Domů Blog Strana 696

Železniční trh v ČR se za deset let změnil, na tratích jezdí desítky dopravců

[quote]Železniční trh v Česku se za posledních deset let výrazně proměnil. Zatímco v minulosti držely monopolní postavení státní České dráhy, nyní působí v osobní dopravě více než desítka dopravců. I přesto si ČD udržely více než 85procentní podíl na celkově ujeté vzdálenosti, následuje RegioJet s necelými pěti procenty a třetí je Arriva. Ještě větší konkurence je v nákladní dopravě. Vyplývá to z aktuálních údajů Správy železnic, které má ČTK k dispozici. Dráhy se se soukromými dopravci musí dělit již také o státní a krajské zakázky.[/quote]

Až do roku 2011 měly České dráhy takřka monopolní postavení, menší dopravci tehdy získali prostor jen na několika malých regionálních tratích. Prvním velkým konkurentem se stal před deseti lety RegioJet, který vstoupil se svými vlaky na komerční trať Praha – Ostrava. O rok později se na ní přidal i Leo Express. ČD tím ztratily svou do té doby výsostnou pozici, protože trať je nejvytíženější v Česku. Konkurence se navíc na komerčních linkách přesunula i na trasu z hlavního města do Brna, případně do zahraničí.

V současnosti se soupeření dopravců přeneslo i na státem a kraji objednávané linky. Podle údajů ministerstva dopravy mají soukromí dopravci téměř polovinu z nedávno rozdělovaných linek. České dráhy mají pět smluv na státem objednávané linky, Arriva dvě a GW Train Regio s RegioJetem po jedné. RegioJet ovšem působí na žádané trase mezi Brnem a Ostravou. Na regionálních tratích už působí také Leo Express a další dopravní firmy.

Rozdělování tuzemského železničního trhu navíc bude dál pokračovat. Stát může podle pravidel EU přímo zadávat jednotlivé tratě jen do konce roku 2023, poté už budou pouze vymezené výjimky. Ostatní tratě bude muset rozdělovat ve veřejných soutěžích. Aktuálně ministerstvo dopravy dokončuje nabídkové řízení pro linku R9 Praha – Havlíčkův Brod – Jihlava/Brno.

S mnohem větší konkurencí se České dráhy, respektive jejich dceřiná společnost ČD Cargo, musí vyrovnávat v nákladní dopravě. ČD Cargo mělo loni na celkově ujetých kilometrech podíl přes 58 procent. Mezi největší konkurenty státního dopravce patří PKP Cargo International se zhruba sedmiprocentním podílem na výkonech a Metrans Rail s téměř šesti procenty. Nad tři procenta podílu na ujetých kilometrech se vloni dostaly ještě firmy Unipetrol Doprava, IDS Cargo a Rail Cargo Carrier.

Všechny tuzemské dopravce negativně zasáhla koronavirová krize, kvůli níž museli rušit velkou část spojů. České dráhy loni zaznamenaly ztrátu 4,1 miliardy korun. Stovky milionů korun na tržbách ztratily i firmy RegioJet či Leo Express. Ministerstvo dopravy v současnosti rozhoduje o rozdělení kompenzací mezi dopravce. V souhrnu by mělo jít asi o 800 milionů korun. Kompenzace se budou vztahovat na státem objednávané a komerční linky.

 

Zdroj : ČTK

Některé čerpací stanice v Británii zavřely, nemá kdo dovézt pohonné hmoty

[quote]V Británii muselo dočasně přerušit provoz několik čerpacích stanic, protože jim došly pohonné hmoty. Ty na ně kvůli chybějícím řidičům nákladních aut nemá kdo dovézt, v rafinériích je přitom benzinu i nafty dost. Ministr dopravy Grant Shapps dnes vyzval motoristy, aby se nesnažili natankovat si do zásoby, informovala veřejnoprávní BBC na svých internetových stránkách.[/quote]

Agentura Reuters napsala, že u některých čerpacích stanic v Londýně a jihoanglickém hrabství Kent se dnes tvořily fronty aut. Asociace prodejců pohonných hmot doporučila motoristům, aby měli v nádrži tolik paliva, aby jim vystačilo na cestu k záložní stanici pro „vzácný“ případ, že na první nebude k dostání.

V Británii je okolo 8300 čerpacích stanic, z nich zavřených je momentálně asi jedno procento. Někde došel třeba jenom jeden typ paliva.

V některých britských médiích se objevily informace, že britská vláda v situaci, kdy v zemi chybí až 100.000 řidičů nákladních aut, uvažuje o nasazení vojáků. „Pokud by to pomohlo, povoláme je,“ řekl Shapps BBC. Dodal ale, že není jasné například to, zda vojáci mohou řídit vozidla s civilní registrací.

Už měsíce zástupci supermarketů a zemědělců upozorňují, že vzhledem k nedostatku řidičů jsou narušené dopravní řetězce, kvůli čemuž mají problémy dostat zboží na pulty obchodů.

„Pokud se více řidičů nepodaří najít během příštích deseti dnů, budeme nevyhnutelně čelit zásadním problémům v předvánočním období,“ varovalo dnes Sdružení britských maloobchodníků (BRC). „Řidiči kamionů jsou jako lepidlo, které drží dodavatelský řetězec pohromadě,“ uvedlo.

V televizi Sky Shapps řekl, že nedostatek řidičů je celosvětový problém kvůli tomu, že během pandemie covidu-19 se nekonaly zkoušky pro nové šoféry. Británie podle něho proto počet zkoušek zdvojnásobuje. Těm současným je v průměru 55 let a stěžují si na špatné pracovní podmínky i platy.

Řidičů v Británii chybí ale i kvůli brexitu, po němž je pro pracovníky z jiných evropských zemí těžší získat pracovní povolení. Asociace silniční nákladní dopravy (RHA) vyzvala vládu, aby v blízké době tato pravidla zmírnila. K tomu Shapps řekl, že nechce, aby britské řidiče vytlačili jejich kolegové ze zemí Evropské unie, kteří mají nižší nároky na mzdy.

Rod McKenzie z RHA podle BBC řekl, že více řidičů profesi opouští, než do ní přichází. „Je to takhle jednoduché: všechno, co v Británii máme, se dováží nákladními auty. Takže pokud je nedostatek řidičů, je nevyhnutelné, že všechny věci, které chceme, nedostaneme, kdy chceme,“ řekl.

 

Zdroj : ČTK

ŠKODA AUTO podporuje univerzitní vzdělávání zaměřené na elektromobilitu prostřednictvím roadshow ŠKODA iV DAY

ŠKODA DAY ROADSHOW, 22.9.2020 na Technické univerzitě VŠB v Ostravě.

[quote]ŠKODA AUTO včera  na Univerzitě Pardubice zahájila roadshow ŠKODA iV DAY,
jejímž cílem je přiblížit studentům univerzit novinky z oblasti elektromobility. Akce trvá do konce října a
celkem navštíví devět českých vysokých škol, zaměřených především na technické vzdělávání.[/quote]

Její součástí jsou přednášky a diskuze s odborníky, kteří zájemce seznámí s širokou paletou elektrických vozidel
s označením iV, a to jak elektromobilů, tak plug-in hybridů. Studenti si mohou vystavené automobily za
asistence expertů dopodrobna prohlédnout a k dispozici mají rovněž klíčové součásti elektrických vozidel,
jako je trakční akumulátor, elektromotor nebo systém nabíjení. ŠKODA AUTO řadí podporu technického
vzdělávání mezi priority své společenské odpovědnosti, a to na všech úrovních: od předškolní a základní přes
středoškolskou a odbornou až po univerzitní.

Maren Gräf, členka představenstva společnosti ŠKODA AUTO za oblast Řízení lidských zdrojů říká: „Spolupráce
společnosti ŠKODA AUTO s vysokými školami má dlouhou tradici. Automobilový průmysl nyní prochází zásadní
transformací. Kvalitní technické vzdělání a podporu talentů tedy považuji za klíčové pro budoucnost naší společnosti.“
Dříve probíhaly dny otevřených dveří přímo v automobilce. Ve snaze být studentům nablízku začala společnost
ŠKODA AUTO pořádat roadshow, která umožňuje navázat těsnější kontakt mezi experty a akademickým prostředím a
oslovit více mladých talentů z různých technických oborů se zaměřením na elektrotechniku, IT a kyberbezpečnost a
automobilový průmysl.

Roadshow ŠKODA iV DAY se zaměřením na elektrické automobily iV navštíví během pěti týdnů celou republiku.
Z univerzity v Pardubicích zamíří vozy a jejich odborný doprovod mezi studenty v Liberci a Praze a přes Ostravu, Brno
a Hradec Králové vzdělávací akci zakončí návštěva na vysoké škole v Plzni. Cílem je umožnit vysokoškolákům
z technických oborů poznat novinky v dynamicky se rozvíjející oblasti elektromobility.

Akci provázejí přednášky a diskuze s experty z technického vývoje, výroby, logistiky a IT automobilky ŠKODA AUTO,
kteří zájemcům představí kompletní nabídku elektrifikovaných vozidel s označením iV – od čistě elektrického SUV
ENYAQ iV až po plug-in hybridní varianty SUPERB iV, OCTAVIA iV a OCTAVIA iV RS.

Vedle automobilů se studenti mohou blíže seznámit taktéž s hlavními komponenty elektrických automobilů, které tvoří
trakční akumulátor, elektromotor a nabíjecí soustava. V oboru elektrotechniky je nyní velká poptávka po mladých
expertech a podle zkušeností z akademického prostředí je nezbytné tuto oblast co nejvíce podpořit. ŠKODA AUTO
proto již na začátku letošního roku spustila pro absolventy vysokých škol tzv. Tech Trainee program, který má za cíl
vyhledat talentované uchazeče především pro oblasti elektromobility a digitalizace a během roční přípravy seznámí
mladé adepty s nezbytnými základy pro žádané a specializované profese.

 

 

Od čtvrtka můžete v ČR potkat Evropský vlak, prezentuje význam a možnosti rozvoje železnice

[quote]Česká republika bude od čtvrtka do neděle hostit Connecting Europe Express (CEE), vlak prezentující význam a budoucnost železnice v EU. Postupně zamíří do Ostravy, Břeclavi, Brna, Prahy a Plzně, zájemci jej mohou vidět na několika nádražích. V době kolem sobotního poledne bude k nahlédnutí na pražském hlavním nádraží, kde bude hlavní tuzemská zastávka této unikátní vlakové soupravy.[/quote]

 

Expres při průjezdu ČR zastaví na krátké zastávce 23. září v Ostravě, 24. září v Brně a 25. září je naplánován program v Praze, kde si zájemci vlak mohou prohlédnout v době mezi 13.15-15.30 na 1. koleji pražského hlavního nádraží. Během jízdy vlaku 25. září z Brna do Prahy proběhne jednání se zástupci Evropské komise o rozvoji dopravní infrastruktury. V Praze pak bude ještě za účasti zástupců spolkové země Sasko řešena i otázka vysokorychlostní železnice mezi Berlínem, Drážďany, Prahou, Brnem a Vídní v kontextu rychlého a šetrného cestování po Evropě či české VRT tratě v síti TEN-T.

 

Vzhledem k různému rozchodu kolejí v Evropě tvoří „Connecting Europe Express“ ve skutečnosti tři vlaky – iberský vlak, standardní vlak a pobaltský vlak – které se na trase potkají. Tento projekt připomíná nedostatečnou interoperabilitu mezi některými částmi evropské železniční sítě, ale zároveň je důkazem velmi dobré spolupráce mezi železničními podniky a provozovateli železniční infrastruktury.

 

Jednotlivé vagony poskytly různé evropské železniční společnosti. Vagon od společnost MAV (Maďarsko) bude hostit mobilní výstavu přístupnou veřejnosti, kterou připravila Evropská výkonná agentura pro klima, infrastrukturu a životní prostředí (CINEA) a společný podnik Shift2Rail zaměřující se na rozvoj železnice a aplikaci výzkumu do praxe. Standardní vlak se dále bude skládat z konferenčního vagonu (poskytnutého francouzskou společností SNCF), dvou standardních vagonů se sedadly (DB, Německo, a SBB, Švýcarsko), jídelního vozu (FS, Itálie) a lůžkového vagonu (ÖBB, Rakousko). Iberský vlak, který projíždí mezi Portugalskem a Španělskem, poskytl španělský dopravce Renfe a pobaltský vlak provozuje litevská společnost LTG. Národním koordinátorem v ČR je ministerstvo dopravy, které spolupracuje se Správou železnic, Českými drahami a dalšími partnery.

 

Cílem Evropského roku železnice je zdůraznit význam, přínos a důležitost železniční dopravy a celého železničního odvětví, včetně kariérních příležitostí. Hlavním nástrojem propagace tématu je informační kampaň spojená s jízdou CEE Evropou.

 

Jízda vlaku symbolicky začala v portugalském Lisabonu v rámci končícího portugalského předsednictví a bude mj. projíždět i Slovinskem, které bude předsednictví pro druhou půlku roku 2021 přebírat. Vlak končí celoevropskou trasu v Paříži. Více k trase a dalším zajímavostem na https://www.connectingeuropeexpress.eu/.

 

Evropská unie se rozhodla jmenovat rok 2021 Evropským rokem železnice. Chce tím podpořit využívání vlaků jako bezpečného a udržitelného způsobu dopravy a motivovat jednotlivce i firmy k většímu využívání železniční dopravy.

O akci průběžně informujeme na soc. sítích Ministerstva dopravy.

 

Zdroj  :MD

Fit for 55: Všechno, co jste kdy chtěli vědět (ale báli jste se zeptat)

[quote]Evropská komise v polovině července představila svůj dlouho očekávaný plán, jak v EU snížit emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030, aby se Evropa nejpozději za dalších dvacet let stala prvním klimaticky neutrálním kontinentem. Navzdory okurkové sezóně se okolo patnácti legislativních návrhů, jimž zasvěcení neřeknou jinak než „Fit for 55”, strhl docela povyk. Jedni je okamžitě zatratili jako drastické a požadovali, když ne jejich stažení, tak alespoň podstatné rozvolnění, jinak EU přijde o svoji konkurenceschopnost. Druhým zase přišly ambiciózní málo a ještě by je ve jménu Planety zpřísnili.[/quote]

Nechci se přiklánět ani na jednu, ani na druhou stranu – znemožňuje to jakoukoli racionální debatu. Proto Fit for 55 jen zasadím do kontextu unijní politiky posledních let, poukážu na hlavní sporné body jednotlivých návrhů a pokusím se poradit těm, jichž se mohou dotknout, jak se s nimi co nejúspěšněji popasovat. Tenhle megabalík totiž pod stůl jen tak nespadne.

 

Za vším hledej Green Deal

Abychom pochopili, s čím že to Komise o prázdninách přišla, musíme se vrátit přibližně o dva roky zpátky. Tehdy stávající unijní exekutiva vznikala a musela reagovat na skutečnost, že Evropský parlament, od nějž potřebovala důvěru, po volbách výrazně zezelenal. Proto začátkem prosince 2019, pár dní poté, co se reálně ujala funkce, předložila nová Komise svou klíčovou „vlajkovou” iniciativu – „European Green Deal” neboli Zelenou dohodu pro Evropu.

O Green Dealu kdekdo slyšel, ale málokdo jej četl, byť má všehovšudy pouhých třicet stran. Na první pohled jde o klasické slohové cvičení, jakých unijní instituce vyprodukují každý rok tuny. Obsahuje dostatečně vzletný cíl (dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality), adekvátně dlouhý časový horizont (třicet let) a návdavkem celou řadu vzájemně si odporujících tezí a vizí. Tady jsou alespoň některé z nich.

Green Deal například definuje, kam by se EU měla dostat v horizontu třiceti let – jako by Unie nezklamala už dvakrát v případě pouhých „desetiletek” (Lisabonská strategie a Evropa 2020), které navíc nebyly tak jednorozměrné jako Green Deal (kromě environmentálního měly také rozpoznatelný hospodářský a sociální rozměr).

Green Deal je také vnitřně rozporný. Člověk by čekal, že když už se dokument na svět dívá environmentální optikou, pak právě akcent na životní prostředí bude v celé strategii to nejneprůstřelnější. Green Deal ale spíše připomíná dort od pejska a kočičky. Ano, najdete v něm rozumné pasáže tematizující biologickou rozmanitost, zkracování dodavatelských řetězců v zemědělství nebo oběhové hospodářství (tedy omezení plýtvání snižováním množství odpadu), ovšem nakonec stejně všechno „zabijí” části hlásající svatý boj s emisemi skleníkových plynů, které jsou podle Green Dealu obdobně škodlivé jako emise látek znečisťujících ovzduší.

Dalším problémem Green Dealu je, že je nevědecký. Jistě, nelze mu upřít, že reaguje na prokazatelné vědecké poznatky a snaží se na ně včas a na relativně široké platformě (tedy EU, protože otázku klimatické změny nelze řešit na úrovni jednotlivých členských států) nalézt politické odpovědi. Vědu ale používá, jak se mu hodí. Zatímco v případě jaderné energie a genetických modifikací je vůči jejím závěrům přehnaně skeptický, pokud jde o elektromobilitu, hýří optimismem. Výsledkem je, že z čistě ideologických důvodů některé cesty ke klimatické neutralitě zapovídá, a jiné naopak přikazuje. Navzdory tomu, že výchozí pozice členských států (které Green Deal budou v konečném důsledku implementovat) se výrazně liší.

Green Dealu nenapomáhá ani to, že je naivní, a to minimálně ve dvou ohledech. Zaprvé ve vztahu k členským státům, neboť předpokládá, že v Bruselu schválená pravidla budou co nejdříve úspěšně implementovat, klidně veřejnosti navzdory. Zadruhé ve vztahu k mezinárodnímu prostředí, neboť počítá s tím, že největší emitenti skleníkových plynů (Čína, USA, Indie či Rusko) buď přijmou podobně přísná opatření jako EU, nebo budou akceptovat její odvetu v podobě protekcionismu.

Green Deal je v neposlední řadě také obtížně financovatelný. Dokument explicitně zmiňuje, že dosažení stávajících unijních cílů si jen do roku 2030 vyžádá 260 mld. eur dodatečných ročních investic. Pro představu: roční rozpočet EU činí sotva 170 mld. eur. Navíc se bavíme jen o konzervativním, předcovidovém odhadu nezohledňujícím další náklady, například na řešení společenských nákladů zelené transformace. Proto podle Green Dealu bude potřeba „mobilizovat” další veřejné a soukromé zdroje. V jakých objemech a hlavně jak, ale neupřesňuje.

 

Covid, Timmermans a klimatický zákon

Kdyby Green Deal vypadal jen tak, jak jsem jej popsal, mohli bychom všichni zůstat v klidu. Nebyl by ničím víc než papírovým tygrem, jejž by stačilo, začal-li by cenit zuby, zmuchlat a hodit do koše. V jedné věci je však mimořádně silný – v příloze, která obsahuje přesný harmonogram konkrétních návrhů, jež musí Komise předložit a Rada EU s Evropským parlamentem schválit. Což je něco, čím předchozí „megastrategie” nedisponovaly, a proto dopadly, jak dopadly.

Když přišel covid, mnozí si mysleli, že Komise svou sociálně inženýrskou vizi zelené europerestrojky odloží ad acta, protože na ni nebude mít ani kapacitu, ani peníze. To by ale jejím ambasadorem nesměl být extrémně ambiciózní a (všeho) schopný Nizozemec Frans Timmermans, toho času místopředseda Komise. Byl to on, kdo se za halasné podpory většiny europoslanců postavil za tezi, že Green Deal se musí realizovat za každou cenu, covid necovid. Protože to poslední, co EU po lockdownech potřebuje, je návrat ke staré (rozuměj nezelené, „špinavé”) ekonomice dvacátého století, jež vede jedině k tomu, že se tu perspektivně všichni usmažíme.

Rok 2020 představoval pro Green Deal až na jednu podstatnou výjimku něco jako zahřívací kolo: Komise postupně zveřejňovala návrhy a iniciativy zpravidla nelegislativního charakteru. Z těch nejvýznamnějších lze zmínit například strategii „od zemědělce ke spotřebiteli” (Farm to Fork), staronovou průmyslovou strategii, akční plán pro oběhové hospodářství, strategii v oblasti biologické rozmanitosti nebo strategii pro udržitelnou a inteligentní mobilitu.

Onou výjimkou byl návrh klimatického zákona (climate law), který měl do unijního práva včlenit závazek na dosažení klimatické neutrality v EU jako celku do roku 2050 a určit, jak moc se zpřísní dosavadní cíl snížení emisí skleníkových plynů pro rok 2030, stanovený na -40 % oproti roku 1990. Největší zhůvěřilosti (například možnost žalovat členské státy za to, že jejich politika není dostatečně „climate-friendly”) z návrhu nakonec vypadly, přesto však došlo k navýšení zmíněného závazku na minimálně -55 % do roku 2030. Navzdory tomu, že text ani nebyl včas doprovozen dostatečně kvalitním hodnocením dopadů. Což kritizoval i Evropský parlament, který je environmentálním návrhům z pera Komise zpravidla nakloněn, respektive kritizuje ji jen tehdy, domnívá-li se, že by měla ještě „přitlačit”.

 

Fit for 55 v kostce

Tak jako tak, někde tady začíná příběh nazvaný Fit for 55. Nejde o nic jiného než o soubor návrhů, které se po projednání a schválení Radou EU a Evropským parlamentem stanou závaznou legislativou naplňující klimatický zákon ve všech relevantních sektorech. Ba co víc, legislativou, kterou vlády a parlamenty členských států jako celek ani nedostanou na stůl, protože dvě třetiny předložených textů předpokládají vznik přímo účinných a přímo použitelných norem (nařízení a rozhodnutí). A ty se přijímají výhradně v Bruselu. Obsahově Fit for 55 předpokládá změny popsané v následujících odstavcích.

 

Auta

První a nejvíce diskutovanou změnou má být faktický zákaz spalovacích motorů v osobních autech a lehkých užitkových vozidlech (dodávkách) od roku 2035 (pro rok 2030 by měly být stávající emisní cíle navýšeny z 37,5 % na 55 % v případě osobních aut a z 31 % na 50 % v případě dodávek). Neznamená to, že auta se spalovacími motory by v EU po roce 2035 už nemohla jezdit, “jen” už by je nemělo být možné prodávat. Na rozdíl od elektromobilů, které jako jediné dokážou být při provozu 100% bezemisní. Komise chce prodej elektromobilů (včetně aut na vodíkový pohon) podpořit přísnějšími požadavky na budování potřebné infrastruktury. V tomto směru navrhuje stanovení povinných národních cílů pro dobíjecí a plnící stanice. Členské státy mají mít povinnost zajistit takový počet těchto stanic, který bude úměrný počtu registrovaných elektromobilů. Veřejné dobíjecí stanice by měly každoročně zajišťovat adekvátní příkon energie (1 kW pro elektromobil a 0,66 kW pro plug-in hybrid), navíc tak, aby byly dostupné na každých 60 km sítě TEN-T. Koncoví uživatelé by měli mít možnost využívat dobíjecí stanice v celé EU i jednorázově a bez dodatečných (roamingových) příplatků.

Emisní povolenky

Druhou změnou, kterou Fit for 55 přináší, je kompletní „překopání” stávajícího systému obchodování s emisními povolenkami aka EU ETS. Cílem je snížit emise, které pokrývá, nejméně o 61 % v porovnání s rokem 2005. U stacionárních zdrojů má dojít od roku 2024 k navýšení hodnoty tzv. lineárního redukčního faktoru z 2,2 % na 5,15 % i k navýšení maximálního ročního snížení benchmarků z 1,6 % na 2,5 %. Na druhou stranu by měl být navýšen i Inovační fond (o 200 mil. emisních povolenek) a prostředky Modernizačního fondu by se měly zvýšit z 2 % na 4,5 %. Čerpat by z něj ale mělo nově i Řecko, což znamená, že podíl Česka by se měl snížit z 15,6 % na 12,9 %. Další změnou je, že z Modernizačního fondu už by nemělo být možné financovat projekty zaměřené na infrastrukturu využívající zemní plyn. A členské státy by nově měly mít povinnost vynakládat všechny prostředky z dražeb emisních povolenek na klimatické nebo sociální účely (doposud to je jen 50 %). Pokud jde o letectví v EU ETS, nejzásadnější změnou má být postupné rušení bezplatných emisních povolenek mezi lety 2024-2030 a napojení EU ETS na CORSIA, analogický systém vytvořený pod hlavičkou Mezinárodní organizace pro civilní letectví. CORSIA by měl pokrývat všechny lety přistávající nebo odlétající z EU, respektive států EHP. Do EU ETS má být nově zahrnuta i námořní doprava. Pokryty by měly být všechny plavby do přístavů v EU, lhostejno zda z členských států nebo ze třetích zemí. A v neposlední řadě by měl vzniknout ještě jeden paralelní systém pokrývající silniční dopravu a stavebnictví („sektor budov”), což by na jedné straně mělo oba sektory pobídnout k další dekarbonizaci, ale také ovlivnit dostupnost individuální přepravy a (vlastnického) bydlení.

Sociálně-klimatický fond

Proto se počítá se vznikem nového sociálně-klimatického fondu. Ten by měl být financován z 25 % peněz získaných při dražbách emisních povolenek v rámci zmíněného paralelního EU ETS. V letech 2025-2032 měl fond disponovat rozpočtem 72,2 mld. eur, přičemž pro Česko by mělo být alokováno 1,735 mld. eur. Peníze z fondu by měly přerozdělovat členské státy na základě programů podobným těm „klasickým” operačním a měly by jít například na podporu nízko-emisní mobility (šrotovné) nebo investic určených ke zvýšení energetické účinnosti budov (zateplování).

Uhlíková cla

Dalším zcela novým nástrojem by měl být mechanismus vyrovnání uhlíkového cla na hranicích (Carbon Border Adjustment Mechanism aka CBAM). Ten by měl od roku 2026 zajišťovat, že ceny železa, ocele, cementu, hliníku, hnojiv a elektřiny dovážených ze zemí mimo EU, jež nedisponují ekvivalentem EU ETS, budou navýšeny o sumu, kterou producenti v Unii platí za emisní povolenky. Znamená to ale také to, že uvedené sektory by měly do roku 2035 postupně přijít o bezplatné povolenky, aby se EU nedostala do nesouladu s pravidly Světové obchodní organizace. Příjmy z CBAM by se měly stát příjmy rozpočtu EU.

Dekarbonizace mimo EU ETS

Zapáté, členské státy by měly zvýšit dekarbonizační úsilí v sektorech, které dnes nespadají do EU ETS. Kromě (silniční) dopravy a stavebnictví, pro které by měl vzniknout zmíněný paralelní EU ETS, se jedná ještě o sektor odpadů a zemědělství. Všechny tyto sektory by měly snížit emise skleníkových plynů celkově ne o 30 % oproti roku 2005, jak bylo zamýšleno původně, nýbrž o 40 %. Revidované nařízení o sdílení úsilí (Effort Sharing Regulation aka ESR) by nicméně mělo stejně jako dnes zohledňovat HDP na hlavu (průměr let 2017-2019) a bohatší členské státy by se i nadále by měly snažit víc. V případě Česka by měl být redukční cíl navýšen ze 14 % na 26 %.

Obnovitelné zdroje energie

Změnou by měla projít i směrnice o obnovitelných zdrojích energie aka RED II. Z větru, slunce a dalších čistých zdrojů by mělo v EU do roku 2030 pocházet namísto 32 % plných 40 % energie, přičemž v budovách by měl podíl OZE do téhož termínu dosáhnout 49 % a v průmyslu by se měl navyšovat o 1,1 procentního bodu ročně. Oproti stávajícímu stavu to fakticky znamená zvýšení na dvojnásobek. Návrh obsahuje také podcíl pro podíl obnovitelného vodíku v průmyslu ve výši 50 %, reportovací povinnost pro zařízení na bázi biomasy, která by se měla snížit z 20 MW na 5 MW, nebo povinný cíl snížení objemu emisí skleníkových plynů paliv využívaných v dopravě o 13 % do roku 2030, přičemž by měl být definován i minimální objem pokročilých biopaliv v energetickém mixu (z 0,2 % v roce 2022 na 2,2 % v roce 2030).

Budovy a energetická účinnost

OZE se mají masivněji začít využívat také při vytápění nebo chlazení budov (o 1,1 procentního bodu ročně), což mají garantovat členské státy, stejně jako renovaci veřejných budov (na všech úrovních) ve výši 3 % ročně. Daný požadavek se má vztahovat i na sociální bydlení, přičemž daný status má v EU takřka 10 % budov. Veřejná správa má mít nově povinnost každoročně realizovat opatření vedoucí k novým energetickým úsporám alespoň ve výši 1,7 %. Celkově se má do roku 2030 zvýšit unijní cíl energetické účinnosti z aktuálních 32,5 % v primární i konečně spotřebě na 39 % v primární a 36 % konečné spotřebě a oba nové cíle mají být závazné. Také se má zvýšit i kumulativní cíl každoročních nových úspor na spotřebované energii z nynějších 0,8 % na 1,5 %.

Zdanění energií

Komise předpokládá, že dojde také ke kompletní změně systému zdanění energií v EU. Paliva a elektřina jsou aktuálně daněny na základě množství (objemu), ne podle energetického obsahu, což podle ní znevýhodňuje obnovitelné zdroje. Rovněž má dojít ke zvýšení letitých minimálních sazeb. Nově mají zohledňovat vliv energetických výrobků na životní prostředí. Skončit také mají různé výjimky, včetně daňového zvýhodnění fosilních paliv nebo pobídek pro jejich používání.

Letecká a námořní doprava

Změny mají zasáhnout i leteckou a námořní dopravu. Letecký benzín má být zdaněn, letiště by měla od roku 2025 začít nabízet dražší zelenější paliva a unijní aerolinky by měly čerpat minimálně 90 % paliv právě na letištích v EU. Analogická opatření by se měla uplatnit i v námořní dopravě, primárně u lodí o hrubé prostornosti nad 5000 GT. Lodě by měly v kotvištích využívat (bezemisní) pobřežní zdroje elektřiny. A výše zmíněné obchodování s emisními povolenkami by mělo pokrývat všechny cesty mezi přístavy v EU a polovinu cest mimo Unii.

Zemědělství a lesnictví

V neposlední řadě by se změny měly dotknout i sektoru LULUCF (land use, land-use change and forestry). Lesy (a rašeliniště) by měly pohlcovat přibližně 7 % emisí skleníkových plynů ročně s tím, že v roce 2030 bude dosaženo cíle ve výši 310 mil. tun ekvivalentu CO2. S tím souvisí i definování závazných cílů pro jednotlivé členské státy mezi lety 2026-2030 (pro Česko 1,228 mil. tun tzv. čistých emisních propadů v roce 2030) a cíl klimatické neutrality pro spojený sektor LULUCF a zemědělství, jíž by mělo být dosaženo do roku 2035. Už o pět let dříve by měly být v EU vysázeny nejméně 3 miliardy stromů.

 

Co s tím?

Pokud jste dočetli až sem, gratuluji. Bylo to dlouhé, bylo to podrobné, ale bylo to tak nutné. Šlo mi o to, aby bylo na první pohled jasné, s jak rozsáhlou a komplikovanou materií máme co dočinění a že jde o něco, co má potenciál dotknout se každého z nás.

Jak jsem naznačil již na začátku, v tuto chvíli je už pozdě zaobírat se otázkou, proč to Komise všechno dělá, proč rozumné nápady překrývá ideologický boj s emisemi CO2 a že to bude kromě neuvěřitelného úsilí všechny bez výjimky stát především obrovský ranec peněz. Realita je taková, že Fit for 55 je na stole a o jeho návrzích se na podzim začne v unijních institucích jednat. Proto je třeba oprostit se od emocí a začít chladně analyzovat, co přesně se stane, budou-li předložené návrhy schváleny, a jaké to bude mít dopady.

Samotné texty jsou jen přibližným vodítkem, je potřeba jít také do doprovodných hodnocení dopadu (impact assessments), ale často ani ta nepomohou, protože jsou koncipována jako studie zohledňující EU jako celek. Proto nezbývá nic jiného, než tlačit na vládu, aby přišla s vlastní analýzou, která se bude podrobně věnovat situaci v Česku, resp. dopadu na české subjekty. Neudělá-li to vláda, měly by to v příslušných sektorech umět přinejmenším asociace zastřešující stakeholdery v Česku nebo ty působící přímo v EU. V ideálním případě obojí.

Pak přijde to nejdůležitější: seřadit si priority, zformulovat požadavky na změny (nebo rovnou konkrétní pozměňovací návrhy, nejlépe právě přes zastřešující asociace) a oslovit s nimi ty, kteří o návrzích budou rozhodovat, tedy Radu EU a Evropský parlament. První z institucí reprezentuje členské státy, dívá se na svět realističtějšíma očima a je nejsnáze přístupná přes české stálé zastoupení v Bruselu. Druhá formálně reprezentuje občany, je více zelená, ale na druhou stranu taky platí, že čeští europoslanci se českým subjektům snaží maximálně vycházet vstříc.

Obecně panuje přesvědčení, že hrstka českých europoslanců v Bruselu nic nevyjedná, ale není to tak úplně pravda. Ti aktivnější a politicky šikovnější umějí v pozici zpravodajů nebo stínových zpravodajů ve spolupráci se svými protějšky z jiných politických frakcí alespoň utlumit nejproblematičtější body. Klíčové ale je přicházet s podněty včas, v době, kdy europoslanci mají reálnou možnost předkládat pozměňovací návrhy, tedy ve výborech. Při plenárních zasedáních už je zpravidla pozdě.

O zpravodajích a stínových zpravodajích by mělo být jasno v říjnu, v listopadu, stejně tak by měly být k dispozici alespoň předběžné harmonogramy projednávání jednotlivých návrhů ve výborech. Takže nejvyšší čas pustit se do práce. Protože neuděláme-li to my sami, udělají to jiní. A nejspíš ne v náš prospěch.

 

Ondřej Krutílek | analytik legislativy EU

 

Ondřej Krutílek

Mgr. Ondřej Krutílek absolvoval Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity, obory politologie a mezinárodní vztahy a evropská studia. Bakalářskou práci (2002) i diplomovou práci (2004) věnoval problematice Evropského parlamentu. V roce 2004 začal působit jako analytik legislativy EU v think-tanku Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK) a jako asistent v Evropském parlamentu.
Specializuje se na monitoring a analýzu legislativy EU, především v oblasti politiky životního prostředí. Věnuje se i otázkám vnitřního trhu EU a hospodářské a měnové unie. Během své dosavadní praxe připravil řadu tematicky zaměřených analýz, jež fungovaly jako podklady pro další strategické rozhodování.

Roadshow 13:MINUT bojuje emocemi proti nepřiměřené rychlosti

[quote]BESIP a Česká asociace pojišťoven zahajuje netradiční roadshow, které návštěvníkům nabídne takřka autentický prožitek z vážné dopravní nehody.[/quote]

 

Ve vybraných městech Česka se v průběhu srpna a září v interaktivním stanu lidé přesvědčí, že spěchat se nevyplácí. Expozice bude doplněna i o edukativní část bořící nejčastější mýty o rychlosti a nabídne i osobní zpovědi viníků nehod.

 

Expozice je průchozí zážitkovou zónou rozdělenou do třech částí. V úvodní návštěvník pomyslně zahájí svou jízdu automobilem, přičemž je vystaven nejrůznějším důvodům, proč spěchat. V další sekci následuje šok v podobě virtuálně simulované dopravní nehody. Poté, co si lidé projdou silným emočním zážitkem, postoupí do interaktivní edukativní zóny, kde se seznámí s osobními příběhy viníků nehod a dalšími důležitými informacemi. Díky připravenému kvízu mohou vyhrát i zajímavé ceny.

 

Roadshow je součástí společné kampaně BESIP a České asociace pojišťoven „Zpomal, dokud není skutečně pozdě“ a navazuje na dokument Víta Klusáka 13 minut, který je součástí této preventivní akce zaměřené proti jízdě nepřiměřenou rychlostí.

 

Kde?

 

  1. září, 13:00–18:00 Praha, Výstaviště Holešovice, akce 13:MINUT
  2. září, 13:00–18:00 Praha, Výstaviště Holešovice, Den s IZS

Zdroj  :BESIP

Gebrüder Weiss se podílí na výchově budoucích dopravních expertů

[quote]Gebrüder Weiss ČR pokračuje ve svém partnerství s Vyšší odbornou školou a Střední průmyslovou školou dopravní v Praze. Podpora specializovaných programů školy směřuje k výchově dopravních expertů, kteří svoje znalosti využijí v příštích desetiletích. „Logistický obor prochází dynamickým vývojem a výuka znalostí a dovedností budoucích dopravních expertů musí odpovídat současným trendům. SPŠ dopravní je dobrým příkladem reflexe současného vývoje do vlastního vzdělávacího programu,“ říká Jan Kodada, ředitel obchodu a marketingu Gebrüder Weiss ČR.[/quote]

Podpora VOŠ a SPŠD ze strany Gebrüder Weiss Česká republika je jednou z aktivit, kterou společnost vyvíjí k naplnění strategie jedné ze svých základních firemních hodnot, kterou je udržitelný rozvoj. „Udržitelný rozvoj chápeme v Gebrüder Weiss nejenom ve smyslu environmentálním, ale také jako dlouhodobý přístup k rozvoji podniku jednotlivce nebo lidské společnosti na lokální i globální úrovni. Věříme, že partnerství s SPŠD přispívá k rozvoji takových dovedností, které jsou nebo budou pro fungování moderních logistických a dopravních společností nezbytné,“ vysvětluje Kodada.

Jedním z atraktivních výukových nástrojů školy je simulátor řízení leteckého provozu a ovládání dopravního letounu Boeing 737NG. Zařízení pro komplexní trénink pilotů a pozemního personálu dopravního létání je jedním z nejkomplexnějších a nejprofesionálnějších v České republice. Grafika simulace, korekce letového modelu pro zajištění správných parametrů během letu a další komponenty simulátoru jsou dlouhodobě aktualizovány a rozvíjeny. Testování ze strany profesionálních pilotů leteckých dopravních společností potvrzuje, že systém reaguje stejně jako skutečné letadlo a jeho přínos pro výcvik nových pilotů je mimořádně vysoký. Ve fázi vývoje je také nová generace trenažéru řízení letového provozu, na kterém budou žáci SPŠD již od 3. ročníku absolvovat praktická cvičení. Tento simulátor je vyvíjen v rámci webové aplikace tak, aby byl studentům dostupný i v případě přechodu škol na distanční výuku. V simulátorové učebně jsou již nyní pro studenty k dispozici tři stanoviště řízení letového provozu, další tři stanoviště jsou určena tzv. pseudopilotům, kteří mohou na základě příkazů služby řízení letového provozu manévrovat s letadly.

„Oceňujeme způsob, jakým SPŠD připravuje svoje studenty do praxe. Řada absolventů SPŠD se stala našimi kolegy, kteří se vždy velmi rychle ujali svých rolí, vypracovali se do manažerských pozic a dnes působí i v managementu Gebrüder Weiss,“ dodává Jan Kodada.

 

Zdroj : GW

Správa železnic letos přestaví téměř tři desítky nádraží na bezbariérové

[quote]Bezbariérových vlakových stanic a zastávek v Česku postupně přibývá. Správa železnic během celého letošního roku přestaví téměř tři desítky nádraží, které budou nově bezbariérové. Vedle toho spustí interaktivní mapy bezbariérové přístupnosti a nakoupí také nové zdvihací plošiny pro vybraná nádraží. Dnes o tom informovala Správa železnic. Celkem je na tuzemské železnici více než 2800 zastávek a stanic, bezbariérová je nadpoloviční většina z nich.[/quote]

Bezbariérový přístup na nástupiště a do výpravní budovy letos nově vznikl ve stanicích Křižanov a Lhotka nad Bečvou. Osoby se zdravotním postižením se bez omezení dostanou také na nová nástupiště ve zmodernizovaných stanicích Praha-Vršovice, Řetenice a Pačejov, dále na nově otevřených zastávkách Praha-Eden a Jeníkov-Oldřichov. Po rekonstrukcích jsou navíc přístupné pro všechny výpravní budovy v Horažďovicích, Hustopečích u Brna a Strakonicích, na rychlíkové zastávce Litoměřice město to platí i pro přilehlé nástupiště pro vlaky ve směru na Ústí nad Labem.

Další nádraží budou do konce roku ještě následovat. V následujících dnech a týdnech jde například o nádraží v Praze-Zahradním Městě, Duchcově, Chotějovicích a Želénkách, zrenovována budou i nástupiště v Babicích u Šternberka, Mladějovicích, Újezdu u Uničova, Uničově zastávce a Šluknově. Seznam doplní ještě přesunutá zastávka Praha-Velká Chuchle. V současnosti rozpracovány jsou také stanice Praha-Horní Počernice, Praha-Radotín a Roztoky u Prahy. V pražských Vysočanech se do konce roku zpřístupní bez omezení nástupiště číslo 1. Stavební úpravy budov a nástupišť budou součástí dalších rekonstrukcí, které Správa železnic plánuje zahájit do konce letošního roku v Bystřici pod Hostýnem, Vsetíně a Kladně.

Správa zároveň v nejbližších měsících plánuje na svých webových stránkách rozšířit interaktivní mapu o aplikaci s aktuálními informacemi o bezbariérové přístupnosti a poskytované pomoci na jednotlivých nádražích.

 

Zdroj : ČTK

Češti řidiči si budou moci v rámci soutěže v provozu ověřit svůj styl řízení

[quote]Čeští řidiči se budou moci zapojit do soutěže v chytré a bezpečné jízdě. Připojit se budou moci prostřednictvím informačního systému svého vozu, který bude v běžném provozu kontrolovat styl jejich řízení. Soutěž začne 26. září a v Česku ji pořádá Autoklub ČR spolu s Mezinárodní automobilovou federací (FIA). Dnes ji na tiskové konferenci představili zástupci Autoklubu ČR. Organizátoři si od soutěže slibují i zvýšení bezpečnosti v provozu.[/quote]

Soutěže, ve které patří mezi odměny například kurz bezpečné jízdy nebo půjčení auta na víkend, se podle organizátorů může zúčastnit každý řidič. Zapojení je možné prostřednictvím aplikace a připojení mobilního telefonu přes bluetooth k informačnímu systému vozu, a to například i v autorádiu. Omezení tak bude u starších aut vyrobených převážně před rokem 2010. Soutěž se bude konat ve zhruba 30 zemích po celém světě, Česko je zatím páté, které se do ní zapojilo.

Podle organizátorů bude aplikace pracovat nezávisle na stavu vozovky, typu automobilu a jeho pohonu. Systém by měl podle nich umět posoudit technické dovednosti i styl jednotlivých řidičů. Řidiči následně budou dostávat známky za své řízení, tzv. skóre za styl.

Systém se bude zaměřovat například na plynulost jízdy, ekologický styl řízení, způsob přibližování a projíždění přes semafory, dále přes křižovatky nebo kruhové objezdy, příjezd do kolon a další.

Soutěž začne tuto neděli a bude trvat tři týdny. Každý týden se uskuteční hodnocení, každý řidič tak musí odjet minimálně jeden ze tří týdnů. Od 17. do 24. října se uskuteční finálové kolo, na které naváže tzv. superfinále, jehož se zúčastní 20 nejlepších řidičů. Kolo se bude konat 13. listopadu v Sosnové u České Lípy. „Do super finále bude vybráno ještě dalších deset soutěžících, kteří dostanou tzv. divokou kartu. Řidiči se budou muset zúčastnit fyzicky. V jedné části bude připravena trasa v silničním provozu, kterou finalisté absolvují se svým autem a hodnocena bude prostřednictvím aplikace . Dále budou připraveny disciplíny na zručnost a připravíme také znalostní testy,“ popsal manažer Road Safety Autoklubu ČR Libor Budina. Nyní se řidiči mohou připojit do tréninkové fáze.

„Zábavnou a soutěživou formou si každý může porovnat své schopnosti a řidičský um s ostatními. Zvyšovat bezpečnost na silnicích je v dnešní době, kdy se roste počet vozidel a dopravní infrastruktura nedokáže tento trend kopírovat, zcela zásadním cílem,“ poukázal prezident Autoklubu ČR Jan Šťovíček na bezpečnostní cíle soutěže. Jejím ambasadorem je automobilový závodník a dosud jediný český jezdec ve Formuli 1 Tomáš Enge

Program by podle Romana Budského z Platformy VIZE 0 měl pomoci k větší koncentrovanosti řidičů za volantem. „Řidiči, kteří si osvojí předvídavý styl jízdy, pojedou daleko bezpečněji. Automaticky budou promýšlet svou jezdeckou taktiku na stovky metrů dopředu, vyvarují se tak zbytečného týrání svého vozu i svých spolucestujících ostrými zrychleními, následovanými ostrým brzděním,“ podotkl.

 

Zdroj : ČTK

České firmy navýšily podíl aut s alternativním pohonem, v EU jsou ale poslední

[quote]České firmy meziročně navýšily podíl aut na alternativní pohon. Zatímco loni mělo alespoň jeden takový typ vozidla 14 procent podniků, letos je to již 22 procent firem. Zájem stoupl především u plug-in hybridních vozů a elektromobilů.  I přesto české firmy ve využívání alternativních technologií v Evropě zaostávají a v EU jsou stále poslední.[/quote]

Podle průzkumu se výrazně zvýšil zájem především o plug-in hybridní vozy, podíl firem mající tyto vozy ve flotile meziročně vzrostl sedminásobně na sedm procent. Dvojnásobně stoupl také počet forem s elektromobily na současných osm procent.

„Pro polovinu firem, které využívají vozy s alternativními pohony, byla hlavním argumentem pořízení nižší spotřeba. Společnosti, které tento druh pohonu teprve zvažují, ve 45 procentech případů uvádějí nejistotu ohledně dojezdové vzdálenosti vozů. Dále 38 procent firem uvedlo, že by auta s alternativními pohony více využívaly, kdyby stát představil vyšší daňové zvýhodnění,“ uvedl konzultant Arvalu Tomáš Kadeřábek. Podle dat firmy zabývající se operativním leasingem mají nejnižší důvěru v alternativní pohony zatím živnostníci a malé firmy do devíti zaměstnanců.

I přes nárůst počtu firem s vozy na alternativní pohon je Česko stále poslední v evropském žebříčku. Vozy s alternativními technologiemi jsou podle průzkumu v EU zastoupeny u 42 procent dotazovaných firem, v Česku je to pouze u 22 procent společností. „České firmy postupně přecházejí ve svých flotilách na alternativní technologie. Přesto zbytek EU doháníme jen s obtížemi, například plug-in hybridní vozy se objevují jen v sedmi procentech firemních flotil, evropský průměr je takřka čtyřnásobně vyšší. Stejná situace se týká také zastoupení elektromobilů, v tomto případě jsme na stejné úrovni s Tureckem a průměr EU je trojnásobně vyšší,“ dodal Kadeřábek. Podle něj však vývoj naznačuje obrat českých firem ve vztahu k alternativním technologiím.

V roce 2020 se prodalo celkem 150.623 firemních vozidel, což bylo o 17 procent meziročně méně. Vliv měla pandemie koronaviru, která motivovala firmy k úsporám. Vzrostla zároveň průměrná cena vozu. Prodeje elektromobilů a plug-in hybridů se zvýšily o více než 300 procent. V Česku je přes 800 veřejných dobíjecích stanic, do roku 2030 by jich podle Národního plánu obnovy mělo být 19.000.

 

Zdroj : ČTK

Logistický kalendář