Dodávky, které do obchodu nedorazí včas a v plném rozsahu, přicházejí severoamerické výrobce potravin, nápojů a spotřebního zboží zhruba na 100 miliard dolarů ročně. Podle nové analýzy softwarové firmy Cleo přitom přímé pokuty tvoří jen malou část – devět desetin ztrát připadá na nepřímé dopady, jako jsou ušlé tržby nebo ztráta místa v regálu.
Dodávka splňující ukazatel OTIF (on-time, in-full) musí k odběrateli dorazit v dohodnutém čase a v objednaném množství. Když se to nepovede, obchodní řetězce výrobcům strhávají z faktur smluvní srážky a pokuty. Tyto přímé náklady jsou podle analýzy nejviditelnější, tvoří však jen menší část celkové ztráty. Cleo je odhaduje na 10 až 11 miliard dolarů ročně, zatímco nepřímé škody dosahují 85 až 90 miliard dolarů. Výpočet se týká výrobců v USA a Kanadě.
Mezi nepřímé dopady patří ušlé prodeje ve chvíli, kdy zboží chybí v regálu, slabší zastoupení výrobku na prodejně, přebytečné zásoby držené jako pojistka i neefektivita ve výrobě. Podle generálního ředitele společnosti Cleo Maheshe Rajasekharana může jediná nesplněná dodávka výrobce připravit o další objednávku, o místo v regálu i o dobré postavení u obchodního partnera. Srážky z faktur podle něj zachycují jen zlomek skutečné škody.
Příčiny selhání často vznikají dlouho předtím, než kamion vyjede ze skladu. Analýza jmenuje nepřesné prognózy poptávky, pozdě předávané objednávky a výkyvy vyvolané akčními nabídkami, které mohou přetížit výrobní i přepravní kapacity. Výrobci se navíc často soustředí hlavně na vymáhání neoprávněných srážek. Takové spory sice část peněz vrátí, spolehlivost dodávek ale nezlepší – a právě ta rozhoduje o budoucích pokutách i obchodních výsledcích.
Hlavní problém vidí vedení firmy v roztříštěné odpovědnosti. Logistika, finance a obchod sledují každý jen svůj díl ukazatele, ale souvislostmi mezi nimi se nikdo soustavně nezabývá. Rajasekharan proto doporučuje, aby se OTIF stal společnou prioritou celé firmy a měl jasně určeného vlastníka, který odpovídá za celý finanční dopad. Cestu vidí v takzvané orchestraci dodavatelského řetězce, tedy v propojení dat a procesů tak, aby se problémy daly zachytit dřív, než se promění v obchodní ztráty.
Zlepšení se podle analýzy vyplatí. Pokud by výrobci zvýšili podíl dodávek splňujících OTIF o 5 až 10 procentních bodů, mohli by na severoamerickém trhu získat zpět hodnotu 11 až 23 miliard dolarů.
Ukazatel OTIF přitom není jen americkou specialitou. Přesnost a úplnost dodávek sledují a ve smlouvách vyžadují také obchodní řetězce v Evropě a v Česku, zejména u potravin a čerstvého zboží s pevnými časovými okny pro příjem do distribučních center. Otázka, kdo ve firmě za spolehlivost dodávek skutečně odpovídá, je proto stejně aktuální i pro české dodavatele potravin a spotřebního zboží.
Zdroj: eLogistika.info
