[quote]Před nástupem do vlaku si dát rychle párek, nakoupit dárky a čtení do vlaku: na nádražích se dnes dá dělat mnohem více věcí, než jen čekat na vlak. A netěží z toho jen cestující, napsala agentura DPA.[/quote]
Je chladno. Vlak pojede až za dvacet minut. A široko daleko se nedá koupit nic ke čtení ani něco na zub. Tak takhle začínají cesty vlakem asi už jen na malých nádražíčkách. Na velkých dopravních uzlech se o přízeň cestujících ucházejí naopak opravdová nákupní centra. Éru nádražního nakupování v Německu zahájilo před 20 lety hlavní nádraží v Lipsku. A mnohá další ho následovala. Komu se ale chce na nákupy ke kolejím? A jaké obchody se tu usazují?
V poledne se „promenádním hlavním nádražím“ v Lipsku šíří vůně pečených vuřtů. Před řeznictvím, které je prodává, se vytvořila fronta. Průchod chodbami ztěžují kufry na kolečkách. Ve třech patrech plných obchodů je živo. Nakoupit se tu dá oblečení, psací potřeby, módní doplňky a jídlo, jídlo, jídlo.
S 25 miliony návštěvníků ročně jde o nejnavštěvovanější budovu v Sasku, říká Thomas Oehme, který nákupní centrum pro provozovatelskou firmu ECE řídí. Mnozí návštěvníci chodí na nádraží přímo za nákupy. Jen sotva každý třetí zákazník je zároveň cestující.
To je i případ Dany Rösigerové, která v Lipsku přestupuje na cestě do Heidelbergu a koupila si tu smoothie.
„Kdybych tu bydlela, nakupovat bych sem nechodila, chyběla by mi atmosféra“ říká Rösigerová.
Jiného názoru je pětasedmdesátiletá obyvatelka Lipska Ulla Thossová: „Dostanu tu to, co potřebuju. Samozřejmě bych to jinde dostala levněji, ale to bych musela platit za cestu.“
Od nádraží bydlí kousek.
Obě ženy zastupují obě hlavní cílové skupiny: zdejší obchody se orientují jednak na cestující, kteří se vydávají na delší cestu a podle Markuse Preissnera z kolínského institutu pro obchodní výzkum většinou nakupují jídlo. A pak jsou tu ještě pendleři a místní, kteří si tu vyřizují denní pochůzky.
Preissner se domnívá, že za faktem, že z nádraží se stávají čím dál více nákupní centra, je internetový prodej. Spotřebitelé jsou zvyklí na pohodlnou donášku do domu, vysvětluje. A tím se zvýšily i nároky na pohodlí při nakupování.
„Obchod se čím dál více stěhuje tam, kde jsou zákazníci.“ říká Preissner.
Ještě před 12 lety to bylo úplně jinak, říká Horst Mutsch, který u německých drah zodpovídá za pronájem nádražních prostor. Tehdy se renomované značky nádražím vyhýbaly.
Dnes už se z 12 nejfrekventovanějších německých nádraží staly zároveň nákupní galerie. Největší z nich v režii německých drah je na 15.000 čtverečních metrů s 81 obchody berlínské hlavní nádraží.
Mutsch ale zdůrazňuje, že z nádraží se kvůli nedostatku prostoru nemohou stát obří nákupní centra. Sortiment je většinou omezený, podíl restaurací a stánků s rychlým občerstvením mnohem vyšší. Tvoří 52 procent všech obchodů, zatímco v klasických nákupních centrech to bývá jen 12 procent. Následují knihkupectví, prodejny tiskovin a drogerie.
Provoz nádraží s nákupními galeriemi přináší německým drahám další příjem. Loni dráhy vyinkasovaly za pronájem prodejní plochy 400 milionů eur (asi 10,2 miliardy Kč), chlubí se Mutsch.
K jeho roztrpčení neprovozují největší německou nádražní galerii v Lipsku – se 30.000 čtverečními metry prodejní plochy je dvakrát větší než berlínské nádraží – dráhy samy. Když se před dvaceti lety nádraží pro prodejní účely přestavovalo, ještě jsme to neuměli.
„Dnes už ano,“ říká Mutsch.
Na malých nádražích si cestující asi i nadále ve velkém nenakoupí. Obchody se budou otevírat jen tam, kudy denně prochází velké množství lidí, cituje Mutsche agentura DPA.
Zdroj: ČTK
