Invoitix

[quote]Neobvyklou jízdu vlakem dnes zažili cestující, kteří jeli z Prahy do Drážďan. Ke vzájemné komunikaci mezi sebou je vyzvala umělkyně Kateřina Šedá prostřednictvím postav Mikuláše, čerta a anděla. Držitelka Chalupeckého ceny se zaměřuje na sociálně koncipované akce. Při nich často zaměstnává až stovky lidí, kteří na sebe nemají žádnou vazbu. Dnes si za prostředek komunikace zvolila mobilní telefony – lidé je ale používali nikoli k tomu, aby byl každý sám se svým přístrojem, ale aby poznali, že vedle nich sedí soused, se kterým si mohou povídat.[/quote]

Dlouhodobě se zabývá hledáním překážek, které mají potenciál proměnit se ve spojovací prvek. Dnes to byl mobilní telefon, věc, s níž lidé tráví stále více času, a činí tak často po celou cestu jízdy vlakem. U řady z nich slouží i při předkládání jízdenky, což z něj činí i jednu z věcí, která zprostředkovává kontakt s minimálně jednou osobou na palubě vlaku. Je ale mnohdy překážkou, kvůli níž lidé ve vlaku spolu nemluví, ale naopak mluví na dálku s jinými lidi, aniž by si všimli, že vedle někdo sedí.

Takového cestujícího definuje Šedá jako „souseda ob jedno“ a cílem jejího projektu bylo pokusit se o jeho přeměnu v „souseda od vedle“. Do vlaku přišli Mikuláš, čert a anděl a nabízeli lidem odměnu za to, pokud prostřednictvím telefonu někomu vyznají lásku, poprosí o odpuštění nebo přiznají vinu.

Ve třetím případě ale museli dostat zpětnou vazbu od adresáta. Jinak zprávu měli ukázat některé ze tří postav. O odměnu v podobě čokolády, lahve vína nebo další jízdenku na vlak a vstup do participujících galerií se musel výherce rozdělit se svým reálným sousedem ve vlaku. Akce měla podle Šedé sloužit k tomu, aby se člověk při jízdě zastavil, přestal uvažovat o zboží, které ho čeká v cílové stanici, a pokusil se využít nástroj, který ho jinak dělí od sousedů ve vlaku, k opačnému principu.

Nejčastěji dnes cestující něco drobného přiznali, třeba že po sobě neuklidili, něco ztratili nebo zapomněli. Nemálo bylo ale i vyznáních lásky i těch, kdo se na výzvu čerta přiznali k většímu hříchu. „Poprosil jsem o odpuštění bejvalku, matku mého dítěte,“ řekl třeba mladý muž, když si otevíral zaslouženou třetinku vína. Mnozí se k napsání zprávy déle rozmýšleli, nakonec ale byli rádi nejen za odměnu, ale i za to, že se sami odhodlali druhého oslovit – na dálku i ve vlaku.

Kateřina Šedá připravuje většinu svých projektů pro veřejný prostor. Experimenty s mezilidskými vztahy mají za cíl vyvést zúčastněné ze zažitých stereotypů nebo sociální izolace. Pomocí jejich vlastní, i když trochu vyprovokované aktivity a díky novému využití všedních prostředků se autorka pokouší probudit trvalou změnu v chování účastníků.

Dnešní jízda mezi Prahou a Drážďanami je jednou ze čtyř, které se letos na podzim konají v rámci spolupráce Národní galerie v Praze a Státní umělecké sbírky Drážďany. Zatímco jiní umělci se prezentovali či tak ještě učiní ve zvláštním vagonu, Kateřina Šedá jela ve vlaku s běžnými cestujícími. Projekt nazvala Půl na půl.

Zdroj: ČTK

Reklama v článku VLASTNÍ
DPP