Průzkum zjistil, že tři čtvrtiny dodavatelských řetězců spolupracují s větším počtem dodavatelů, protože společnosti mění své globální strategie s ohledem na svět, který přechází k protekcionismu a geopolitické nestabilitě.
Podle celosvětového průzkumu Trade in Transition, kterého se zúčastnilo více než 3 500 vedoucích pracovníků dodavatelských řetězců, 88 % organizací mění geografickou konfiguraci svých dodavatelských řetězců, přičemž 46 % usiluje o diverzifikaci, 22 % zavádí tzv. nearshoring a regionalizaci, 20 % mění své dodavatelské řetězce a pouze 12 % uvádí, že se nepřizpůsobuje.
To vede k tomu, že většina společností přijímá nové dodavatele, protože se snaží snížit riziko v celém svém dodavatelském řetězci, neboť 75 % uvedlo, že spolupracuje s více, nikoliv méně dodavateli.
Lepší partneři, ne více zásob
Společnosti si v posledním desetiletí více uvědomují rizika a měnící se geopolitické prostředí znamená, že se více upřednostňují spolehliví dodavatelští partneři, zejména proto, že se zdá, že se firmy nadále obávají o udržení cash flow v prostředí vyšších úrokových sazeb, což znamená, že nemohou zvyšovat zásoby, aby se staly odolnějšími.
Průzkum zjistil, že nejlépe hodnoceným důvodem pesimismu mezi vedoucími pracovníky dodavatelských řetězců je možnost „prodlouženého období vysoké inflace a úrokových sazeb“, který zvolila třetina respondentů, zatímco průměrné zásoby rezerv se snížily z 10,2 týdne v roce 2022 na 8,6 týdne v roce 2024, přičemž znatelný 10% pokles zaznamenali ti, kteří uvedli více než měsíční zásoby rezerv.
Tato čísla naznačují, že firmy musí i nadále zůstat relativně štíhlé, a to i při zvyšování odolnosti. Pouze 20 % dotázaných uvedlo, že držení zásob je účinnější než diverzifikace.
Přátelé s výhodami
Pokud jde o to, kam se přesměrovávají zdroje, na prvním místě se umístil „friendshoring“, což je praxe centralizace zdrojů a výroby v rámci politicky spřízněných bloků, kde je nižší riziko, že budou zavedena obchodní omezení. Tuto možnost zvolilo 34 % respondentů, následovaly paralelní nebo duální dodavatelské řetězce (32 %) a pak umístění do stabilnějších, ale ne nutně politicky spřízněných zemí (27 %).
V případě posledně jmenované volby si stále více vedoucích pracovníků uvědomuje význam zemí, které jsou vnímány jako nezařazené nebo neutrální, přičemž průzkum jako příklady stále klíčovějších hráčů v mezinárodním obchodu a výrobě uvádí Brazílii, Indii, Mexiko, Vietnam a Spojené arabské emiráty.
V případě tohoto typu lokalit 71 % respondentů uvedlo, že poskytují „stabilní a rozmanité obchodní, hospodářské a investiční příležitosti (PZI)“, a 69 % se domnívá, že mohou „vyplnit mezery v dodávkách vzniklé v důsledku obchodních konfliktů mezi hlavními geopolitickými bloky“.
Nicméně 62 % respondentů poznamenalo, že udržení tohoto statusu by mohlo být v budoucnu náročné, a 63 % si myslí, že obchodování s těmito neutrálními zeměmi by mohlo být náročné kvůli rozdílům v regulačních normách.
Přizpůsobení se nové realitě
Pokud jde o potenciálně pozitivní vývoj v dodavatelských řetězcích, respondenti byli nejvíce nadšeni z technologií. Čtyřicet jedna procent z nich uvedlo, že nové technologie zvýší efektivitu a přehlednost v rámci dodavatelských řetězců.
Celkové vyhlídky jsou poháněny „třemi silami: posunem geopolitiky, změnou klimatu a novou vlnou umělé inteligence a automatizace,“ uvedl John Ferguson, globální lídr pro novou globalizaci ve společnosti Economist Impact, která zprávu vypracovala.
Poznamenal však také, že „podniky neustupují z mezinárodního obchodu, nýbrž se staví čelem k výzvě“, přičemž 20 % z nich doufá, že nové obchodní dohody sníží cla a obchodní bariéry i s ohledem na směřování geopolitiky.
„V této nové kapitole globalizace budou mít nejlepší předpoklady k vítězství firmy, které zároveň kombinují řízení rizik s experimentováním s umělou inteligencí a otevřeností,“ uzavřel Ferguson.
Zdroj: REUTERS EVENTS SUPPY CHAIN
|
