Domů Blog Strana 1015

Uber Freight míří za hranice USA, do Nizozemska

[quote]Služba Uber Freight americké společnosti Uber Technologies příští měsíc poprvé překročí hranice USA a začne fungovat na nizozemském trhu. Vyplývá to z dnešní zprávy firmy. Uber Freight spojuje řidiče kamionů s přepravci a pomáhá tak nezávislým dopravním společnostem s logistikou.[/quote]

Služba Uber Freight, která se v roce 2017 rozrostla z Texasu na celostátní úroveň, bude mít novou základnu v Nizozemsku a bude pracovat na dodávkách do a z této země. To znamená, že obsáhne kamiony po celé Evropě. Výhledově se firma hodlá rozšířit i do dalších evropských zemí.

Stejně jako v USA bude zpočátku při koordinaci zásilek pracovat přímo s dopravci, dispečery a řidiči. Poté, co společnost vytvoří síť a systém, bude služba dostupná prostřednictvím aplikace.

Společnost, která vedle provozu alternativní taxislužby nabízí také třeba půjčování elektrokol či dodávky jídla, rozšiřuje své aktivity před vstupem na akciovou burzu. Podle informací agentury Reuters se chystá odstartovat primární nabídku akcií v dubnu. Hodnota firmy by mohla činit až 120 miliard USD (2,7 bilionu Kč).

 

Zdroj : ČTK

Získejte mezinárodně uznávaný certifikát APICS i v Česku

[quote]Společnost Supply Chain Education s.r.o. je oficiálním partnerem APICS v Česku a otevírá v Praze kurz CPIM Part 1  – Basics of Supply Chain Management (Základy řízení dodavatelského řetězce).[/quote]

Kurz CPIM poskytuje absolventům odbornou terminologii, znalosti a nástroje nezbytné pro efektivní řízení interních procesů dodavatelského řetězce a umožňuje jim vytvářet účinnější provozní procesy v plánování, řízení zdrojů a výroby.

Čtyřdenní kurz i závěrečná zkouška probíhají v angličtině a vše je garantováno mezinárodní asociací APICS, což zaručuje celosvětovou uznatelnost. Kurzem provází certifikovaný lektor společnosti APICS. Součástí kurzu je i soubor odborných publikací a přístup na e-learning. Kurz CPIM Part 1 je první ze dvou částí mezinárodní certifikace CPIM (Certifed in Production and Inventory Management).

CPIM je základ vzdělání profesionálů v Supply Chain Managementu. Poskytuje velký terminologický rozsah a zároveň vysvětluje všechny základní koncepty. Pro přípravu k certifikační zkoušce nabízí efektivní vzdělávací nástroje. Kurz samotný je veden zkušeným lektorem s profesními zkušenostmi z výrobních závodů. Mohu všem jen doporučit.“ : Vladimír Stročka Supply Chain Coordinator SK+PL, Plastic Omnium, Intelligent Exterior Systems.

 

Termíny konání kurzu:

  • – 26. 04. 2019
  • – 14. 05. 2019 vždy od 9 do 17 hodin v Praze.

Více informací o obsahu kurzu naleznete na webu https://www.supply-chain-education.cz/kurzy/cpim/?utm_source=eLogistika&utm_campaign=eLogistika_CPIM

Registrujte se info@supply-chain-education.cz

Kurz je určen pro:

  • Pracovníky se zaměřením na interní část dodavatelského řetězce (plánování, řízení zdrojů a výroby)
  • Odborníky zabývající se implementací ERP systémů
  • Pracovní pozice jako: Buyer / Planner, Product Planner, Material Manager, Supply Planner (plánovač zásobování), Manager, Konzultant, Supply Chain Analyst (analytik dodavatelského řetězce) , Inventory Analyst (analytik zásob), Demand Analyst (analytik poptávky), Supply Chain Manager

Kurz CPIM Part 1 se zabývá těmito tématy:

  • Introduction to Supply Chain Management
  • Demand Management
  • Master Planning
  • Material Requirements Planning
  • Capacity Management
  • Purchasing
  • Inventory Management
  • Execution and Control
  • Physical Distribution
  • Continuous Improvement

 

O APICS
Organizace APICS poskytuje více než 60 let výzkumné, vzdělávací a certifikační programy z oblasti dodavatelského řetězce. Asociace APICS je kvalitní díky vynikajícím školením, rozsáhlým zdrojům a celosvětové síti kvalifikovaných odborníků. Mezinárodně uznávané certifikáty jsou dalším důkazem kvality výuky na globální úrovni. Více informací na www.apics.org

 

 

Zdroj : Supply Chain Education s.r.o.

Toyota Industries Corporation získala nejvyšší rating v ekologickém průzkumu CDP pro rok 2018

[quote]Toyota Industries Corporation (TICO) obdržela nejvyšší možný rating (A-list) v průzkumu organizace CDP zabývajícím se dvěma klíčovými oblastmi současné environmentální problematiky – klimatickými změnami a ochranou vodních zdrojů. Její evropská divize manipulační techniky Toyota Material Handling Europe (TMHE) k tomuto úspěchu v obou kategoriích přispěla zcela zásadní měrou.[/quote]

Toyota Material Handling Europe nepřetržitě podporuje dosažení cílů své mateřské společnosti v emisích CO2.  Jedním z příkladů tohoto úsilí jsou solární panely umístěné na střeše italského závodu na výrobu stožárů (Lift Truck Equipment) nebo na střeše centrálního depa holandské pobočky TMHE, která propojila solární zdroje s centrální nabíjecí stanicí svých vysokozdvižných vozíků. TMHE tak demonstruje nejen svým zákazníkům ochotným inovovat, jak mohou být technologie s nízkou uhlíkovou stopou užitečné a současně i cenově dostupné.

“Naše ambiciózní cíle v oblasti klimatických změn slouží dvěma účelům. Zaprvé se chováme jako zodpovědná korporátní společnost, která pracuje na dosažení nulových emisí ve svých vlastních provozních jednotkách do roku 2050. Zadruhé tímto jednáním vycházíme vstříc našim zákazníkům, které mají podobné ambice a snaží se dosáhnout podobných cílů. Tyto záměry nás neustále nutí inovovat naše technologie a procesy, jinak bychom tato i budoucí očekávání našich zákazníků nedokázali naplnit,” říká Tom Schalenbourg, Sustainable Development Director společnosti TMHE.

Toyota definovala svůj ’ideál pro rok 2050’ již v březnu 2016 a v souladu s ním konsoliduje své aktivity pro období 2016 až 2020 v Environmentálním akčním plánu, který je nyní důsledně implementován.

Skupina Toyota pracuje například na následujících iniciativách, které z výše uvedeného akčního plánu vycházejí:

  1.  Snížení emisí CO2 o 10% do roku 2022 ve srovnání s rokem 2007 (Toyota Industries)
  2.  Snížit základní emisní jednotky CO2 o 26 % do roku 2022 ve srovnání s rokem 2007 (globálně)
  3. Porozumět a snížit rizika spojená s využíváním vodních zdrojů u každého výrobního závodu

Hodnocení CDP bylo formálně vyhlášeno 22. ledna 2019 na CDP 2018 Japan Report Launch.

Zdroj : TMH

Dopravní fakulta bude mít sdílené auto pro studenty i veřejnost

[quote]Dopravní fakulta Jana Pernera Univerzity Pardubice nabídne od dalšího semestru studentům k využívání sdílené vozidlo. Prostřednictvím online rezervačního systému si ho může půjčit i veřejnost. ČTK to řekl Martin Šustr z oddělení letecké dopravy.[/quote]

„Průzkumy z Německa ukazují, že až třetina obyvatel auto nepotřebuje, stačí jim půjčené, ekonomicky jim vychází lépe, než když mají vlastní. Je sice dražší než MHD, ale levnější než taxislužba. Třeba v ulicích Berlína jich je opravdu hodně,“ řekl Šustr.

Fakulta bude mít auto od společnosti, která se carsharingem zabývá. Škola zajistí místo pro parkování, o servis vozidla se postará firma. Zákazníci musí pouze tankovat palivo. Klienti platí časovou sazbu a za kilometr, v případě nehody jsou povinni zaplatit několikaprocentní spoluúčast.

„Nejlevnější sazba za hodinu je 49 korun a kolem pětikoruny stojí jeden kilometr. Zákazník tankuje palivo s pomocí firemní karty, neplatí ho,“ řekl Šustr.

Auto mohou studenti využít při cestách na přednášky, na nákupy či za jinými aktivitami. Stejně tak si ho v rezervačním systému, který bude online nebo v mobilní aplikaci, může půjčit kdokoli jiný.

„Studenti by měli znát nejnovější trendy v dopravě, umět je využívat. Mohou chodit do té firmy na praxi, firma bude vypisovat témata bakalářských a diplomových prací,“ řekl Šustr.

Sdílené auto bude zatím na benzin, fakulta jedná o nabíjecí stanici, později by tak mohla využívat elektromobil. Osobní vozidlo podle dostupných statistik v průměru 23 hodin stojí a nikdo ho nevyužívá, jeho majitel s ním jezdí hodinu denně, podotkl Šustr.

„Sdílená auta jsou daleko víc vytížená, což je vlastně ekologičtější. Největší ekologickou zátěží je výroba vozu. Pokud auto dlouho stojí, zabírá jen veřejný prostor,“ řekl Šustr.

 

Zdroj : ČTK

BusLine odmítá, že by ovlivňoval rozhodování ÚOHS o zakázkách

[quote]Společnost BusLine, která patří k největším dopravcům v zemi, odmítá, že by ovlivňovala rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) o veřejných zakázkách. Podle deníku Právo je dopravce jednou z firem, o něž se policie zajímá v souvislosti s vyšetřováním možného ovlivnění desetimiliardového tendru na výběr mýtného. Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) prověřuje podle deníku dalších nejméně 20 veřejných zakázek, u kterých mají podezření z manipulace při rozhodování ÚOHS.[/quote]

Skupina BusLine patří se 400 autobusy k největším dopravcům v zemi. Autobusy BusLine jezdí nejen v Libereckém kraji, ale například v sousedním Královéhradeckém nebo Ústeckém kraji. Dopravce zajišťuje i MHD v České Lípě, Jablonci nad Nisou, Turnově, Jičíně a v Hořicích. Na základě podnětů společnosti prověřoval v minulosti antimonopolní úřad téměř všechny soutěže na zajištění veřejné dopravy v Libereckém kraji, ale i zakázky například libereckého dopravního podniku, litoměřické nebo lounské radnice a aktuálně také třeba tendr na dopravu v Plzeňském kraji.

„Skupina BusLine je aktivním oponentem výběrových řízeních v mnoha krajích, kdy dlouhodobě prosazuje u objednatelů správnost výběrových řízení. Do těchto řízení podává své námitky a podněty. Pokud bychom ale srovnávali množství návrhů, ve kterých nám ÚOHS přisvědčil, oproti návrhům, ve kterých se s našim tvrzením neztotožnil, je toto srovnání hluboce v neprospěch skupiny BusLine,“ sdělil dnes na dotaz ČTK jednatel společnosti Jakub Vyskočil, syn herce Ivana Vyskočila.

Liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj) to vidí jinak. „Na propojení předsedy antimonopolního úřadu s některými osobami z našeho kraje jsme upozorňovali dlouhodobě a rozhodování úřadu kolem dopravy v kraji bylo z pohledu Libereckého kraje dlouhodobě nevyvážené v náš neprospěch,“ řekl dnes ČTK. Kdyby se v budoucnu ukázalo, že některá rozhodnutí byla skutečně nestandardní, bude podle něj kraj vymáhat náhradu škody po odpovědných osobách a institucích.

Kvůli jednomu z posledních rozhodnutí ÚOHS se kraj dokonce obrátil na soud. Úřad před rokem zakázal kraji koupit 86 procent akcií dopravní společnosti ČSAD Liberec bez veřejné soutěže. Návrh tehdy podal právě Busline. „V nákupu akcií krajskou společností Autobusy LK, ale úřad překvapivě neshledal pochybení, i to totiž BusLine napadl,“ řekl Půta. Potvrdí-li soud nakonec, že kraj akcie koupit mohl, je podle Půty připraven veškeré náklady vymáhat po úřadu potažmo státu.

Podle Práva ale kriminalisté prověřují i možné ovlivňování stavebních zakázek. Předseda ÚOHS Petr Rafaj věří, že vyšetřování policie po nedávné razii prokáže, že všechna správní řízení vedená úřadem byla zákonná a nikdo je neovlivňoval. Policie 7. března zasahovala na antimonopolním úřadu a také v sídle firmy Kapsch, která v ČR mýtný systém provozuje.

 

Zdroj : ČTK

Stát přidělil ČD většinu dotovaných tratí, šest zbylo konkurenci

[quote]Převážnou část dotovaných dálkových vlaků, které si objednává stát, budou i nadále zajišťovat České dráhy. Jde o celkem 22 dálkových linek, například na dvou tratích mezi Prahou a Brnem. ČTK to dnes sdělil František Jemelka z tiskového oddělení ministerstva dopravy. Šest dálkových linek loni dostali soukromí dopravci.[/quote]

Stát při rozdělování dálkových linek, které si objednává v rámci zajišťování tzv. veřejné služby, využívá možnosti přímého přidělení. EU tuto možnost umožňuje uzavírat do roku 2023, a to nejdéle na dobu deseti let. Po tomto termínu musí projít všechny železniční linky soutěží v rámci klasických výběrových řízení.

Resort dopravy nejprve při přidělování linek porovnával nabídky Českých drah a případné alternativní návrhy jiných dopravců. Soukromí dopravci tak získali celkem šest tratí, další tři dostaly České dráhy.

Nyní úřad vydal oznámení, které počítá s přímým zadáním dalších 19 linek státnímu dopravci. Jde například o vlaky na tratích Praha-Trutnov, Praha-Brno, Ústí nad Labem-Liberec nebo Brno-Jihlava-České Budějovice-Plzeň. Podle Jemelky ministerstvo nedostalo na linky žádné alternativní nabídky od jiných dopravců. Oznámení bude nyní dva měsíce uveřejněné na úřední desce ministerstva, následně bude moci stát s dopravcem uzavřít smlouvy. Ty budou uzavřeny na různě dlouhou dobu s platností od prosince letošního roku.

Ministerstvo dopravy loni rozdělilo celkem devět linek, které si objednává v rámci zajištění veřejné služby. Resort loni uvedl, že díky novým smlouvám na tratích ušetřil přes 300 milionů korun.

O linky se podělili celkem čtyři dopravci. Na tratích Pardubice-Liberec, Praha-Luhačovice a Praha-Žilina uspěl státní dopravce. Konkurenční Arriva zase zvítězila se svými nabídkami na linkách Praha-Tanvald, Kolín-Nový Bor, Praha-Rakovník a Praha-Příbram-České Budějovice. RegioJet bude od letošního prosince jezdit na vytížené trati mezi Brnem a Bohumínem. Čtvrtým osobním dopravcem je společnost GW Train, které v minulosti ministerstvo přidělilo trať Plzeň-Most.

Vedle dálkových linek, které objednává stát, vedou železniční dopravci jednání o regionálních linkách s kraji. Stávající smlouvy krajů se státním dopravcem vyprší letos.

 

Zdroj : ČTK

Kolokvium o budoucnosti automobilového průmyslu v České republice

[quote]V rámci Kolokvia o budoucnosti automobilového průmyslu v České republice diskutovali v Mladé Boleslavi představitelé české vlády v čele s premiérem, se zástupci Sdružení automobilového průmyslu, reprezentanty energetického a telekomunikačního odvětví i odborníky z univerzit a zahraničními hosty, o podmínkách, které jsou klíčové pro trvalý rozvoj a konkurenceschopnost tuzemského automobilového odvětví. Pořadatelem v pořadí již druhého Kolokvia bylo Sdružení automobilového průmyslu (AutoSAP).[/quote]

K nejvýznamnějším závěrům letošního setkání patří důraz na urychlení realizace pětadvaceti bodového Akčního plánu Memoranda o budoucnosti automobilového průmyslu v České republice. Ten staví na 4 základních pilířích: elektromobilitě, autonomním řízení, digitalizaci a vzdělávání společně s výzkumem a vývojem. Vzhledem k vývoji, ke kterému od posledního jednání došlo, vyjádřili účastníci rovněž potřebu diskutovat nové náměty. Jejich naplnění přispěje k úspěšnému rozšíření elektrifikovaných vozidel a rozvoji nových obchodních příležitostí v oblasti chytré mobility i v podmínkách České republiky.

  • Automobilový průmysl prochází zásadní transformací, způsobenou novým regulatorním rámcem EU k emisím a technologickými inovacemi, ale i novými trendy v oblastech jako jsou sdílená ekonomika, urbanizace či nový způsob práce.
  • Členové Sdružení automobilového průmyslu apelují na zrychlení realizace stávajících opatření Akčního plánu Memoranda o budoucnosti automobilového průmyslu v ČR, tak aby byl podpořen rozvoj v oblastech elektromobility a chytré mobility, ale i na schválení nových opatření.
  • Pro další udržení ekonomických přínosů autoprůmyslu  pro české hospodářství bude nutné dále rozvíjet odpovídající odborné kapacity na straně státní správy, stejně jako plně využít evropské finance na investice do rozvoje sítě dobíjecí infrastruktury a dalších podmínek pro využívání elektrických vozidel. Klíčové bude také podpořit spolupráci mezi státní správou, soukromým sektorem a univerzitami a tím pak vznik inovativních projektů v oblasti chytré mobility, stejně jako urychlit pokrytí dopravních tahů vysokorychlostním internetem a přípravu legislativních opatření pro rozvoj autonomního řízení.
  • Klíčová témata druhého Kolokvia se dotýkají nejen automobilového průmyslu, ale i energetických a telekomunikačních firem. Pro dosažení plného potenciálu bude nezbytná i úzká spolupráce veřejné správy a místních samospráv.

 

Závěry v pořadí již druhého Kolokvia poukázaly na výzvy, jimž automobilový průmysl čelí a k jejichž úspěšnému zvládnutí potřebuje aktivní spolupráci ze strany státu a samospráv. Na základě současných trendů je jisté, že budoucí podobu tohoto odvětví budou vedle samotné průmyslové výroby stále více ovlivňovat i služby a digitální technologie. Tyto změny staví celý obor před velké výzvy, ale – pokud se podaří naplňovat stanovené úkoly – současně i před nové příležitosti. Automobilový průmysl nadále tvoří páteř české ekonomiky a zaměstnává zhruba 170 000 osob, včetně navazujících oborů poskytuje práci až 400 000 lidem. Generuje skoro desetinu českého HDP, podílí se na třetině průmyslových investic do výzkumu a vývoje (VaV), čtvrtině průmyslové výroby a tuzemského exportu.

Výzva o větší součinnost ze strany vlády, samospráv i zástupců dalších segmentů tuzemského hospodářství nabírá na urgenci i v souvislosti s nedávno schválenou regulací EU stanovující ambiciózní emisní cíle pro roky 2025 a 2030. Jejich

splnění se neobejde bez masivního příklonu k elektrifikované mobilitě. Již v roce 2020 nabíhá a od 2021 bude pro všechny prodané vozy platit průměrný emisní limit 95 g CO2 na ujetý kilometr. V roce 2030 dokonce 59 g/km oxidu uhličitého na ujetý kilometr. I pro vozový park osobních vozidel státní správy a samospráv budou platit přísná pravidla pro dodržení flotilových emisí. Téměř 30 % nově pořízených vozů musí mít do roku 2025 emise oxidu uhličitého do 50 g/km CO2 a nulové emise v následném období do roku 2030. Obdobná pravidla budou platit i pro větší užitková vozidla a autobusy.

„Pokud se nepodaří ve spolupráci s vládou, zainteresovanými stranami, regiony a obcemi zachytit nové trendy spočívající v nástupu alternativních pohonů, digitalizace či autonomního řízení, ohrozí to budoucí výkonnost tuzemského automobilového průmyslu a tudíž i celé české ekonomiky,“ komentuje současný stav Bohdan Wojnar, prezident AutoSAP.

Účastníci setkání diskutovali nejen o plnění již definovaných opatření, ale také o nových podnětech, které vzešly z prezentací úspěšných aktivit realizovaných v zahraničí.

Elektromobilita

Zásadní regulatorní změny nás čekají již v příštím roce. Vzhledem k ambici, kterou nastavila regulace EU, musí výrobci mezi lety 2020 až 2025 provést zásadní změny v pohonech vozidel. Vytyčená opatření, která je nutné realizovat neprodleně, vychází proto i z příkladů dobré praxe v jiných zemích. Česká republika se v tomto kontextu musí rozhodnout, zda bude v této oblasti aktivní a zajistí tak i v dalších letech podmínky pro rozvoj automobilového sektoru a tím i celé společnosti.

Řadu věcí se realizovat podařilo. Například operativní leasing byl začleněn mezi podpůrné nástroje při nákupu elektromobilů ze strany samospráv. Zavedeny byly speciální registrační značky pro elektromobily spolu s odpuštěním registračního poplatku. Nyní by bylo vhodné navázat na ně další praktická a motivující zvýhodnění.

Zcela zásadní podmínkou je podpora veřejné dobíjecí infrastruktury. To vyžaduje rovněž zjednodušení, zefektivnění a sjednocení povolovacích procesů pro její rychlejší budování a rozvoj. V České republice je v současné době k dispozici přibližně 400 dobíjecích míst. Nejenom srovnání se západní Evropou ukazuje, že je to počet nedostatečný. Přestože dotační program Ministerstva dopravy počítal s 1 300 dobíjecími místy v roce 2020, stále to i podle konzervativních odhadů znamená, že do roku 2025 bude v ČR potřeba vybudovat přibližně 3 000 dalších dobíjecích stanic a do roku 2030 pak dokonce až 20 000. Skutečná potřeba ale může být nakonec i vyšší. Pro akceptaci ze strany zákazníků jsou žádoucí i opatření pro rozvoj domácí dobíjecí infrastruktury. Vítáme, že Ministerstvo životního prostředí k tomu připravuje podpůrný program. V jeho přípravě by se ale mělo rychleji pokročit.

Vedle rozvoje dobíjecí infrastruktury má klíčový význam i stimulace zákaznické poptávky prostřednictvím opatření v oblasti daní. Kratší doba odepisování pro elektromobily a nabíjecí stanice však zatím nenašla podporu zákonodárců. Opatření, která úspěšně fungující v zahraničí, mohou rozvoj elektromobility v ČR rozhýbat. Jsou to zvýhodnění zdanění služebních vozů používaných pro soukromé účely zaměstnance (z 1 % na 0,5 % kupní ceny vozu), nebo vrácení DPH při nákupu elektromobilu fyzickou osobou.

Zkušenosti z okolních evropských zemí ukazují, že to jde i rychleji. V prodeji elektrických vozidel včetně hybridních je ČR až na 18. místě mezi členskými státy EU. Podílem odbytu bateriových elektromobilů je dokonce až na 21. místě, kdy za ČR jsou již jen Polsko a Řecko. V sousedním Slovensku se připravuje již 2. vlna podpory elektromobility, ve Slovinsku činí podpora v přepočtu 190 000 Kč na elektromobil a 115 000 Kč na plug-in hybridní vůz. Zatímco podíl elektrických vozidel (včetně plug-in hybridů) na celkových registracích činil loni v EU průměrně 2 %, u nás to byly jen 0,4 %. Lze tedy vidět, že prostor pro zlepšení není malý. Na tom se shodli účastníci druhého Kolokvia o budoucnosti automobilového průmyslu v České republice.

Chytrá mobilita

Chytrá mobilita staví mimo jiné na rozvoji systémů autonomního řízení vozidel a využívání dat generovaných v čím dál větší míře vozidly i infrastrukturou. Prostor pro bezpečné testování autonomních vozidel na uzavřených polygonech v ČR je však v současné době velmi omezený. AutoSAP tak vítá vypsání zakázky na studii příležitosti, současně apeluje na urychlení kroků vedoucích k realizaci národního testovacího polygonu. Stejně tak by měla být uspíšena příprava legislativních změn potřebných k provozu vozidel s různými úrovněmi automatizace.

Chytrá mobilita skýtá mnoho příležitostí, ze kterých mohou všichni zúčastnění profitovat, pokud využijí její potenciál. Je skvělou možností pro rozvoj dopravy i životního prostředí měst a kvality života jejich obyvatelstva, i obyvatel do města dojíždějících. Cílem rozvojových plánů na úrovni měst musí být motivace ke změně dopravního chování, které povede k optimalizaci individuální přepravy osob a současně zvýší podíl obyvatel cestujících udržitelnými druhy dopravy. Nezbytné podpůrné nástroje pro chytrá města představují technologické systémy sestávající z mnoha součástí, jejichž komplexní nasazení nelze realizovat bez kooperace s místními samosprávami.

Chytrá mobilita je také výbornou příležitostí jak rozvíjet nové obchodní modely, které zpřístupní a zkvalitní dostupnost mobility obyvatelstva. Řada evropských měst již různá opatření v dané oblasti přijímá, námětů pro řešení tak existuje celá řada. Například integrace inteligentních kooperativních dopravních systémů, které umožní komunikaci mezi vozidly, infrastrukturou a řidiči navzájem a přinese větší bezpečnost a plynulost silničního provozu. Česká republika má příležitost stát se centrem chytré mobility, což reflektují i aktuálně přijaté strategické dokumenty vlády s názvy Digitální Česko a Inovační strategie. Úspěšná na poli chytré mobility ale může být ČR jen za předpokladu intenzivnějšího rozvoje v oblasti digitalizace a odpovídajících investic do inteligentní infrastruktury.

Rozvoji digitalizace a služeb s ní spojených by, vyjma dobudování rychlého pevného a mobilního internetu, pomohlo zejména vytvoření a otevření datové platformy státu. Ta může podpořit další využívání dat veřejné správy a samospráv souvisejících s mobilitou. Klíčem bude i posílení inovačních kompetencí využitelných pro automobilový průmysl a jejich implementace do praxe. Pro zlepšení a  rozvoj chytré mobility by proto měl vzniknout ve spolupráci s vládní agenturou pro podporu podnikání a investic – CzechInvest – tzv. Mobility Innovation Hub. Jeho cílem je vytvořit prostředí pro podporu inovativních projektů, posílení spolupráce mezi vysokými školami, VaV institucemi, průmyslem a veřejnou sférou, jakož i vytvoření platformy pro vývoj a testování nových technologií a prototypů.

Apel

Sdružení automobilového průmyslu proto apeluje na vládu ČR v čele s premiérem Andrejem Babišem, aby závěry Memoranda o budoucnosti automobilového průmyslu v České republice z roku 2017 našly naplnění a aby se v mnoha oblastech postupovalo rychlejším tempem. Důležitou podmínkou k naplňování konkrétních opatření v oblasti čisté a chytré mobility je nepochybně zajištění dostatku odborníků na straně veřejného sektoru.

 

Zdroj : AutoSAP

 

Infografika ke stažení zde :  Kolokvium_II_podklady

10 největších mýtů o P2P carsharingu aneb proč se nebát sdílení aut

[quote]Sdílení automobilů přímo mezi majiteli se v České republice těší stále větší oblibě. Největší carsharingová služba HoppyGo už registruje přes 45 000 aktivních uživatelů. Toto číslo jen potvrzuje rostoucí zájem lidí o fenomén sdílené ekonomiky, která pomalu proniká do našich životů. Jelikož je ale sdílení aut relativně novou službou, je s ní stále spojeno mnoho mýtů, které mohou některé zájemce zbytečně odrazovat. Pojďme se podívat na ty nejčastější z nich.[/quote]

 

  1. Carsharing není spolehlivá služba

Carsharing pracuje s ověřenými uživateli a spolehlivost služby zajišťují mimo jiné vzájemná hodnocení, která si po každé výpůjčce udělují majitel auta a ten, kdo si auto půjčoval. To je pozitivní motivací pro obě strany a systém zároveň pomáhá dalším zájemcům při výběru auta. Průměrně hodnocení uživatelů na platformě HoppyGo je 4,89* z 5, z čehož je jasně vidět, že valná většina uživatelů má se službou maximálně pozitivní zkušenost, a to jak na straně majitelů aut, tak na straně řidičů, kteří si auta půjčují. Kromě toho se HoppyGo chlubí mimořádně vysokou mírou přijímání rezervací.

 

  1. Carsharing neumožňuje dopředu plánovat

Carsharing HoppyGo vám umožní vůz si zarezervovat dlouho dopředu. Oceníte to třeba při plánování dovolené, výletu nebo služební cesty. Díky jednoduché aplikaci, která v sobě má přehledný kalendář, není dlouhodobé plánování žádný problém – ať už jste řidič, nebo naopak plánujete své auto zapůjčit.

 

  1. Auta cizích lidí nebudou spolehlivá

Každý řidič hledá jiné auto, a proto nabízí carsharing širokou paletu vozů. Jak již bylo řečeno, po každé výpůjčce probíhá hodnocení a uživatel tedy vidí, jak vůz hodnotili řidiči před ním. Pokud by auto bylo ve špatném technickém stavu, na platformě by rozhodně úspěch nesklidilo. V rámci HoppyGo si naopak přijdou na své i zájemci o ty nejnovější modely. Mohou totiž využít služby HoppyGo Business vybírat z řady prémiových vozů starých maximálně tři roky.

 

  1. Carsharing je moc drahý, vlastní vůz mě vyjde levněji

Náklady na provoz vlastního auta rozhodně nejsou malé. Hodně lidí považuje za náklady spojené s vlastním autem pouze cenu projetého paliva. Často ale přehlíží skryté náklady – hodnota peněz, které v autě leží, amortizace vozu, celoroční pojištění, parkování, prohlídky vozu, pravidelný servis, provozní kapaliny, letní a zimní gumy, pravidelné přezouvání atp.

 

Je statisticky zjištěno, že auto za dobu své životnosti jezdí jen zhruba 4 % času. Carsharing je způsob, jak snižovat rostoucí náklady místo toho, aby vůz stál z 96 % jen zaparkovaný. Pomyslná hranice toho, kdy se vyplatí vlastnit či nevlastnit vůz je při průměrném nájezdu 10 tisíc km ročně. Pod touto hranicí je dnes již výhodnější auto nepořizovat.

 

Oproti klasickým půjčovnám vychází půjčení sdíleného auta v mnoha případech daleko levněji. V nabídce jsou nejlevnější vozy k dostání již od pár set korun za den.

 

  1. Když budu půjčovat auto, někdo mi ho zničí

Hodně lidí má z půjčování aut obavu a strachují se, že jim vůz někdo poničí. Zkušenosti HoppyGo potvrzují, že chování řidičů k vozu je u carsharingu mnohem lepší než v klasické půjčovně, protože auto si půjčují dva konkrétní lidé mezi sebou. Obě strany navážou určitý vztah a na konci výpůjčky se vzájemně ohodnotí. Pokud by se tedy někdo k cizímu auto byť jen jedinkrát nezachoval hezky, nikdo další už by mu vůz nepůjčil.

 

  1. Sdílená auta nejsou pojištěná, poničené auto mě bude stát plno peněz

Základem carsharingu jsou dobře nastavené podmínky užívání služby, a platí to i o službě komunitního typu, jakou je HoppyGo. Všechna auta jsou proto automaticky pojištěna, přičemž součástí je i pojištění odpovědnosti a havarijní pojištění, které kryje rovněž krádež či zpronevěru vozu. Pokud mají řidiči zájem, mohou si připlatit i za prémiové havarijní pojištění s minimální spoluúčastí a možností bezplatného odtahu po celé Evropě. Problémem totiž není ani cesta do ciziny. S vozy a pojištěním od HoppyGo lze jezdit v rámci celé Evropy, samozřejmě pokud s tím majitel vozu souhlasí.

 

  1. Carsharing mají jen ve velkých městech

Nejvíce výpůjček se vždy bude soustředit ve velkých městech, to však neznamená, že by se carsharing omezoval jen na Prahu či Brno. Jedním z cílů HoppyGo je expandovat i do regionů a oslovit tak zájemce napříč republikou. Už teď je v databází přes 1500 vozů rozesetých po celé České republice.

 

  1. Potřebuji vlastnit auto kvůli společenskému postavení

Doby, kdy auto bylo nedostupným zbožím a vlastnictví vozu znamenalo určité body do společenského žebříčku, už jsou pryč. Podle průzkumu KPMG už 40 % lidí necítí k automobilu žádný emoční vztah, a tak lidé nemají problém si auto půjčovat, a nebo naopak žádný vůz nevlastnit. Pro mladší a střední generaci je auto čistě dopravním prostředkem a na carsharingu pak oceňují možnost vybírat auto přesně podle aktuálních potřeb.

 

  1. Carsharing není vhodný pro firemní účely

Na firmy myslí služba HoppyGo Business, v rámci níž si lze zapůjčit reprezentativní auta z ukončených operativních leasingů. Jde o vozy do tří let stáří, s malým nájezdem a s prémiovou výbavou. Pokud se vaše firma rozhodne službu využít, může na ni uplatnit dokonce odpočet DPH. Ke každé výpůjče dostanete i fakturu, kterou si můžete dát do účetnictví

 

  1. Carsharing nabízí málo aut, nevyberu si

V současnosti nabízí flotila HoppyGo přes 1500 vozů a více než 300 různých modelů aut. Na své si přijdou milovníci sportovních aut, kteří si chtějí vyzkoušet zajímavé modely, ale i ti, kteří potřebují dodávku na stěhování, vícemístné auto na rodinnou dovolenou, nebo třeba malé levné auto na nízkonákladový výlet.

 

Zdroj  : HoppyGo

Scania uvádí nové provedení svého osmiválce na bioplyn

[quote]Scania vedle užitkových vozidel vyrábí i řadu motorů pro průmyslové využití a novinkou v této nabídce je vidlicový osmiválec, který může spalovat zemní plyn nebo bioplyn.[/quote]

Motory Scania pro průmyslové využití jsou rozděleny do několika kategorií, které představují těžké stavební stroje, zemědělská a vojenská technika, stroje pro manipulaci s materiálem a stacionární i lodní motory. Samostatnou kategorii pak do jisté míry představují motory, které jsou využívány jako součásti generátorů pro výrobu elektřiny.

Právě do této poslední kategorie patří 16litrový vidlicový osmiválec s výkonem 320 kW, který má primárně spalovat bioplyn, vyráběný ze zemědělského nebo komunálního odpadu.

Scania uvádí, že její agregáty na zemní plyn a bioplyn mají ve srovnání s konvenčními provedeními motorů na motorovou naftu při spalování zemního plynu o 20 % nižší emise CO2 a při spalování bioplynu dokonce až o 90 % nižší emise CO2.

Scania svou nabídku motorů, spalujících zemní plyn a bioplyn s ohledem na rostoucí poptávku neustále rozšiřuje a upravuje. Tato poptávka je prakticky po celém světě, ale hlavní trhy v současnosti představují Brazílie a Rusko, kde jsou využívány pro výrobu elektrické energie například v místech těžby zemního plynu.

Motory Scania pro výrobu elektrické energie mohou být využívány jako její primární zdroje a rovněž pro záložní napájení, kdy jsou spuštěny v okamžiku výpadku dodávek ze sítě. Motory jsou konstruovány tak, aby hladce a bez poklesu výkonu zvládly situace s vysokým nárůstem zatížení, a přitom s krátkou dobou regenerace.

Zdroj : SCANIA

Použití bioplastů při recyklování flexitanků – důležitý krok k zelené logistice

[quote]V současné době se využívání flexitanků stává stále častějším způsobem přepravy tekutých nákladů po železnici. Tento způsob přepravy má řadu výhod ve srovnání se standardní přepravou v nádržích, mezi něž patří: možnost dodání na základě „door-to-door“; využití plné nákladní kapacity a kapacity kontejneru; recyklovatelnost a likvidace; nízká cena atd. Základem flexitanku je však jednorázová vložka, která se skládá z polyethylenu a polypropylenu. Tyto polymery patří do plastů, které se přirozeně rozkládají po velmi dlouhou dobu (až 100 a více než 100 let) a proces spalování plastu je doprovázen toxicitou spalin. Použití bioplastů při recyklaci flexitanků by pomohlo snížit škody na životním prostředí a také jít s cestou „zelené logistiky“ při přepravě tekutých nákladů ve flexitancích.[/quote]

Podle výroční zprávy společnosti Ruské dráhy pro rok 2018 bylo přepraveno více než 1,2 miliard tun nákladů. V tomto množství hromadné náklady představují 18,7% z celkového objemu dopravy a objem převozů kapalných nákladů dosahuje 70%.

Spolu se standardními typy přeprav tekutých nákladů v nádržích ruská železniční síť stále častěji používá k přepravě tekutého nákladu  flexitanky  (roční růst za posledních pět let činil 21 %). Široké využívání flexitanků je jedním z trendů rozvoje mezinárodní multimodální dopravy a má velké vyhlídky.

Flexitank je specializovaný vkladatelný obal pro přepravu a skladování všech druhů potravin a bezpečných tekutých chemikálií za použití 20 stopového kontejneru (rostlinné a průmyslové oleje, ovocné šťávy, tuky a mastné kyseliny, víno, melasa, minerální hnojiva, glycerin atd.).

 

Vzhled a skladba flexitanku

V současné době se flexitanky stále více stávají alternativou k tradičním cisternám a cisternovým kontejnerům pro svůj vysoký ekonomický účinek jejich použití a kvůli řadě výhod. Jsou jimi zejména:

1. Výrobek je uzavřen, čímž se eliminuje riziko kontaminace.
2. Nízké náklady na instalaci.
3. Instalace flexitanku s objemem 24 tisíc litrů uvnitř 20-stopového kontejneru umožňuje přepravovat o 40 % tekutého nákladu více než v sudech a o 50 % více než v lahvích.
4. Náklad je dodáván „door-to-door“ bez překládání.
5. Maximální využití provozního objemu kontejneru (95 %).
6. Ekonomický přínos z používání flexitanku ve srovnání s jinými typy obalů.

 

Výhoda používání flexitanků je dána jednoduchostí jejich instalace, stejně jako odčerpávacími a plnicími operacemi, které od pracovníků v místě odjezdu a přijetí nevyžadují zvláštní dovednosti. Pro přepravu jsou povoleny 20 stopové kontejnery, ne starší než 3 roky. Při výběru kontejnerů je také třeba vzít v úvahu jejich obecný technický stav (absence deformací, prasklin, spolehlivost ok pro zvedání atd.). Po instalaci je třeba napojit plnicí přípojku na flexitank a pomocí čerpadla načerpat náklad. Čerpání trvá od 20 do 40 minut v závislosti na typu nákladu a výkonu čerpadla. Optimální rychlost plnění je 600 litrů za minutu. Po naplnění je kontejner s flexitankem a nákladem připraven k přepravě. Kontejner je možné přepravovat po silnici, železnici a po moři. Po příjezdu na místo vykládky může být náklad rychle a bez ztráty vykládán, k čemuž je opět potřebné pouze čerpadlo. Po vyložení musí být flexitank zničen, neboť je určen pro jednorázové použití. Pro jednorázové použití mají všechny flexitanky světové pojištění. Pojištění se nevztahuje na jejich opětovné použití.

V současné době se flexitanky stále více stávají alternativou k tradičním nádržím a cisternovým kontejnerům pro vysoký ekonomický efekt jejich použití. Přeprava nákladu v kontejneru, do kterého je vložen flexitank, se vyznačuje nízkou cenou, protože náklady na pracovní sílu jsou sníženy a produktivita procesu vykládání a nakládání se zvyšuje. Použití flexitanků eliminuje nutnost platit za čištění použitých obalů a jejich návrat. Ekonomický efekt při používání flexitanků může činit až několik set eur za jednu zásilku. Použití flexitanků může výrazně zvýšit efektivitu používání kontejnerů ISO, protože objem přepravovaných produktů se zvyšuje o 25%, zatímco výrazně – až desetkrát – snižuje ztrátu nákladu při vykládce. Použití flexitanku umožňuje také výrazně zkrátit dobu nakládacích a vykládacích operací a provádět dodávky hromadných nákladů bez mezipřekladání. V souvislosti s možností využití flexitanků pro přepravu mnoha typů hromadných nákladů je jeho použití v mezinárodní dopravě důležitější než kdy jindy. Hlavní výhodou flexitanků je, že po jeho použití může být čistý kontejner ihned použit k převozu jiných druhů nákladu, včetně obecných, jakož i náhradních dílů, vybavení a dalších věcí.

Při všech nepopiratelných výhodách má použití flexitanků také několik nevýhod:

1. Přeprava výrobků, které jsou při pozemní přepravě považovány za nebezpečné, není ve flexitancích povolena.
2. Pro vykládku jsou potřebná čerpadla.
3. Existuje riziko úniku veškerého obsahu.
4. Environmentální problémy spojené s likvidací jednorázových flexitanků.
5. Flexitank je v podstatě jednorázová obalová jednotka, takže po dokončení přepravy je likvidován.

V případě potravinářských nákladů je však možné jej po důkladném vyčištění použít více než jednou.

Podrobněji bychom se měli zabývat problémem likvidace. Hlavními používanými způsoby jsou: recyklace polyethylenu, spalování vložky, sběr zpracovaných vložek a následná likvidace na skládce. První metoda je nejvíce šetrná k životnímu prostředí a je bezodpadová. Druhý způsob likvidace je nejčastější a představuje největší hrozbu pro životní prostředí, protože během pyrolýzy plastových výrobků se toxické látky uvolňují do atmosféry. I třetí metoda představuje hrozbu pro životní prostředí, protože doba rozkladu plastu je asi 100 let.

Řešením těchto problémů je přidávání bioplastu při recyklaci flexitanku.

Co je bioplast?

Bioplast je plast vyrobený z obnovitelných zdrojů biomasy, jako jsou rostlinné tuky a oleje, kukuřičný škrob.

Bioplasty mají několik výhod:

1. Biologicky rozložitelný plast snižuje emise. Těžba surovin pro jeho výrobu nevyžaduje vytěžení ložisek fosilních paliv a při výrobě nevznikají prakticky žádné škodlivé sloučeniny uhlíku a skleníkové plyny.

2. Biologicky rozložitelný plast je snadnější opětovně využít. Jeho zpracování je méně energeticky náročné a mnohem efektivnější ve srovnání s běžnými plasty.

3. Biologicky rozložitelný plast není toxický. Při výrobě tradičních plastů se uvolňuje mnoho vedlejších toxických produktů, které v přírodě setrvávají až do přirozeného rozkladu. Nové materiály jsou v tomto ohledu naprosto bezpečné.

Použití bioplastů má v našich životech širokou odezvu. Tak se historicky jednou z prvních aplikací biologicky rozložitelných polymerů, které jsou nyní relevantní, staly fólie pro zemědělství, jež se používají hlavně pro mulčování půdy. Pokrytím půdy – pod ovocnými stromy nebo rostlinami zeleninových druhů –  ochrannou vrstvou. Mnoho organizací, vyrábějících sportovní potřeby, se rovněž zabývá otázkou zvýšeného vlivu plastu na naše životy a začaly vyrábět formy z recyklovaného plastu s přidáním bioplastových granulí. Z bioplastu vyrábíme různé nádobí, tašky a další výrobky.

Z pohledu srovnatelných nákladů jsou stávající plasty na bázi ropy levnější než bioplasty. Například cena průmyslových a zdravotnických typů vysokohustotního polyethylenu (HDPE), který se také používá ve výrobě obalů a spotřebního zboží, a pohybuje se od 0,65 USD do 0,75 USD za libru (0,45 kg). Cena polyethylenu s nízkou hustotou (LDPE – LDPE) činí 0,75-0,85 dolarů za libru. Polystyreny (PS) stojí 0,65 až 0,85 dolaru za libru, polypropyleny (PP) v průměru 0,75-0,95 dolaru na libru a polyethylentereftaláty (PET) od 0,90 do 1, 25 dolarů za libru. Na rozdíl od nich, polylaktidové plasty (PLA) stojí v rozmezí 1,75-3,75 dolaru na libru, polykaprolaktony (PCL), získané ze škrobu, – 2,75-3,50 dolarů na libru, polyoxybutyrát (PHB) 4,75-7,50 dolarů za libru. V současné době, podle obecných srovnávacích cen, jsou bioplasty 1,5 až 3,5 krát dražší než tradiční běžné plasty na bázi oleje. Avšak před pěti lety byla jejich hodnota 35 až 100krát vyšší než stávající neobnovitelné ekvivalenty založené na organickém palivu.

Při stávající úrovni technologií určených k recyklaci (recyklačnímu procesu) flexitanků se navrhuje při zpracování plastu ve stádiu granulace přidání bioplastových granulí. Tato inovace neovlivní fyzikální vlastnosti konečného produktu, ale výrazně zlepší environmentální aspekt při recyklaci a využití flexitanků. Jejich rozklad bude mnohem rychlejší díky redukci polymerních struktur v obsahu a při spalování se emise do atmosféry výrazně sníží díky poklesu koncentrace uhlíku, který flexitank obsahuje. Biologicky odbouratelná hmota je snadněji použitelná, její zpracování je účinnější než u běžných plastů. Přidání bioplastu do výroby flexitanků jako slibné technologie pro přepravu hromadného nákladu v kontejnerech bude mít při recyklaci významný vliv na životní prostředí, což umožní snížit škody při rozkladu plastů a v důsledku toho udělat vážný krok na cestě k rozvoji koncepce „zelené“ logistiky.

 

Doc. Natalya Lahmetkina, Ph.D., Univerzita dopravy (RUUT-MIIT) v Moskvě
Vladislav Bykov, student (RUUT , Katedra logistických transportních systémů a technologií)

 


Flexitank je pružná skládací nádrž (vak) vyrobená ze speciálně vyvinutých polymerních materiálů (viz obrázek). Flexitank sestává z několika vrstev: vnější plášť je vrstvená polypropylenová tkanina a vnitřní plášť se skládá z 1 až 4 vrstev plastové fólie:

Automatický vzduchový ventil: vypouští nadměrný tlak, umožňuje použití celého objemu

Bezešvá technologie: zvyšuje pevnost o 30%

Vnitřní vrstva (4 vrstvy polyethylenové fólie), aramidové příze a vnější vrstva tkaného propylenového pláště

3palcový kulový ventil s vysokou spolehlivostí a těsností

Logistický kalendář