Dámy a pánové, vážení přátelé, je opravdovou ctí být vyzván k letošní přednášce na Tommaso Padoa-Schioppa. Věděl jsem o Tommasovi ještě předtím, než jsem se s ním setkal v pozdních osmdesátých letech. Četl jsem jeho projevy a studoval jeho dokumenty o evropském hospodářství, které pocházely z doby, kdy byl generálním ředitelem Komise. Tommaso nebyl nikdy předsedou Komise. Abych dokončil to, co říkal, pokud jde o Komisi, musím citovat Jacques Delorse, který řekl: „předseda Komise nemá vůbec žádné spojence“. To bylo pravdivé během jeho času; platí to dnes.
Jsem velmi rád, že Marco Buti oceňuje dlouhou tradici italských politiků v Komisi při sledování Tommasových kroků!

Tato tradice ukazuje, že italské místo je srdcem Evropy a eura. A odráží to, jak moc tato země učinila za účelem vybudování sjednocené Evropy. Itálie včera jako dnes si zaslouží respekt a důvěru.

To také shrnuje můj vztah s Tommasem – někým, s kterým jsem byl hrdý, že zavolám přítele. Poznal jsem ho dobře, když byl zpravodajem výboru Delorse v pozdních osmdesátých letech a poté strávil bezpočet hodin s ním den a noc kolem stolů Euroskupiny a ECOFINu.

Jeho evropské srdce, duše a přesvědčení ho vedly k tomu, že věnoval svou kariéru a vlastně svůj život naší Unii a naší jednotné měně. Jeho dědictví žije.

Pro něj, stejně jako pro mě, je ekonomika vždy o lidech a hodnotách, spíše než dnes o statistikách a procentech. A pro něj bylo euro nejsilnějším symbolem toho, o čem je Evropa. Jak řekl v roce 1999: „Naše nová měna spojuje nejen ekonomiky, ale také lidi Evropy, což představuje hlubokou změnu lidských dějin.“

Téměř dvě desetiletí jsou tato slova stejně pravdivá jako kdykoli předtím. A když se podíváme do budoucnosti, nesmíme nikdy ztratit z dohledu, co má Hospodářská a měnová unie dělat: nabídnout Evropanům ochranu, prosperitu a pokrok. Minulý pátek jsme upozornili na 20 let Evropské centrální banky. A 1. ledna příštího roku oslavíme 20 let naší jednotné měny. V té době prošla dlouhou cestou a je to opravdový evropský úspěch. Dnes v Evropě pracuje 340 milionů Evropanů denně v 19 členských státech. A eurozóna bude brzy představovat 85 % celkového hrubého domácího produktu celé Evropské unie.

Na celém světě je nyní euro druhou nejpoužívanější rezervní měnou, přičemž 60 zemí nyní svým způsobem spojuje své měny s eurem. Nikdy bychom neměli podceňovat, jak daleko se euro dostalo. Ale ani neměli podceňovat existenční krizi, kterou jsme prožili. Globální finanční a hospodářská krize, která začala ve Spojených státech v letech 2007 a 2008, nás zasáhla.
Jedná se o nejhorší hospodářskou a sociální krizi v Evropě od druhé světové války. A zanechala hluboké jizvy na naší politické, hospodářské a sociální struktuře, kterou se stále snažíme vypořádat.

Proto jsem při vstupu do úřadu řekl, že nemůžeme stránku jednoduše otočit, jako by se nic nestalo. Nemohli jsme se vrátit k podnikání jako obvykle. Potřebovali jsme se naučit naše lekce a provést změnu. Potřebovali jsme pro Evropu jakýsi nový start. Právě proto jsme udělali návrat pracovních míst a růst naší prioritou číslo jedna. Spustili jsme Investiční plán pro Evropu – v minulosti byl nazván plánem Juncker, když nebylo jisté, že by to byl úspěch. Ti, kteří si mysleli, že by to byl úplná neúspěch, chtěli předem identifikovat osobu, která by za tento neúspěch byla zodpovědná. Nyní funguje a stal se evropským fondem pro strategické investice, ale je to úplně stejné.

V rámci pravidel Paktu o stabilitě a růstu jsme využili nezbytnou flexibilitu.
Podporovali jsme mladé lidi, aby se dostali do práce prostřednictvím nástroje, který je znám jako záruka mládeže.

Posílili jsme náš jednotný trh ve všech jeho podobách – a budete diskutovat o významu digitální ekonomiky po celý den. Digitální jednotný trh ve skutečnosti přináší přidanou hodnotu 415 miliard EUR ročně, takže není menší dimenzí toho, co je třeba udělat v nadcházejících letech.
A my jsme se postavili za spravedlivý a volný obchod po celém světě, což je zdroj pracovních míst.

Spolu s těžkými rozhodnutími přijatými členskými státy a rozhodným krokem Evropské centrální banky to pomohlo změnit. Hospodářský růst v eurozóně dosáhl v roce 2017 desetiletého maxima, který za poslední dva roky překonal Spojené státy a Japonsko. Téměř 13 milionů pracovních míst bylo vytvořeno v Evropské unii od vrcholu krize v roce 2013. Téměř 8 milionů nových pracovních míst bylo v eurozóně. Netvrdím, že Komise vytvořila 8 milionů pracovních míst, ale pokud bychom ztratili 8 milionů pracovních míst, jsem si jistý, že by Komise byla odpovědná …

Výsledkem je, že zaměstnanost je nyní rekordně vysoká, přičemž 237 milionů lidí pracuje v naší Unii. Nezaměstnanost je od roku 2008 nejnižší. A existuje mnoho dalších povzbudivých náznaků zlepšení.

Investice se konečně opět zvedly. S plánem EFSI očekáváme, že již vynaložíme investice ve výši více než 287 miliard EUR, vytvoříme 300 000 pracovních míst a podpoříme přibližně 635 000 malých podniků. Do roku 2020 se očekává, že plán pomůže zvýšit HDP o 0,7 % a vytvoří 700 000 pracovních míst.
A budeme vycházet z tohoto úspěšného příběhu využívání omezených veřejných zdrojů na mobilizaci ještě více soukromých investic do našeho příštího víceletého rozpočtového období.

Dalším významným zlepšením je, že veřejné finance jsou v mnohem zdravějším státě. Veřejný schodek v eurozóně klesl z více než 6 % v roce 2009 na 0,20 % v roce 2018. Vím, že většinou v severní části Evropské unie někteří říkají, že jsme nedodržovali Pakt o stabilitě a růstu. Ale výsledek je tady. Při respektování Paktu o stabilitě a růstu jsme jej z ekonomického hlediska přečetli, dokázali jsme snížit schodek veřejných financí na 0,7 % v roce 2018. Naše úroveň dluhů i nadále klesá. Poměr státního dluhu k hrubému domácímu produktu se v letošním roce v eurozóně sníží na 86,5 % z 94,2 % v roce 2014.

Ale víme, že všechna tato zlepšení nejsou dost. Máme před sebou výzvy a vidím zejména dvě hlavní.
První je zajistit, aby naše zotavení bylo prospěšné pro každého. To znamená, že se musíme zabývat příčinami společenského zoufalství, které se během posledního desetiletí zhoršily. Někteří říkají, že je to záležitost pouze pro národní vlády nebo pro sociální partnery. Říkám, že je to záležitost pro všechny v Evropě. Z tohoto důvodu jsme dali přednost posílení evropského sociálního rozměru stejně jako jeho hospodářského rozměru. Myslím, že Tommaso souhlasí. Vím, že souhlasí. Stejně jako on, věřím v sociální tržní ekonomiku. Věřím v to, co ekonomika může udělat pro lidi, spíše než v tom, co mohou lidé udělat pro ekonomiku. Proto jsem obzvláště hrdý na to, že všichni vůdci a instituce v Göteborgu v listopadu minulého roku jednomyslně vyhlásili Evropský pilíř sociálních práv. Tento sociální pilíř není jen báseň nebo deklarace; je nyní klíčovou součástí způsobu sledování našeho hospodářského pokroku. V tomto duchu jsme se zaměřili na sociální priority v našich ročních doporučeních členským státům v rámci evropského semestru

Dohoda o vysílaných pracovnících z   minulého týdne právně zajistí, že stejná mzda za stejnou práci na stejném místě se stává realitou pro všechny. V nadcházejících měsících očekávám další pokrok v našich návrzích o spravedlivých a transparentních pracovních podmínkách a rovnováze mezi pracovním a soukromým životem, jakož i na našem návrhu nového Evropského úřadu práce, který zlepší informace o právech a povinnostech přes hranice.

Vím, že v Evropě existují lidé, kterým se tento nápad nelíbí. Máme orgán pro bankovnictví, proč bychom neměli mít úřad práce? Tyto věci jdou dohromady. Podobně pracujeme na tom, abychom nejprve učinili sociální spravedlivost, pokud jde o náš jednotný trh. Naše společnosti a pracovníci jsou závislí na rovných podmínkách. Proto jsme použili nástroje, které máme k dispozici, abychom zajistili, že velké společnosti zaplatí svůj spravedlivý podíl na dani, kde jsou dosaženy zisky. A náš návrh týkající se daně z příjmů právnických osob zajistí rovnoprávné podmínky pro všechny podniky a pomůže vládám v boji proti agresivnímu daňovému plánování.

Druhou výzvou, kterou vidím před námi, je potřeba dokončit svou hospodářskou a měnovou unii. A nevidím lepší čas to udělat. abych to udělal. Tommaso sám neměl iluze o tom, jak těžké je pokročit, když řekl v roce 2004: „Cesta směrem k jednotné měně vypadá jako řetězová reakce, ve které každý krok vyřešil již existující rozpor a vytvořil nový.“ Věřím, že je teď čas překonat naše protiklady.
Budoucnost Evropské unie je budoucností eura a budoucnost eura je budoucností Evropské unie jako celku.
Dobrou zprávou je, že víme, jak je třeba udělat.

Zpráva pěti předsedů v roce 2015 a reflexní dokument o budoucnosti hospodářské a měnové unie v roce 2017 představují cestu vpřed. Ačkoli to není často připuštěno, hodně už bylo provedeno, včetně této Komise. Řízení v eurozóně bylo posíleno prostřednictvím většího zaměření v rámci evropského semestru, s každoročními důležitými diskusemi o specifických prioritách eurozóny.
Slabé stránky bankovního sektoru, které byly během krize vystaveny, se nyní řeší pomalu, ale jistě. Naše banky jsou silnější a podíl nesplácených úvěrů se od roku 2014 snížil o třetinu.
A také bych rád přivítal nedávnou dohodu mezi ministry financí před dvěma týdny o dalších opatřeních na snížení rizik v bankovním sektoru, což je další důležitý krok k dokončení bankovní unie. Je třeba udělat více, včetně společného systému pojištění vkladů. Toto nebude přes noc zavedeno; musí být splněny předběžné podmínky. Hospodářská a měnová unie však nebude dokončena bez tohoto významného nástroje.

Děláme také pokrok v rámci Unie kapitálových trhů, abychom zajistili, že naše podniky získávají snadnější a levnější přístup k financování, stejně jako sníží rizika ve finančním systému.
A jsem také hrdý na to, že jsme se postavili k Řecku, který nyní znovu roste a překonává své fiskální cíle. Stále máme práci, ale věřím, že úspěšné ukončení řeckého programu je v dosahu. To by bylo pozoruhodným úspěchem a svědectvím o úsilí řeckého lidu.

Celkově mohu říci, že architektura EMU je mnohem silnější než kdy předtím.
Je to důležitá zpráva, kterou mohu sdělit, ale mohu také říci bez rozporu -, že práce není úplná. Nemůžeme být spokojeni s tím, co je ještě třeba udělat. V prosinci loňského roku předložila Komise cestovní mapu a řadu návrhů na dokončení práce. Minulý týden jsme předložili dva další návrhy na využití evropského rozpočtu s cílem posílit odolnost našich ekonomik: Program podpory reforem – 25 miliard EUR a Evropská investiční stabilizační funkce – 30 miliard EUR. Tyto dva nástroje mohou být vyvinuty v průběhu času.

Tyto návrhy jsou součástí soudržného balíčku pro budoucnost rozpočtu EU: jde ruku v ruce se všemi našimi dalšími nástroji pro zvýšení zaměstnanosti, růstu, investic a konvergence v celé Evropě.
Jedná se o evropské strukturální a investiční fondy; budoucí takzvaný Fond InvestEU, který uspěje v našem investičním plánu; budoucí nástroj pro propojení Evropy nebo budoucí program výzkumu, jen abychom jmenovali několik příkladů.

Jsou však také součástí širší agendy, aby se naše jednotná měna stala ochranou a sjednocující silou že je to koncipováno. Dokončení hospodářské a měnové unie je důležitější než kdy jindy. Nedávný vývoj je připomínkou toho, že je třeba pokročit nyní. Chtěl bych, abychom konečně dokončili, jak jsem říkal, Bankovní unii a evropský mechanismus stability by měl hrát roli společného zátarasu, jak bylo v zásadě již v roce 2013 dohodnuto.

Rád bych, aby eurozóna využívala silnou rozpočtovou linii v rámci budoucího evropského rozpočtu, jak jej navrhujeme, na podporu jejich reforem a prospěch ze silné evropské solidarity.
Chtěl bych, aby se země, které nejsou členy eurozóny, kteří se chtějí připojit k jednotné měně, mohli dobře připravovat a podporovat.

Chtěl bych, aby rozhodnutí o naší budoucnosti byla přijímána kolektivně, inkluzivním a transparentním způsobem, se silnou parlamentní kontrolou na všech úrovních.

A chtěl bych, aby eurozóna mluvila pevněji a jedním hlasem na světové scéně. To je o to důležitější, když se domníváte, že během několika desetiletí žádná evropská země nebude mít nárok na G7 na základě své ekonomické velikosti. Diskuse o všech našich návrzích pokračují. Myslím, že víme a rozumíme tomu, co je v sázce. To, co nyní potřebujeme, je politická vůle.
Zastavím se u toho, protože víme, že Evropskou hospodářskou a měnovou unii nedokončíme v časovém rámci tohoto projevu, a to zejména proto, že máte mnoho posluchačů, kteří mají poslouchat, včetně mé kamarádky Kristaliny Georgiy, se kterou jsem potěšen do Bruselu se vrátit.
Během dne budete diskutovat o budoucnosti naší ekonomiky v měnícím se světě kolem nás.
Když to děláte, můj vzkaz pro vás je, že nikdy nesmíme ztratit zřetel, co stojí Hospodářská a měnová unie, a jak musí nadále nabízet ochranu, prosperitu a pokrok všem Evropanům. To byl duch a hnací síla Tommaso.

Rád bych skončil malou anekdotou o Tommasovi. Jako mladý muž Tommaso položil otázku svým učitelům. Zeptali se ho, zda chce chápat svět nebo zda chce změnit svět. Tommaso odpověděl, že by chtěl udělat obojí. A proto si vybral ekonomiku. A tak bychom měli všichni vidět ekonomiku: jako způsob, jak porozumět Evropě a vytvořit ji ještě lepší jednotu. Tak bychom měli i nadále dodržovat Tommasovo dědictví.