Současný dodavatelský řetězec prochází náročným období, které pravděpodobně vyústí v zásadnější změny v jeho podobě. Nakolik tyto problémy ovlivní českou ekonomiku? Jaký bude další vývoj a může tato situace přinést i nějaké pozitivní stránky pro české hospodářství? O odpovědi na tyto otázky jsme požádali PhDr. Petra Gapka, hlavního ekonoma MONETA Money Bank.
Nakolik ovlivní současné problémy dodavatelského řetězce (nedostatek materiálů, nedostatek lidí, problémy v dopravě a další) českou ekonomiku a jaké to bude mít další konsekvence?
Česká ekonomika je hodně otevřená, což znamená, že je do velké míry závislá na mezinárodním obchodě. Vyvážíme spoustu výrobků, mezi kterými hrají prim osobní auta. Na druhou stranu ale k jejich produkci potřebujeme dovést materiál, jelikož na suroviny nejsme nejbohatší. To na jednu stranu způsobuje, že se v naší ekonomice projevují globální vlivy, na stranu druhou právě tato otevřenost přinesla většinu ze současného blahobytu. Nesmíme ale zapomínat i na strukturální problém českého trhu práce, na kterém chybí kvalifikovaná pracovní síla. Už nyní spousta výrobních společností spoléhá na zahraniční pracovníky a je jasné, že jediná cesta vpřed je pokračovat s automatizací a robotizací výroby.
Problémy v dodavatelských řetězcích už českou ekonomiku ovlivňují. Vidět to bylo na HDP ve třetím kvartále letošního roku, které meziročním růstem o 2,8 % zaostal za očekáváním. Ještě větší dopad se dá očekávat v kvartále čtvrtém, jelikož nedostatek materiálu se začal projevovat až po létě a naplno se do výroby promítl v průběhu října.
Negativní dopad čekají ekonomové i minimálně v první polovině příštího roku, a proto poslední makroekonomické prognózy od České národní banky, Ministerstva financí a České bankovní asociace snížily odhad ekonomického růstu pro příští rok, a to na úroveň kolem dvou až dvou a půl procenta. Důvody hledejme nejen v problémech s dodávkami vstupů do výroby, ale například i v rychle rostoucích spotřebitelských cenách, které snižují poptávku domácností, a v rostoucích úrokových sazbách, které motivují spotřebitele a firmy spíše spořit než si půjčovat.
Jaký bude podle vás další vývoj a kdy se dá očekávat, že se situace stabilizuje?
Ve druhé půlce příštího roku by se výrobní a dopravní kapacity měly plně přizpůsobit poptávce a nedostatek by měl odplynout. Rizikem ale zůstává současný pandemický vývoj. Pokud se nám nepodaří zkrotit COVID-19, může být ekonomický vývoj dál razantně poznamenán, zejména v odvětvích, která jsou založena na fyzické přítomnosti (např. cestovní ruch, pohostinství apod.).
Pro příští rok tak analytici předpovídají růst kolem 4 procent s tím, že silnější by měla být spíše druhá polovina příštího roku, ve které se předpokládá návrat k normální produkci.
Říká se, že každá krize nutí k vyšším výkonům, hledání nových cest a ve finále k posunu a zlepšení. Dá se v tomto případě na konci očekávat pro české hospodářství nějaký pozitivní efekt?
Každá krize přinese mimo spousty problémů i pozitiva. Nejinak tomu bude i u této dodavatelské krize. Dá se předpokládat, že výrobci si uvědomí do větší míry riziko dodavatelů a vyvinou metody, jak toto riziko omezit. Mezi některé může patřit třeba větší diverzifikace mezi dodavateli. Jinými slovy výrobci, kteří nyní spoléhají na jednoho klíčového dodavatele, se budou snažit, tam, kde je to možné, rozložit objednávky mezi vícero dodavatelů.
Mezi efekty může patřit třeba i snaha hledat alternativní vstupy do produkce nebo přeorientovaní produkce na lokální dodavatelské řetězce. To může vést k potřebě investic do vědy a výzkumu, které by jinak nebyly realizovány. Všechno to jsou ale pouze domněnky, které jsou založené na předpokladu, že se současné problémy přetaví do ekonomického růstu a nerozpustí se v recesi způsobené bojem proti stále se šířící epidemii COVID-19.
Zdroj : LN, Markéta Vojáčková
