[quote]Dlužníci v exekuci mají od 28. října 2021 do 28. ledna 2022 šanci splatit své původní dluhy u státu, krajů a obcí nebo jimi vlastněných firem, a to bez přidaných poplatků. Do tzv. milostivého léta spadají také pohledávky dopravních podniků za jízdy bez jízdenky. Sdružení dopravních podniků ČR (SDP ČR) tuto možnost vnímá pozitivně, protože pro jednotlivé dopravní podniky může „milostivé léto“ znamenat navrácení části dlužných částek, které by se jim pravděpodobně nepodařilo vymoci.[/quote]
Dopravní podniky jenom v loňském roce udělily v součtu více než 365 tisíc pokut, každý den v roce tedy přistihli revizoři jednotlivých dopravců průměrně tisíc lidí bez platného jízdního dokladu. „Většina z nich pokutu uhradí na místě nebo ji zaplatí do několika dnů. Někteří bohužel své „černé jízdy“ z různých důvodů nevyřeší a po několik letech se z několikatisícové pohledávky u dopravního podniku mohou stát desetitisícové dluhy, které nabobtnají o různé další poplatky, úroky a odměny exekutorovi,“ vysvětlil předseda SDP ČR Tomáš Pelikán.
Dlužníkům teď stát nabízí jedinečnou šanci, jak se těchto velkých dluhů zbavit. Dopravní podniky tuto akci vítají, protože předpokládají, že schopnost a ochota dlužníků zaplatit sníženou částku bude vyšší než v případě původních dluhů. „Jaký bude zájem z jejich strany si však zatím netroufáme odhadovat, protože velká část z nich má několik pohledávek sloučených dohromady. Spočítali jsme, že teoreticky by se díky milostivému létu mohlo dopravním podnikům vrátit zpět na jistinách kolem 350 milionů korun, ale to skutečné číslo bude pravděpodobně násobně menší,“ uvedl tajemník odborné skupiny Přepravní kontrola při SDP ČR Milan Hrudka.
Cestující bez platného jízdního dokladu způsobili jen v roce 2020 dopravním podnikům odhadovanou ztrátu v hodnotě 325 milionů korun. Za takovou částku by bylo možné pořídit například více než padesát kloubových autobusů. Jízdou na černo tak hříšníci nezasahují dopravce jako takového, ale přeneseně ubírají peníze z rozpočtů měst a obcí a doplácí na to všichni. „Dopravní podniky nemohou narozdíl od jiných věřitelů vznik svých pohledávek zásadně ovlivnit. V městské hromadné dopravě je především ve velkých městech velice problematické, či spíše nemožné, odmítnout poskytování služeb osobám, které soustavně nemají v úmyslu za služby platit. Dopravcům pak chybí finanční prostředky na mzdy řidičů, rozvoj dopravy, nákup nových dopravních prostředků, na opravy trakčních vedení a podobně,“ dodal Tomáš Pelikán.
Kromě revizorské kontroly se dopravní podniky snaží působit v této oblasti i preventivně – v Praze kampaní „Nejedeš načerno?“, v Plzni „Nemám černý svědomí“ nebo v Ostravě „94 % cestujících jezdí na zeleno. Vidíme víc, než si myslíte?“. O akci „milostivé léto“ budou jednotlivé dopravní podniky podávat informace v místech předprodeje nebo v informačních kancelářích. Zájemci dostanou základní informace o podmínkách a případně i kontakt na exekutora, pod kterého jejich řízení spadá. Na další straně najdete dvě modelové situace, jak konkrétně mohou lidé postupovat a kolik mohou díky této příležitosti ušetřit.
Modelové situace
- Paní Jitka dostala v mládí čtyři pokuty, když jela v Brně bez jízdenky. Pokuty nasbírala v průběhu sedmi let, mezi jednotlivými pokutami byla prodleva dva roky. Uhrazení pokut vždy odsunula na neurčito a po čase na ně úplně zapomněla. Všechny pohledávky přešly do stavu soudního vymáhání a byly předány exekutorovi. Protože vznikly s delší prodlevou od sebe, vymáhají se zvlášť. Nyní by paní Jitka měla zaplatit celkem 60 000 Kč. Aktuálně jako matka samoživitelka na uhrazení celého dluhu peníze nemá.
Dozvídá se z médií o akci milostivé léto a vydává se na Dopravní podnik města Brna (DPMB), aby zjistila, jak vysoký její dluh vlastně je a co může udělat pro jeho umoření. V DPMB se dozví přesnou výši své pohledávky vůči dopravci:
2 pokuty z roku 2010 a 2012 2 x 1 022 Kč
2 pokuty z roku 2014 a 2016 2 x 1 525 Kč
Celkem 5 094 Kč jistina
Dále dostane informaci, na kterého exekutora se obrátit a řeší věc přímo s ním. Exekutorovi bude muset paní Jitka zaplatit čtyřikrát poplatek 908 Kč jako odměnu exekutorovi, protože byly pohledávky vymáhány zvlášť. Celkově by tedy exekutorovi měla uhradit 3 632 Kč. Spolu s původní jistinou u DPMB to dělá 8 726 Kč, tím paní Jitka ušetří celkem 51 274 Kč
- Pan Josef cestoval v roce 2015 celkem 5 x ve voze Dopravního podniku města Ústí nad Labem (DPmÚL) bez platné jízdenky, byl přistižen revizorem, ale pokutu 1 000 Kč + jízdné nezaplatil a následnou upomínku ignoroval. V roce 2016 obdržel návrh na vydání platebního rozkazu, kde byly všechny jeho pohledávky vůči DPmÚL sloučeny. Protože si platební rozkaz nepřevzal, nařídil soud civilní řízení, ke kterému se nedostavil, a proto soud vydal rozsudek.
5 pokut z roku 2015 (5 x 1 018 Kč) 5 090 Kč jistina
Dále mu bylo uloženo zaplatit kolek v hodnotě 400 Kč, náklady předchozího řízení 242 Kč
a zákonný úrok z prodlení ve výši 1 812 Kč (k datu nařízení exekuce, tj. v roce 2019). Protože pan Josef nereagoval ani na rozsudek soudu, přešla celá záležitost k exekutorovi, kterému by měl zaplatit 3 428 Kč. Celkově se tedy jeho dluh za pět pokuty vyšplhal v roce 2019 na částku
10 971 Kč.
Dlužník přichází na DPmÚL, kde dostane kontakt na smluvního exekutora, aby mohl svůj dluh v rámci akce milostivé léto uhradit bez nákladů řízení, poplatků a úroků navíc. DPmÚL zaplatí 5 090 Kč a exekutorovi zaplatí odměnu ve výši 908 Kč, celkově tedy stačí, aby zaplatil 5 998 Kč, aby se svého dluhu u DPmÚL zbavil. Pan Josef ušetří 4 973 Kč.









Jan Bláha, Forwarding Director společnosti PST CLC, a.s., jeho slova doplnil: „Momentálně víme pouze, o kolik procent máme snížit produkci emisí. Je jisté, že tlak na dopravní logistiku bude velký. K dosažení stanovených cílů a minimalizaci snížení efektivity dopravní logistiky bude nutné vybudovat řádnou infrastrukturu dobíjecích či plnících stanic alternativních pohonů. Čím hustší a dostupnější bude, tím méně bude překážek. A to platí, ať už se budeme bavit o jakémkoliv budoucím typu pohonu dopravních prostředků. Naopak dnes těžko odhadneme náklady na pořízení takové techniky a její životnost. Tyto dva faktory budou hrát velmi významnou roli.“
„Ať už si o „green deal“ a způsobech jeho prosazování myslíme cokoliv, stal se skutečností. Jeho akceptace a hledání „zelených“ řešení se stává každodenní realitou a zároveň určitě i nezbytností pro naši budoucnost. Samozřejmě se tato situace bytostně dotýká i celého dopravního a logistického odvětví, které musí najít vyváženou cestu, jak se této realitě přizpůsobit, a přitom neztratit nic z toho, co se od ní všeobecně očekává,“ konstatoval Vladimír Doboš ze zastoupení přístavu Hamburk. Přístav (a s ním celý metropolitní region) Hamburk patří v těchto aktivitách k leadrům mezi námořními přístavy. Již léta hledá rozumná řešení na snižování uhlíkové stopy ve všech činnostech, se kterými je fungování námořního přístavu spojeno a která ale zároveň umožňují zachování jeho efektivnosti a konkurenceschopnosti na trhu. Příkladem může být založení tzv. vodíkové aliance, která má najít nejlepší způsoby pro výrobu, dopravu, skladování a využití čistého vodíku v průmyslu, přístavu či městském hospodářství iniciované městem Hamburk nebo založení společného joint venture HyperPort Cargo Solutions na vývoj zcela nového dopravního sytému pro kontejnery největší překladištní firmou HHLA a americkou společností Hyperloop, a mnoho dalšího.
Podle Martina Slečky, DiS. specialisty likvidace škod senior SATUM CZECH, masivní přechod nákladní dopravy ze silnice na železnici nelze očekávat. Kapacity železnice (především páteřní tratě) jsou již teď na svém maximu. Přechod na elektromobily či vodíková vozidla se zatím např. v mezinárodní kamionové dopravě stále jeví jako sci-fi. „Obzvláště u mezinárodní kamionové dopravy je třeba mít vozidla s dostatečným výkonem a dojezdem a také robustní infrastrukturu pro doplňování paliva/energie rozprostřenu po celé EU. Navíc pro mimounijní přepravy (např. Rusko, Turecko, Ukrajina) by stejně bylo nutné používat standardní dieselová vozidla, neboť tyto země ke Green Deal zatím rozhodně nesměřují a ani nelze očekávat, že by potřebnou infrastrukturu v dohledné době vybudovaly,“ upozornil Martin Slečka a závěrem dodal: „Dále lze očekávat, že jakýkoliv přechod na nový typ vozidel (elektřina, vodík, ale i CNG či LPG), který by byl spojený s vyššími investicemi, „pošle do důchodu“ velkou část malých dopravců/řidičů-živnostníků, kteří tyto investice již nebudou chtít podstupovat. Nedostatek řidičů/dopravců, který momentálně kriticky pociťuje Velká Británie, by tak mohlo nastupující „ozeleňování“ dopravy ještě více prohloubit, a to v celé EU. Tyto faktory by pak zcela jistě negativně ovlivnily flexibilitu a agilitu dopravních procesů. Otázkou je, zda se nám podaří najít řešení této situace, anebo zda si budeme muset zvyknout na to, že dopravní služby budou v budoucnu hůře dostupné a výrazně dražší. To ale ukáže až čas.“