[quote]Podle článku Eurostatu, který byl součástí průzkumu využívání informačních a komunikačních technologií (ICT) a elektronického obchodování v podnicích v roce 2017 v loňském roce 16 % podniků se sídlem v EU s nejméně 10 osobami obdrželo objednávky prostřednictvím webových stránek nebo prostřednictvím aplikací.[/quote]
Webový prodej zahrnuje jak prodej jednotlivým spotřebitelům, tak dalším podnikům. Podíl podniků v EU, které provádějí prodej přes webové stránky byl relativně stabilní; vzrostl z 12 % v roce 2010 na zhruba 16 % v roce 2014. Mezi těmi podniky v EU s prodejem po webu v roce 2016 téměř všechny (97 %) prodávaly do své vlastní země, zatímco méně než polovina (44 %) prodávala zákazníkům v jiných členských státech EU a více než čtvrtina (28 %) zákazníků byla mimo EU.
Webový prodej může podnikům nabídnout prostředky pro expanzi mimo národní hranice a oslovení zákazníků (podniků nebo spotřebitelů) bez ohledu na jejich zeměpisnou polohu. Evropská komise si klade za cíl vytvořit jednotný digitální trh, kde je elektronický obchod mezi členskými státy stejně hladký jako prodej tradičního kamene a malty v jakékoli zemi. Přesto téměř 2 z každých 5 podniků z EU, kteří v roce 2016 prodávají na webových stránkách v jiných členských státech EU, ohlásily potíže, zejména kvůli nákladům na doručení a / nebo jazykové bariéry.
1 ze 4 podniků prodával na webu v Irsku, Švédsku a Dánsku
Mezi členskými státy EU v roce 2016 využívalo internetový prodej přibližně čtvrtina podniků v Irsku (26 %), Švédsku (25 %) a Dánsku (24 %), před Nizozemskem (22 %) a Belgií (21 %). Nejvýše 1 z 10 podniků využívalo internetový prodej v Rumunsku (7 %), Bulharsku a Polsku (po 9%), Itálii a Lotyšsku (po 10 %).
Prodej přeshraničních prodejů po webu v rámci EU je nejběžnější pro podniky na Kypru a Rakousku.
Téměř všechny podniky v EU s prodejem na internetu prodávají národním zákazníkům, existují však výrazné rozdíly mezi členskými státy pro prodej v zahraničí („přeshraniční elektronický obchod“).
Největší podíl podniků EU s prodejem přes webové stránky v roce 2016, které prodávají zákazníkům v jiných členských státech EU, bylo na Kypru (71 %) a Rakousku (69 %), následovalo Lucembursko (61 %), Litva (57 % Itálie, Řecko a Malta (55 %). Naproti tomu šlo o třetinu nebo méně podniků ve třech severských členských státech – Finsku (24 %), Dánsku (30 %) a Švédsku (33 %), v Rumunsku (28 %).
Obchod s nečlenskými zeměmi EU dosáhl přes polovinu (62 %) pouze Kypr, za ním byla Malta (44 %), Irsko (41 %), Portugalsko (40 %), Řecko a Rakousko (po 39 %).
Poplatky za dopravu představují hlavní překážku odchodu přes hranice v EU
Většina (59 %) podniků EU, které obdržely objednávky prostřednictvím webové stránky nebo aplikací v roce 2016, neuvedla při prodeji po webu do jiných členských států EU žádné obtíže. Přesto téměř 4 z 10 (38 %) uvádějí zhoršující faktory. Jednalo se především o ekonomické důvody, jako jsou vysoké náklady na dodání nebo vrácení výrobků (27 %), technické překážky, jako je nedostatek znalostí cizích jazyků (13 %) nebo úprava označování výrobků (9 %) a / například k řešení stížností a sporů (12 %).
Metody a definice
Údaje uvedené v této zprávě vycházejí z výsledků průzkumu Evropské unie o používání ICT a elektronickém obchodování v podnicích v roce 2017. Tento průzkum se týkal podniků s nejméně 10 zaměstnanci ve výrobě; elektřině, plynu a páry; zdroje vody; stavebnictví; velkoobchodu a maloobchodu, opravy motorových vozidel a motocyklů; přeprava a skladování; ubytovací a stravovací služby; informace a komunikace; nemovitost; odborné, vědecké a technické činnosti; administrativní a podpůrné činnosti; opravy počítačů a komunikačních zařízení.
Webové prodeje jsou prodejem jak firmám, tak jednotlivcům prostřednictvím internetového obchodu (webový obchod, trh s elektronickým obchodem), prostřednictvím webových formulářů na internetových stránkách nebo extranetu nebo prostřednictvím „aplikací“ bez ohledu na to, jak se web přistupuje (počítač, mobilní telefon atd.).
Přeshraniční doručení balíků: Co se mění?
Vysoké ceny přeshraničních zásilek jsou jednou z největších překážek pro spotřebitele a maloobchodníky, zejména malé a střední podniky, které by chtěly koupit a prodávat online v celé EU. Při veřejné konzultaci o doručování balíků a průzkumu Eurobarometru o elektronickém obchodování byla určena nižší cena za přeshraniční doručení jako hlavní zlepšení, které by podnikům a spotřebitelům nakupovalo a prodávalo více online.
Nedostatek transparentnosti ohledně cen dodávek balíčků povzbuzuje operátory, aby udržovali ceny, které jsou v některých případech nepřiměřeně vysoké. Lepší dodávka balíků by také povzbudilo spotřebitele, aby si vybrali ze širší škály produktů a e-maloobchodníků, aby se dostali na nové trhy. Na rozdíl od toho, co si lidé myslí, vysoké přeshraniční ceny balíků ne vždy odrážejí příslušné náklady.
Například cena srovnatelného standardního balíčku o hmotnosti 2 kg by mohla být velmi vysoká v jedné zemi a mnohem nižší v druhé zemi, a to i v případě, že oba mají podobné náklady na pracovní sílu a pozemky a podobnou vzdálenost. Odeslání zásilky z Nizozemska do Španělska by stálo 8,73 EUR, zatímco dělat totéž v opačném případě by stálo 30,37 EUR. Ekonometrická studie o cenách dopisů a balíků provedená Univerzitou Saint-Louis také ukazuje, že ceny přeshraničních balíků jsou v průměru 3 až 5krát vyšší než jejich domácí ekvivalent pro všechny produkty. Rozdílné vnitrostátní právní rámce a rozdíly ve způsobu provádění směrnice o poštovních službách (směrnice 97/67 / ES) znamenají, že vnitrostátní poštovní regulátoři nemají informace, které potřebují k posouzení cen a sledování provozovatelů balíků, kteří jsou činní na trzích dodávek. Cílem nařízení je zlepšit situaci posílením regulačního dohledu a zajištěním transparentnosti cen za dodání balíků v EU.
Nařízení obsahuje nová ustanovení pro zvýšení transparentnosti cen a zlepšení regulačního dohledu na trhu přeshraničních balíků EU:
– Aby bylo možné vyřešit nedostatek informací a zlepšit regulační dohled, musí operátoři dodávek balíků poprvé předložit soubor základních údajů vnitrostátním regulačním orgánům, včetně informací o subdodavatelích;
– Opatření týkající se cenové průhlednosti se budou vztahovat na poskytovatele služeb doručování balíků na definovaný soubor nejčastěji používaných služeb pro jednotlivé spotřebitele a malé a střední podniky;
– vnitrostátní regulační orgány posuzují, zda nejsou poplatky za služby přeshraničních přepravních zásilek nepřiměřeně vysoké, pokud podléhají povinnosti univerzální služby;
– V souladu se směrnicí o právech spotřebitelů budou obchodníci poskytovat spotřebitelům jasné informace o cenách účtovaných za přeshraniční doručení balíků a stížnosti zákazníků.
– Poskytovatel služeb doručování zásilek je zapojen do odbavování, třídění nebo distribuce balíků. Samotná doprava, pokud není poskytována společně s jednou z těchto činností, se nepovažuje za zásilkovou službu. To se týká poskytovatelů všeobecných služeb, ale také společností expresních dodávek nebo jakékoli společnosti, která se zabývá povolováním, tříděním a distribucí (nad 50 pracovníků nebo činných v několika členských státech).
– Povinnost poskytovat všeobecné služby je stanovena ve směrnici o poštovních službách. Členské státy musí zajistit, aby občanům byla poskytována poštovní služba určené kvality kdekoli na jejich území za přijatelnou cenu. Měly by zajistit, aby kontaktní a přístupové body byly schopny zvládnout potřeby svých uživatelů a aby byla zaručena univerzální služba nejméně 5 pracovních dnů týdně (včetně 1 sběru a 1 doručení denně). Podnik, který je předmětem této povinnosti, je poskytovatelem všeobecných služeb.
Balík je definován v nařízení jako položka, která váží méně než 31,5 kg a její nejmenší rozměr přesahuje 20 mm. Vnitrostátní regulační orgány posuzují, zda nejsou tarify za služby v oblasti přeshraničních přepravních zásilek nepřiměřeně vysoké, pokud podléhají povinnosti univerzální služby. Služby, na které se vztahuje povinnost poskytovat všeobecné služby, by měly být dostupné a jejich sazby souvisely s náklady na službu. Cílová kritéria jednoznačně ovlivňují náklady na dodání, například domácí tarify v zemi původu a konečné místo určení, jakož i zvláštní náklady na dopravu nebo manipulaci a objem zásilek. Vnitrostátní regulační orgány (NRO) již posuzují dostupnost výběru (vnitrostátních) poštovních služeb a vědí, jak lze hodnotit cenovou dostupnost tarifů. Mohli by zvážit, zda zranitelní spotřebitelé a malé podniky mohou nakupovat určité služby, srovnávání cen a počet hodin, které musí někdo pracovat, aby mohli poslat určitou poštovní zásilku. Komise vydá pokyny, které pomohou zajistit harmonizované posouzení v celé EU.
Nařízení neuplatňuje hranici ceny dodávky, ale doplňuje samoregulační iniciativy, které přijaly poštovní operátoři, aby zlepšily kvalitu a pohodlí přeshraničních služeb doručování balíků. Komise posoudí pokrok dosažený v roce 2020 a posoudí, zda jsou zapotřebí další opatření. Přezkum se shoduje s příští zprávou o uplatňování směrnice o poštovních službách.
Přeshraniční trh balíků není pro všechny odesílatele konkurenceschopný. V mnoha zemích mají zákazníci, kteří chtějí zasílat jednotlivé nebo malé zásilky, zejména ve vzdálených a okrajových oblastech, velmi omezený výběr přeshraničních doručovacích služeb. Cílem nařízení je stanovit selhání trhu pro malé společnosti a ohrožené spotřebitele s malým objemem, kteří nemají vyjednávací pravomoc k získání lepších podmínek prostřednictvím dohodnutých sazeb. Nelegislativní opatření související s cestovní mapou pro balíčky v roce 2013 dosud nezlepšila ani cenovou dostupnost, ani regulační dohled. Cílené nařízení, které zvýší transparentnost a dostupnost cen přeshraničních služeb doručování balíků a umožní regulačním orgánům lepší dohled nad rostoucím počtem poskytovatelů balíkových služeb v rámci EU, zlepší elektronický obchod pro spotřebitele a podniky, zejména ty nejmenší , kteří mohou využít rostoucího evropského online trhu.
S cílem zlepšit cenovou transparentnost Komise zveřejní tarify pro doručení balíků na internetových stránkách, aby spotřebitelé a prodejci elektronických komunikací mohli srovnávat vnitrostátní a přeshraniční sazby mezi členskými státy a mezi poskytovateli. Internetové stránky zvýrazní nejvyšší tarify; to by mělo povzbudit spotřebitele a malé e-maloobchodníky, aby hledali lepší řešení a poskytovatelé nabízeli lepší služby. Nová pravidla zlepší elektronický obchod pro spotřebitele a podniky, zejména malé a střední podniky, které mohou využít rostoucího evropského online trhu.
Opatření týkající se transparentnosti cen se budou vztahovat na všechny poskytovatele balíkových služeb pro definovaný soubor nejpoužívanějších služeb pro jednotlivé spotřebitele a malé a střední podniky. Tyto informace budou předány Komisi a zveřejněny na veřejné internetové stránce v každém kalendářním roce.
Vnitrostátní regulační orgány (NRA) budou odpovědné za shromažďování cen určitých služeb poskytovatelů balíkových služeb a posuzování dostupnosti těch, na které se vztahuje povinnost poskytovat všeobecné služby. Budou rovněž odpovědni za shromažďování základních informací o činnostech všech poskytovatelů balíkových služeb, jako jsou jména a adresy poskytovatelů; služby, které nabízejí, a podmínky prodeje, včetně postupů při podávání stížností; roční obrat za služby doručování balíků a počet dodaných zásilek; počtu pracovníků a základních informací o subdodavatelích.
Pouze poskytovatelé balíkových zásilek, kteří dosud neposkytnou informace vnitrostátním poštovním regulátorům, budou mít další odpovědnost. Ve skutečnosti v souladu se zásadou „pouze jednou“ nařízení předpokládá, že poskytovatelé předloží informace vnitrostátnímu regulačnímu orgánu, pokud tento orgán tyto informace již nepožádal a neobdržel.
S cílem omezit administrativní zátěž by měl být přenos dat poskytovateli balíčků, vnitrostátními regulačními orgány a Komisí elektronický, například tím, že by bylo umožněno používání e-
podpisy stanovené v nařízení o elektronickém zasílání eIDAS.
Poskytovatelé služeb doručování balíků, kteří působí pouze v jedné zemi EU a zaměstnávají méně než 50 osob, budou z povinnosti poskytovat informace osvobozeni.
Nařízení je přímo závazné pro všechny členské státy; je konkrétní a specifická a pomáhá zabránit další regulační fragmentaci. Vytvoření cenové stránky EU a posouzení cenové dostupnosti musí splňovat přísný časový harmonogram, který je stanoven v nařízení. Vyžaduje také, aby země EU stanovily sankce za porušení tohoto nařízení a přijaly veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby bylo nařízení provedeno. Smlouvy o EU v případě potřeby stanoví právní nástroje umožňující Komisi zajistit dodržování závazků.
Další akce týkající se problémů spojených s přeshraničním doručením balíků probíhají. Poskytovatelé všeobecných služeb EU zavedli již přeshraniční postup pro vyřizování stížností a zavázali se k zavedení nových služeb, jako jsou přeshraniční sledování a sledování a společné značky. Komise v této oblasti pravidelně sleduje pokrok. Dvě asociace elektronického obchodování, EMOTA a E-commerce Europe, vyvinuly evropské značky důvěryhodnosti pro elektronický obchod, které zahrnují funkce dodávání. Komise připravila žádost o normalizaci pro Evropský výbor pro normalizaci (CEN), který zahrnuje vypracování norem kvality pro dodávání přeshraničních balíků. V roce 2018 Komise zahájí s podporou Evropského parlamentu komplexní studii o dynamickém rozvoji přeshraničního elektronického obchodu prostřednictvím efektivního poskytování balíků, přičemž se zaměří na potřeby spotřebitelů a maloobchodníků.Nová pravidla v nařízení vstoupí v platnost 20 dní po zveřejnění v Úředním věstníku EU. Vzhledem k tomu, že se trhy se službami přepravy balíků rychle mění, Komise přehodnotí účinnost a účinnost tohoto nařízení s přihlédnutím k vývoji elektronického obchodu a předloží Evropskému parlamentu a Radě v roce 2020 pravidelnou hodnotící zprávu a každé tři roky. Tato zpráva by měla být případně doprovázena návrhy na přezkoumání Evropskému parlamentu a Radě.
