Výběr známých letadel vyráběných po druhé světové válce v továrně Aero (v pátek 12. října bude představen nový letoun L-39NG):
L-29 Delfín
– Cvičný letoun vyvinuli koncem 50. let minulého století, první exemplář vzlétl v dubnu 1959. Mezi roky 1963-1974 vzniklo více než 3500 letounů, které se staly standardním cvičným strojem armád Varšavské smlouvy. Nejvíce, na 2000, jich odebral Sovětský svaz, čs. vojenské letectvo postupně zařadilo do výzbroje zhruba 400 delfínů. Kromě cvičné varianty existovala i průzkumná či akrobatická, v mnoha zemích zejména v Africe a Asii sloužily L-29 také jako lehké bitevníky.
– Elegantní dvoumístný Delfín je 10,8 metru dlouhý, 3,1 metru vysoký a má rozpětí křídel 10,3 metru. Maximální rychlost letounu poháněného jedním proudovým motorem je 655 kilometrů v hodině. Jejich vojenská kariér ale už prakticky všude skončila, výjimkou jsou podle dostupných údajů již jen Angola a Gruzie. Delfíny, podobně jako později modernější stroje L-39 Albatros, se po vyřazení z armády často ocitly u civilních provozovatelů. Populární jsou například v USA.
L-39 Albatros
– Vznikl v 60. letech jako nástupce typu L-29 a dosáhl ještě většího úspěchu než Delfín. Prototyp stroje vzlétl v listopadu 1968 a během let se stal nejvíce používaným proudovým letounem na světě. Za své rozšíření vděčí jak letovým vlastnostem a odolné konstrukci, tak skutečnosti, že se stal jednotným výcvikovým typem armády Varšavské smlouvy – tedy s výjimkou Polska, kde používali vlastní typ PZL TS-11 Iskra, který přitom generačně odpovídal spíše Delfínu.
– Letounů původní varianty L-39 se mezi roky 1970-1997 vyrobilo přes 2800 a sloužily či slouží v téměř 40 zemích po celém světě. Kromě vojenských letectev si po skončení studené války získal popularitu civilních provozovatelů, zejména v USA. Kromě cvičných účelů umí Albatrosy plnit i lehké bitevní úkoly, verze L-39ZO byla proto mimo jiné vybavena čtyřmi křídelními závěsníky, varianta s označením ZA pak nesla také rychlopalný kanón pod trupem.
L-159 ALCA
– Pokročilý lehký bojový letoun (Advanced Light Combat Aircraft) vznikl na základě cvičného L-59, což byla evoluce původního Albatrosu. Ambiciózní program měl být záchranou společnosti Aero Vodochody po ztrátě východních trhů i jedním z pilířů českého zbrojního průmyslu. Na rozdíl od letounu L-39 se ale L-159 přes opakovanou snahu ve světě prorazit nepodařilo. Kromě české armády si ho pořídil jen v roce 2015 Irák, který alky nasadil do bojů proti Islámskému státu.
– Prototyp jednomístného stroje vybaveného západní avionikou i motorem vzlétl v létě 1998, české letectvo jich v letech 2000 až 2003 převzalo 72. Většina jich ale zůstala zakonzervovaná v hangáru, vzdušné síly do provozu zařadily jen 28 letounů (z toho čtyři dvoumístné cvičné). Prodat přebytečné stroje se podařilo teprve v roce 2015, kromě iráckého letectva si 21 letounů pořídila americká firma Draken International, jejíž letouny simulují protivníka při výcviku vzdušného boje.
L-39NG
– Projekt stroje, který vychází z původní aerodynamické koncepce L-39, představilo Aero už před čtyřmi roky. Počítal přitom se dvěma fázemi, v první se počítá s tím, že se do již používaných letadel namontuje nový úspornější motor americké výroby a také modernější přístrojové vybavení (uživatelé přitom budou moci oboje později znovu použít ve zbrusu nových letounech). Tento proces vyvrcholil loni na podzim dokončením letounu označeného L-39CW.
– Součástí druhé fáze je pak vývoj vývojem nového letounu, který nese označení L-39NG (Next Generation) a sdílí hlavní tvary původního Albatrosu. Drak stroje, který nyní Aero představí, je z velké části vyroben z kompozitních materiálů, výraznou změnou je umístění nádrží do křídel. L-39 i odvozené typy totiž měly kromě trupu palivo v přídavných nádržích na koncích křídel. Díky takzvanému „mokrému křídlu“ vzroste dolet, ale zlepší se aerodynamické vlastnosti stroje.
Zdroj: ČTK
