Evropská unie dnes čelí zjevné nerovnováze: právní požadavky na využívání recyklovaného plastu rostou, ale dostupnost kvalitního recyklátu i průmyslová kapacita pro jeho zpracování v EU zatím těmto ambicím neodpovídají. Právě tato mezera začíná dopadat na konkurenceschopnost evropského průmyslu. Evropská komise proto 23. prosince 2025 představila sdělení k posílení cirkularity plastů, označované jako Plastics Winter Package, které má jako přechodné řešení podpořit evropský recyklační sektor ještě před očekávaným přijetím Circular Economy Act v roce 2026.
Balíček se zaměřuje zejména na čtyři oblasti: pravidla pro výpočet recyklovaného obsahu, podporu recyklačních technologií, harmonizaci kritérií „konce odpadu“ pro plasty a posílení dohledu nad trhem, zejména u dovozu plastových materiálů do EU. Jde o signál, že Komise si uvědomuje tlak, pod nímž se evropský plastový a recyklační sektor nachází, a snaží se mu vytvořit alespoň základní regulatorní oporu do doby, než bude připraven komplexnější rámec.
Jedním z klíčových prvků balíčku je připravované prováděcí rozhodnutí podle směrnice o jednorázových plastech (SUPD), které aktualizuje pravidla pro výpočet, ověřování a vykazování recyklovaného obsahu v jednorázových PET lahvích na nápoje. Evropská komise už dříve v roce 2025 zveřejnila, že chce do těchto pravidel výslovně zahrnout i chemickou recyklaci a zavést společnou metodiku pro její započítávání. Podle informací zveřejněných v březnu 2026 má nové rozhodnutí nahradit dosavadní rozhodnutí (EU) 2023/2683 a upřesnit, že recyklovaný obsah se počítá z celkové hmotnosti plastových částí PET lahve, včetně víček, uzávěrů, etiket a sleeves.
Z pohledu trhu je velmi důležité, že Komise zatím zachovává omezení, podle kterého se do cíle recyklovaného obsahu u PET lahví započítává pouze post-consumer recyklát pocházející z odpadu vzniklého v EU. Podle dostupných informací má toto omezení zůstat v platnosti do 21. listopadu 2027. Teprve po tomto datu by bylo možné za určitých podmínek započítávat i recyklovaný plast ze třetích zemí, a to pouze tehdy, pokud příslušná země spadá pod pravidla OECD pro přeshraniční pohyb odpadů nebo má s EU uzavřeno ujednání zajišťující rovnocenné bezpečnostní a environmentální standardy. Tento přístup má chránit evropské standardy a současně podpořit investice do recyklační infrastruktury v EU.
Dalším zásadním bodem je uznání chemické recyklace při výpočtu recyklovaného obsahu. Dosud byla v rámci pravidel pro PET lahve prakticky zohledněna především mechanická recyklace. Nový přístup má umožnit započítání chemicky recyklovaného materiálu prostřednictvím metodiky hmotnostní bilance s pravidlem fuel-use excluded, tedy bez započítávání podílů materiálu využitých na paliva nebo energetické využití. Evropská komise tuto metodiku veřejně konzultovala již v létě 2025 a výslovně uvedla, že má zvýšit transparentnost, právní jistotu a investiční předvídatelnost pro sektor chemické recyklace.
Přestože se tato pravidla přímo týkají PET nápojových lahví podle SUPD, jejich význam je širší. Jde totiž o první praktickou ukázku toho, jakým směrem se může ubírat nastavování pravidel pro recyklovaný obsah i podle nařízení PPWR, které od roku 2030 zavádí minimální podíly recyklovaného obsahu pro plastové obaly obecně. Pro výrobce obalů a baleného zboží je proto důležité sledovat tato pravidla už nyní, protože mohou naznačovat budoucí logiku výpočtu i v širším obalovém režimu.
Druhou vlajkovou lodí balíčku je návrh harmonizovaných kritérií end-of-waste pro plasty. Cílem je, aby recyklovaný plast po splnění stanovených podmínek přestal být právně považován za odpad a mohl se volněji pohybovat na trhu jako sekundární surovina. Komise tím sleduje snížení administrativních nákladů, nahrazení roztříštěných národních přístupů a zlepšení dostupnosti recyklátu v EU. Podle zveřejněného návrhu se přitom klade velký důraz na bezpečnost materiálu, sledovatelnost jeho původu a omezení nebezpečných látek a nečistot v plastovém výstupu.
Zároveň je ale třeba zdůraznit, že navrhovaná harmonizovaná kritéria end-of-waste se mají vztahovat pouze na plasty recyklované mechanickou recyklací nebo recyklací na bázi rozpouštědel. Naopak plasty, jejichž vstup prošel depolymerací, tedy chemickou recyklací v užším slova smyslu, jsou z rozsahu těchto kritérií zatím vyloučeny. I když z odůvodnění návrhu vyplývá, že do budoucna může dojít k přehodnocení tohoto omezení s ohledem na technologický vývoj, v tuto chvíli jde o poměrně významnou hranici, která ukazuje, že regulace EU stále rozlišuje mezi jednotlivými recyklačními cestami velmi opatrně.
Podle návrhu by tato kritéria mohla začít platit již od 1. července 2026, přičemž revizní doložka je nastavena na rok 2029. Veřejná konzultace k návrhu skončila 26. ledna 2026 a dalším krokem má být finalizace textu Komisí. Pro firmy to znamená, že otázka, kdy přesně plast přestává být odpadem a stává se obchodovatelnou druhotnou surovinou, se může v blízké době významně změnit.
Balíček dále doprovází i přísnější požadavky na dokumentaci u recyklovaných plastů určených pro styk s potravinami. Tyto změny mají být provedeny novelizací nařízení (EU) 2022/1616 o recyklovaných plastových materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami. Už stávající znění tohoto předpisu pracuje s deklaracemi shody a požadavky na sledovatelnost recyklovaných plastů. Nově se ale počítá s rozšířením dokumentačních povinností i na částečně předzpracovaný plast a plastový vstup, včetně uvedení původu materiálu, tedy zda jde o materiál unijní nebo mimoevropský.
Prakticky to znamená, že i materiály ve fázi před dalším zpracováním mají být nově doprovázeny dokumentací obdobnou prohlášení o shodě, a to včetně údajů o původu. Návrh zároveň počítá s tím, že pokud materiál obsahuje více než 10 % plastu sebraného nebo předzpracovaného ve třetích zemích, bude považován za materiál mimo EU. Dávky předzpracovaných materiálů mají být rovněž označovány a tam, kde je to relevantní, má být uvedena vhodná recyklační technologie. Pro neevropské dodavatele to bude znamenat výrazně vyšší administrativní nároky, pro evropské dozorové orgány naopak lepší vymahatelnost a dohledatelnost toku materiálu od odpadu až po recyklaci.
Další oblastí jsou opatření tržního dohledu nad dovozem plastů do EU. Evropská komise avizovala, že chce lépe kontrolovat dovoz post-consumer plastů a recyklovaného plastu, zejména pro použití ve styku s potravinami. Ve hře jsou změny celních kódů pro plasty, podrobnější dovozní dokumentace, častější audity zařízení mimo EU a přísnější vymáhání požadavků. Komise má tyto návrhy dále posoudit během druhého čtvrtletí roku 2026.
Zvlášť důležitá je skutečnost, že dnešní celní nomenklatura často nerozlišuje mezi primárním plastem a recyklovaným materiálem. Nové celní kódy by tak mohly výrazně zlepšit kontrolu nad dovozem recyklátu a současně podpořit vynucování nových pravidel, včetně budoucích kritérií end-of-waste. S tím souvisí i záměr vytvořit nové elektronické registry a rozvíjet technologie, které umožní lépe ověřit, zda plast skutečně pochází z post-consumer odpadu.
Celkově je zřejmé, že EU potřebuje více vlastního recyklovaného plastu, pokud chce splnit své právní cíle a současně si udržet průmyslovou konkurenceschopnost. To si vyžádá další investice do sběru, třídění, přípravy materiálu k recyklaci, samotné recyklace i opětovného využití. Komise proto paralelně pracuje i na širších opatřeních, která mají urychlit povolovací procesy pro projekty cirkulární ekonomiky. Zásadním testem ale bude až připravovaný Circular Economy Act, jehož přijetí je podle Komise plánováno na rok 2026 a který má vytvořit skutečný jednotný trh pro sekundární suroviny.
Pro obalový průmysl je hlavní zpráva jasná: současný balíček je důležitým signálem, ale zatím nepředstavuje definitivní systémové řešení. Spíše jde o přechodný regulatorní zásah, který má stabilizovat situaci do doby přijetí širší reformy. O tom, zda EU skutečně vytvoří dlouhodobě funkční a konkurenceschopný rámec pro recyklaci plastů, rozhodnou až finální podoba prováděcích předpisů, rychlost jejich přijetí a především kvalita připravovaného Circular Economy Act.
Zdroj: SYBA
|
