Domů Blog Strana 932

Příliv asijského kapitálu do regionu střední a východní Evropy pokračuje

Po několika úspěšných transakcích v Praze (Waltrovka, Rustonka, Main Point Pankrác) je prodej bratislavské Twin City Tower dalším významným středoevropským obchodem zprostředkovaným Cushman & Wakefield a zahrnujícím korejského investora. V uplynulých měsících tak společnost pomohla přivést do regionu celkem již 600 milionů eur korejského kapitálu.

 

Twin City Tower, nově dokončenou kancelářskou budovu, v níž je hlavním nájemcem společnost Amazon, koupil za 120 milionů eur londýnský realitní investor Valesco spolu s korejskou firmou AIP Asset Management. Společnost Cushman & Wakefield hrála klíčovou roli při rozhodování investora vstoupit na slovenský trh, při seznamování se Slovenskem jako s investiční destinací a při identifikování Twin City Tower coby prémiové kancelářské budovy v rozrůstajícím se bratislavském City Business District.

 

„Bratislava nabízí správný investiční mix v podobě rozvinutého kancelářského trhu s moderními budovami, přítomnost široké palety mezinárodních nájemců, placení eurem a výbornou geografickou dostupnost. Navíc zde investoři můžou pořídit budovy s vyšší mírou výnosnosti, než je tomu v Praze nebo Varšavě,“ komentuje Alexander Rafajlovič, Partner ze středoevropského investičního týmu Cushman & Wakefield.

 

Odborníci z oddělení Capital Markets společnosti Cushman & Wakefield asistovali již při prodeji kancelářských center Waltrovka, Rustonka a Main Point Pankrác v Praze, které proběhly v první polovině letošního roku.

Všechny tyto transakce jsou dokladem toho, že díky své globální přítomnosti a zastoupení na všech významných trzích střední a východní Evropy dovede Cushman & Wakefield přilákat do regionu nový zahraniční kapitál, který na trhu dosud nebyl.  I proto společnost od roku 2019 posiluje svoje kapacity na slovenském trhu.

 

„Rosteme spolu s požadavky trhu, a proto jsme na Slovensku vybudovali týmy Capital Markets, Valuation & Advisory a Research, které v nadcházejících týdnech posílíme o další profesionály z oblasti realit,” uvedl Marián Fridrich, Partner a zástupce řídícího partnera v Cushman & Wakefield na Slovensku.

 

Je zjevné, že Česká republika i Slovensko jsou pro asijský kapitál stále atraktivnějšími destinacemi. Experti z Cushman & Wakefield, kteří své služby poskytují v celém regionu, vidí další příležitosti i v Polsku a Maďarsku, do budoucna to může být také Rumunsko či Bulharsko.

 

Zdroj : Cushman & Wakefield

České dráhy vypraví historický vlak na Slavnosti Pernštejnského panství

[quote]Tradiční Slavnosti Pernštejnského panství začínají ve čtvrtek 4. července a končí v neděli 7. července. Dějištěm hlavního programu bude městys Nedvědice a hrad Pernštejn. V sobotu 6. července se mohou zájemci svézt na slavnosti zvláštním vlakem, v jehož čele pojede historická dieselová lokomotiva „Bardotka“ a na konci soupravy pak historická dieselová lokomotiva „Pilštyk“. Zvláštní vlak pojede po trase Brno hl.n. – Nedvědice – Nové Město na Moravě a zpět.[/quote]

Na nostalgickou jízdu vyrazí historický vlak z brněnského hlavního nádraží v sobotu v 9:32. Postupně zastaví ve stanicích Brno-Královo Pole, Kuřim, Tišnov, Doubravník a před jedenáctou hodinou dorazí do cílové stanice Nedvědice. Odtud pak zvláštní vlak podnikne ve 12:40 ještě jednu jízdu, a to do Nového Města na Moravě a zpět. Z Nedvědice zpět do Brna se vlak bude vracet krátce po 17. hodině.

Zvláštní vlak poveze historická dieselová lokomotiva 751.004 „Bardotka“, za kterou bude řazeno pět vozů ze 40. a 50. let minulého století, tzv. „Rybáky“. Za nimi bude následovat historický vůz pro přepravu dětských kočárků a jízdních kol, dále bufetový vůz a soupravu uzavře historická dieselová lokomotiva 735.007 „Pilštyk“.

Slavnosti Pernštejnského panství nabídnou návštěvníkům také v letošním roce pestrý program. V Nedvědici na ně čekají výstavy, koncerty a program pro děti. Na hradě Pernštejn proběhne historický jarmark, ukázky řemesel, rytířský jezdecký turnaj, soutěže, sokolníci a nebude chybět bohaté stylové občerstvení.

Jízdné

Brno hl.n. až Kuřim – Nedvědice

  • jednosměrné 100 Kč/zpáteční 160 Kč

Tišnov, Doubravník – Nedvědice

  • jednosměrné 80 Kč/zpáteční 120 Kč

Nedvědice – Nové Město n. M.

  • jednosměrné 80 Kč/zpáteční 120 Kč

Úsekové mezi stanicemi Brno hl.n. a Tišnov

  • jednosměrné 80 Kč/zpáteční 120 Kč

Sleva 75% pro cestující 6-18 let, pro žáky a studenty 18-26 let, pro cestující 65+, pro držitele průkazů ZTP, ZTP/P a pro psy.

Ostatní tarifní ani mimotarifní výhody neplatí.

Jízdenky jsou v prodeji na všech pokladnách ČD, případný doprodej bude probíhat přímo ve vlaku bez přirážky.

 

Zdroj : ČD

Boeing pro rodiny obětí nehod letounů MAX vyčlení 100 milionů USD

[quote]Americký výrobce letecké techniky Boeing vyčlení 100 milionů dolarů (2,3 miliardy korun) na pomoc rodinám obětí nehod jeho strojů 737 MAX v Indonésii a Etiopii. Dnes to podle agentury Reuters oznámila společnost Boeing s tím, že částka bude uvolněna nezávisle na žalobách, kterým firma kvůli haváriím s 346 mrtvými čelí.[/quote]

„Tyto peníze podpoří vzdělání, budou sloužit k ulehčení útrap a životních nákladů dotčených rodin,“ uvedl Boeing. Peníze poslouží i ke komunitním programům a ekonomickému rozvoji postižených. „Boeing bude v řešení těchto potřeb partnerem místních samospráv a neziskových organizací,“ dodala společnost.

Boeing 737 MAX 8 společnosti Ethiopian Airlines se 10. března zřítil krátce po startu z etiopské metropole Addis Abeby. Na palubě bylo 157 lidí, nikdo nepřežil. Stejný stroj měl nehodu loni v říjnu, kdy letadlo nízkonákladové společnosti Lion Air se 181 pasažéry a osmi členy posádky na palubě havarovalo krátce po startu z letiště v Jakartě. Ani tehdy neštěstí nikdo nepřežil.

V reakci na nehodu v Etiopii byla v březnu všechna letadla 737 MAX, která jsou nejprodávanějším modelem Boeingu, odstavena po celém světě z provozu. Federální úřad pro leteckou dopravu v USA (FAA) následně vytkl výrobci, že déle než rok neinformoval úřady o vadách svého stabilizačního programu v letounech MAX. Rovněž piloti vyslovili rozhořčení nad tím, že je společnost neinformovala o stabilizačním softwaru, který byl v pozadí havárií v Indonésii a Etiopii a který nyní prochází úpravou.

 

Zdroj : ČTK

Přístavy, součást globálního dodavatelského řetězce

[quote]Pokračující globalizace ekonomiky přináší na jedné straně možnost uplatnění lokálních výrobců na světových trzích, na straně druhé však i rostoucí zátěž pro stávající dopravní infrastrukturu, jejíž modernizace a další rozvoj ani zdaleka nestačí tempu růstu objemů přepravovaného zboží. Jedním z článků celé infrastruktury, který tlak na navyšování kapacity prozatím velmi dobře zvládá, jsou námořní přístavy.[/quote]

Námořní přístavy představují velmi důležité uzly kontinentální dopravní infrastruktury, ale především jsou tím článkem celého systému, bez něhož by globální dodavatelský řetězec nikdy neexistoval.

Udržitelnost dodavatelského řetězce přináší své ovoce v podobě rostoucí obliby nejrůznějších multimodálních konceptů přepravy zboží. To s sebou však nese tlak společnosti na ekologické aspekty logistiky zboží, které se odráží v poptávce po překládce ze železnice, případně z říčních lodí na námořní plavidla.

Hamburg je největším evropským „železničním přístavem“. Z celkového objemu přepraveného zboží mezi přístavem a vnitrozemskými destinacemi zaujímá železniční přeprava s podílem 48,2 % vedoucí postavení. Na přepravy kamiony připadá 41,6 % a říční dopravu 10,2 %. „Přístavní správa (Hafenbahn) neustále zlepšuje podmínky na 300 km železniční sítě v přístavu, aby se tento podíl i nadále ještě zvyšoval. Zde je nutné ovšem podotknout, že nejen budování a zlepšování příslušných podmínek v přístavech může vést ke kýženému cíli. Množství přepraveného zboží po železnici je také závislé na kapacitě a modernizaci železniční sítě po celé Evropě a tady musím konstatovat, že se pomalu blížíme kapacitním hranicím, které další přesun většího množství zboží na koleje bohužel mnohdy neumožňují. Proto je potřeba na úrovni jednotlivých států a i celé EU dále do výstavby dopravní infrastruktury masivně investovat. Toto samozřejmě platí jak pro železniční, tak i vnitrozemskou říční dopravu,“ uvádí Ing. Vladimír Doboš, zástupce reprezentace Praha, Hafen Hamburg Marketing e.V.

Velkou roli při vytíženosti přístavu hraje samozřejmě jeho geografická poloha. Pokud chce být ale přístav konkurenceschopný, nesmí spoléhat jen na svoje umístění, ale umět zákazníkům nabídnout i služby s přidanou hodnotou. Portfolio služeb, které zákazníci objednávají, se neustále proměňuje, proto musí přístav důsledně sledovat vývoj požadavků zákazníků a podle toho uzpůsobovat nabídku svých služeb. Přístav Antverpy se svou pozicí druhého největšího přístavu v Evropě staví také do role tahouna, dá se říci leadera mezi přístavy v určitých inovativních směrech a projektech. Počet společností se sídlem v Antverpách a jejich investice do rozvoje služeb se průběžně navyšuje, dnes se jedná o cca 1 000 firem z nejrůznějších odvětví včetně průmyslové výroby. To vše s sebou nese velkou míru odpovědnosti za správný vývoj v oblasti samotné logistiky a dopravy v přístavu a také mimo přístav. Podle slov Martina Hubeňáka, zástupce přístavu Antverpy pro střední a východní Evropu, investuje přístav nemalé finanční prostředky do budování velkokapacitní infrastruktury, která je stěžejní pro rozvoj logistiky a dopravy v příštích letech a hraje velký význam i z pohledu zázemí pro všechny soukromé subjekty v přístavu.

Ty ji dnes naplno využívají pro své stávající aktivity a budou na ni dále spoléhat i při své další expanzi. Již zmíněné investice do infrastruktury a spolupráce na projektech mezi přístavem a firmami jsou důkazem toho, že se dnešní a budoucí portfolio služeb mění, a to ve smyslu koncentrace služeb poskytovaných z jednoho místa. To představuje tlak na zvyšování poměru služeb s přidanou hodnotou. Jedná se o komplexní logistiku jak pro výrobní firmy, tak i pro ty ostatní. Zjednodušeně lze říci, že z dopravní jednotky, jakou je kontejner, vagón silniční návěs – se postupně stává jednotka produktu na míru pro koncového zákazníka – včetně kontroly kvality, skladování, třídění, kompletace, úpravy (např. střižení plechu, blendování kávy, chemický proces…), distribuce a dalších služeb.

Zajímavou historii má přístav Štětín-Svinoústí. Ten se nachází přímo na hranici mezi Polskem a Německem – dvěma rozsáhlými evropskými ekonomikami. Vzdálenost mezi Štětínem a Berlínem je pouhých 140 kilometrů, což je výrazně méně, než jaká vzdálenost dělí tuto evropskou metropoli od nejbližších německých námořních přístavů – Rostocku a Hamburku. Faktem je, že předválečný přístav Štětín byl založen právě za účelem obsluhy německého hlavního města Berlína. Vlivem historických událostí byla tato jeho úloha poněkud potlačena, ale dnes se vazba mezi Berlínem a Brandenburgem na straně jedné a přístavy Štětín-Svinoústí na straně druhé začíná opět významně posilovat. 

To do jisté míry ovlivňuje také nabídku služeb a utváří portfolio zákazníků a komodit přístavu. „Geografické umístění přístavů Štětín-Svinoústí na křižovatce cest spojujících sever, jih a východ se západem Evropy perfektně vystihuje pozici našich přístavů jakožto významných tranzitních bodů této části Evropy,“ potvrzuje Aneta Szreder-Piernicka, obchodní ředitelka úřadu námořních přístavů Štětín a Svinoústí  (Commercial Director of the Szczecin and Swinoujscie Seaports Authority). Přístavy leží na nejkratší spojnici mezi Skandinávií a střední a východní Evropou a také na nejkratší mořské spojnici propojující Rusko a Finsko s Německem a západní Evropou. Přístavy Štětín-Svinoústí jsou také součástí transevropské dopravní sítě TEN-T a zároveň baltsko-jadranského koridoru.

„Berlín a Brandenburg jsou přirozeným zázemím tohoto přístavního komplexu,“ říká Aneta Szreder-Piernicka a pokračuje: „Je zde dobré spojení nejen po silnici nebo železnici, ale velmi dobře funguje i systém vnitrozemské vodní dopravy. Přístup přístavů Štětín-Svinoústí do soustavy vnitrozemských vodních cest západní Evropy je mezi námořními přístavy v Polsku jedinečný a hraje velký význam pro obsluhu německého trhu. Tranzit říčních člunů dosáhne do řady důležitých hospodářských center berlínského a brandenburského regionu. Navíc kanál Odra-Havola se svým velmi významným prvkem – lodní zdviží v obci Niederfinow – otevírá vnitrozemské vodní dopravě cestu do Evropy. Jeho další modernizace rozšíří možnosti využití větších lodí na této trase.“

Všechny tyto skutečnosti významně ovlivňují rozsah služeb. Jak Štětín, tak Svinoústí mají pravidelná námořní spojení s německými přístavy Hamburk, Rostock a Bremerhaven. Německo je také hlavním uzlem pro vývoz zboží vnitrozemskou vodní dopravou do Berlína a okolí. Objem nákladů z námořního přístavního komplexu Štětín-Svinoústí směrem do a z Německa přesahuje 2 milióny tun ročně, z čehož 1 milión tun nákladu je připravován vnitrozemskou vodní dopravou. „Tento druh dopravy se využívá zejména pro vývoz hnojiv, obilí a uhlí. V případě námořní dopravy představuje více než 60 % zboží v kontejnerech, ocel a ocelové produkty. Mezi další skupiny zboží patří rudné koncentráty, hnojiva, obilí, dřevo a nadměrné zboží,“ uzavírá Aneta Szreder-Piernicka.

Klíčovou roli v transevropském dopravním koridoru č. 1 spojujícím severské země s jižní a východní Evropou hraje i přístav Gdaňsk. Touha stále více společností z evropského vnitrozemí dosáhnout vzdálených trhů v zámoří významně ovlivňuje portfolio služeb tohoto tradičního námořního přístavu.

„Objemy zboží odbaveného v Gdaňském přístavu rostou nejrychleji v Evropě,“ říká Krzysztof Zalewski, specialista marketingu a zahraničních vztahů Port of Gdansk Authority SA a dále pokračuje: „Současně se rozšiřuje i zázemí přístavu, což nás motivuje k hledání nových řešení. Abychom uspokojili rostoucí poptávku, přestavujeme náš systém silničních a železničních komunikací a zároveň bagrujeme dno a renovujeme vnitřní přístav, což do této oblasti umožní vjezd větších plavidel. Jsme také součástí projektu baltsko-jaderského koridoru, který nám umožní vynikající propojení ze severu na jih přes střední a východní Evropu. Všechny tyto aktivity jsou velmi významné, ale naším vlajkovým projektem současnosti je stavba tzv. Centrálního přístavu o rozloze přibližně 500 hektarů odvodněné plochy, jenž více než zdvojnásobí odbavovací kapacitu Gdaňského přístavu.“ Ačkoli všechen tento rozvoj je zásadní pro zachování růstu přístavu, jsou si v Port of Gdansk dobře vědomi faktu, že pouze fyzická infrastruktura nestačí. Budoucnost patří chytrým přístavům, a právě tam směřuje úsilí vedení přístavu. „Během letošního veletrhu Transport Logistik v Mnichově jsme s radostí oznámili zavedení systému Navigate do přístavu v Gdaňsku. Tato aplikace byla vyvinuta Přístavem Rotterdam a my jsme jejich prvním evropským partnerem v celém projektu. Ale to je jen jeden z mnoha kroků k digitalizaci našeho přístavu. Věříme, že naše různorodé iniciativy povedou ke skvělým výsledkům,“ říká s hrdostí Krzysztof Zalewski.

Na opačném konci severo-jižního koridoru leží o poznání menší přístav Luka-Koper. Ten již řadu let patří mezi klíčové uzly přepravy hotových automobilů zejména na trase mezi Evropou a Asií. Je právě specializace na takto specifickou komoditní skupinu cestou, jak si pojistit své místo na trhu? „Koper byl vždycky víceúčelovým přístavem organizovaným tak, že všechny terminály provozuje jedna společnost (Luka Koper, d.d.). Strategií firmy je soustředit se na kontejnerový a automobilový segment, ale na druhou stranu si zachovat víceúčelovost přístavu. Obecně platí, že podnikatelské prostředí se stává stále nepředvídanějším, a to v důsledku obrovského technologického pokroku a měnících se obchodních modelů, složitého politického vývoje, ekologických a sociálních témat. Spíše než specializace je proto stále důležitější schopnost reagovat rychle na potřeby trhu a flexibilně uspokojovat potřeby zákazníků,“ komentuje situaci v přístavu Ksenija Makovac, jeho zástupkyně pro ČR a SR.

Skutečností je, že provoz námořních přístavů se neustále zrychluje: stále větší lodě přivážejí každoročně pořád více a více zboží, které je dnes vykládáno daleko rychleji, než ještě před několika málo lety … To vyžaduje neustálý růst produktivity práce. „Stále se zvětšující velikost lodí, tj. kumulace velkého množství zboží do relativně stále kratšího časového období je samozřejmě jednou z největších výzev pro námořní přístavy,“ říká Vladimír Doboš a pokračuje: „Zboží je potřeba mezi loděmi a terminály co nejrychleji zmanipulovat a poté zajistit jeho rychlou přepravu do vnitrozemí. Mimo investic do nové moderní překladištní techniky, která je velice finančně náročná, je potřeba digitalizovat a automatizovat všechny další procesy, které to umožnují, aby i tyto nezpomalovaly pohyb zboží v přístavu a přispěly k vyšší produktivitě. Samozřejmě se testují i nové technologie jako např. využití dronů, které by v budoucnu mohly pomoci tyto výzvy úspěšně zvládnout.“

Současný svět se nachází v éře čtvrté průmyslové revoluce, která do určité míry ovlivňuje všechny články dodavatelského řetězce, dopravu a tedy i námořní dopravu nevyjímaje. Jaké požadavky přinese hlubší implementace principů Průmyslu 4.0. – digitalizace a automatizace procesů spolu s dokonalou transparentností napříč celým dodavatelským řetězcem – do práce moderního přístavu?

Martin Hubeňák k tomu říká: „Tyto aktivity jsou v přístavu Antverpy společným jmenovatelem a současně jednou z hlavních priorit pro většinu subjektů jak ze soukromé a státní sféry, tak i ze strany dalších institucí, jako jsou vývojová či startupová centra atp. Principy Průmyslu 4.0, respektive inovace a digitalizace nejsou pro přístav a jeho komunitu nic nového. Jde v podstatě o návaznost na procesy, které se v minulosti osvědčily a dnes dochází k jejich upgradu, zavádění nových výkonnějších a mnohdy inovativních technologií. Aby vše probíhalo plynule a změny byly úspěšné, je třeba k nim přistupovat systematicky. Jde zejména o tvorbu a koordinaci společné strategie napříč celým přístavem, zajištění finančních prostředků, spolupráci dotčených firem na nejvyšší profesionální úrovni, sdílení informací a myšlenek, plnění požadavků v rámci dlouhodobé udržitelnosti a dopadu na životní prostředí. I proto je stále více nutné pracovat v odborných týmech a zabývat se jednotlivými specifiky detailně.

 

Zdroj : LN

Novým šéfem Unipetrolu je Tomasz Wiatrak, nahradil Zdziarského

[quote]Novým předsedou představenstva petrochemického holdingu Unipetrol je ode dneška Tomasz Wiatrak (38), který byl dosud místopředsedou představenstva firmy. Dosavadnímu šéfovi Krzysztofu Zdziarskému skončilo tříleté funkční období. ČTK to dnes sdělil mluvčí Unipetrolu Pavel Kaidl. Doplnil, že funkci místopředsedů představenstva budou nově zastávat dosavadní členové představenstva Katarzyna Wośová a Maciej Libiszewski. Novým členem představenstva je Marek Kaszuba.[/quote]

Unipetrol je v Česku jediným zpracovatelem ropy, vlastní největší síť čerpacích stanic Benzina a je jedním z nejvýznamnějších výrobců plastů. Od roku 2005 je společnost součástí polské skupiny PKN Orlen, která je od loňska jediným vlastníkem firmy. Vytěsnění zbylých minoritních akcionářů schválila valná hromada Unipetrolu v srpnu loňského roku. Cílem PKN Orlen bylo stažení akcií Unipetrolu z pražské burzy.

Wiatrak byl dosud v Unipetrolu zodpovědný hlavně za maloobchodní segment, v jehož rámci Unipetrol v České republice provozuje 413 čerpacích stanic pod značkou Benzina a je lídrem trhu. V uplynulých dvou letech vzrostl tržní podíl Benziny o deset procent na 23,4 procenta, uvedla dnes firma.

Před příchodem do Unipetrolu byl Wiatrak předsedou představenstva v polské společnosti Energa Informatyka i Technologie, která se specializuje na řešení pro energetiku. Wiatrak je absolventem Varšavské univerzity.

„Ve střednědobém horizontu je naším strategickým plánem zaměřit se na zefektivnění našich současných činností na úrovni celé skupiny. V souvislosti s tímto plánem budeme pracovat na přípravě dlouhodobé vize skupiny Unipetrol, v rámci které budeme plně využívat budoucí výzvy tržního prostředí a zaměříme se na udržitelný růst,“ uvedl dnes Wiatrak, který měl v Unipetrolu na starosti také strategii a IT.

Představenstvo Unipetrolu má šest členů. Kromě Wiatraka, Wośové a Libiszewského v něm pokračují Przemysław Wacławski a jediný Čech Tomáš Herink. Nový člen představenstva Kaszuba přechází do Unipetrolu ze společnosti ORLEN Litva, kde byl investičním ředitelem.

Unipetrol loni zvýšil čistý zisk o čtyři procenta na rekordních téměř devět miliard korun. Firmě také vzrostly tržby, meziročně o sedm procent na 130,8 miliardy korun. V prvním čtvrtletí letošního roku se ale společnost propadla do ztráty 65 milionů korun. Loni vykázala ve stejném období čistý zisk 322 milionů korun. Výnosy naopak meziročně vzrostly o šest procent na 28,9 miliardy korun.

Na hospodářské výsledky měla podle Unipetrolu negativní vliv zejména rostoucí cena ropy a z toho plynoucí nižší marže v rafinérské i petrochemické části. Od začátku května tekla do rafinerie společnosti v Litvínově kvůli kontaminaci ropy v ropovodu Družba ropa ze státních rezerv. Unipetrol už začal zásoby státu vracet.

Zdroj : ČTK

Přelety přes Sibiř jsou pro dopravce klíčové

[quote]Přelety Sibiře jsou pro letecké linky směřující do zemí Dálného východu klíčové. Jde o nejkratší a nejlevnější trasu. Za využití tohoto vzdušného prostoru přitom musí dopravci platit, což je ve většině jiných částech světa nezvyklé. ČTK to řekl odborník na leteckou dopravu Michal Čupa z Planes.cz. Přelety přes Sibiř využívají na lince do Soulu i ČSA, Rusko jim však práva k přeletům v minulých dnech odebralo. Vedlo to k odvetnému opatření českých úřadů, které zrušily povolení pro ruské dopravce v Česku.[/quote]

Letadlo ČSA muselo kvůli neshodám s ruskými úřady v úterý na své pravidelné lince do Jižní Koreje místo Sibiře letět přes Kazachstán. Podle odborníků je to ale dlouhodobě neudržitelná trasa. Lety přes Sibiř jsou totiž nejkratší a cenově nejvýhodnější. S delší trasou pak logicky rostou náklady na provoz i údržbu letadel.

Problém s odebráním práv na přelet Sibiře potvrdily i ČSA. „Tento jednostranný krok ruské strany považujeme za zcela bezprecedentní a ohrožující naše obchodní zájmy na lince Praha – Soul,“ uvedla už v úterý mluvčí dopravce Vladimíra Dufková.

Poplatky za přelety nad Sibiří jsou podle Čupy ruským specifikem. Dopravci vedle klasických plateb za navigátorské služby tamních letových dispečerů musí platit i za využití tamního vzdušného prostoru. Původ těchto poplatků je podle experta v 70. letech, kdy tehdejší Sovětský svaz stál mimo světové letecké dohody. I přes další vývoj v letecké dopravě přežily poplatky dodnes.

Pro dopravce nejsou zadarmo ani lety nad Českem, případně dalšími evropskými státy. Tyto poplatky jsou však podle mluvčího Řízení letového provozu Richarda Klímy spojeny se službami leteckých dispečerů, a to jak při přistání či vzletu, tak i při pouhém přeletu. Samostatná platba za využití vzdušného prostoru ovšem není. V případě Sibiře jde tak o poplatek navíc.

Na poplatcích za přelety Sibiře Rusko podle odhadů vybere přibližně 500 milionů amerických dolarů ročně. Následně je rozděluje mezi tamní státní úřad pro letectví a státní aerolinky Aeroflot.

Poplatky se podle Čupy dlouhodobě nelíbí některým dopravcům, podle něj proti nim protestoval například Finnair nebo i ostatní ruští dopravci, mimo Aeroflotu, kteří je musí také hradit. Velké dopravní společnosti naopak s tímto režimem větší problém nemají.

O dalším osudu letů ČSA do Soulu rozhodnou další jednání ministerstva dopravy s ruskými úřady. Obě strany se v úterý dohodly, že dočasně do konce tohoto týdne povolí lety ČSA přes Sibiř i ruských dopravců do Česka.

Česko v úterý zrušilo povolení pro čtyři spoje ruského Aeroflotu. Původně měly být omezeny i spoje Ural Airlines (Uralskije avialinii), nakonec však letěly podle původního plánu.

 

Zdroj : ČTK

Řidiči se otáčeli do záchranné uličky, mohlo jít o trestný čin

[quote]Řidiči se při pondělní nehodě na dálnici D7 u Knovíze na Kladensku otáčeli do záchranné uličky, chtěli se tak vyhnout stání v koloně. Podle policejní mluvčí Marcely Pučelíkové nemusí jít jen o přestupek, ale skutek může být kvalifikovaný jako trestný čin obecného ohrožení z nedbalosti. Právní kvalifikace zatím podle mluvčí stanovena nebyla. V případě prokázání viny a odsouzení za obecné ohrožení by pak řidičům hrozilo až několik let vězení.[/quote]

Případem se zabývají kladenští policisté. „V současné době vyhodnocují kamerové záznamy, které mají k dispozici od svědků a ostatních řidičů,“ uvedla Pučelíková. Podle ní zatím policisté vědí zhruba o 20 automobilech, jejichž řidiči jeli uličkou v protisměrné části silnice.

Policisté také žádají o informace svědky, kteří viděli kolizní situaci, kdy některý z řidičů ohrozil při jízdě v uličce ostatní řidiče včetně záchranných složek.

Uličku smí podle zákona využít pouze vozidla s právem přednostní jízdy, tedy například záchranná služba, hasiči, policie. Řidiči porušili předpisy o provozu na pozemních komunikacích i tím, že couvali, otáčeli se a jeli po dálnici v protisměru.

Dálnice D7 byla v pondělí odpoledne kvůli nehodě osobního a nákladního auta uzavřená zhruba dvě hodiny. Řidič osobního vozu se lehce zranil. Příčinu a okolnosti nehody policie vyšetřuje.

 

Zdroj : ČTK

Josef Melzer novým prezidentem ČESMAD BOHEMIA

[quote]Předsednictvo Sdružení ČESMAD BOHEMIA zvolilo 31. května za nového prezidenta Sdružení Josefa Melzera. Ten je dlouholetým průkopníkem multimodálních konceptů kontinentální přepravy zboží a podporovatelem technologií umožňujících plynulý přechod mezi jednotlivými druhy dopravy. V pozici presidenta Sdružení navazuje na osmnáctileté působení svého předchůdce, kterým byl Vladimír Starosta.[/quote]

Ve vedení ČESMAD BOHEMIA došlo k poměrně široké výměně osobností, které budou v nejbližších letech určovat směr dalšího rozvoje Sdružení. Co vše bude tato změna znamenat pro jeho členy?

Po osmnácti letech odchází z pozice prezidenta Vladimír Starosta a kromě něj se vyměnili čtyři členové z patnáctičlenného předsednictva. Takže nejde o žádné dramatické změny, je to spíše přirozená obměna. Naopak kontinuita ČESMADu, která je dána již více jak padesátiletou historií, je tak silná, že se neočekává žádná revoluční změna. Nic takového navíc není mojí ambicí. Vysoká míra profesionality dělá ČESMAD ČESMADem, dává mu sílu, kterou má, a činí ho zcela jasným a transparentním partnerem jak pro naše členy, ostatní svazy a partnery ze státní sféry, tak i pro zahraniční partnery. Právě to mě motivovalo k tomu, abych se ucházel o pozici prezidenta Sdružení.

Pro členy může tato změna představovat určitý nový, svěží vítr. ČESMAD sdružuje firmy plné tvůrčích a podnikavých lidí. Řada z nich má dnes za sebou třicet let podnikání a stojí před generační obměnou ve vedení svých firem. Já bych si přál, aby ČESMAD, přestože je věkem zralou institucí, byl přitažlivý i pro mladé. A věřím, že tomu tak je a tuto myšlenku bych rád společně s kolegy nadále rozvíjel. Současně také věřím, že právě příliv mladých lidí do dopravních firem pozitivně ovlivní ČESMAD i jeho ostatní členy.

Evropa se v posledních letech tak trochu zmítá v nejistotě nad tím, jak zajistit udržitelnost přepravy zboží, jehož objemy navíc meziročně rostou. Problémy představuje zejména nedostatek řidičů, ale také ekologické aspekty zejména silniční dopravy, sílící kongesce páteřních komunikací nebo omezená kapacita a mnohde i nezájem železničních dopravců, omezená splavnost většiny evropských řek a další aspekty. Jak vypadá budoucnost nákladní dopravy v Evropě?

Jsem nenapravitelný optimista, tak věřím, že rozhodně pozitivně. Nelze však nesouhlasit s Vaším tvrzením, že v posledních letech Evropa v této oblasti skutečně tápe. Myslím si, že se Evropa do určité míry stala obětí svých vlastních mýtů a omylů, které už dnes zdaleka neovlivňují jen dopravu samotnou. V Evropě prožíváme období blahobytu: neválčíme, obchodujeme a daří se nám dobře. Česká republika za posledních třicet let prošla složitou, ale úspěšnou transformací se vším, co k tomu patří. Přes všechny úspěchy nás ale bohužel začíná paralyzovat určitá vnitřní nespokojenost a touha po absolutní dokonalosti. Vymýšlíme s prominutím hlouposti a přikládáme jim zcela zásadní význam. Namísto toho, aby země bývalého východního bloku, které jsou dnes součástí EU, své trpké zkušenosti s totalitně monopolním řízením ekonomiky z let 1947 – 1989 komunikovaly s ostatními členy jako odstrašující praxi, dnešní Evropa se bezhlavě žene do jistého druhu socialistického experimentu a nám se nedaří to našim západním kolegům vysvětlit. Součástí tohoto experimentu je samozřejmě i doprava, která celou Evropu zákonitě propojuje. Na jedné straně teď stojí snaha po široké liberalizaci evropského trhu, na straně druhé silné ochranářství v rámci jednotlivých národních trhů. Dlužno připustit, že protekcionismus sílí částečně v důsledku skutečnosti, že někteří naši východní kolegové si svobodu podnikání vysvětlují dost bizarně. V tom já osobně vidím problém. Evropa je pokrytecká, bojí se používat slova jako regulace nebo přerozdělení trhu, a snaží se to zaonačit do jakéhosi sociálna, a vytváření dobra pro všechny. To ale do byznysu nepatří. Všichni, kdo podnikáme, si vážíme svých zaměstnanců, kolegů, partnerů. A tak jako jsou problémy třeba v rodině, jsou i v dopravní branži. Ani na jedny ale zpravidla neplatí jednoduchá a zbrklá řešení. I proto problémy v dopravě Evropa nevyřeší sociálním experimentem typu Loi Macron ani dalšími nástroji, které se nám snaží nastavit všem stejné podmínky, mzdy a celou řadu dalších charakteristik. To potírá kreativitu, devalvuje kvalitu a deformuje podmínky soutěže. Evropa je bohatá právě svojí rozmanitostí. Když jí tu rozmanitost sebereme, tak sebereme motivaci lidem vůbec něco dělat, o něco se snažit. Já tak řešení vidím v návratu k selskému rozumu a ve znovunastolení respektu k poctivému podnikání. Proto si myslím, že kompromisní návrh dopravního balíčku, který dnes leží v Bruselu a čeká na projednání v trialogu, je dobrým signálem a je pro mě o to cennější, že velkou měrou vznikl prací ČESMADu a dobrou spoluprací s kolegy ze zahraničí, včetně spolupráce se zástupci ČR v Bruselu.

Doprava je významným předpokladem mobility osob i volného pohybu zboží, které jsou jedněmi ze základních stavebních kamenů společného evropského trhu. Její funkčnost a výkonnost musí moderní společnost postupně rozvíjet a zefektivňovat a ne ji stavět na vedlejší kolej či dokonce paralyzovat chybným rozhodováním či populistickými sliby. Bez fungující dopravy se moderní společnost nemůže dále vyvíjet. Právě nečinnost státní správy a nesmyslné politikaření u nás způsobilo třicetileté zdržení při budování dopravní infrastruktury. Nadále se sice pyšníme tím, že jsme srdcem Evropy, ale už tři dekády víceméně přešlapujeme na místě a neumíme toho využít. To je problém, který já cítím jako zásadní. I přesto si ale myslím, že budoucnost může být pozitivní, protože dříve nebo později si tohle uvědomíme a začneme na tom pracovat, opravdu pracovat, a ne jenom o tom mluvit. Musíme si jenom dát pozor, abychom se k tomu neodhodlali příliš pozdě a nestali se tak mrtvým srdcem Evropy.

Doprava podle mého názoru neskomírá a skomírat nebude. Hlavní problém dneška – nedostatek lidí – je problém nejen dopravy, ale i všech ostatních oborů lidské činnosti. Doprava se vyrovnala už s mnohem složitějšími překážkami a vyrovná se i s touto. České firmy se dokáží chovat pragmaticky a většinou si poradí i s nekompetentními zásahy do podnikání ze strany vlastní vlády, odborů a dalších stran. Je škoda, když zakázky našim podnikatelům v důsledku nesprávných politických rozhodnutí, nebo nedostatečnou kontrolou plnění legislativních podmínek přebírají dopravci ze zahraničí.

Tkví budoucnost dopravy v multimodálním uspořádání celého řetězce? To by však vyvolalo akutní potřebu významné restrukturalizace nezbytné dopravní infrastruktury. Je český stát, popřípadě jsou evropské státy připraveny takovou investici umožnit, a pokud ano, budou soukromé subjekty schopny držet krok s takovým rozvojem infrastruktury?

Nejhorší je, když se dělají rozhodnutí na základě mýtů nebo ne zcela relevantních očekávání. Intermodální nebo multimodální doprava sama o sobě není řešením. Ta je pouhou součástí celého systému. Doprava jako taková musí být chápána jako konzistentní celek. Ať už jde o dopravu železniční, silniční nebo jakoukoliv jinou. A musí respektovat místní podmínky. Musím se usmívat, když někdo říká, že budeme budovat třeba Labsko-oderskou cestu. Neříkám, jestli je to dobře nebo špatně, ani zda to dává smysl, ale tento krok a s ním spojené investice v době kdy nemáme dobudovanou infrastrukturu silniční a jsme doslova ostudou EU, vede špatným směrem.

Pokud se mě zeptáte, zda je řešením současných problémů v logistice multimodální nebo intermodální doprava, zásadně tuto myšlenku odmítnu. Železnice má úplně stejné problémy jako silnice: má nedostatečnou infrastrukturu. Navíc v silniční dopravě rokem 2004 padly hranice, takže po silniční infrastruktuře jsme schopni – ať už privátně nebo pracovně – pohybovat se po Evropě bez hranic. Železnice má bohužel stále 28 národních hranic. Existuje 28 národních železnic a ty teprve čeká velká míra integrace směrem ke společné evropské železnici. To je základní předpoklad pro to, aby bylo možno železnici více využívat. Kromě toho je skutečností i to, že železnice má svoje přirozené zákazníky a s nimi komodity, které silnice nemůže a ani nemá ambice přebírat. To samozřejmě platí i obráceně. Bohužel jsme svědky toho, že spousta politiků dělá plané sliby, které pak nemůže naplnit, protože to nepřipustí trh. Přesto všechno se považuji za zastánce kombinované dopravy. V žádném případě nebojuji proti ní a ve firmě, kde pracuji, ji již roky využíváme. O to více si uvědomujeme všechna její úskalí. Železnice prozatím není schopná ve srovnání se silniční dopravou naplnit očekávání většiny zákazníků co do komfortu přepravy v reálném čase, její kvality, rychlosti, ani ceny. V tomto smyslu Evropa ztratila spoustu cenného času. Zatímco vrcholní političtí činitelé napříč celou Evropou dělali líbivá prohlášení o tom, co je správné a co není, promarnili jsme čas na to, abychom zaměřili svou pozornost na vytváření podmínek pro účinnou spolupráci všech druhů dopravy.

Hovoříme-li o systémových otázkách kolem železniční dopravy, nemohu si odpustit zmínku o dilematu, kterým právě železnice prochází: otázkou totiž zůstává, zda má železnice prioritně přepravovat občany nebo zboží. I zde je třeba učinit politické rozhodnutí o tom, co má z pohledu dalšího vývoje železniční dopravy společenskou prioritu. Budeme po železnici vozit lidi a budou vlaky jezdit jako tramvaje a metro, nebo dáme prioritu nákladní dopravě, abychom ulehčili silnici a v podstatě vytvořili podmínky, aby silniční dopravce mohl užívat kombinovanou dopravu jako alternativu? Jisté je, že obojí najednou není možné. Kdyby totiž železniční doprava měla převzít byť jen 10 % objemů silniční dopravy, tak by musela zhruba o 50 % navýšit svoji infrastrukturální kapacitu. Otázka je, jestli tohle je dobrá cesta, jestli tohle vůbec chceme, protože mně u toho schází odborná diskuze o tom, co by to přineslo cílovému uživateli. Takže intermodální, multimodální doprava za mě ano, ale jako součást celého dopravního mixu.

Mají malí a střední dopravci v pomyslných závodech o technologické přezbrojení s cílem dalšího razantního snížení emisních limitů vůbec nějakou šanci stačit těm velkým?

Dnes v Evropě stále ještě existuje dlouhodobý průměr, který říká, že zhruba 80 % celkových výkonů v silniční dopravě dělají střední a malé firmy. Tyto definice se samozřejmě stát od státu liší, ale dalo by se to takto zobecnit. To je ohromné číslo, a pokud si ho vztáhneme na Českou republiku, tak bych vůbec neměl strach o schopnost inovovat, obnovovat, modernizovat a být progresivní ze strany silničních dopravců. Čeští dopravci mají jednu z nejmodernějších flotil. Vždycky byli v tomto lídry Evropy. Přes všechna úskalí, která s tím byla spojená, krize, nesrovnatelné podmínky pro podnikání, byrokratické i ekonomické překážky, české firmy jsou v tomto velmi progresivní. Proto bych se nebál o jejich zdravý rozum a odvahu investovat a to bez rozdílu zda jde o velkou, střední či malou firmu. Co je ale zásadní pro všechny, je stabilní a předvídatelné podnikatelské prostředí jak v ČR, tak v EU a je třeba ho prosazovat a hájit vždy a na všech úrovních.

Drony, autonomní vozidla, robotická nakládka a vykládka, … Co z těchto a případně dalších technologií ovlivní nákladní dopravu budoucnosti?

Z pohledu technologií Evropa a s ní i Česká republika v silniční dopravě za posledních 20 let udělaly neskutečný krok dopředu. Míra, do jaké se podařilo omezit emise CO2, je neskutečná. To se nepodařilo podle mě v žádném jiném oboru. Za to patří dík nejenom výrobcům, ale i těm, kteří byli ochotni investovat, protože to stálo nemalé peníze. Průměrná spotřeba vozidel v 90. letech byla kolem 40 litrů, dnes se pohybujeme pod 30 litrů. Takže průměrná spotřeba se snížila o více než 25 %. To je podle mého přesvědčení ta správná cesta. Protože to, co vůbec nespotřebuji, nemusím vytěžit, zpracovat, přepravit a nakonec spálit. Vnímám to jako ten nejlepší příspěvek k ochraně životního prostředí. Rozhodně je tato cesta smysluplnější než ta směřující k plné elektromobilitě. Ve skrytu duše stále doufám – podobně jako stále více lidí kolem mě – že dieselové motory ještě neřekly své poslední slovo. Možností, jak dosáhnout v jejich konstrukci dalších pozitivních výsledků, je celá řada, jen výrobci a vývojáři musí dostat nezbytný čas a cestu jejich výzkumu jim nikdo nesmí diktovat násilím. Násilné iniciativy politiků a ekologických aktivistů – nerespektují-li reálné možnosti výzkumu, vývoje a průmyslové výroby – nakonec vedou jen k tomu, že se navzájem podvádíme. Dopravní společnosti podporují inovace, které pomáhají ochránit životní prostředí, a s nadsázkou řečeno, je nám jedno na co budeme jezdit, zda to bude nafta, plyn, nebo vodíkové články, ale musí to být spolehlivé, rentabilní, s předvídatelným technickým a životním cyklem.

Chuť českých podnikatelů investovat do technologií budoucnosti v obecné rovině velmi omezuje skutečnost, že jsou nuceni pracovat s krátkodobými kontrakty, které nenabízejí jistotu amortizace těchto technologií. Výběrová řízení s roční periodou nejsou v dopravě ničím neobvyklým. Skutečně jen hrstka nejosvícenějších zákazníků je připravena pracovat s kontrakty na tři a více let, ale ani to pro rozhodnutí o nákupu nákladných paletizačních robotů, automatických zakladačů či třídících linek nestačí. Tohle opravdu nejsou zařízení a technologie, které se zaplatí za rok nebo za dva roky. Pokud by touha zákazníků vedla k jejich ochotě přistoupit na dlouhodobější smluvní ujednání, bylo by to z mého pohledu velmi pozitivní.

A konečně ta autonomní vozidla: podle mého názoru jde o technologie schopné reálného zapojení do provozu nejdříve v horizontu 20 let. Jde o běh na skutečně dlouhou trať, protože zde bude třeba připustit myšlenku, že vlastně část svého rozhodování přenecháme strojům. V této souvislosti se mi vždy vybaví české pořekadlo, že „oheň je dobrý sluha, ale špatný pán“, a tohle by mohl být hodně špatný pán ….. Napřed bude třeba sladit legislativu evropskou s těmi národními, připravit funkční infrastrukturu a udělat celou řadu dalších kroků. Když vidím, jak složité je v dnešní Evropě dosáhnout konsensu v podstatně jednodušších záležitostech, shodnout se na podmínkách provozu autonomních vozidel v běžném provozu nebude jistě jednoduché, ale určitě to jednou přijde. Do té doby, ale nemusíme čekat. Je zde mnoho mezikroků, které vnímám jako přirozenou evoluci, která je vždy lepší než revoluce, např. platooning, digitalizace a zjednodušení dokumentů, inteligentní řízení infrastruktury, zjednodušení a zúčtování mýta napříč celou Evropskou unií.

Za všech okolností bychom ale měli mít na paměti, že ten, kdo nejvíce ovlivní dopravu budoucnosti svými dobrými či špatnými rozhodnutími, jsme my sami.

Zdroj : LN

Česko vydalo do Německa řidiče kamionu,jenž nebezpečně předjížděl

[quote]Česko vydalo minulý čtvrtek 27. června ke stíhání do Německa řidiče kamionu Jaroslava Novotného, který počátkem roku v Německu nebezpečně předjížděl a ohrozil autobus. Upozornila na to Česká televize. Vrchní soud v Olomouci totiž potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Brně, který jej do Německa vydal. ČTK to dnes řekla zástupkyně mluvčí krajského soudu Miroslava Klusová. V Německu se muž bude zpovídat z pokusu o vraždu. Jeho manévr, za který skončil v březnu ve vazbě, zachytila palubní kamera z kabiny předjížděného nákladního vozu.[/quote]

Krajský soud rozhodl o vydání řidiče do Německa na konci května, muž podal stížnost. „Vrchní soud ve věci rozhodoval 18. června. Obviněný byl do Německa vydán ve čtvrtek 27. června,“ uvedla Klusová. Vyšetřovatelé muže viní z pokusu o vraždu, uvedla ČT s tím, že případný trest si odpyká v tuzemsku a přizpůsobí se tuzemským sazbám.

Případ se stal letos v lednu na silnici B12 v Bavorku v německo-českém pohraničí. Dvaapadesátiletý řidič tehdy předjížděl ve chvíli, kdy byl provoz v daném směru po krátkém rozšíření na dva pruhy opět svedený do jednoho pruhu. Předjíždějící kamion se v hustém provozu těsně vyhnul čelnímu střetu s protijedoucími vozidly, kterými byl autobus a kolona osobních aut.

Německá média informovala o tom, že by kolize měla katastrofální následky. Řidič vsetínské společnosti Mikostar logistics už po zveřejnění záběrů dostal výpověď z práce.

 

Zdroj : ČTK

USA hrozí EU cly na další zboží kvůli sporu kolem výroby letadel

[quote]Spojené státy rozšířily seznam produktů z Evropské unie, na které by mohly uvalit cla kvůli vleklému sporu ohledně subvencování výroby letadel. Dodatečný seznam zboží zveřejněný Úřadem amerického obchodního zmocněnce (USTR) zahrnuje například olivy, italské sýry či skotskou whisky. Týká se produktů, jejichž roční vývoz z EU do USA dosahuje čtyř miliard dolarů (90 miliard Kč). Washington tak krátce po dohodě o obnovení obchodních rozhovorů s Čínou zvyšuje svůj obchodní tlak na EU, upozornila agentura Reuters.[/quote]

Původní seznam zahrnující export v hodnotě 21 miliard dolarů zveřejnil úřad již v dubnu. Spojené státy a Evropská unie se od roku 2004 u Světové obchodní organizace (WTO) navzájem obviňují z nelegální podpory svých výrobců letadel Boeing a Airbus.

U obou stran bylo zjištěno, že v rozporu s pravidly WTO své výrobce letadel finančně podporovaly, aby jim zajistily výhodnější pozici na trhu. WTO nicméně ještě nerozhodla o výši vzniklých škod, od které by se odvíjel rozsah případných celních opatření, uvedla agentura DPA.

Evropská komise v dubnu zveřejnila seznam produktů z USA, na které by kvůli sporu ohledně subvencování výroby letadel mohla zavést cla Evropská unie. Na tomto seznamu je zboží, jehož roční export z USA do EU dosahuje hodnoty kolem 20 miliard dolarů. Seznam zahrnuje například zemědělské produkty, alkohol či traktory.

„EU zůstává otevřená diskusím s USA, pokud tyto diskuse nebudou ničím podmíněné a pokud jejich cílem bude spravedlivý výsledek,“ uvedl dnes v reakci na rozšíření amerického seznamu mluvčí Evropské komise. Společnost Airbus, která opakovaně vyzývá k dohodě o vyřešení sporů kolem subvencí, varovala, že postup USTR pouze zvyšuje napětí.

USTR podle agentury Bloomberg odhaduje, že evropské subvence pro Airbus působí Spojeným státům ekonomickou újmu kolem 11 miliard dolarů ročně. Evropská komise nicméně upozornila, že čísla uváděná americkou vládou jsou založena pouze na jejích interních odhadech.

Spojené státy k rozšíření svého seznamu přikročily krátce po sobotním obnovení obchodních rozhovorů s Čínou. „Americký prezident (Donald) Trump si nyní v Evropské unii našel dalšího protivníka v globální obchodní válce,“ uvedl podle agentury DPA prezident německého výzkumného institutu DIW Marcel Fratzscher.

Americký prezident už dříve přirovnal obchodní praktiky Evropské unie k obchodním praktikám Číny. „Evropská unie je možná stejně špatná jako Čína, jenom menší. Je hrozné, co nám dělají,“ řekl například v loňském rozhovoru s televizní stanicí Fox News.

Spojené státy loni v červnu začaly vůči Evropské unii uplatňovat cla na dovoz oceli a hliníku, na což EU reagovala zavedením odvetných cel na různé zboží z USA. Trump rovněž opakovaně hrozí dodatečnými cly na dovoz automobilů z EU.

 

Zdroj : ČTK

Logistický kalendář