[quote]Nejrůznější formy státní pomoci firmám zasaženým zákazy a opatřeními vyvolanými českou vládou se oboru zasílatelství a logistiky bohužel vyhnuly. První a bohužel asi jediný účinný program Antivirus (podporující refundací části mzdy pracovníkům nuceně odstaveným doma kvůli protiepidemickým zákazům) nemusel být zasílateli využit, protože – a zcela logicky – se sektor dopravy stal v té době naprosto klíčovým pro zásobování státu jak běžnými denními potřebami, tak zdravotnickými ochrannými prostředky a pomůckami. Většina firem proto v té době hlásila minimálně stabilní objem přeprav a vyhlížela s nejistotou spíše do delší budoucnosti. Jistou pomocí mohla být podpora rodičů při ošetřování člena domácnosti (dětí mimo školu), ale tento program byl vysoce individuální a ve firemních hlášeních není uveden.[/quote]

Další programy Covid I, II a Plus (rozšířený o oblast dopravy a cestovního ruchu) jsou pro náš sektor čistým zklamáním. Nejen že přicházejí poměrně pozdě a jejich administrace je více než složitá, registrujeme především malou ochotu úvěrujících bank pouštět peníze do firem podnikajících v dopravě. Na vině bude zřejmě nízká zisková marže našich firem a silná volatilita výkonů v závislosti na vývoji světového obchodu, ale příslovečný pes může být zakopán i v definici programu samotného. V našem oboru je velmi málo firem s více než 250 zaměstnanci, které musí navíc spoléhat pouze na vlastní, domácí zdroje. Takto velké firmy jsou vždy součástí nadnárodních koncernů, které se o svoje „děti“ eventuálně postarají. A čistě čeští zasílatelé jsou příliš malí na to, aby na tuto pomoc dosáhli. Mnohem větší a ze strany státu zcela nepokryté riziko navíc hrozí našim firmám z titulu druhotné platební neschopnosti (oddalováním úhrad za služby ze strany zákazníků), které by bylo možno řešit i silnějším vynucováním existujících zákonných lhůt. To je však bohužel oblast, ve které stát zatím na svoji regulační úlohu zcela rezignoval.

 

Dr. Petr Rožek, výkonný ředitel
Svaz spedice a logistiky ČR, z.s.