Odklad účinnosti části stavebního zákona, který do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky posílá Vláda České republiky, vzbuzuje velké pochybnosti. Ve svém důsledku může za rok zastavit celý proces povolování staveb v České republice. A to nejen bytů, komerčních či logistických objektů, ale také infrastrukturních staveb. Tedy silnic, dálnic, železnic a mnohého dalšího. Důvodem je legislativní lapsus: předložený návrh zákona totiž předpokládá jen odklad části stavebního zákona, zcela ale pomíjí nezbytnost odložit také účinnost změnového zákona, který je s ním úzce svázaný. Za kontroverzní lze považovat také obejití Legislativní rady vlády a absenci standardního meziresortního řízení.

„Jednoduše řečeno: pokud návrh v současné podobě projde, bude investor – soukromý i státní – za rok povolovat podle současného zákona, který platí dosud, ale některá nezbytná razítka bude muset mít podle nového zákonu. Úředníci, kteří ale kulaté razítko mají, nebudou již na svém dřívějším působišti, protože to bylo rekodifikací zrušeno, nebudou mít ale ani nový úřad, protože ten v důsledku současného návrhu nevznikne. Oni budou ve vzduchoprázdnu, a razítko nebude, nebo bude právně nejisté,“ upozorňuje Ing. Tomáš Kadeřábek, ředitel Asociace developerů České republiky. Jak dodává, tento lapsus by byl jistě zaznamenán, pokud by došlo ke standardnímu procesu, včetně meziresortního řízení a projednání na Legislativní radě vlády.

„Co je horší je skutečnost, že z materiálu, který Vláda České republiky předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky jednoznačně vyplývá, že se nejedná o chybu, ale že předkladatelé jsou si tohoto pochybení plně vědomí,“ podotýká Kadeřábek. „Při zvoleném věcném řešení a vzhledem ke složitosti tzv. doprovodného zákona by ostatně ani nebylo možné jeho účinnost pouze částečně odložit. Bylo by tedy nutné úpravu podle navrhovaného § 334a odst. 3 věty první chápat tak, že by se po 1. červenci 2023 vztáhla i na související zákony, protože opačný výklad by po uvedeném datu vedl k neřešitelným aplikačním problémům,“ píše se v návrhu doslova. „Jen proto, že je něco těžké, nelze v případě zákonů věc neřešit a čekat, že se vyřeší sama,“ zdůrazňuje Tomáš Kadeřábek.

Předkladatelé předpokládají, že tato nedostatečnost bude následně řešena výkladově. „To je zcela nepřijatelná míra právní nejistoty pro všechny aktéry. Dojde navíc k zásadnímu zatížení stavebních úřadů, a jednotlivé případy budou ve svém důsledku rozhodovat soudy, které jsou již dnes ve své agendě přetíženy,“ vysvětluje Kadeřábek.

Ve věci samotné změny, v loňském roce schválené rekodifikace stavebního práva Asociace developerů kvituje, že zůstává shoda na nutnosti zachovat základní principy, které mají vést k zrychlení a zjednodušení celého povolovacího procesu v České republice: procesní a kompetenční omezení dotčených orgánů státní správy, protože jedině tak lze skutečně dosáhnout odstranění desítek potřebných razítek a s tím spojenou zátěží odvolání, přezkumů a opakovaných soudních sporů. Shoda je také na jednotném řízení o povolení stavby, omezení odvolacího přezkumu rozhodnutí stavebního úřadu, koncentrace a apelace řízení, nastavení a efektivní dodržování lhůt a digitalizace stavební agendy.  Zachovat by se tak měly principy jednoho razítka, jednoho řízení, do jednoho roku, s odstraněním takzvaného ping pongu mezi úřady, s odstraněním přezkumů a soudních tahanic, zjednodušení dokumentace s důrazem na smysluplnou digitalizaci včetně sjednoceného procesu – workflow.

Odborná diskuse nad dalšími úpravami celé legislativy je nezbytná a důležitá. Není ale možné z hlediska právní jistoty riskovat zastavení významného hospodářského odvětví, které je dlouhodobě v krizi v důsledku, mimo jiné, špatné legislativy. Cestou je zachování dříve schválené rekodifikace stavebního práva v České republice, odstoupení od odkladu účinnosti, a zahájení odborné práce nad dalšími možnými úpravami legislativy.

Jak již dříve Asociace developerů upozornila, problémem není jen legislativa. Vláda České republiky by se měla soustředit také na problematiku nedostatečné pracovní síly, nedostatek stavebního materiálu a jeho zvyšující se ceny, nebo důsledky tlaku na „zelenou ekonomiku“.