Dne 28.června se v Lucemburku sejde Rada Evropské unie pro životní prostředí. Jedním z projednávaných témat je i direktiva o emisích C02 z osobních a lehkých užitkových vozidel.
Dva ze tři subjektů, které se podílejí na konečné podobě direktivy – Evropská komise a Evropský parlament – už svou pozici deklarovaly. Požadují nulové emise CO2 z nově prodávaných vozidel v roce 2035. Slepou uličku, do které nás směřuje významná část evropské reprezentace tak mohou pomoci na svém jednání napravit šéfové ministerstev životního prostředí 27 členských zemí.
A proč jde podle nás o slepou uličku?
Návrh direktivy stanoví, že emise se měří zásadně na výfuku vozidla. Tam jsou samozřejmě nulové v případě elektromobilu nebo vodíku. Proto se hovoří o „zákazu spalovacího motoru“. Ale i elektřina a vodík mají emisní stopu své výroby. Je přitom obecně známo, že elektřina z hnědého uhlí nebo vodík vyráběný z fosilních zdrojů mají na kilometr jízdy vyšší emise CO2 než například biometan, některá pokročilá biopaliva nebo syntetická paliva vyráběná ze „zelené elektřiny“. Taktéž je všeobecně známo, že emise CO2 působí vysoko v atmosféře a je tedy úplně jedno, kde v životním cyklu paliva vznikají, zdali při jeho výrobě nebo jeho využití. Zohledňovat tedy pouze emise z výfuku a na základě toho tvrdit, že elektřina je bezemisní zdroj, je velmi pokrytecké
W-T-W studie, kterou zpracovala sama Evropská komise (08/2020) říká, že není tak podstatné, jaké palivo, jaký přenašeč energie je využit pro pohon vozu. Podstatné je, z čeho a jakou cestou bylo palivo vyrobeno. Řada politiků, aktivistů, považuje elektřinu za “čistý zdroj“. Elektřina je ale pouhým přenašečem energie, musela být z něčeho vyrobena a to něco mohlo být – stejně jako v případě kapalného paliva – emisně náročné nebo relativně čisté
Pokud bude direktiva nadále požadovat, aby o emisích z dopravy rozhodovaly výfuky, bude to podobné, jako bychom kvalitu jídla v restauraci posuzovali podle jejího vývěsního štítu. Relevantnost takového měření je prostě nulová
Role Bruselu je primárně ve vytváření strategie, nikoli v detailním popisování toho, co a jak máme, nemáme, smíme nebo nesmíme dělat. V minulosti Brusel několikrát jasně deklaroval „technologicky neutrální přístup“. Takový přístup znamená, že průmyslu je nastaven konkrétní cíl a je na jeho invenci, aby se k cíli dostal co nejefektivněji. Dnes takový přístup Brusel sám porušuje. respektive vymlouvá se tím, že nikomu nenařizuje elektřinu, když je k dispozici ještě vodík. A za výběrem z těchto dvou možností pak vidí technologickou neutralitu… Tedy, úlohou Bruselu je (ať se nám to líbí nebo ne) nastavení cíle emisních úspor CO2 (třeba na těch 55%, jak stanoví strategie FIT for 55). Ale hledání cest k dosažení těchto úspor by mělo zůstat výhradně v rukou průmyslu. Jakékoli omezování nepomáhá svobodnému podnikání, omezuje invenci, inovace, zakládá potřeby dotací a díky tomu křiví trh.
Firmy zabývající se vývojem pohonných hmot již delší dobu pracují na vývoji syntetických paliv (paliva uměle vyráběná s využitím zelené energie a vzdušného nebo odpadního CO2). Paliva jsou zatím vyráběna v malých provozech, ale první velké výrobní kapacity jsou již ve výstavbě. Tato paliva mohou radikálně přispět ke snižování emisí CO2 z dopravy, protože mohou „dekarbonizovat“ stávající vozidla. Pro spotřebitele jde o ideální volbu – využívá svůj dnešní (ať už nový nebo starý) vůz, tankuje u stejných stanic. Nemusí tedy měnit žádné návyky nebo vynakládat peníze na koupi elektromobilu. Návrh, který předložila Evropská komise a který prošel Evropským parlamentem ale tato nízkoemisní až bezemisní (z hlediska CO2) paliva staví mimo hru. Protože – kdo bude investovat do výrobních zařízení, když musí předpokládat, že od roku 2035 nebude smět na trh přijít žádný nový vůz se spalovacím motorem?
Jde o sociální rozměr – držitelé starších vozů nemusí být v brzké budoucnosti nijak šikanování za využívání stále funkčního auta. Nemusí ze svých daní přispívat na dotace na koupi elektromobilu těm, kteří jsou schopni si takový vůz pořídit
A v neposlední řadě jde o zaměstnanost, o zachování stovek tisíc pracovních míst v Evropě v průmyslu, ve kterém patří Evropě ke špičce. Samozřejmě, pokud se některé automobilky samy rozhodly opustit spalovací motor, je to jejich svrchované právo.
