[quote]Americká továrna Boeing byla za druhé světové války jedním z hlavních dodavatelů velkých bojových letadel, produkovala slavné bombardéry B-17 nebo B-29. Firma ze Seattlu se pokoušela uplatnit také na civilním trhu, a to již před válkou, v porovnání s konkurencí se jí ale dlouho příliš nedařilo. Zlom přišel až s nástupem nové éry, na jejímž úsvitu Boeing 20. prosince 1957 představil typ 707, své první proudové dopravní letadlo.[/quote]
„Sedmsetsedmička“ přitom nebyla ani zdaleka prvním strojem pro přepravu cestujících s tímto druhem pohonu, průkopnickým modelem se už v roce 1949 stal britský de Havilland Comet. Proudové motory měl i francouzský Sud Aviation Caravelle, jenž poprvé vzlétl v květnu 1955, nebo ve stejné době představený sovětský Tupolev Tu-104, který do své flotily zařadily i Československé aerolinie. Boeing ovšem přišel s letounem, který byl pokročilejší, rychlejší i ekonomičtější.
Do vývoje nového stroje se firma, jež získala zkušenosti s velkými proudovými letouny už na přelomu 40. a 50. let díky bombardérům B-47 a B-52, pustila v roce 1952. Projekt, který si vyžádal počáteční investici ve výši 16 milionů dolarů, byl přitom poměrně riskantní, vedení Boeingu totiž v tu chvíli mohlo jen hádat, jak se k novému letounu postaví potenciální zákazníci z řad aerolinek. Ty totiž v tu dobu spokojeně používaly první velká vrtulová letadla s přetlakovými trupy.
Prvním výsledkem práce Boeingových inženýrů se stal prototyp, který poprvé vzlétl v červenci 1954 a jenž nesl trochu matoucí označení 367-80 (číslo 367 totiž výrobce použil také v případě modelu Stratofreighter, tedy vojenského transportního letounu, odvozeného od vrtulového bombardéru B-29). Prototyp proudového dopravního stroje ale nakonec stejně všichni znali pod jménem Dash 80, tedy česky Pomlčka 80. Jeho dalším vývojem pak vznikl jak civilní Boeing 707, tak vojenská verze.
Sedmička na začátku typového označení nového modelu vycházela ze systému, který se u firmy Boeing zaváděl právě začátkem 50. let. Trojka a čtyřka podle něj připadaly běžným letadlům, pětka proudovým motorům, šestku vyhradili konstruktéři pro rakety a řízené střely, původně stranou nechaná sedmička připadla nové kategorii proudových dopravních letadel. O jméně prvního modelu ovšem vedle inženýrů rozhodovali i odborníci na marketing – a těm přišlo logické označení 700 moc obyčejné.
Dali proto hlavy dohromady a nakonec se shodli na tom, že pro lepší zvuk bude nejlepší „šťastnou sedmičku“ zopakovat také na konci. Zrodil se tak systém, který společnost Boeing používá pro pojmenování dopravních letadel dodnes. Za základním označením přitom vždy následuje pomlčka a tři číslice, jež odborníkům i fanouškům letectví na první pohled řeknou, o kterou verzi daného modelu se jedná. První stroj, představený před 60 lety, tak nesl označení 707-120.
První „sedmsetsedmičky“ ještě nezvládly non-stop lety přes Atlantik, firma ale brzy přišla s prodlouženou verzí 707-320, která dokázala z USA do Evropy doletět bez mezipřistání (jeden ze strojů se za JFK stal prvním proudovým Air Force One). I díky tomu byl Boeing 707 nejúspěšnějším z první generace proudových dopravních letounů, do roku 1979 se jich (včetně kratší verze, pojmenované výjimečně 720) vyrobilo 1010. Druhého Convairu 880 se vyrobilo 950 kusů, Douglas DC-8 vznikl v 556 exemplářích.
Podobně úspěšný vojenský stroj, vzešlý z prototypu Dash 80, dostal označení C-135 (pro transportní variantu) a vyrobilo se jich více než osm stovek. Nejrozšířenější mezi několika verzemi je tankovací KC-135, která vzniklo více než šest stovek a dodnes tvoří páteř amerického programu tankování ve vzduchu. Zato civilní Boeingy 707 jsou už dnes na letištích raritou, využívá jich pár nákladních dopravců, u aerolinek létaly naposledy v Íránu v roce 2013.
Zdroj: ČTK
