Kanadská vláda se intenzivně zabývá možností rozvoje přístavu v Hudsonovu zálivu na severu země, který by sloužil pro vývoz zemního plynu, potaše, řepky a dalších komodit, zvláště do Evropy. Plán je součástí snahy země snížit svoji ekonomickou závislost na Spojených státech po zavedení cel.
Hodgson vidí obrovský potenciál v přeměně přístavu Churchill v Manitobě na mnohem větší exportní uzel, který by otevřel nové obchodní trasy do Evropy a na další trhy. Přístav se nachází na téměř stejné zeměpisné šířce jako Oslo. Hodgson dodal, že již viděl několik návrhů na projekty přepravy zboží přes tuto lokalitu. Myšlenka severního přístavu má také podporu politiků z provincií bohatých na suroviny na západě Kanady, které patří k hlavním vývozcům ropy, plynu a zemědělských komodit.
Někteří pozorovatelé jsou ale skeptičtí, že by se přístav Churchill mohl stát životaschopnou přepravní trasou. Proměna v přístav schopný odbavovat širokou škálu sypkých nákladů by trvala roky a stála miliardy. A to pro trasu která je většinu roku zamrzlá.
Hodgson je ale optimistický. Vláda právě zadává zakázku na novou flotilu ledoborců pro kanadskou pobřežní stráž, díky kterým by trasa mohla být otevřená pravděpodobně po většinu roku, nejen čtyři měsíce. Upozornil také, že Rusové většinu roku přepravují zboží ze svých arktických přístavů.
Přístav Churchill se začal využívat pro vývoz obilí už na počátku 30. let minulého století a dodnes zůstává jediným hlubokomořským přístavem na severoamerickém kontinentu s přímým napojením na Severní ledový oceán i železnici směřující na jih. Provoz přístavu však vždy omezoval zimní led a objem přepraveného obilí výrazně klesl poté, co Kanadská obilní rada v roce 2012 přišla o monopol na prodej. Z hlediska vývozu z oblastí západní Kanady je nejkratší cestou do Evropy. Hodgson se domnívá, že pokud by se zlepšila silniční infrastruktura, rozšířila kapacita přístavu a více se investovalo do železnice, mohl by se Churchill stát životaschopnou alternativou pro přepravu potaše, řepky i obilí.
Vláda premiéra Marka Carneyho se chystá urychlit schvalování klíčových infrastrukturních projektů, mimo jiné v reakci na obchodní válku vyvolanou americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Cílem je snížit závislost Kanady na vývozu do USA, kam loni směřovaly tři čtvrtiny kanadského exportu. V červnu byl schválen zákon, který umožňuje označit určité projekty za strategicky významné a schválit je do dvou let. Posuzují se podle přínosu pro hospodářskou bezpečnost a pro původní obyvatelstvo.
Hodgson upozornil, že jeden projekt počítá s vybudováním celoročně sjízdné silnice do Churchillu. Ta by podle něj mohla výrazně změnit ekonomiku těžby nerostných surovin i životní náklady v odlehlých komunitách severní Manitoby.
Někteří odborníci však zpochybňují ekonomickou smysluplnost plánu pro Churchill. Analytici upozorňují, že oživení přístavu se nedaří už desítky let a chybí zájem ze strany soukromých přepravců. Nákladné prodloužení plavební sezony by naráželo na pojišťovací limity, nároky původních obyvatel i ekologická omezení. Zpochybňují také, že by přeprava přes Arktidu byla výhodnější než stávající trasy přes západní nebo východní pobřeží.
Přístav Churchill zažil v uplynulé dekádě mírné oživení. V roce 2018 jej spolu s navazující železnicí koupila skupina Arctic Gateway vlastněná konsorciem 41 místních původních komunit. Železnice nyní zajišťuje čtyři spoje týdně a přístav rozšířil skladovací kapacity pro kritické nerosty. Podle ředitele skupiny Chrise Averyho je letos v plánu přeprava 20.000 tun zinkového koncentrátu a očekávají se i zásilky obilí, než se objeví led. Přístav slouží také jako základna pro dodávky do arktických oblastí a má hrát roli v ambici Kanady snížit závislost na USA a stát se globální energetickou velmocí.
Zdroj. :ČTK
|
