[quote]Celosvětová poptávka po vodíku bude v nejbližších letech postupně a stabilně růst, po roce 2030 se prudce zvýší. Náklady na získávání vodíku ekologickou cestou by do konce desetiletí měly klesnout o polovinu a v poklesu budou pokračovat i nadále. Kvůli nedostatku obnovitelných zdrojů bude přitom produkce vodíku i nadále nejdražší ve velké části Evropy včetně Česka, světovým premiantem bude Island. Vyplývá to ze společné studie poradenské společnosti PwC a Světové energetické rady (World Energy Council).[/quote]

Vodík podle ní bude získávat stále větší uplatnění nejen v energetice a dopravě, ale například i ve stavebnictví.V roce 2050 by se celosvětová spotřeba vodíku měla pohybovat mezi 150 a 500 miliony tun ročně, přesné číslo bude záviset na globálních ambicích udržitelnosti a ochrany klimatu. Nyní roční spotřeba vodíku dosahuje zhruba 70 milionů tun. Většímu rozšíření využití vodíku zatím brání vysoká cena jeho těžby a nedostatečná infrastruktura, vyplývá ze studie.

„V současné době se většina vodíku ve světě získává z neobnovitelných zdrojů, jako je zemní plyn. Výhodou takové produkce je nízká cena pohybující se mezi jedním a dvěma eury za kilogram. Proti tomu vodík z obnovitelných zdrojů, jako je solární nebo větrná energie, dosahuje v jednotlivých částech světa tří, ale i osmi eur. Cílem je tedy nahradit produkci „šedého“ vodíku tím „zeleným“, a přitom výrazně snížit náklady na jeho získání,“ uvedl Jan Brázda, partner PwC Česká republika a expert na udržitelnost.

Náklady na výrobu takzvaného zeleného vodíku ve světě se nyní pohybují od 2,50 eura za kilogram na Islandu po osm eur (zhruba 60 až 200 Kč za kilogram). Česko patří s 5,25 až 5,50 eura podle studie mezi nejdražší země na světě. Z analýzy vyplývá, že Island zůstane lídrem i v roce 2030, cenu už bude umět stlačit pod dvě eura, Česko by se mohlo dostat k úrovním kolem 3,50 až 3,75 eura za kilogram.

Prostor pro to stát se významnými producenty a vývozci vodíku mají podle studie velké státy jako Rusko, USA i Čína. Rostoucí poptávka po vodíku bude podle expertů ale i příležitostí pro některé další země, jako je Peru nebo Chile, státy severní Afriky či Arabského poloostrova. Naopak region střední Evropy nebo i Japonsko budou narážet na limity využití obnovitelných zdrojů a hustší zalidněnosti, budou tak závislé na dovozu zeleného vodíku, vyplývá ze studie.

„Ty země, které se chtějí stát významným hráčem na trhu s vodíkem, musejí začít zavádět pilotní projekty už nyní. Zároveň platí, že už nyní musejí vlády začít pracovat na legislativním rámci a podpoře vodíkové ekonomiky tak, aby se vodík stal plnohodnotnou a dobře dostupnou ekologickou surovinou,“ dodal Brázda.

Česká vláda na konci července schválila vodíkovou strategii ČR, která umožní podpořit výrobu, využití, dopravu a skladování vodíku v energetice, průmyslu a dopravě. „Naše strategie je založená na čtyřech pilířích: výrobě nízkouhlíkového vodíku, využití nízkouhlíkového vodíku, dopravě a skladování vodíku, vodíkových technologiích,“ uvedl tehdy vicepremiér a ministr průmyslu a dopravy Karel Havlíček (za ANO). Prioritou první etapy od letoška do roku 2025 je využití vodíku v rámci takzvané čisté mobility.

 

Zdroj : ČTK