[quote]Bělorusko pozvalo zástupce mezinárodních leteckých organizací ICAO, IATA, EASA a leteckých úřadů Evropské unie a Spojených států, aby prostudovali incident s letadlem společnosti Ryanair. Oznámila to dnes agentura TASS.[/quote]

Běloruské ministerstvo dopravy také současně zveřejnilo přepis komunikace posádky letadla s běloruskými dispečery jako důkaz, že posádka letu RF 4978 nebyla vystavena „nátlaku, hrozbám a přinucení“.

Ruská redakce BBC upozornila, že dispečeři, kteří posádku informovali o údajné hrozbě bombové nálože na palubě letadla, ji podle pravidel měli vybídnout k přistání na nejbližším letišti, což v dané chvíli byl již Vilnius, kam měl letoun beztak namířeno. Blíže byla i letiště v Grodnu a Brestu. Místo toho však dispečeři trvali na „doporučení“, aby stroj přistál v Minsku.

Běloruské úřady v neděli i za pomoci stíhačky přinutily letoun z Atén do Vilniusu přistát v Minsku, aby mohly zadržet opozičního novináře Ramana Prataseviče. Západ to označil za „pirátství“ a zareagoval sankcemi, včetně zákazu letů běloruských aerolinek či doporučení vyhnout se vzdušnému prostoru Běloruska.

Pratasevič žádal o azyl v Polsku, ale polské úřady mu jej odmítly udělit, ačkoliv vláda tvrdí opak, napsal dnes na svém webu opoziční deník Gazeta Wyborcza. Pratasevič podle své tehdejší partnerky Katarzyny Jerozolimské do Polska přijel na podzim 2019, kdy spolu se spoluzakladatelem opozičního zpravodajského kanálu Nexta Scjapanem Pucilou podal ve Varšavě žádost o azyl.

Zatímco Pucila azyl získal, Pratasevič nedostal od polských úřadů žádné informace, a tak se rozhodl ucházet o azyl na Litvě. Když si zašel na polský úřad pro pas, dozvěděl se, že v jeho případě byla žádost před několika měsíci zamítnuta.

O tom, že Pratasevič získal azyl v Polsku, nejprve novináře informoval náměstek ministra zahraničí Pawel Jabloński, později však dodal, že novinář „nedokončil azylovou proceduru“ v Polsku a místo toho získal azyl v sousední zemi. Litva ale Pratasevičovi jen udělila pobytové vízum, napsala Gazeta Wyborcza

Zdroj : ČTK

[quote]Český premiér Andrej Babiš předpokládá, že Česko zakáže běloruským aerolinkám cesty na své území. Šéf české vlády to dnes řekl novinářům poté, co se summit EU v pondělí večer dohodl na nových sankcích proti Bělorusku. Ty jsou reakcí na nedělní vynucené přistání civilního letadla v Minsku, po němž běloruské úřady zatkly novináře a opozičního aktivistu Ramana Prataseviče. Podle Babiše je zásadní, aby sankce za akt „státního terorismu“ dopadly na běloruský režim a nikoli na obyvatele. Nutnost přijetí sankcí zdůraznili také další lídři včetně německé kancléřky Angely Merkelové.[/quote]

„Projednám to s ministrem dopravy, vicepremiérem (Karlem) Havlíčkem a předpokládám, že budeme takto reagovat,“ řekl Babiš s odkazem na usnesení schválené všemi 27 unijními lídry. Jeho text počítá s tím, že členské země znemožní přelety a přistání běloruských aerolinek Belavia na svém území. Vyzývá také unijní přepravce, aby se vyhýbali přeletům běloruského vzdušného prostoru.

Šéfové států se dohodli rovněž na přípravě nových cílených sankcí, jejichž terčem by se v Bělorusku měli stát lidé odpovědní za vynucené přistání a další činitelé. Dopadnout by měly také na firmy podporující běloruský režim.

Podle německé kancléřky Merkelové to bude „jasný politický signál, že nezůstaneme u pouhého seznamu (sankcionovaných osob), ale že chceme jít hlouběji“. Merkelová označila za „šokující“ pondělní video, na němž se viditelně potlučený Pratasevič doznává k organizaci opozičních akcí, za což jej režim hodlá soudit. EU musí proto ještě naléhavěji usilovat o propuštění novináře i jeho partnerky. „Využijeme k tomu všechny dostupné kanály,“ řekla kancléřka.

Nedělní běloruskou akci dnes rázně odsoudili také lídři dalších unijních zemí. Podle nizozemského premiéra Marka Rutteho ukazuje pravou podstatu „jednoho z nejodsouzeníhodnějších režimů současnosti“. „Museli byste jít do Severní Koreje, abyste našli horší,“ sdělil Rutte médiím po summitu s tím, že se lídři dohodli na „bleskové“ přípravě dalších sankcí.

Evropský blok zavedl první sankce po loňských prezidentských volbách v Bělorusku, kvůli jejichž zmanipulování neuznal za prezidenta dlouholetého autoritářského vůdce Alexandra Lukašenka. Unie již několikrát rozšířila loni vytvořený sankční seznam, na němž vedle Lukašenka figuruje na osm desítek představitelů běloruského režimu i několik institucí a firem.

Zdroj : ČTK

[quote]V České republice dojde každoročně přibližně k 250 případům onemocnění či poranění, jejichž následkem je vážné poškození páteře a ztráta pohybu pacientů. Většina z nich zůstává na invalidním vozíku trvale a hledají novou cestu k plnému a především produktivnímu životu. „Peer program asociace paraplegiků je založen na mentoringu ze strany koučů, kteří jsou sami vozíčkáři a mají tedy osobní zkušenost s tím, jak je komplikované přijmout svoji novou životní situaci. Těm, kteří se na vozíku ocitli teprve nedávno, proto významně a efektivně pomáhají ve zlomových okamžicích jejich životů,“ vysvětluje Jan Kodada, ředitel obchodu a marketingu Gebrüder Weiss ČR.[/quote]

Spolupráce Gebrüder Weiss s českou asociací paraplegiků (CZEPA) začala již před čtyřmi lety. Současná sbírka s názvem „100 kroků zpátky do života“ vznikla z iniciativy logistické společnosti, jejíž slogan „GW znamená pohyb“ je celosvětově chápán nejen ve smyslu fyzické přepravy zboží, ale přeneseně i jako úsilí o posun kvality života nebo myšlení v lidské společnosti.

„Celá řada vozíčkářů potvrzuje, že nejhorší, co může člověka po úrazu a upoutání na invalidní vozík potkat, je rezignace na práci, kariéru a aktivní život vedoucí ke společenské izolaci. Omezení v osobním setkávání, jaká poslední rok zažíváme všichni, má v případě lidí s handicapem ještě silnější negativní dopady. Právě proto jsme iniciovali sbírku České asociace paraplegiků nazvanou „100 kroků zpátky do života“, jejíž výtěžek bude využit k realizaci stovky osobních setkání zkušených peerů s těmi, kdo se komplikovanou životní změnu – významné a trvalé omezení pohybu – rozhodli zvládnout a překonat,“ uvádí Jan Kodada.

Peer mentoring program organizace CZEPA zahrnuje vedle konzultací po telefonu nebo prostřednictvím elektronické komunikace také osobní návštěvy mentorů u klientů. „Právě tato část programu má nejvýraznější pozitivní dopad na psychiku, emoce a postoj našich klientů k jejich situaci. Zároveň je také způsobem nejnákladnějším. Jsme přesvědčeni, že tento program má pro vozíčkáře i pro společnost mimořádný přínos. Rozhodli jsme se proto s naším partnerem Gebrüder Weiss vyhlásit veřejnou sbírku, jejímž prostřednictvím může veřejnost nebo firma tato setkání konkrétních lidí podpořit. Naším cílem je shromáždit prostředky na 100 osobních setkání peerů a klientů, která realizujeme v průběhu roku 2021,“ uvádí Alena Jančíková, ředitelka asociace paraplegiků CZEPA.

Tým peerů CZEPA čítá aktuálně 11 mužů a žen z celé České republiky. Jednou z nich je Hana Doležalová, která je na vozíku již deset let. „Pří závodech na kole jsem si zlomila hrudní páteř a poškodila míchu. Život mi to převrátilo úplně na ruby a já se začala soustředit na to, co všechno dále dělat mohu, ne na to, co si budu muset odepřít. Moje vlastní zkušenost říká, že na vozíku je možné se věnovat spoustě sportovních aktivit, práci, zážitkům s přáteli a žít zcela plnohodnotný život. Můžu si povídat i o tom, jaké to je zvládnout na vozíku těhotenství, porod a vycházku s miminkem v kočárku. Věřím, že to někomu, kdo je na vozíku „nový“, může ukázat jeho další život v jiném světle,“ říká Jana Doležalová.

Pro realizaci sbírky navrhl Gebrüder Weiss ČR využít spolupráce CZEPA a crowdfundingového portálu znesnaze21.cz „Jsme přesvědčeni, že se jedná o transparentní, efektivní a pro dárce uživatelsky přívětivý způsob, jak se mohou do podpory „100 kroků zpátky do života“ zapojit. Náklady na realizaci jednoho setkání peera s klientem představují zhruba 2.300 korun, všech sto setkání by se mělo uskutečnit do konce kalendářního roku 2021,“ uzavírá Jan Kodada.

Podrobnosti o sbírce naleznete na https://www.znesnaze21.cz/sbirka/100-kroku-zpatky-do-zivota#o-sbirce

Zdroj : GW

[quote]Nepřizpůsobení rychlosti může za 40 procent dopravních nehod, které končí smrtí. Rychlost přitom pravidelně překračuje 86 procent řidičů. Důvodem je spěch a to, že řidiči chtějí dojet do cíle co nejrychleji, k čemuž se přiznává 43 procent z nich. Vyplývá to z dopravních statistik Policie ČR a výzkumu zaměřeného na nepřiměřenou rychlost společnosti Behavio.[/quote]

„Musíme si uvědomit, že ušetřené minuty se mohou ve vteřině změnit v katastrofu, které už nezabráníme. I proto ve spolupráci s dokumentaristou Vítem Klusákem odhalujeme příběhy pěti lidí, kterým vysoká rychlost změnila život,“ uvedl výkonný ředitel České asociace pojišťoven Jan Matoušek ke kampani „Zpomal, dokud není skutečně pozdě“ proti nepřiměřené rychlosti, kterou asociace připravila s BESIP a ve spolupráci s Policií ČR.

„Během poslední dekády se sice snížil počet smrtelných nehod v ČR téměř o polovinu, v evropském srovnání ale stále máme rezervy a naším cílem musí být co nejbezpečnější silnice. Nová vládní strategie BESIP proto cílí mimo jiné na rychlou jízdu, která je nejčastější příčinou nehod, při nichž lidé umírají nebo jsou těžce zraněni,“ řekl ministr dopravy Karel Havlíček (za ANO).

Překračování povolené rychlosti není totéž co nepřiměřená rychlost. „Řidiči nepřizpůsobují rychlost konkrétní situaci. Na úzké silnici nižší třídy, na mokré vozovce nebo v místech, kde se nachází zvýšený počet chodců a cyklistů. Řidiči obecně vliv rychlosti na smrtelné nehody podceňují. Statistiky i analýzy nehod ale hovoří jasně: právě vysoká rychlost je hlavním faktorem u nejtragičtějších nehod,“ upozornil vedoucí oddělení BESIP Tomáš Neřold.

Závažnost tohoto chování potvrzují i statistiky dopravní policie. Při nehodách, které byly způsobeny nepřiměřenou rychlostí, bylo v loňském roce usmrceno 179 lidí. Za poslední dekádu přišlo o život 2168 lidí.

„Utvrzování se v tom, že mně se obdobná kolize stát nemůže, protože jsem dobrý řidič, je opravdu mýtem. Na silnici je potřeba brát v úvahu veškeré faktory a hlavně předvídat, kde se může objevit jiný účastník silničního provozu a jak se může zachovat. Hraje-li pak hlavní roli rychlost, čas na bezpečnou reakci se zkracuje a následky bývají fatální,“ dodal ředitel Ředitelství služby dopravní policie ČR Jiří Zlý.

Vyvrcholením celé kampaně bude uvedení celovečerního dokumentu Víta Klusáka o vinících vážných dopravních nehod. „Film 13 minut je rentgenový řez příběhy, ve kterých jedni zasáhli navždy do životů druhých, protože na to šlápli. Neskonale si vážím našich pěti aktérů, kteří životem kráčí s nálepkou ‚viník závažné dopravní nehody‘, za to, s jakou otevřeností do natáčení takhle osobní záležitosti šli,“ podotkl Klusák.

Zdroj : ČTK

[quote]V posledních letech v Česku každoročně přibývalo veřejných čerpacích stanic, tedy těch dostupných běžnému řidiči. Aktuální údaje Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) ale ukazují, že jejich počet poprvé po třinácti letech klesl. Fakticky se ale jedná pouze o zpřesnění evidence, přičemž standardních čerpacích stanic s prodejem hlavně nafty a benzínu opět přibylo a je jich nejvíce v historii. Plničky CNG rostly tempem dvě stanice měsíčně a počet dobíjecích stanic pro elektromobily se dokonce ztrojnásobil.[/quote]

Podle Evidence čerpacích stanic pohonných hmot, kterou vede MPO, bylo v Česku v dubnu celkem 7 605 čerpacích stanic. Necelou polovinu z tohoto počtu ale představují stanice s vymezeným přístupem a prodejem nebo neveřejné výdejní jednotky v areálech různých podniků či autodopravců. Větší část (52,4 %) pak tvoří veřejné čerpací stanice, na kterých může tankovat běžný motorista. Jejich počet sice ve srovnání s loňskými statistikami klesl, podle MPO to však neodráží skutečný vývoj. Pouze proběhla korekce v evidenci. Řada čerpacích stanic totiž byla historicky omylem evidována jako veřejné, zatímco ve skutečnosti se jednalo převážně o areálové výdejní jednotky.

Celkový počet veřejných čerpacích stanic tedy spadl z loňského historického maxima 4 008 na letošní hodnotu 3 991. „Dominantní podíl zaujímají v této kategorii ‚standardní‘ veřejné čerpací stanice s prodejem hlavně benzínu a nafty, popřípadě i dalších paliv. Jejich počet ale nadále rostl stejně jako v předchozích letech a dostal se na rekordní úroveň 2 843 čerpacích stanic,“ vysvětluje Damir Duraković, generální ředitel nákupní aliance Axigon, jež poskytuje tankovací a CNG karty i Energokartu pro dobíjení elektromobilů. Nejvíce veřejných čerpacích stanic je v provozu ve středočeském kraji – 608 –, nejméně pak v kraji karlovarském – 126. Mimo Prahu, kde funguje 232 veřejných čerpacích stanic, je okresem s největším počtem Brno-město s celkem 95 čerpačkami.

Mnohem větší přírůstek je však evidován v segmentu CNG, kde se počet plnicích stanic dle evidence ministerstva za rok 2020 zvýšil na 213. Veřejných plnicích stanic CNG tak podle dubnových čísel MPO meziročně přibylo 21. Pokud bychom počítali i plničky s vymezeným přístupem v areálech například dopravních společností, dosáhl celkový počet již 231, tedy o 24 plniček více než před rokem. „Přírůstek plnicích stanic tak v poslední době razantně zrychlil. Zatímco podle statistik z konce loňského roku přibývala v roce 2020 průměrně jedna nová plnicí stanice měsíčně, dubnové statistiky ukazují oproti situaci před rokem tempo růstu v průměru dvě nové plničky měsíčně,“ popisuje Damir Duraković.

Raketový nárůst byl loni zaznamenán u elektromobility. Podle Svazu dovozců automobilů bylo registrováno meziročně 4,5krát více nových vozů na elektřinu a odpovídající skok nastal také ve statistikách nabíjecích stanic. Podle MPO jich v Česku ke konci roku 2020 bylo v provozu 734 a na nich dohromady 1 516 nabíjecích bodů. V dubnu zveřejněné statistiky MPO sice uvádějí nižší počet – rovných 700 dobíjecích stanic a 1 313 bodů –, podle informací Centra dopravního výzkumu je však tento počet nižší pouze z důvodu čištění databáze a validace dat ze strany MPO. O rok dříve ke dni 31. 10. 2019 přitom MPO evidovalo pouze 237 stanic. Jejich síť se tak rozrostla trojnásobně.

Počet veřejných čerpacích stanic v Česku

Zdroj: MPO; údaje jsou platné k poslednímu dni daného roku, údaj za 2018 je platný ke dni 14. 8. 2018, údaj za 2019 je platný ke dni 25. 9. 2019, údaj za 2020 je platný ke dni 17. 2. 2020, údaj za 2021 je platný ke dni 9. 4. 2021.

* Standardní veřejné ČS („standardní“ jako pracovní označení) představují dle MPO v distribuční síti pohonných hmot ČR rozhodující a největší skupinu ČS z hlediska počtu ČS i svým distribučním významem. Kromě motorových benzínů, motorové nafty a LPG se u těchto ČS může vyskytovat také nabídka paliv s vyšším obsahem biosložek.

[quote]Ve městech Ústeckého kraje byly od loňska odtaženy desítky autovraků, které jejich majitelé odstavili na silnicích, parkovištích a dalších místech. Od roku 2020 odstraňování takových vozidel zjednodušila novela zákona o pozemních komunikacích. Litoměřice tak už například odtáhly 29 aut, Roudnice nad Labem na Litoměřicku chce odtažená vozidla prodávat v dražbě. V Ústí nad Labem si většinu aut vyzvedli po výzvě jejich majitelé, zjistila ČTK.[/quote]

K tomu, aby mohl vlastník komunikace vozidla odtáhnout, je zapotřebí, aby měla půl roku neplatnou technickou kontrolu a jejich provozovatelé do dvou měsíců nezareagovali na výzvu k nápravě.

Loni bylo z různých míst v Ústí nad Labem odtaženo 29 vozidel, 61 aut na základě výzvy odstranili jejich provozovatelé. „Oznamovatelé jsou většinou z řad městské policie, představitelů městských obvodů i z řad veřejnosti,“ řekla ČTK mluvčí města Romana Macová. Veřejnost vyzvali loni ke spolupráci představitelé města prostřednictvím videa.

Odtažená auta budou umístěna v Habrovicích na ploše, kterou si město pronajme od Palivového kombinátu. „Na této ploše zůstanou do doby, než bude možné je zlikvidovat nebo dokud se neozve majitel,“ dodala Macová.

Z Litoměřic zmizelo z ulic rovněž 29 autovraků a o odstranění dalších 21 se jedná. „Odtahy automobilů zajišťují Technické služby města, a to ve spolupráci s odborem životního prostředí, odborem územního rozvoje či městskou policií,“ uvedlo město na svých stránkách. Některá auta byla zcela zlikvidována, jiná si převzaly ekologické firmy zajišťující ekologickou likvidaci, několik je na odstavném parkovišti v kasárnách Jiřího z Poděbrad a některá se vlastníkům podařilo opravit a zprovoznit. V Roudnici nad Labem na Litoměřicku budou vozidla, která si majitelé nepřevezmou do tří měsíců, nabízet zájemcům v dražbě.

V Chomutově městská policie od začátku platnosti novely zákona řešila 103 vraků. „Z tohoto celkového počtu se ‚propadlé‘ technické prohlídky týkaly 70 vozidel. Strážníci vždy provádí místní šetření za účelem zjištění majitele vraku. Toto se úspěšně realizovalo ve většině případů, kdy byl majitel dohledán a ten následně vrak vozidla neprodleně a na vlastní náklady odstranil,“ řekl ČTK zástupce ředitele Městské policie Chomutov Jiří Vaníček. Pokud majitel auto neodstraní, oznamuje městská policie skutečnost vlastníkovi komunikace, který provozovateli auta uloží povinnost, aby ho odstranil. Veškerá odtažená vozidla se skladují na odstavném parkovišti Technických služeb, dodal Vaníček.

Zdroj : ČTK