Při cestách na letní dovolenou do zahraničí se řidičům vyplatí tankovat v České republice, kde jsou ceny pohonných hmot nižší než ve většině zemí Evropy. Výrazně dráž je v západní či severní Evropě. Levněji naopak natankují řidiči třeba v Bulharsku, v Polsku je levnější jen benzin. Vyplývá to z dat Evropské komise, která zveřejňuje průměrné ceny pohonných hmot všech zemí Evropské unie každý týden.

Přestože ceny pohonných hmot v posledních týdnech v České republice rostou a nyní jsou nejdražší za poslední téměř dva měsíce, stále jsou ceny na českých pumpách jedny z nejnižších v Evropě. „Při cestách do západní Evropy se rozhodně vyplatí tankovat doma,“ uvedl analytik společnosti Finlord Boris Tomčiak. Dodal, že západní státy jako Německo, Itálie či Francie mají výrazně vyšší spotřební daň, tudíž i koncové ceny.

Podle Tomčiaka se v případě nafty vyplatí tankovat v ČR vždy, protože na ni stále platí snížená spotřební daň. „Nicméně toto snížení pravděpodobně skončí 31. července, a tím pádem nafta skokově podraží o přibližně 1,80 koruny za litr,“ upozornil.

Analytik Purple Trading Petr Lajsek uvedl, že například v případě cesty do Chorvatska se vyplatí natankovat v Česku, poté na jeden zátah přejet Rakousko a natankovat až ve Slovinsku. „Ceny pohonných hmot by se v Evropě měly přes léto měnit o podobné hodnoty jako v ČR,“ dodal.

Podle aktuálních dat Evropské komise je průměrná cena benzinu v Česku 37,20 koruny za litr. Levnější je například v Polsku, kde řidiči zaplatí za litr benzinu asi 34,60 koruny, v Chorvatsku pak ještě zhruba o 0,20 koruny méně. V Bulharsku je benzin nejlevnější z celé EU, a to 30,60 koruny za litr. V západní Evropě jsou ceny řádově vyšší, v Německu stojí litr benzinu asi 43,90 koruny, ve Francii ještě asi o 0,50 koruny více. Z okolních států jsou srovnatelné ceny benzinu v Rakousku a na Slovensku. Nejdražší benzin je ve Finsku, litr tam řidiče stojí 45,80 koruny.

Cena nafty je v ČR na hodnotě 32,50 koruny. Levnější je pouze ve třech státech Evropské unie, a to v Bulharsku, Litvě a Rumunsku. V Bulharsku je nejlevnější, litr nafty tam stojí v přepočtu asi 29,40 Kč. Ze sousedních států je nafta nejlevnější v Polsku, stojí 33,20 Kč. V Německu litr nafty vyjde na 38,20 Kč. Nejdražší naftu v unii mají ve Švédsku, litr tam stojí 45,10 Kč.

Data ohledně cen pohonných hmot sbírá Evropská komise každý týden, například v Česku se zakládají na údajích devíti ropných společností a dvou skladišť pohonných hmot. Dohromady sledované společnosti provozují 1515 čerpacích stanic, což je přes 40 procent všech českých pump.

Průměrná cena pohonných hmot ve vybraných zemích (v korunách za litr):

Zdroj: Evropská komise

Hlavní role bank v zelené transformaci malých a středních podniků v současné době spočívá primárně v osvětě a poradenství. Od aktivnějšího přístupu tyto firmy odrazuje především nedostatek dat a nadále panující nejasnosti, jak definovat „zelené“ aktivity. Shodli se na tom zástupci bank a firem během veřejné debaty českého nezávislého think tanku Glopolis. Firmám je podle nich třeba ukázat ESG jako příležitost, nikoliv jako hrozbu.

Transformace Evropy směrem k udržitelné ekonomice je dlouhodobě jedním z klíčových cílů Evropské unie. Stěžejní roli v ní hraje finanční sektor, který by měl jednotlivým firmám tento přerod pomoci realizovat. Pro zelenou transformaci české ekonomiky je zásadní zejména podpora malých a středních podniků v oblasti ESG. V České republice tvoří tyto podniky přibližně 40 % HDP, podílejí se na více než polovině českého exportu a na 60 % zaměstnanosti.

„Jednou z klíčových otázek v tématu bankovní podpory ESG je, do jaké míry přední české banky poskytují podporu cílenou přímo na malé a střední podniky, a ne pouze na velké korporátní klienty. Malé a střední podniky jsou páteří české ekonomiky a zároveň jsou to ony, kdo potřebuje finanční a poradenskou podporu v zelené transformaci. Důvodem, proč jsme debatu zorganizovali, bylo získat zpětnou vazbu na služby poskytované bankami přímo od samotných firem a přijít s nápady, jak tato podpora může být lépe cílená a efektivnější,“ vysvětluje Ivan Lukáš, ESG Ambassador Glopolis.

Prvním krokem je osvěta

Pomoc bank malým a středním podnikům dnes nejčastěji spočívá v poradenství. Banky totiž bývají prvními subjekty, které firmy s žádostí o data týkající se jejich udržitelnosti oslovují. Zástupci bank i firem se tak shodují, že v současnosti je nejdůležitějším úkolem finančních institucí firmám především vysvětlit, proč by měly téma udržitelnosti vůbec řešit. Zpočátku se totiž mnohé podniky staví k problematice sociální a environmentální odpovědnosti spíše odmítavě.

Firmy často chápou udržitelnost jako hrozbu, která je bude stát peníze. My se jim snažíme ukázat, že to nemusí být hrozba, ale příležitost, která jim pomůže rozšířit trhy, klientskou základnu, ale i třeba posílit vztahy s lokální komunitou. Jako klíčové vidíme zasazení udržitelnosti do kontextu podnikání klienta,“ uvádí Kateřina Špániková, head of ESG and sustainability products Raiffeisenbank. S tím souhlasí i zakladatel Biopekárny Zemanka Jan Zeman: „Zatím je to příležitost, ale brzy to bude otázka života a smrti. Byznys a společnost prostě směřuje k udržitelnosti, jinak to ani nejde. Jestli je teď něco potřeba dělat, tak je to osvěta.“

Bez dat se brzy neobejdou ani malé podniky

V blízké budoucnosti vejde v platnost evropská směrnice CSRD, podle které budou všechny velké firmy povinny zveřejňovat nefinanční reporting. Potřeba dokládání dat o udržitelnosti se však dotkne i menších firem. „Malé a střední podniky si myslí, že se ESG týká jen velkých firem. Ty však budou tato data stále častěji požadovat i od svých dodavatelů. Přes odběratelský řetězec tak potřeba sbírat data dopadne i na menší firmy, které najednou zjistí, že to, jestli dostanou nebo nedostanou zakázku, nebude jen o ceně, ale i o těchto parametrech. Chvíli se bez reportingu obejdou možná u bank, ale u dodavatelů rozhodně ne,“ upozorňuje Jan Zeman.

I ve vztahu k bankám však nabírá na důležitosti schopnost dokládat data o udržitelnosti podniků, konkrétně v otázce získání výhodnějších úvěrů. Zodpovědné firmy, které mají své aktivity z hlediska sociálního a environmentálního dopadu dobře zmapované, budou mít k získání výhodnějších zelených úvěrů oproti těm, které se do sběru dat zatím příliš nehrnou, mnohem snazší cestu. „Klientům, kteří mají jasně identifikované cíle udržitelnosti a mají udržitelnost ve své DNA, jsme schopni poskytnout i financování na obecné účely, tedy provoz celé firmy. V případě, že se jim daří naplňovat cíle, je navíc možnost i úrokových bonusů,“ popisuje výhody Blanka Svobodová z Komerční banky.

Je nutné nastavit jasná pravidla

Řadu malých a středních firem od aktivnějšího přístupu podle zástupců firem Hranipex, Compag, Wienerberger a Biopekárny Zemanka, které se veřejné diskuse zúčastnily, odrazuje nedostatek informací a legislativní nejistota, kvůli které je pro mnohé z nich obtížné se v současné situaci orientovat. Často proto místo aktivního přístupu volí vyčkávací strategii. Pochopení pro to má i Kateřina Špániková z Raiffeisenbank: „Firmy čekají, co bude. Nechtějí investovat peníze do něčeho, u čeho neví, zda bude platit za rok nebo za dva. Ta nejistota je úplně validní,“ vysvětluje. Jedním z prvních kroků ke zjednodušení je zavedení jednotného ESG dotazníku, na jehož tvorbě se v rámci České bankovní asociace podílely všechny velké banky.

„Klíčovým závěrem debaty bylo, že firemní udržitelnost je sice momentálně příležitostí, brzy to však bude díky tlaku přes dodavatelské řetězce, banky a zákazníky otázka přežití. Firmy, které ESG neberou vážně, tak jdou sami proti sobě a riskují vlastní existenci. Klíčová je však také transparentní definice toho, co je a co není zelené, což je předpokladem pro jakoukoli smysluplnou podporu ze strany bank do budoucna,” shrnuje závěry veřejné debaty Ivan Lukáš.