Na první pohled to vypadá jako velký zelený autobus ztracený v polích s výhledem na vyhaslé sopky v Auvergne. Podíváme-li se však zblízka, zjistíme, že to je pojízdná gastronomická restaurace, francouzský unikát. Projíždí tímto málo obydleným regionem, aby se přiblížila zákazníkům. Tento Bus 26 každý měsíc zastavuje na náměstí některé obce, na nádvoří starého zámku nebo uprostřed přírody v centrální Francii.
S myšlenkou přišel před čtyřmi lety šéfkuchař Charles Moncouyoux, jehož žena Mélina mu v kuchyni pomáhá. Manželé prošli praxí u dvou velkých šéfkuchařů: u Régise Marcona v Saint-Bonnet-le-Froid, který se může pyšnit třemi michelinskými hvězdičkami, a u Philippa Bruna v Alleyras.
Manželé původně chtěli založit vlastní obvyklou restauraci, ale jedna večeře na nákladním člunu v Paříži změnila jejich názor. „Nadchli jsme se touto myšlenkou,“ říká Charles Moncouyoux.
Objevili turistický dvoupatrový autobus, který už měl za sebou nějaké ty kilometry. Přišlo je to na 490.000 eur (12,6 milionu Kč). Prostor pro restauraci byl rozšířen a střecha o půl metru zvýšena. Restaurace tak nyní může pojmout 26 hostů. Je pohodlná, v barvě dřeva a s výhledem. Stoly stejně jako židle jsou připevněny k podlaze a je zde i dostatek prostoru, aby se zákazník mohl cítit dobře.
Autobus je napájen elektřinou z nejbližšího sloupu elektrického vedení a zásoby vody vystačí na jeden den.
Koncepce pojízdné restaurace tu byla už dříve, ale při jízdě není možné jíst. Další nevýhodou je to, že se při jízdě nedá vařit. „Není možné podávat lidem ohřívané jídlo,“ řekl agentuře AFP Moncouyoux, který v roce 2005 asistoval šéfkuchaři Sergi Vierovi při jeho vítězství v proslulé gastronomické soutěži Bocuse d’Or.
V miniaturní kuchyni o čtyřech metrech čtverečních, v níž se na některých místech nemůže ani narovnat, má všechno přesně své místo. „Je to tak trochu jako na Bocuse d’Or. Neustále musím být v pozoru, každý centimetr je důležitý,“ usmívá se třiatřicetiletý šéfkuchař a přidává korunní květinové plátky na jednohubky.
Všechny pokrmy jsou stoprocentně domácího původu. Předběžná příprava jídel, zmrzliny a základy omáček se dělají v technické místnosti, kde pracuje jediná zaměstnankyně pojízdné restaurace Aurélie.
Záměrně omezený jídelníček se pravidelně mění a dopřává důstojné místo lokálním produktům. „Spolupracujeme s místním zelinářem, výrobcem sýrů a řezníkem. Je zbytečné chodit daleko, když mám všechno blízko a většinou to je kvalitní. Naším cílem je také přinést jistou dynamiku do obcí, kde zastavujeme,“ zdůrazňuje restauratér.
„Rozvířilo to trochu hladinu našeho života,“ potvrzuje Jacques Barbecot, starosta Pulvérieres, obce o 420 obyvatelích, kde se autobus dočasně zastavil. „Umožňuje to lidem, kteří nemají ve zvyku chodit do restaurací ve městě, aby objevili velkou kuchyni,“ dodává.
Pojízdná restaurace neláká jen místní: 40 procent hostů pochází z daleka, často až ze Švýcarska, z Belgie a dokonce i z Velké Británie. Rezervace začínají vždy 21. prosince a restaurace je hned obsazena na rok dopředu.
Bez ohledu na takový úspěch ale manželé další autobusy přikoupit nechtějí. „To už bych pak nebyl kuchařem,“ říká Charles Moncouyoux, který počítá s tím, že se svým podnikem v dohledné době skončí. Manželé chtějí ještě „dva nebo tři roky“ objíždět obce v Auvergne, než se pustí do dalšího projektu, nového a překvapivého. Ten je však zatím tajemstvím.
Zdroj: ČTK
