Jen obtížně se v historických centrech měst orientují nevidomí a slabozrací občané a turisté. Dokládá to dosavadní praxe, kdy jim pohyb značně komplikují například neoznačené schody, chybně provedené značení nebo osazení prosklených prvků, neidentifikované rozměry a povrchy staveb nebo nedokonalé, či dokonce přerušované vodicí linie. Bohužel se to často týká i nově opravených veřejných prostranství. Stav, kdy jsou nevidomí vystaveni značným komplikacím a nezřídka i riziku úrazu, by se ale měl změnit.
Přístupnost a bezbariérové užívání spojené s postupným otevíráním veřejného prostoru lidem s hendikepem je současným územ a dokladem společenské vyspělosti. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR proto nedávno vydalo novou metodickou pomůcku sjednocující konkrétní postupy v návrhu i realizaci pochozích ploch v kontextu nároků památkové péče. Přijatá metodika se vztahuje k prováděcí vyhlášce č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
„Nový dokument definuje, jak zajistit ochranu života, zdraví a bezpečnosti zrakově postižených osob v prostoru kulturních památek. Výsledek ukazuje, že zájmy památkové péče musejí ve sporných případech ustoupit před potřebou ochrany hendikepovaných,“ shrnuje výsledek Ing. Robert Špalek, předseda České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT).
K nové metodické pomůcce zainteresované strany přivedly četné případy z praxe, kdy pohyb osob se zrakovým postižením komplikovaly nedotažené nebo vyloženě špatně provedené hmatové úpravy pochozích ploch. Ukázalo se, že nezřídka byl důvodem vstup orgánů státní památkové péče upřednostňujících materiálové nebo barevné řešení před funkčním či praktickým a odmítajících v některých případech novotvary a preferující přirozenou vodicí linii.
„Nová metodika jasně stanovuje, že od parametrů hmatových prvků nelze upustit u žádného případu nebo místa, a to ani v prostorách kulturních památek a národních kulturních památek. Ve výjimečných případech lze upustit od požadavků na vizuální kontrast hmatových prvků. Ale vždy musí být garantováno zabránění ohrožení života, zdraví a bezpečnosti osob, v tomto případě nevidomých a slabozrakých,“ objasňuje Ing. Renata Zdařilová, Ph.D., jež je členkou Představenstva ČKAIT a odbornicí na bezbariérové užívání staveb.
Publikovaná metodika prakticky pojmenovává příčiny přetrvávající dezorientace osob se zrakovým postižením. A stanovuje konkrétní postupy s cílem usnadnění bezpečného a samostatného pohybu hendikepovaných i po stavbách nebo prostorách s vlivem památkové péče. Hmatové prvky musí být jednoznačně identifikovatelné podle jejich rozměru a povrchu, proto musí být provedeny z certifikovaných výrobků a v souladu s jejich podmínkami pro zabudování do dané stavby.
Zajištěn musí být takzvaný „hmatový kontrast“, to znamená, že hmatové úpravy na pochozích plochách musí být vnímatelné bílou holí a nášlapem, resp. musí být dodržen požadavek na rovinný povrch plochy do vzdálenosti nejméně 250 mm od příslušného pásu. „Od těchto parametrů nelze upustit na základě závazného stanoviska orgánu státní památkové péče, neboť by se extrémně snižovala bezpečnost cílové skupiny ve veřejném prostoru, pro jejíž ochranu byly tyto požadavky zavedeny,“ doplňuje Ing. Renata Zdařilová.
Podle Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR (SONS ČR), jež se na znění nové metodické pomůcky MMR rovněž podílela, jsou stavební prvky jednou z množin komplikací, s nimiž se osoby s tímto typem postižení musejí potýkat. I přes postupně se zlepšující situaci se vysoké procento nevidomých nebo pohybově hendikepovaných nezapojuje do aktivního života, například cestovního ruchu.
„Z hlediska osob se zrakovým postižením jsou zásadní představivost a předvídatelnost. Ta je především v historických centrech z jejich povahy velmi ztížená. Neoznačené nebo netušené bývají schody a další nerovnosti. Velmi nám pomáhá i zvuková orientace nebo instalace přehledných informačních tabulí či modelů daných objektů nebo lokalit,“ vypočítává Ing. František Brašna, vedoucí oddělení Metodického centra odstraňování bariér SONS ČR. Z hlediska haptického zpřístupňování center měst dává za příklad Varšavu, jež má na přístupových pěších zónách umístěné modely veřejných prostor i vybraných budov. V rámci Česka pak vyzdvihuje Olomouc.
