala. Podle České vodíkové technologické platformy HYTEP je jednou z příčin pomalého rozvoje vodíkového sektoru zbytečně přísná evropská legislativa. V pondělí 26. května proto platforma na Stálém zastoupení ČR při EU v Bruselu uspořádala kulatý stůl, kde společnosti z Česka, Maďarska, Německa, Francie, Belgie a Španělska představily zástupcům Evropské komise problémy, se kterými se jejich vodíkové projekty potýkají. Cílem setkání bylo apelovat na Komisi, aby pravidla pro výrobu obnovitelného vodíku urychleně zjednodušila.
Vodíkový sektor v Evropské unii se v současnosti nachází ve fázi útlumu. Místo vyšších desítek GW elektrolyzérů, které by nahradily do roku 2030 většinu spotřeby šedého vodíku vyráběného z fosilních paliv (okolo 10 milionů tun ročně), se v EU projekty spíše ruší. I v optimistických scénářích lze očekávat nasazení maximálně 20 GW elektrolýzy do roku 2030, tedy přibližně o polovinu méně než ve vodíkové strategii EU z roku 2020. V roce 2022 byl navíc cíl navýšen v reakci na válku na Ukrajině na přibližně 100 GW. Tento cíl je ale nesplnitelný.
Kromě vyšších než předpokládaných cen vodíkových technologií, zejména elektrolyzérů a vyšších cen elektrické energie oproti roku 2020, je Achillovou patou obnovitelného vodíku příliš striktní unijní legislativa, která před rozjetím trhu dala přednost klimatickému aktivismu. I proto se čeští stakeholdeři dlouhodobě snaží unijní instituce přesvědčit, že bez změn pravidel to nepůjde. To ostatně sama konstatuje zářijová Draghiho zpráva zaměřujících se na upadající konkurenceschopnost evropského kontinentu. V popředí těchto snah je aktivní Česká vodíková technologická platforma.
Proč je výroba obnovitelného vodíku v EU tak drahá?
Když Evropská komise vydávala v roce 2020 svou první vodíkovou strategii, předpokládala, že cena obnovitelného vodíku se bude pohybovat mezi 2,5–5,5 € za kilogram. V porovnání se šedým vodíkem tehdy počítaným za 1,5 € za kilogram se jednalo o vyšší cenu, kterou ale mohla v blízké budoucnosti dopomoci překlenout vyšší cena emisní povolenky prodražující výrobu šedého vodíku. Strategickým cílem byla instalace 40 GW elektrolyzérů na území Evropské unie a 40 GW v okolních státech na import vodíku do EU. Jak se dnes ukazuje, cíle nebudou naplněny ani z 50 %, a to jen v případě započítání domácí výroby. Cena obnovitelného vodíku se navíc značně liší napříč členskými státy, v praxi ale nelze očekávat nižší prodejní cenu než 6–7 € za kilogram ve státech jako je Španělsko a až 15 či více € ve státech jako je ČR (bez dotační podpory).
Na vině jsou jednak vyšší než předpokládaná investiční cena elektrolyzérů, dále vyšší ceny elektrické energie než v letech 2020 a rovněž složité legislativní podmínky výroby obnovitelného vodíku elektrolýzou, které značně omezují provoz elektrolyzérů tím, že snižují jejich využití. V lepších případech se v ČR je možné dostat na utilizaci okolo 50 %, a to je značně problematické, obzvláště pokud se vodík vyrábí v drahém zařízení, kterým elektrolyzér v současnosti je.
Pravidla EU pro výrobu obnovitelného vodíku jsou zbytečně přísná
Aby mohl být vodík certifikován jako obnovitelný, musí být vyráběn z tzv. plně obnovitelné elektřiny. To znamená, že elektrické zdroje a elektrolyzér musí splnit tato tři pravidla:
- Adicionalitu – obnovitelný zdroj energie (OZE) nesmí být spuštěn dříve než 36 měsíců před spuštěním elektrolyzéru. Evropská komise umožnila výjimku z tohoto pravidla pro elektrolyzéry spuštěné do roku 2028 u napojení na síť.
- Časovou korelaci – elektrolyzér musí do roku 2030 párovat vyrobenou elektřinu a spotřebovanou elektřinu v rámci daného měsíce, a od roku 2030 v rámci dané hodiny. V praxi tak bude od roku 2030 elektrolyzér vyrábět obnovitelný vodík pouze když v dané hodině svítí slunce nebo fouká vítr.
- Geografickou korelaci – elektrolyzér a obnovitelné zdroje energie se musí nacházet ve stejné nabídkové zóně. V České republice máme jednu. Podmínka výrazně omezuje možnost využít pro výrobu obnovitelného vodíku OZE ze sousedních nabídkových zón (pro ČR například z Rakouska, Polska, Německa nebo Slovenska).
Pravidla chtějí docílit toho, aby elektrolyzér využíval jen elektřinu z nově vybudovaných obnovitelných zdrojů energie. A zároveň i toho, aby byl obnovitelný vodík vyráběn pouze v momentech, kdy tyto zdroje produkují elektřinu. Výrobce obnovitelného vodíku musí rovněž průměrovat emise z veškeré spotřebované elektřiny v rámci stejného měsíce a veškerý vyráběný vodík nesmí překročit limit 3,38 kg CO2 na 1 kg vodíku. Pokud tento limit výrobce překročí, nemůže žádný vodík vyrobený v daném měsíci vykázat jako obnovitelný. Elektrizační soustavy s vyšší emisní stopou, jako je ta v ČR, mají proto při výrobě obnovitelného vodíku komparativní nevýhodu oproti státům s příznivějšími klimatickými podmínkami.
Jedná se o pravidla, která se v žádném jiném sektoru nevyskytují. A jsou problematická zejména tam, kde nejsou vhodné podmínky pro výrobu z obnovitelných zdrojů energie. Naopak lépe fungují v regionech, kde je buď velké množství offshorových elektráren či vodních zdrojů, nebo tam, kde je dostatečná kombinace větrných a solárních elektráren s dobrými klimatickými podmínkami.
„Česká republika bohužel spadá mezi země, pro které jsou současná pravidla Evropské komise pro výrobu obnovitelného vodíku problematická. Solární energetika u nás sice roste solidním tempem, ale větrné elektrárny jsou i nadále marginálním zdrojem. Větrné elektrárny totiž kromě relativně nízké výnosnosti, v porovnání například s offshorovými v Severním moři, trpí i odporem veřejnosti, což má za následek jejich nízké rozšíření. Není výjimkou, že výstavba jediného větrného zdroje u nás zabere i déle než 10 let, což se negativně propisuje do výsledné ceny vyráběné elektřiny,“ popisuje Jan Sochor, seniorní analytik HYTEP.
Česká vodíková technologická platforma se snaží legislativu zmírnit
Společnosti, které se snaží realizovat projekty výroby obnovitelného vodíku, dlouhodobě upozorňují Evropskou komisi na příliš striktně nastavená pravidla, zejména s ohledem na jejich zpřísnění po roce 2028 a 2030. HYTEP k této problematice vydal v únoru 2025 Policy Paper, kde argumentuje, že kvůli výše uvedeným chybným ekonomickým předpokladům vznikly mezi unijními stakeholdery obavy, že nástup elektrolyzérů bude rapidní. Z toho pramenil i mylný předpoklad, že elektrolyzéry budou nadměrně spotřebovávat novou zelenou elektřinu, která bude následně chybět na elektrifikaci v sektorech průmyslu, dopravy a vytápění.
O Policy Paperu platformy napsala i světová média, která se problematice vodíku a unijní legislativy věnují. Na základě hlubší spolupráce s Ministerstvem průmyslu a obchodu se České republice následně v březnu 2025 podařilo na Radě Evropské Unie pro konkurenceschopnost, telekomunikace a energetiku téma změny pravidel výroby obnovitelného vodíku otevřít v jednom z vedlejších bodů. Překvapivě byla pozice ČR podpořena 10 dalšími členskými státy, což ukazuje ochotu o problémech legislativy jednat. Mezi těmito členskými státy byly i země, které na první pohled mají lepší podmínky pro výrobu obnovitelného vodíku, a to vzhledem k vyššímu počtu OZE.
V návaznosti na činnosti ČR uspořádal HYTEP v pondělí 26. května na Stálém zastoupení ČR při EU v Bruselu kulatý stůl, kde 8 společností z Česka, Maďarska, Německa, Francie, Belgie a Španělska představilo problémy, se kterými se jejich projekty, které jsou již ve velmi pokročilé fázi realizace, setkávají. Projekty a aktivity platformy si vyslechlo 16 zástupců členských států, společně se zástupci Evropské komise. HYTEP tak doufá, že se společným apelem na změnu pravidel podloženým daty a věcnými argumenty z reálných zkušeností se podaří Evropskou komisi přesvědčit, aby toto téma řešila co nejdříve.
Diskuse Evropské komise, Rady EU a Evropského parlamentu nad revizí legislativy výroby obnovitelného vodíku je naplánována do poloviny roku 2028, to je ale příliš pozdě. Revize by dle názoru platformy HYTEP měla být rychlá a adresná. Aby se předešlo legislativní nejistotě, měla by být revidována primárně pravidla adicionality, časové a geografické korelace, a to vše dříve než v roce 2027. Součástí revizí by mělo být i pravidlo, které umožní elektrolyzérům vyrábět obnovitelný vodík v dobách nadbytečné výroby OZE v okamžicích, kdy ceny elektřiny klesnou pod 20 € za MWh.
„Evropská komise má regulaci pod kontrolou, může jí kdykoliv znovu otevřít a pravidla kdykoliv zrevidovat. Pravidla by rozhodně měla reflektovat fakt, že v krátkodobém horizontu nelze očekávat masivní rozšíření výroben obnovitelného vodíku kvůli jeho vysoké ceně, a to i pokud je vyráběn bez jakýchkoliv pravidel. Z toho důvodu ani nelze očekávat markantní navýšení poptávky po zelené elektřině pro tento sektor, která by ubírala využití elektřiny napřímo. Vyšší flexibilita pravidel pro výrobu obnovitelného vodíku navíc může pomoci konkurenceschopnosti všech členských států a ukázat, že Evropa se ze svých chyb umí poučit,“ upozorňuje výkonná ředitelka HYTEP Veronika Vohlídková.
„Delegovaný akt zásadním způsobem brzdí rozvoj vodíkové ekonomiky. Evropská komise musí okamžitě jednat a zásadním způsobem pravidla výroby RFNBO vodíku změnit, jinak bude cesta dekarbonizace pomocí vodíku odsouzena k neúspěchu,“ doplnil Martin Růžička, ředitel pro dekarbonizaci společnosti ORLEN Unipetrol.
Česká vodíková technologická platforma HYTEP bude i nadále se všemi relevantními partnery na národní i evropské usilovat o to, aby se pravidla pro výrobu obnovitelného vodíku v Evropské unii co nejvíce zjednodušila. Bez jejich zásadní revize se totiž masivního rozvoje vodíkového sektoru, nejen v České republice, nedočkáme. Zjednodušení pravidel je klíčové rovněž v kontextu povinných cílů, které byly pro sektor dopravy a průmyslu pro vodík transponovány do českých zákonů.
Zdroj: BÍLÝ MEDVĚD PUBLIC RELATIONS, s.r.o.
Recyklace lithiových průmyslových baterií v ČR: Čeká nás obrovská vlna. Jsme připraveni?
Asociace AKU-BAT, ECOBAT a RECYKLAČNÍ KLASTR společně vyzývají k aktivitě v oblasti recyklace průmyslových lithiových baterií. S ohledem na rostoucí objem průmyslových baterií, uváděných na trh v souvislosti s boomem fotovoltaiky, elektromobility a akumulačních systémů je nezbytné řešit jejich sběr, druhotné využití a recyklaci systematicky a včas. Právě na toto téma se zaměřila nejnovější epizoda odborného podcastu AKUCAST Asociace AKU-BAT, která proběhla ve spolupráci s partnery ECOBAT a RECYKLAČNÍM KLASTREM.
Recyklace jako příležitost, ne problém
Hosté se shodli na tom, že správně nastavený systém sběru, třídění a zpracování je základem budoucí soběstačnosti. ECOBAT ročně sebere přes 250 tun lithiových – ale jen malá část z nich míří na takzvané second-life využití, zbytek je určen k recyklaci. Hlavními zdroji vyřazených baterií jsou zařízení z průmyslu (okolo 70 tun), elektromobily i domácnosti. Tento objem se má dle odhadů od roku 2030 až ztrojnásobit.
Překážkou recyklace nejsou pouze recyklační technologie, ale i legislativa, dostatek odborníků a funkční finanční modely. „Je nezbytné, aby dovozci a výrobci nesli odpovědnost a financovali budoucí recyklaci již při uvedení produktu na trh,“ zaznělo v podcastu. Právě chystaná novela zákona o výrobcích s ukončenou životností má posílit systém kolektivní odpovědnosti.
Chybí domácí recyklační linky i legislativní stabilita
V Česku zatím neexistuje velkokapacitní recyklační zařízení. Aktuálně jsou proto vyřazené baterie převážně exportovány do zahraničí, nejčastěji do recyklačních center v Polsku, Německu nebo Belgii. Tento stav však představuje nejen ekonomickou a ekologickou zátěž, ale také ztrátu strategických surovin, které by mohly být znovu využity v českém průmyslu.
Zároveň chybí dlouhodobě stabilní a prediktivní legislativní rámec, který by výrobcům, dovozcům i recyklačním firmám poskytl jistotu při plánování investic. Nové evropské nařízení EU 2023/1542 sice přináší jasné cíle v oblasti sběru, využití recyklátů a odpovědnosti výrobců, avšak Česko zatím s implementací potřebných změn do národní legislativy zaostává. Nutná novela zákona č. 542/2020 Sb., která by přinesla konkrétní nástroje a požadavky na recyklaci baterií, se teprve připravuje. Firmy tak často fungují v prostředí nejistoty a chybějících pravidel, to vše brzdí investice do VaV a technologií potřebných pro recyklaci.
Společný cíl: udržet cenné suroviny v Evropě
Nové nařízení EU 2023/1542 klade důraz na celý životní cyklus baterií – od návrhu přes výrobu až po recyklaci. Zavádí také požadavek na využívání recyklovaných materiálů. Česká republika má jedinečnou příležitost stát se součástí strategického řetězce recyklace, pokud začne aktivně investovat do infrastruktury a lidského kapitálu.
„Tato oblast má obrovský potenciál. Nyní je čas jednat – technologicky, systémově i lidsky,“ uvedl v závěru epizody Jan Fousek. Asociace AKU-BAT, ECOBAT i RECYKLAČNÍ KLASTR společně vyzývají k posílení mezioborové spolupráce, investic a vzdělávání nové generace odborníků. „Nestačí, aby udávalo směr pár zodpovědných firem. Potřebujeme širší závazek a větší důraz na vzdělávání nové generace expertů s kompetečním přesahem v oblastech recyklace, chemie a energetiky,“ dodal Cingroš.
Zdroj: AKU – BAT
ČNB projedná nastavení limitů pro hypotéky a odolnost finančního sektoru
Bankovní rada České národní banky (ČNB) dnes projedná nastavení pravidel pro poskytování hypoték a posoudí odolnost českého finančního sektoru. Rozhodne také o stanovení sazby takzvané proticyklické kapitálové rezervy na ochranu úvěrového trhu. Rezerva má zabránit přenosu případných problémů finančních institucí do ekonomiky, od loňského července činí 1,25 procenta.
V současnosti ČNB vyžaduje od bank pouze dodržování minimálního poměru výše hypotečního úvěru k hodnotě zastavené nemovitosti (LTV), který činí 80 procent, u žadatelů do 36 let 90 procent. Dříve centrální banka omezovala i celkový dluh žadatele vůči jeho ročnímu příjmu (DTI) a výši splátek dluhu k čistému měsíčnímu příjmu žadatele o hypotéku (DSTI), od vyžadování obou těchto limitů ale v minulosti upustila.
Bankovní rada rovněž posoudí nastavení sazby proticyklické kapitálové rezervy. Tu mají banky i další úvěrové instituce vytvářet jako ochranu proti rizikům, která plynou z nadměrného růstu úvěrů. V době růstu úvěrů by měly rezervu vytvářet, naopak při poklesu ekonomické aktivity doprovázené rostoucími úvěrovými ztrátami by měla být využita bankami pro krytí ztrát. Cílem je zabránit přenosu případných problémů finančních institucí do ekonomiky.
Zdroj: ČTK
Český průmyslový trh zaznamenává oživení ve výstavbě i v nájemní aktivitě. Cushman & Wakefield přináší interaktivní mapu trhu.
- První čtvrtletí roku naznačuje oživení nejen ve výstavbě, ale i v nájemní aktivitě na trhu průmyslových nemovitostí
- Karlovarský kraj má nejvíce dokončené plochy a aktuálně nejvyšší podíl výstavby
- Nájemné zůstává stabilní
- Cushman & Wakefield přináší přehled o českém průmyslovém trhu formou interaktivní digitální mapy
Zájem o průmyslové a logistické plochy v České republice pokračuje i v roce 2025. Hodnota pronájmů za první čtvrtletí byla lehce nad pětiletým průměrem. Celková plocha moderní průmyslové plochy tak dosáhla 12,44 milionů metrů čtverečních. Nejvíce nových průmyslových prostor bylo dokončeno v Karlovarském kraji, kde je rovněž největší podíl výstavby. V prvním čtvrtletí vzrostla také nájemní aktivita, přičemž nejvíce poptávek se uzavřelo v Praze. Většina poptávek pochází z oblasti logistiky a dopravy, následované výrobními společnostmi. Společnost Cushman & Wakefield sleduje vývoj trhu těchto nemovitostí již více než 30 let a celý přehled zpracovává do interaktivní digitální mapy, která mapuje 18 regionů.
V prvním čtvrtletí roku 2025 přibylo na českém trhu 155 900 metrů čtverečních průmyslových a logistických ploch, takže celková plocha dosáhla téměř 12,5 milionů metrů čtverečních.
Nejvíce nových průmyslových ploch bylo dokončeno v Karlovarském kraji (54 %), následoval Jihočeský kraj s 22 %. Největší dokončenou průmyslovou halou byla hala v parku Panattoni Park Ostrov North pro nájemce z automobilového sektoru. Staví se tak více oproti 1. čtvrtletí roku 2024.
Výstavba industriálních ploch v České republice pokračuje. Na konci března bylo ve výstavbě přes 1,07 mil. m² průmyslových ploch. Největší podíl výstavby připadá na Karlovarský kraj (25 %), Ústecký kraj (15 %) a Středočeský kraj (15 %). Hala v parku Panattoni Park Cheb, o velikosti 233 700 m², je aktuálně největší ve výstavbě. Staví se pro módní řetězec H&M a její dokončení je plánováno na poslední kvartál tohoto roku.
Graf 1: Celková industriální plocha ve výstavbě dle krajů (v m²)
Výstavbu mohou ovlivnit zaváděná opatření amerického prezidenta Trumpa, který zavádí cla na některé materiály. Přesto se budou dopady lišit podle typu nemovitostí. Jakékoliv omezení nové nabídky pravděpodobně zvýší tlak na nájmy v sektorech s vysokou poptávkou, jako je právě logistika.
Jiří Kristek, vedoucí pronájmu průmyslových ploch a nákupních parků, Cushman & Wakefield: „S ohledem na zaváděná opatření ze strany USA může docházet k přesunu výroby blíže k domovu, aby se podniky vyhnuly komplikacím spojeným s dovozem ze vzdálených zemí. To stejné však platí i o možném přesunu části výrobních kapacit zpět do USA, které jsou významným odbytištěm pro spoustu výrobků. Česká republika může stále těžit ze své strategické polohy, dobré dopravní dostupnosti a rozvinuté infrastruktuře a přilákat nové investice do průmyslových a logistických nemovitost. Při výběru lokality hraje vedle dopravní dostupnosti významnou roli také dostupná a kvalifikovaná pracovní sila.“
Renegociace na vzestupu, logistika táhne poptávku
Většina realizovaných pronájmů přicházela v prvním kvartálu tohoto roku z oblasti logistiky a dopravy (68 %), následovaly výrobní firmy s 25 %, zatímco v roce 2023 to bylo obráceně. E-commerce tvořila vloni pouze 4 %. Navzdory problémům v automobilovém průmyslu, zůstávají nájemci z tohoto sektoru aktivní s 13 % podílem na celkové realizované poptávce.
V prvním čtvrtletí roku 2025 tvořily renegociace 62 % z celkové nájemní aktivity, což představuje nejvyšší podíl za posledních pět let. Naposledy jsme podobně vysoký podíl zaznamenali v 1. čtvrtletí roku 2020. Zatímco v předchozích obdobích dominovaly celkové nájemní aktivitě především předpronájmy a nové pronájmy, na začátku tohoto roku došlo k výraznému posunu směrem k renegociacím.
Graf 2: Struktura nájemní aktivity v 1. čtvrtletí 2025
Zdroj: Cushman & Wakefield
Navzdory tomuto oživení nejvyšší dosahované nájemné v prémiových logistických parcích jak v Praze i regionech zůstává stabilní.
Všechna data na jednom místě: Interaktivní mapa českého industriálního trhu
Pro detailní přehled o vývoji trhu průmyslových nemovitostí v České republice je k dispozici nová digitální mapa společnosti Cushman & Wakefield.
Jiří Kristek, vedoucí pronájmu průmyslových ploch a nákupních parků, Cushman & Wakefield: „Kompletní a aktuální přehled o českém industriálním trhu přináší nové vydání naší interaktivní digitální mapy, která pomůže hráčům na trhu komerčních nemovitostí se zorientovat v 18 hlavních industriálních zónách s 273 parky a sledovat, jak se trh průběžně vyvíjí.“
Unikátní mapu s podrobnými informacemi ohledně obsazenosti, průměrných cen nájmu, plánů výstavby, které se aktualizují čtvrtletně, lze získat prostřednictvím webové stránky www.czech-industrial.cz. Aktuálně zde můžeme sledovat 176 průmyslových zón s 273 průmyslovými parky ve třídě A-class ve všech krajích České republiky.
Mapa je k dispozici rovněž v tištěné podobě a obsahuje také detailní mapy Prahy a dalších měst, jako jsou Plzeň, Brno, Teplice a Ústí nad Labem. Tuto mapu společnost Cushman & Wakefield poskytne exkluzivně zájemcům na osobních schůzkách spolu s detailními a strategickými informacemi o nájemcích, velikosti a budoucí výstavbě v konkrétních lokalitách.
Zdroj: Cushman &
Podchod pod brněnským hlavním nádražím čeká rekonstrukce za více než 82 mil. Kč
Část podchodu pod brněnským hlavním nádražím bude mít novou podlahu, povrchy stěn a stropu nebo bezbariérovou plošinu. Radní města dnes schválili investiční záměr, který počítá s opravami v hodnotě přesahující 82 milionů korun. Práce potrvají asi šest měsíců, informoval dnes magistrát v tiskové zprávě. Termín zahájení zatím znám není. V souvislosti s rekonstrukcí nechá město z podchodu odstranit zbývající prodejní stánky.
„Podchod pod hlavním nádražím potřebuje stavební úpravy kvůli nevyhovujícím povrchovým konstrukcím. Po opravách vznikne architektonicky hodnotný prostor, který odpovídá jeho významu i současným estetickým nárokům,“ uvedla primátorka Markéta Vaňková (ODS).
Plánované práce zahrnují výměnu povrchů stěn i stropního podhledu, obnovení podlahy, instalaci orientačního systému, kamer či reklamních monitorů. „Nebude chybět ani světelná multimediální stěna, která bude reagovat na pohyb osob v prostoru, denní dobu i okolní světelné podmínky a bude zobrazovat aktuální informace,“ dodal náměstek primátorky René Černý (ANO).
Podchod pod nádražím i prostor před nádražím v minulosti mnozí Brňané označovali v anketách za jedno z nejošklivějších veřejných míst ve městě. Rekonstrukce je plánovaná několik let.
Zdroj: ČTK
Aero mělo loni obrat přes šest miliard korun, meziročně o 1,75 miliardy více
Výrobce letadel Aero Vodochody měl loni obrat přes šest miliard korun, meziročně o 1,75 miliardy více. Je to nejlepší výsledek v moderní historii firmy. Čistý zisk činil minulý rok 102 milionů korun, předloni firma vykázala ztrátu. Důvodem růstu obratu byly především dodávky letounu L-39 Skyfox pro český státní podnik LOM Praha a maďarskému a vietnamskému letectvu. Program L-39 Skyfox tvořil 63 procent všech tržeb, informovala ČTK v tiskové zprávě mluvčí Aera Radka Černá.
Oproti roku 2021 Aero zvýšilo provozní zisk před započtením úroků, daní a odpisů (EBITDA) o více než jednu miliardu korun. „Strategie, kterou jsme nastavili před třemi lety, funguje a přináší ovoce. Skyfox je důkazem, že Aero dokáže vyvinout a dodávat špičkový vojenský letoun a má nakročeno k úspěšné budoucnosti,“ řekl předseda představenstva Aera Viktor Sotona.
Aero se věnuje i dalším programům, a to zejména Airbus A220 a Embraer C-390 Millennium, na tržbách měly podíl 23 procent a loni též vzrostly. Zbylých 14 procent připadá na podporu a opravy letounů L-39 a L-159.
Aero minulý rok dodalo 12 letounů do Vietnamu, letos v únoru předalo první dva letouny české státní společnosti LOM Praha, které slouží k výcviku pilotů F-35. Aero se loni také věnovalo výrobě prvních letounů pro Maďarsko, první tři předalo maďarským vzdušným silám letos v květnu.
Předloni Aero skončilo ve ztrátě 674 milionů korun, ale tržby z prodeje vlastních výrobků a služeb naopak meziročně vzrostly na čtyři miliardy korun. V roce 2022 dosáhl provozní zisk Aera před zdaněním více než 974 milionů korun a čistý zisk 192 milionů korun.
Společnost, která zaměstnává přibližně 1700 lidí, se v uplynulém roce věnovala též investicím do strojního vybavení, IT infrastruktury a modernizace areálu za 164 milionů korun, dále Aero investovalo 70 milionů korun do vývoje a dalšího zlepšení letounu L-39 Skyfox.
Zdroj: ČTK
Vedoucí pracovníci dodavatelských řetězců sázejí na technologie a chytřejší operace
Podle nové zprávy společnosti Blue Yonder, která byla zveřejněna v úterý, se mnoho společností v souvislosti s rostoucími náklady a tarifními tlaky na dodavatelské řetězce obrací k technologiím, aby jim pomohly zlepšit efektivitu a odolnost. Přestože však vedoucí představitelé uznávají hodnotu pokročilých nástrojů, zpráva ukazuje, že mnozí z nich je stále přijímají pomalu.
Zpráva „Supply Chain Compass“ provedla průzkum mezi téměř 700 vedoucími pracovníky dodavatelských řetězců v Severní Americe a Evropě v oblasti výroby, maloobchodu a logistiky. Vedoucí pracovníci označili za své hlavní priority pro příští tři roky zavádění nových technologií (51 %), zvyšování efektivity a produktivity (40 %) a budování odolnějších dodavatelských řetězců (29 %).
„Stálým tématem mezi dotazovanými vedoucími pracovníky bylo přijetí inovativních řešení, která poskytují skutečnou komplexní viditelnost napříč dodavatelskou sítí a umožňují propojenější, na inteligenci založený přístup k plánování poptávky a dodávek,“ uvedla Andrea Morgan-Vandome, ředitelka pro inovace ve společnosti Blue Yonder. „Tváří v tvář přetrvávající ekonomické nejistotě, geopolitické nestabilitě a inflačním tlakům dávají vedoucí pracovníci dodavatelských řetězců přednost technologiím, které zvyšují rychlost a přesnost.“
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY: Mobilní roboti rychle rostou – a mění sklady
Vedoucí pracovníci tvrdí, že plánují do těchto oblastí investovat, přičemž 61 % z nich plánuje v příštích pěti letech vyčlenit na zlepšení svých dodavatelských řetězců 1 až 10 milionů dolarů. Mnozí se zaměřují na plánování poptávky (46 %), analýzu dat (46 %), sledování a přehled (45 %) a digitální transformaci (41 %).
Umělá inteligence již hraje stále větší roli, 74 % vedoucích pracovníků uvedlo, že mění fungování jejich podniku. Na přijetí generativní umělé inteligence je však stále ještě brzy, pouze 36 % ji používá nebo plánuje používat. Mezi překážky patří náklady na přijetí a to, že společnosti dávají přednost přístupu zaměřenému na lidi.
Vedoucí pracovníci mají na mysli také udržitelnost. Šedesát osm procent z nich tvrdí, že by provozovatelé dodavatelských řetězců měli pomáhat řešit problémy životního prostředí, a slovo „udržitelný“ bylo v průzkumu nejčastěji používaným slovem pro popis budoucnosti dodavatelských řetězců. Mnoho společností však stále spoléhá spíše na základní snahy, jako je balení (37 %) a snižování množství odpadu (30 %), než na využívání technologických nástrojů, jako je analýza dat pro sledování emisí (22 %).
Vedoucí pracovníci, kteří řadí udržitelnost mezi tři hlavní cíle, také častěji využívají technologie. Z této skupiny 94 % uvádí, že pro jejich podnikání je klíčové propojení koncových dat, a 61 % zkoumá generativní umělou inteligenci.
„Tato studie zdůrazňuje, že společnosti, které si stanovily udržitelnost jako nejvyšší prioritu, hodnotí celkovou výkonnost svého dodavatelského řetězce optimističtěji,“ uvedla Saskia van Gendtová, ředitelka pro udržitelnost ve společnosti Blue Yonder. „Propojení technologií a udržitelnosti představuje slibnou příležitost. Lídři, kteří si stanovují jako prioritu udržitelnost, využívají pokročilé technologie, jako je umělá inteligence a datové propojení, ke zvýšení efektivity a snížení dopadu na životní prostředí.“
Zdroj: SupplyChain247
Jízdenku bankovní kartou už je možné koupit na všech terminálech plzeňské MHD
Plzeňské městské dopravní podniky (PMDP) dokončily modernizaci odbavovacích zařízení ve svém vozovém parku. Na konci minulého roku začala výměna 226 starých terminálů, podporujících pouze Plzeňskou kartu, za nové multifunkční terminály s barevným displejem. Ta byla nyní dokončena a znamená zásadní posun v komfortu odbavení – platba bankovní kartou bude nyní možná již na všech terminálech ve všech vozech MHD.
„Jedná se o další krok, kterým zvyšujeme nejen komfort cestujících, ale také atraktivitu cestování městskou hromadnou dopravou v Plzni. Znovu se tak ukazuje, že Plzeňské městské dopravní podniky jsou moderní společností, která snese celosvětové srovnání,“ říká primátor města Plzně Roman Zarzycký.
„Mít v MHD možnost pohodlného a rychlého odbavení je důležité. Jsem moc rád, že nyní už máme ve všech vozech plzeňské MHD jen moderní terminály,“ uvedl náměstek primátora pro oblast dopravy a životního prostředí Aleš Tolar s tím, že bezkontaktní platbu bankovní kartou zavedla Plzeň ve své MHD jako první v republice v roce 2015. Od té doby se tento způsob platby stal dominantním. „Vloni tvořily bankovní transakce 93 % všech prodejů jednotlivých jízdenek ve vozech MHD,“ dodal Aleš Tolar.
Zatímco v roce 2005, kdy byl spuštěn elektronický odbavovací systém, se platilo výhradně Plzeňskou kartou a odbavovací terminály byly novinkou, dnes přechází systém do plné kompatibility s moderními způsoby placení. Stále však podporujeme i původní Plzeňskou kartu, kterou nadále využívá část cestujících – v roce 2024 se s ní zaplatilo přibližně 400 tisíc jízdenek.
Za 10 let fungování terminálů, akceptujících bezkontaktní bankovní karty, bylo ve vozech MHD provedeno více než 33,8 milionu transakcí bankovní kartou. Jen za poslední dva roky jich bylo více než 10 milionů. Největší zlom nastal v roce 2018, kdy bezkontaktní bankovní karta poprvé překonala ostatní formy odbavení a stala se nejpoužívanější metodou nákupu jednotlivého jízdného. Každoročně využívá tento způsob nákupu stále více cestujících a i z tohoto důvodu PMDP přistoupily k výměně starých terminálů za nové.
„Letošní rok je pro nás z hlediska odbavení přelomový. Všechna vozidla budou vybavena jen nejmodernější technologií a nabídneme cestujícím maximální pohodlí a volnost ve volbě způsobu platby. Ať už preferují bankovní kartu, Plzeňskou kartu nebo mobilní aplikaci, vždy je čeká rychlé a bezproblémové odbavení,“ říká generální ředitel PMDP Jiří Ptáček.
Instalace nových terminálů do vozů MHD je součástí širšího trendu digitalizace a zjednodušování cestování v Plzni. Již v minulém roce byl spuštěn nový e-shop Plzeňské karty, kde si mohou cestující elektronicky zažádat o Plzeňskou kartu. V březnu letošního roku pak PMDP spustily novou mobilní aplikaci Virtuální Plzeňská karta a také odstranily nutnost validace transakcí provedených v e-shopu Plzeňské karty.
Zdroj: PMDP
Tým studentů Fakulty dopravní ČVUT v Praze vyráží na závody v úsporné jízdě – Shell Eco-marathon
Shell Eco-marathon patří mezi nejprestižnější a nejnáročnější soutěže pro mladé konstruktéry, kde se budoucí inženýři a vědci utkávají v navrhování a stavbě vozidel, která mají dosáhnout maximální energetické efektivity. Závody dávají prostor nové generaci lídrů, kteří chtějí měnit svět k lepšímu. Studenti zde získávají nejen technické dovednosti, ale také odvahu hledat inovativní řešení. Tyto závody ukazují, že omezené zdroje nemusí být překážkou, ale mohou se stát odrazovým můstkem k pokroku.
Letos se jich zúčastní téměř 120 týmů z 25 zemí Evropy a Afriky, což dokazuje rostoucí zájem o udržitelné technologie a ekologickou mobilitu mezi mladými lidmi. Tým Green Gliders se v této náročné konkurenci představí poprvé a ukáže své inovativní vozidlo, které se zaměřuje na maximální efektivitu využívání energie. Studenti budou mít příležitost nejen soutěžit, ale také se inspirovat od špičkových týmů a přispět svými nápady k rozvoji udržitelné mobility pro budoucnost.
„Pro nás v Shell jsou závody Shell Eco-marathon velmi důležité, protože poskytují mladým lidem prostor vyjádřit své vize o tom, jak by měl vypadat svět v budoucnosti. Jsme velmi rádi, že tým ČVUT bude poprvé reprezentovat Českou republiku a připojí se k prestižní soutěži, kde bude mít možnost ukázat své inovativní řešení a přispět k budoucnosti udržitelné mobility. Tímto chceme podpořit globální diskusi o udržitelné dopravě a inovacích, které formují naši budoucnost,“ říká Daniel Vagaský, generální ředitel Shell Czech Republic.
Vozidlo sestrojené týmem Green Gliders je vybaveno samonosnou karbon-kevlarovou karoserií vlastní výroby. Skořepina je tvořena vrstvami karbonu, kevlaru a pórovitých desek, což zajišťuje vynikající pevnost a nízkou hmotnost. Pohon vozidla je zajištěn elektrickým motorem umístěným v zadním kole. Jedná se o PMSM motor o výkonu 500 W, který je řízen vlastní řídicí jednotkou vyrobenou speciálně pro tuto soutěž. Pro řízení a brzdy byly použity cyklokomponenty, včetně ráfků, plášťů, kotoučů a brzdových třmenů.
V oblasti bezpečnosti je vozidlo vybaveno jak vnějším, tak vnitřním bezpečnostním spínačem. K dalším bezpečnostním prvkům patří certifikované 6bodové bezpečnostní pásy, certifikovaná helma, kombinéza a rukavice, které splňují přísné standardy pro závody tohoto typu.
„Účast v soutěži Shell Eco-marathon je pro náš tým nejen obrovskou příležitostí, ale i nesmírnou výzvou. Od chvíle, kdy jsme se rozhodli založit nový studentský tým, neuplynul ještě ani rok. Přesto v současnosti vynakládáme maximální úsilí, abychom se postavili na startovní čáru okruhu Silesia Ring a v červnu se zúčastnili závodu, ve kterém budeme reprezentovat nejen Fakultu dopravní ČVUT, ale i Českou republiku. Ačkoliv se jedná o náš první ročník a čelíme mnoha výzvám, sbíráme cenné zkušenosti a jsme odhodláni ukázat, že český tým dokáže obstát i v mezinárodní konkurenci – a že má schopnost posouvat hranice udržitelné mobility,“ říká Michal Cenkner, vedoucí člen týmu Green Gliders.
Závody budou probíhat ve třech kategoriích: Prototypy, Urban Concept, což jsou vozidla, která se více podobají autům běžného provozu, a Autonomní vozidla. Studenti si mohou vybrat mezi benzínem, naftou, ethanolem, vodíkem nebo elektrickým pohonem.
Zdroj: ČVUT