Zdroj: Pixabay.com

[quote]V minulých týdnech jsme zveřejnili, a ještě zveřejníme řadu článků k realizaci sociálního pilíře. Tento článek obsahuje všechny záměry, které se postupně mají realizovat. Složitost je v tom, že jsou z pohledu těch, kdož chtějí svoji sociální budoucnost zajistit vlastní prací a úsilím. Diskuse sociálních partnerů, na kterou Komise sází, se ale také bude muset zabývat problematikou těch, kdož nechtějí ani pracovat, ani se na práci připravovat[/quote]

  1. Podle článku 3 smlouvy o EU je Unie zaměřena mimo jiné na podporu blahobytu svých lidí a práci pro udržitelný rozvoj Evropy založený na vyváženém ekonomickém růstu a stabilitě cen, vysoce konkurenceschopné sociální tržní ekonomice, zaměřené na plnou zaměstnanost, sociální pokrok, a vysokou úroveň ochrany a zlepšení kvality životního prostředí. Unie bude bojovat se sociálním vylučováním a diskriminací, podporovat sociální spravedlnost a ochranu, rovnost mezi muži a ženami, mezigenerační solidaritu a ochranu práv dítěte.
  2. Podle článku 9 Smlouvy o EU Unie při stanovení a uplatnění svých politik a aktivit vezme v úvahu požadavky spojené s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, záruk přiměřené sociální ochrany, boj proti sociálnímu vylučování a za vysokou úroveň vzdělání, školení a ochrany lidského zdraví.
  3. Článek 151 Smlouvy o fungování EU uvádí, že Unie a členské státy se zřetelem na základní sociální práva, jako jsou v Evropské chartě podepsané v Turíně 18. října 1961 a  Chartě základních práv pracujících Společenství 1989 mají mít za cíl podporu zaměstnanosti, zlepšování životních a pracovních podmínek k umožnění jejich harmonizace, aby se zachovala zlepšená přiměřená sociální ochrana, dialog mezi managementem a prací, , rozvoj lidských zdrojů s ohledem na trvalou zaměstnanost a boj proti vylučování.
  4. Článek 152 SFEU stanoví, že Unie uznává a podporuje úlohu sociálních partnerů na jejich úrovni, s uvážením diverzity národních systémů. Je to k usnadnění dialogu mezi nimi a respektování jejich autonomie.
  5. Charta základních práv EU, poprvé vyhlášená na Evropské radě v Nice 7. prosince 2000, zajišťuje a podporuje řadu základních zásad, které jsou zásadní pro evropských sociální model. Ustanovení této Charty jsou určena institucím, orgánům, úřadům a agenturám EU s patřičným zřetelem na zásadu subsidiarity a členským státům jen když uplatňují unijní právo.
  6. SFEU obsahuje ustanovení opravňující Unii zahrnout některá ustanovení vztahující se mimo jiné na svobodu pohybu pracujících (články 45 až 48), právo usídlení (článek 49 až 55), sociální politiku (článek 151 až 161) podporu dialogu mezi managementem a prací (článek 154), včetně dohod uzavřených a uplatněných na úrovni Unie (článek 155). rovné mzdy pro muže a ženy za stejnou práci (článek 157), příspěvek na rozvoj kvality vzdělání a profesní kvalifikace, (články 165 a 166), unijní akce doplňující národní opatření a posilování spolupráci na poli zdraví (článek 168), ekonomickou, sociální a územní soudržnost, (článek 174 až 178), vytváření a posouzení realizace směrnic pro zaměstnání (článek 148) a obecněji aproximaci legislativy (články 114 až 117).
  7. Evropský parlament vyzval k solidnímu Evropskému pilíři sociálních práv k posílení sociálních práva poskytnutím pozitivního vlivu na život lidí krátkodobě a střednědobě a umožnění podpory evropské konstrukce v 21. století. [1]
  8. Dokončení společného evropského trhu v minulých desetiletích bylo provázeno rozvojem solidního sociálního acquis, které vyústilo v procesu svobody pohybu, životních a pracovních podmínek, rovností mezi ženami muži, zdraví a bezpečnost při práci, sociální ochranu, a vzdělání a odborné výuky. Zavedení eura poskytlo EU stabilní společnou měnu sdílenou 340 miliony občanů v 19 členských státech, usnadňující jim denní život a ochranu proti finanční nestabilitě. Unie se také významně pozvedla zvýšením ekonomických příležitostí a podporou sociálního pokroku napříč kontinentem.
  9. Trhy práce a komunity se rychle vyvíjejí, s novými příležitostmi a novými výzvami z globalizace, digitální revoluce, změny pracovních vzorů a společenství a demografického vývoje. Výzvy, jako významná nerovnost, dlouhodobost, a nezaměstnanost mladých nebo intergenerační solidarita jsou často v členských státech obdobné, i když se liší stupněm.
  10. Evropa ukazuje svoje odhodlání překonat finanční a hospodářskou krizi a jako výsledek zaměřené akce je nyní ekonomika Unie stabilnější, s úrovní zaměstnanosti bezprecedentně vysokou, stálým poklesem nezaměstnanosti. Nicméně sociální důsledky krize byly dalekosáhlé: od mladých a dlouhodobě nezaměstnaných po riziko chudoby; soustředit se na tyto následky zůstává mezi naléhavými prioritami.
  11. Zaměstnanost a sociální výzvy, jimž čelí Evropa, jsou důsledkem relativně mírného růstu, který má kořeny v nevyužitém potenciálu z hlediska participace na zaměstnanosti a produktivitě. Ekonomický a sociální pokrok jsou propletené a vytvoření Evropského pilíře sociálních práv by mělo být součástí širšího úsilí o vytvoření více inkluzivního a udržitelnějšího modelu růstu zlepšujícího evropskou konkurenceschopnost a lepší místo pro investice, vytváření pracovních míst a podpory sociální soudržnosti.
  12. Záměrem Evropského pilíře sociální práv je posloužit jako návod k efektivní zaměstnanosti a sociálním výstupům odpovídajícím současným a budoucím výzvám přímo zaměřeným na plnění základních potřeb lidí a k zajištění lepšího zavedení a uplatnění sociálních práv.
  13. Silnější důraz na zaměstnanost a sociální výkonnost je zejména důležitý zvýšením odolnosti a prohloubením Hospodářské a měnové unie. Proto je Evropský pilíř sociálních práv zaměřen zejména na eurooblast, je ale určen pro všechny členské státy.
  14. Evropský pilíř sociálních práv vyjadřuje základní zásady a práva pro spravedlivé a dobře fungující trhy práce a systémy spokojenosti Evropy 21. století. Znovu potvrzuje práva již uvedená v acquis. Přidává nové zásady určené výzvami ze sociálního, technologického a ekonomického rozvoje. Aby byly právně vynutitelné, zásady a práva vyžadují nejprve přijmou na přiměřené úrovni navržená opatřeni nebo legislativu.
  15. Zásady shrnuté v Evropském pilíři sociálních práv se týkají občanů Unie, ale i třetích zemí s právním pobytem v EU. Kde se zásada vztahuje na pracovníky, týká se všech zaměstnaných osob bez ohledu na zaměstnanecké postavení modality nebo trvání.
  16. Evropský pilíře sociálních práv nebrání členským státům nebo jejich sociálním partnerům vytvořit více ambiciózní sociální normy. V Evropském pilíři sociálních práv zejména nebude nic, co by omezovalo nebo negovalo uznaná pravidla a zásady, na jejich specifických úsecích uplatnění, unijním nebo mezinárodním právem nebo mezinárodními dohodami, včetně Evropské sociální charty popsané v Torinu 18. října 1961 a relevantní úmluvy a doporučení ILO.
  17. Uplatnění Evropského pilíře sociálních práv je sdílený politický závazek a odpovědnost. Evropský pilíř základních sociálních práv by se měl realizovat jak na úrovni Unie a členských států podle příslušných působností, s přihlédnutím k diferenciaci sociálněekonomického prostředí a diverzity národních systémů, četně úlohy sociálních partnerů a v souladu se zásadou subsidiarity a proporcionality.
  18. Na úrovni Unie nebude Evropský pilíř sociálních práv rozšiřovat pravomoc Unie a úkolů svěřených jí smlouvami. Měl by být uplatňován v mezích těchto oprávnění.
  19. Evropský pilíř sociálních práv respektuje diverzitu kultur a tradic lidu Evropy, jakož i národní identity členských států a organizací jejich veřejných orgánů na národní, regionální a místní úrovni. Vytvoření Evropského sociálního pilíře neovlivní práva členských států stanovit základní principy jejich místních bezpečnostních systémů a řídit jejich veřejné finance, a nesmí významně ovlivnit jejich finanční rovnováhu.
  20. Sociální dialog hraje v prosazování sociálních práv a dosažení udržitelného a začleňujícího růstu ústřední roli. Sociální partneři na všech úrovních hrají klíčovou roli ve sledování a realizování Evropského pilíře sociálních práv v souladu s jejich autonomií v jednání a uzavírání dohod a práva kolektivního vyjednávání.

20 zásad

  1. Rovné příležitosti a přístup na trh práce Každý má právo na inkluzivní všeobecné a odborné vzdělávání a na celoživotní učení, aby si udržel a nabyl dovednosti, které mu umožní účastnit se plně na životě společnosti a úspěšně zvládat změny na trhu práce.
  1. Rovnost žen a mužů Rovnost zacházení a příležitostí pro ženy a muže musí být zajištěna a podporována ve všech oblastech, včetně účasti na trhu práce, podmínek zaměstnání a karierního růstu
  2. Rovné příležitosti. Bez ohledu na pohlaví, rasu nebo etnický původ, náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci má každý právo na rovné zacházení a příležitosti, pokud jde o zaměstnání, sociální ochranu, vzdělávání a přístup k veřejně dostupnému zboží a službám. Musí být podporovány rovné příležitosti nedostatečně zastoupeným skupinám.
  3. Aktivní podpora zaměstnanosti. Každý má právo na včasnou a individuálně uzpůsobenou pomoc pro zlepšení vyhlídek na zaměstnání nebo na výkon samostatné výdělečné činnosti. Zahrnuto je právo na pomoc pro účely hledání místa a pro účely odborné přípravy a rekvalifikace. Každý má právo na přechod nároků na sociální ochranu a odbornou přípravu v době přechodu mezi zaměstnáními. Mladí lidé mají právo na další vzdělávání, učňovskou přípravu, stáž nebo nabídku pracovního místa dobré kvality do 4 měsíců od ztráty zaměstnání nebo ukončení vzdělání. Nezaměstnaní mají právo na personalizovanou a kontaktní pomoc. Dlouhodobě nezaměstnaní mají právo na hloubkové individuální posouzení jejich situace nejpozději 8 měsíců od ztráty zaměstnání.

KAPITOLA II: SPŘAVEDLIVÉ PRACOVNÍ PODMÍNKY

  1. Bezpečnost a adaptabilní zaměstnání. Bez ohledu na typ a dobu trvání pracovního poměru mají pracovníci právo na spravedlivé a rovné zacházení, pokud jde o pracovní podmínky, přístup k sociální ochraně a odborné přípravě. Musí se podporovat přechod na formy pracovního poměru na donu neurčitou, V souadu s právními předpisy a kolektivními smlouvami musí být zajištěna nezbytná flexibilita pro zaměstnavatele, aby se mohli přizpůsobit změnám hospodářské situace. Musí se podporovat inovativní formy práce zajišťující kvalitní pracovní podmínky. Musí se podporovat podnikání a samostatná výdělečná činnost. Musí se usnadňovat profesní mobilita. Musí se zabránit vzniku pracovních poměrů vedoucích k nejistým pracovním podmínkám, mimo jiné prostřednictvím zákazu zneužívání atypických pracovních smluv. Zkušební doba by měla mít přiměřenou délku.
  2. Mzdy. Pracovníci mají právo na spravedlivou mzdu umožňující důstojnou životní úroveň Musí být zajištěna přiměřená minimální mzda, která uspokojí potřeby pracovníků a jejich rodin s přihlédnutím k vnitrostátním hospodářským a sociálním podmínkám, přičemž však musí být zachován přístup k zaměstnání a motivace hledat si práci. Musí být zamezeno chudobě pracujících. Všechny mzdy musí být stanovovány transparentním a předvídatelným způsobem podle vnitrostátních zvyklostí a musí být uznávána samostatnost sociálních partnerů.
  3. Informace o pracovních podmínkách a ochrana v případě propuštění. Pracovníci mají právo být na začátku svého pracovního poměru písemně informováni o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru včetně zkušební doby. Před propuštěním mají pracovníci právo být informováni o jeho důvodech a musí jim být dána přiměřená výpovědní doba. Mají právo na přístup k účinnému a nestrannému řešení sporů a v případě neoprávněného propuštění mají právo na nápravu, včetně přiměřené kompenzace.
  4. Sociální dialog a zapojení pracovníků. Sociální partneři musí být při tvorbě a provádění hospodářské politiky a sociální politiky konzultováni podle vnitrostátních zvyklostí. Musí být podporováni ve sjednávání a uzavírání kolektivních smluv v záležitostech, které se jich týkají, přičemž je uznávána jejich samostatnost a právo na kolektivní akce. V příslušném případě musí být smlouvy uzavřené mezi sociálními partnery prováděny na úrovni Unie a jejích členských států. Pracovníci nebo jejich zástupci mají právo na včasné informování a projednávání v záležitostech, které se jich týkají, zejména v případě převodu, restrukturalizace a fúze podniků a hromadného propouštění. Musí být podporováno zvýšení kapacity z důvodů sociálních partnerů posilovat sociální dialog.
  5. Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem. Rodiče a osoby s pečovatelskými povinostmi mají právo na odpovídající dovolenou, pružné pracovní podmínky a přístup k pečovatelským službám. Ženy a muži musí mít rovný přístup k mimořádnému volnu, aby mohli plnit své pečovatelské povinnosti, a musí být motivováni k vyváženému využití tohoto typu dovolené.
  6. Zdravé, bezpečné a dobře přizpůsobitelné pracovní prostředí a ochrana údajů. Pracovníci mají právo na vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Pracovnici mají právo na pracovní prostředí, které je uzpůsobeno jejich profesním potřebám a které jim umožní prodloužit jejich aktivní účast na trhu práce. Pracovníci mají právo na ochranu osobních údajů v kontextu zaměstnání.

KAPITOLA III: SOCIÁLNÍ OCHRANA A ZAČLEŇOVÁNÍ.

  1. Péče o děti a podpora dětí. Děti mají právo na cenově dostupné a kvalitní vzdělávání a péči v raném věku. Děti mají právo na ochranu před chudobou. Děti ze znevýhodněných prostředí mají právo na zvláštní opatření pro zvýšení rovných příležitostí.
  2. Sociální ochrana. Bez ohledu na typ a dobu trvání pracovního poměru mají zaměstnanci a za srovnatelných podmínek osoby samostatně výdělečně činné právo na přiměřenou sociální ochranu.
  3. Podpora v nezaměstnanosti. Nezaměstnaní mají právo na přiměřenou aktivační podporu od veřejných služeb zaměstnanosti, aby se mohli na trhu práce (znovu) začlenit , a na odpovídající podporu v nezaměstnanosti po přiměřenou dobu v souladu s jejich příspěvky a vnitrostátními pravidly způsobilosti. Tato podpora nesmí být demotivační pro rychlý návrat do zaměstnání.
  4. Minimální příjem. Každý, kdo nemá dostatečné prostředky, má právo na přiměřené dávky zaručující minimální příjem, který mu umožní důstojný život ve všech etapách života a účinný přístup k podpůrnému zboží a službám. V případě osob, které mohou pracovat, by měly dávky zaručující minimální příjem kombinovány s pobídkami ke (znovu) začlenění na trhu práce.
  5. Příjem ve stáří a důchody. Pracovníci a osoby samostatně výdělečně činné v důchodu mají právo na důchod, který odpovídá jejich příspěvkům a zajišťuje přiměřený příjem. Ženy a muži musí mít rovné příležitosti nabývat důchodová práva. Každý má ve stáří nárok na prostředky zajišťující důstojný život.
  6. Zdravotní péče. Každý má právo na včasný přístup k cenově dostupné a kvalitní preventivní a léčebné zdravotní péči.
  7. Začlenění osob se zdravotním postižením. Osoby mají právo na podporu zaručující příjem, který jim zajistí důstojný život, na služby, které jim umožní účast na trhu práce a na životě společnosti a na pracovní prostředí uzpůsobené jejich potřebám.
  8. Dlouhodobá péče. Každý má právo na cenově dostupné a kvalitní služby dlouhodobé péče, zejména služby domácí a komunitní péče.
  9. Bydlení a pomoc pro osoby bez domova – Osobám v nouzi musí být poskytnut přístup k sociálnímu bydlení nebo k pomoc v oblasti bydlení dobré kvality. Zranitelné osoby mají právo na vhodnou pomoc a ochranu před nuceným vystěhováním. Osobám bez domova musí být poskytnuto přiměřené přístřeší a služby, aby se podpořilo jejich sociální začlenění.
  10. Přístup k základním službám. Každý má právo na přístup ke kvalitním základním službám, včetně vody, hygienického zařízení, energie, dopravy, finančních služeb a digitálních komunikací. Osobám v nouzi musí být k dispozici pomoc pro přístup k těmto službám.

[1] Rezoluce Evropského parlamentu z 19. ledna 2017 k Evropskému pilíři sociálních práv (216/2095/INI)

2 Bratislavská deklarace z 16. září 2016

3 Římská deklarace z 25. března 2017

4 Společné prohlášení sociálních partnerů z 24. března 2017

 

DPP