[quote] Dílo se budovalo 32 let a dostalo název „stavba tisíciletí“. Úsilí generací o 3500 kilometrů dlouhé říční propojení Severního a Černého moře bylo završeno před 25 lety, 25. září 1992. Německý prezident Richard von Weizsäcker tehdy zahájil na evropském rozvodí u bavorského města Pierheim provoz 171 kilometrů dlouhého kanálu mezi Dunajem a Mohanem, který pak u Mohuče ústí do Rýna. Vytížení tohoto technicky náročného díla, které značné převýšení překonává pomocí unikátní soustavy 16 zdymadel, ale stále klesá. Vodní cesta sice nenaplnila předpoklad, že nahradí přepravu zboží po silnici či železnici, výrazně na ní ale každoročně roste počet přepravených turistů.[/quote]

O překonání jednoho z hlavních evropských rozvodí mezi Severním a Černým mořem pomocí Rýna a Dunaje se zajímal již Karel Veliký. Tři kilometry dlouhý kanál, který nechal v roce 793 vykopat, se však brzy přestal používat. V 19. století se pak zrodila vodní cesta Ludvíka Bavorského. Ta už byla dlouhá 173 kilometrů. Koncem století se ale na úkor kanálu prosadila železnice a po vodě se přepravovaly jen kameny a dřevo. V 60. letech 20. století se provoz zastavil úplně.

Současný kanál Rýn-Mohan-Dunaj se začal stavět v roce 1960. Vede mezi hornofranským Bamberkem a dolnobavorským Kelheimem, měří 171 kilometrů a celkem překonává 243 výškových metrů pomocí kaskády 16 zdymadel. Od Mohanu u Bamberku je to 175 metrů nahoru, pak přes nejvyšší bod umělé plavební trasy u Hilpoltsteinu (406 metrů nad mořem) v pohoří Franský jura a následně 68 metrů dolů k Dunaji u Kelheimu. Koryto kanálu je 55 metrů široké a čtyři metry hluboké.

Projektanti počítali s hospodářským, ale i politickým významem obřího díla. Například tehdejší bavorský premiér Max Streibl při zahajovací slavnosti v roce 1992 poukázal na význam díla jako dalšího spojovacího mostu mezi západní a východní Evropou. Kanál, který po vodě propojuje 15 evropských států a jejich říčních přístavů, měl být podle jeho slov dalším integračním prvkem na kontinentu.

Vytížení kanálu ale po čtvrt století provozu zaostává za očekáváním a stále klesá. Předpovědi z roku 1970 zněly na roční přepravu 20 milionů tun nákladu, při dostavbě počítala podle německého tisku správcovská společnost RMD až s deseti miliony tun přepraveného zboží v roce 2002. V tom roce ale po kanálu putovalo 7,6 milionu tun zboží (rekord 8,5 milionů tun byl dosažen v roce 2000), v posledních letech však objem poklesl na šest milionů tun (2013) a stále klesá: 5,7 v roce 2014, 4,8 o rok později a 4,6 milionu tun zboží loni.

Kanál trpí také podobným problémem, jakému čelil dřívější kanál Ludvíka Bavorského: konkurenční způsoby přepravy zboží jsou levnější a rychlejší. Poslat zboží z Rotterdamu do Černého moře přes Gibraltar trvá šest dní, přes Bavorsko ale loď pluje 20 dní.

Vybudování kanálu stálo 4,7 miliardy marek (bez započítání inflace se tedy jedná o 2,3 miliardy eur), přičemž podle správcovské společnosti byl kanál postaven z výnosů vodních elektráren, které provozuje. Stavitel si ale přesto musel půjčit. Německá ekologická organizace BUND před časem uvedla, že to byly více než tři miliardy marek. Privátní věřitelé se nenašli, tak půjčku poskytla spolková a bavorská zemská vláda. A nebyla to půjčka ledajaká – převážně splatnost do roku 2050 při nulových úrocích.

Kanál si ani není schopen vydělat na běžný provoz. Provozní náklady dosahují 15 milionů eur ročně a jen každé desáté euro se vybere od uživatelů kanálu.

Podle německých ekologů se také nenaplnil předpoklad stavitelů, že kanál povede k nižší silniční přepravě. Důvod je to, že po vodě se přepravuje jiné zboží než po silnici (sypké a stavební materiály versus kusové zboží). Kanál také způsobil pokles přepravovaného zboží na železniční trase mezi Norimberkem a Pasovem.

Přestože se kanál dost nevyužívá pro přepravu zboží, daří se trhat rekordy v počtu výletních lodí. Podle BUNDu tak jde o „nejdražší rekreační vodní cestu na světě“.

Odborník z Německého svazu ochránců přírody Hubert Weiger k tomu dodal:

,,Příroda a krajina byly nenapravitelně poškozeny.“

Někde zmizela až polovina všech zvířecích i rostlinných druhů.

Zdroj: ČTK